Deset sporných momentů ve filmu Noe

Včera jsme na Velikonoční bohoslužbě Elementu promítli celý film Noe (v neděli se scházíme v kině, takže máme mnoho možností, jak kombinovat film na naše setkání). Film jsem uvedl přednáškou s názvem Jak Noe zachránil Velikonoce, kterou si můžete přečíst na včerejším blogu, a po skončení filmu jsem ještě přidal pár slov. Už když jsem po filmu vylezl na podium, všiml jsem si velkých emocí, které film vyvolal, a po celý včerejší den jsem dostával zprávy od lidí, jaký dopad na ně včerejší bohoslužba měla. V to jsem doufal, protože jakékoliv umělecké dílo by z principu mělo vyvolat emoce a diskusi. Nejhorší, co se umění může stát, je když zůstane opominuté kvůli bezkrevnému obsahu nebo provedení. Dobré umění obsahuje tenzi, napětí, konflikt a zanechává v nás stopu. Což je přesně ten důvod mé frustrace z většiny současného křesťanského umění. Když čtete Bibli, vidíte neskutečně plnokrevný příběh plný emocí, zápletek, konfliktů, naděje, lásky, zla – ale většina filmů natočených na biblické motivy je pozoruhodně chudokrevných a nudných. Nikdy jsem to nechápal a vždy jsem byl frustrovaný: máme největší příběh všech dob a děláme z něho nudný pokrm pro duši. Osobně si myslím, že důvodem tohoto stavu je naše snaha v každém biblickém filmu kázat černobílé kázání, tím ovšem mnohovrstevný příběh nutně zploštíme a z umění se stává agitace. Slovy velkého křesťanského filozofa Francise Schaeffera: „Bojím se, že jako evangelikálové si myslíme, že umění má význam pouze tehdy, když jej můžeme redukovat na traktát.“

Film Noe režiséra Darrena Aronofského a scénaristy Ariho Handela rozhodně chudokrevnosti netrpí a jak jsem psal v předchozích postech, úspěšně se mu daří vyvrátit mýtus Noemova příběhu jako „hezkého“ příběhu, navíc vzbuzuje silné emoce a polarizaci, což je přesně výsledek, který si každý umělec přeje ještě více než na něčem vydělat. Mnoho křesťanů ovšem vyjádřilo své znechucení nad tím, že je příběh oproti Genesis změněný, a že Noe nevypadá jako typický křesťanský světec. Na to se dá říct, že samozřejmě! Za prvé, je těžké natočit doslovný film, když v knižní předloze hrdina skoro nemluví, a mnoho měsíců strávených na vodě v arše je popsáno několika větami. Nevíme, o čem tam mluvili, jak se tam chovali, nevíme toho dost. Jenže film nemusí být doslovný, aby byl schopen vykreslit dokonale hlavní zápletku. Navíc, Noemův příběh není křesťanský příběh popsaný „křesťanským“ způsobem. Není dokonce ani „židovský“ příběh, ale jeho záznam v Genesis je vyprávěn jako židovský příběh, což samozřejmě oběma tvůrcům (kteří jsou židovského původu) vyhovuje. V rozhovoru s Gregorym Thornburym popsali svou interpretaci jako midraš, což bylo označení pro rabínskou literaturu poskytující podrobný výklad a komentář k Písmu se snahou vysvětlit, proč se věci staly tak, jak jsou zaznamenány. Pokud to vezmeme z tohoto pohledu, film Noe nás vede k přemýšlení, co se stalo, jak a proč se tak stalo.

Na druhou stranu, je to jen film, není to nová verze Bible. Takže je jasné, že ve filmu vidíte místa, která vám, kteří literární předlohu Noeho dobře znáte, přijdou úplně mimo biblický příběh, ale osobně jsem přesvědčen, že tyto „mimobiblické“ části mají své opodstatnění, a dokonce jsem přesvědčen, že většinu z nich dokážete v Bibli vystopovat. Noemův příběh není veselý příběh o zvířátkách v arše. Je to temný příběh o hříchu a zlu, který ústí v naději nového vztahu s Bohem, který nám dává druhou šanci. Ve filmu uměleckým způsobem vidíte znázorněný svět, kde si lidé dělají, co chtějí, což plodí zlo. Zlo bylo a je v každém člověku. Hlavní myšlenka příběhu: hřích – zlo – soud – trest – smrt – milost, je zaznamenána skvěle. Přesto film vzbuzuje otázky ohledně sporných míst, se kterými křesťané mají ve filmu problém. V následujících bodech se na deset nejčastějších námitek podíváme podrobněji. Upozorňuji, že body obsahuji spojlery, takže pokud jste film neviděli a chcete ho vidět s plným zážitkem, přečtěte si to až po jeho shlédnutí. Díky!

1. Ve filmu není ani jednou zmíněný Bůh

Někteří křesťané berou jako pohoršení fakt, že ve filmu se Bohu důsledně říká Stvořitel, a hledají konspirativní důvody, proč tomu tak je. Jenže zapomínají, že Boží jméno JHVH, které v české Bibli překládáme jako Hospodin nebo Bůh, bylo zjeveno až Mojžíšovi, v době Noema ho lidé neznají. Jak si myslíte, že Bohu tedy říkali? Samozřejmě, v Genesis je v Noemově příběhu napsáno, že „Hospodin řekl nebo udělal...“, ale nesmíme zapomenout na to, že je tento příběh vyprávěn zpětně Mojžíšem (podle konzervativního přístupu) nebo dokonce ještě někým později. Zpětně tedy mluví o Bohu, jehož jméno je již zjeveno, ale Noe a jeho vrstevníci o něm mohli mluvit jako o Nejvyšším, Všemohoucím, nebo o Stvořiteli. V tomto pojetí je filmová adaptace bližší biblickému originálu, než si většina z nás myslí.

2. Bůh nemluví k Noemovi přímo

S tím souvisí také fakt, že zatímco v Genesis mluví Bůh v celých větách, ve filmu Noe vnímá Boží vedení pomocí snů, vidění a vjemů. Kritikům přijde lepší, kdyby Noe slyšel konkrétní hlas z nebe, což on v celém filmu neslyší. Jenže, ani tohle není nějak zvláštní nebo divné – dokonce i většina křesťanů, kteří znají Boží příběh a mají vztah s Bohem, neslyší Boží hlas přímo v celých větách. Mnohem častěji jsme vedeni přesně tak, jak byl veden Noe: pomocí vjemů, moudrosti jiných lidí, vidění, snů. Při pohledu zpátky vidíme, že nám to Bůh řekl, ale v tom okamžiku, kdy k nám mluvil, poslechnout Boha vyžadovalo víru. Stejně tak, když se mě dnes někdo zeptá, proč jsem šel zakládat církev Element do Hradce Králové, s plným přesvědčením mu řeknu, že mi to řekl Bůh. Nikdy jsem ale slyšitelný hlas z nebe na toto téma neslyšel. Měl jsem vidění, vjemy a moudré rady zbožných lidí – zpětně však vím, že mě sem Bůh specificky poslal.

3. Je to příliš temný příběh, který znevažuje lidskost

Ano, to je pravda, a jak píšu v minulém blogu, je to tak zcela správně. Noemův příběh není „hezkým“ příběhem, ale je příběhem zla a násilí, Boží lítosti nad tím, že člověka vůbec stvořil, soudem, smrtí a pak smlouvou a milostí. Málokterý film dokáže popsat zlo, ke kterému se člověk uchýlil lépe, než tento film. Myslím si, že je čas přestat vyprávět Boží příběh s omluvnými růžovými brýlemi, a raději se podívat zlu do očí a naučit se jednat v milosti Božím způsobem. Což je mimochodem důvodem, proč od poloviny května začínáme v Elementu novou sérii přednášek na téma Tváře zla.

4. Noe je zlý a je ochoten vraždit

Noe je od začátku vykreslen jako spravedlivý člověk. Jak si představujete spravedlivého člověka? Přečtěte si ve Starém Zákoně, co všechno bylo považováno jako spravedlivé chování, například v Numeri 25:6-12. Jak to chápu já, Noe uvěřil, že dává zcela smysl, aby Bůh začal znovu, tentokrát bez lidí. Dávalo mu smysl, že jeho synové nemají manželky (ano, vím, že to je vymyšlená zápletka, viz další bod), a ta jediná je neplodná. Proto si také myslel, že mít další děti musí nutně znamenat, že zklamal Boha ve svěřeném poslání. Byl přesvědčen, že tedy musí děti zabít (vidíte v tom také kousek příběhu Abraháma a jeho – málem – obětování Izáka). Jeho motivace tedy byla spravedlnost. Kromě toho, ve filmu se Noe za zlého skutečně považuje. Pro mě osobně je jednou z nejsilnějších pasáží scéna, kdy se ho jeho žena snaží přesvědčit, že jejich děti jsou přece dobré. Vidí v nich ty dobré, pozitivní vlastnosti. Jenže Noe si je vědomý vlastní zkaženosti, a tak ji odpovídá popisem hlavního hříchu každého z jejich dětí, aby dodal, že sám není o nic lepší ani on, ani jeho žena. Viděl sám sebe v tom táboře jako zlého člověka, stejného jako každý jiný. Noemova spravedlnost spočívala v jeho poslušnosti, ne v jeho dobrotě, přesně jak o tom píše autor Židům 11:7. Ve filmu je to krásně vidět na odpovědi, kterou poskytuje Šémovi na jeho námitku, že si myslel, že si ho Bůh vybral proto, že je dobrý. Noe mu odpovídá, že si ho Bůh nevybral proto, že je dobrý, ale proto, že věděl, že postaví archu. Byl totiž poslušný.

5. Vymyšlená zápletka s neplodností, porodem a přítomností zlého člověka na palubě

Samozřejmě, kdo pozorně Noemův příběh četl v Genesis ví, že k tomu takto nikdy nedošlo. Autoři filmu se totiž rozhodli, že ve filmu na Noemovi ukážou Boží přesun od čisté spravedlnosti k milosti, proto vytvořili tento vnitřní rodinný konflikt, kde Noe uvěřil, že jsou posledními lidmi na světě, a že Bůh začne znovu bez lidí. Proto mu přišlo, že je to spravedlivé, ale čáru přes rozpočet mu udělalo těhotenství jeho snachy. Myslí si, že Bůh chce skoncovat s lidstvem a proto po něm bude chtít tyto děti zabít, ale jeho je srdce naplněné láskou a jeho přerod od spravedlnosti k milosti je dokonán. Proč se narodila dvojčata a k tomu dívky? Podle Genesis z lodi na nový svět vystoupilo celkem 8 lidí: 4 ženy a 4 muži. Narozením dvou holčiček se vrací příběh tohoto konfliktu k biblickým počtům, přesně tolik lidí z archy po potopě vstoupilo na suchou zem. A konečně, Túbal-Kain na palubě? Tato negativní postava ve filmu symbolizovala zlo v lidech, které vychází ze sobectví: Je to moje a vezmu si to, klidně i násilím. Tenhle archetyp chování je pro chápání zla v lidech dost důležitý, proto ho filmaři zahrnuli do tohoto uměle vytvořeného konfliktu, který však symbolizuje skvěle hlavní pointu příběhu.

6. Ve filmu je silný ekologický a vegetariánský záměr

Samozřejmě, že jezení masa je vykresleno v Noemově příběhu zásadně negativně. Jak si pozorní čtenáři Genesis jistě všimli, Bůh dovolil člověku jíst maso až po potopě, do té doby bylo zapovězeno. Jinými slovy, lidé skutečně byli vegetariáni, pokud tedy před potopou zabíjeli zvířata, bylo to nutně považováno za součást zla a jejich úpadku od Boha. Obecně si myslím, že v křesťanských kruzích zapomínáme na to, že Bůh má srdce pro zvířata a to nejen ta ušlechtilá. Vždyť jaký jiný smysl by dávalo, že Jonášovi Bůh říká (Jonáš 4:11): A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?“ Nakonec, i v Noemově příběhu čteme (Genesis 8:1): Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. A nakonec uzavírá smlouvu nejen s člověkem, ale I zvířaty (Genesis 9:9-10): Hle, já uzavírám smlouvu s vámi, s vaším budoucím semenem i s každou živou bytostí, jež je s vámi – s ptactvem, dobytkem i se vší polní zvěří – se vším živým, co vyšlo z archy. Ano, jsme správci stvoření, ale toto stvoření bylo slovy apoštola Pavla vydáno lidmi k marnosti a zároveň čeká na vykoupení. Viz Římanům 8:19-21: Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí.

7. Metuzaléma zajímají jen borůvky

Tohle je spíše vtipná vsuvka, ale mě to přišlo krásně realistické! Metuzalém žil podle Genesis 969 let, jako velký stařec má proto zcela jinou perspektivu na život a umírání. Svět se žene do záhuby, ale on žije osaměle na hoře. Když ho po dlouhých letech navštíví příbuzný, a Metuzalém se ho zeptá na to, co má nejraději, mladý Šém odpovídá, že borůvky. Najednou si stařec vzpomene na to, že už léta neměl borůvky a začne se na ně fixovat, toužit po nich. Při tom všem ale stačí stále mít jistý nadhled a skrze své požehnání uzdraví Ilu. Kdo kdy měl starého příbuzného, kterého navštěvoval, jistě chápe, jak realistický popis Metuzaléma to byl. Milá odbočka ve filmu.

8. Padlí andělé pomáhají Noemu?

Konečně se dostáváme k opravdovým oříškům, že? Jistě jste si všimli, že celý Noemův příběh začíná popisem Božích synů, kterým se líbily lidské dcery, takže k nim sestoupili, a měli s nimi potomky – obry (Genesis 6:1-4). Moc dobře si vzpomínám na teologické diskuse na biblické škole, kde jsme se přeli, kdo vlastně byli ti synové Boží. Andělé? Démoni? Lidé? Vládcové? Pokud by to byli démoni (tedy andělé padlí spolu se satanem), proč by o nich mluvil autor Genesis jako o Božích synech? Navíc, Juda v Novém Zákoně se odkazuje v narážce na knihu Henocha, kde se tento příběh více rozvíjí (Juda 6): Právě tak to bylo s anděly, kteří nezůstali ve svém původním stavu, ale opustili své určené místo. Bůh je uvěznil ve věčných okovech, aby v nejhlubší tmě čekali na soud toho velikého dne. Mluví tady Juda o démonech? Ti ale dnes nejsou uvězněni ve věčných okovech, teprve budou na konci věků. O jakých andělech tedy mluví? Klidně může mluvit o těchto synech Božích z Genesis 6, kteří podle něj „nezůstali na svém místě“. Přesně tuto myšlenku rozvíjí i film Noe. Ve filmu je Bůh bere zpět do nebe, ale to také není v protikladu s tímto místem. Každý člověk jde po své smrti před Boha, který jej posílá na místo, kde čeká na poslední soud. A v případě andělů to asi nebude jiné, když apoštol Pavel napsal (1 Korintským 6:3): Nevíte, že budeme soudit anděly? Celý příběh z Genesis 6 můžete vyprávět ve velmi sexualizované podobě. Tvůrci filmu se podle svého vyjádření rozhodli pro více metaforický přístup, a já musím říct, že jsem za to velmi rád.

9. Noe je rozporuplnou postavou i po potopě

Ano, a to je přesně ten důvod, proč se mi ten film tak líbí. Noe není vykreslený umělohmotně, kdy se něco stalo, něco prožil, a teď se stal tím světcem. Nakonec, vždy při čtení Genesis 9 jsem váhal a přemýšlel, proč je tam zaznamenaný ten příběh s opilostí a nahotou, a proč Noemova reakce na Cháma byla tak prudká. Moc mi to nesedělo do celého příběhu, a samozřejmě jsem si vědom, že i tady se některé výklady pouštějí na velmi sexualizovanou půdu. Ve filmu to autoři uchopili nesmírně decentně a já jsem za to velice rád. Celý příběh o opilosti dokázali zakomponovat věrohodně do celkového příběhu (Noe je zoufalý, rodina v rozkladu, hloubá v něm pochybnost, zda nezklamal Boha). Není ale náš opravdový, plnokrevný život podobný? Vždyť i my po dnech vítězství míváme kocovinu, pochybnosti, strach... Každý jeden z nás je rozporuplný, a jsem rád, že Noe nevypadá jako z jiného světa, ale velmi, velmi opravdově.

10. Hadí kůže jako talisman?

Na závěr poslední oříšek. Co tam dělá ta hadí kůže? Není to nějaký esoterický symbol? No, podle scénaristy Handela je tam záměrně s jiným vysvětlením. Když po hříchu člověka je Adam s Evou vyhnán z Ráje, Genesis popisuje (3:21), že Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je. Já jsem to vždy chápal tak, že Bůh zabil nějaké zvíře a udělal lidem kožené svršky. Ale ne každý výklad to tak chápe, a právě hodně židovských komentátorů si myslí, že to mohla být hadí kůže. Nikde tam totiž není o zabití zvířete nic psáno. Každopádně, právě z toho tvůrci vycházeli. Podle nich stvořil Bůh hada jako dobré zvíře. Když se z něho stal pokušitel, svlékl ze sebe tuto kůži (ve filmu to jde vidět), která symbolizovala dobré stvoření a stal se někým jiným, tím Zlým. Bůh pak dává člověku svlečenou kůži jako symbol ztraceného ráje, jako symbol toho, co člověk ztratil skrze svůj hřích. Všimněte si, že nikde ve filmu není hadí kůže uctívána, Noe a jeho otec ji ale používají tehdy, když vyprávějí Boží příběh a připomínají si ztracený ráj a smlouvu s Bohem. Kůže není ani považována za amulet, ale pouze jednou je tam Túbal-Kainem nazvána „relikvii“. Pro tvůrce to byl symbol ztraceného ráje a dobrého stvoření, které bylo poddáno marnosti a stalo se zlým. Nemám s tím problém.

Tak, tohle bylo deset nejspornějších momentů, které jsem vyčetl v recenzích nebo mi o nich lidé říkali. Viděli jste ve filmu jiné sporné místo, na které jste se chtěli zeptat? Pokud ano, neváhejte mi o něm napsat v komentáři. A pokud jste si tento blog přečetli a film Noe jste zatím neviděli? Opravdu si myslím, že uděláte dobře, když se na něj podíváte. Je to výborný kus umění s myšlenkou, která nás vede k zamyšlení, k emocím, a k rozhodnutí. A to je dobře.

PS. Nezapomeňte si přečíst první dva díly blogu o Noemovi: Jak Noe zachránil Velikonoce a Proč na Velikonoce promítáme Noema? 

Jak Noe zachránil Velikonoce

Velikonoční speciál Elementu s promítáním filmu Noe je za námi, a jsem rád, že film mezi námi vzbudil hodně emocí. Děkuji všem, kdo přišli a pozvali hosty, byla to koneckonců naše nejnavštívenější Velikonoční bohoslužba v historii. Jak jsem slíbil, zítra na tomto místě napíšu vyjádření k několika kontroverzním bodům z filmu, ale dnes tady napíšu svou nedělní přednášku před filmem (pozor, závěr blogu obsahuje spoiler).

Vítejte na této velmi speciální Velikonoční bohoslužbě Elementu: pro některé z vás může být překvapením, že se církev vůbec schází v kině, pro jiné může být zase zvláštní, že by církev na své bohoslužbě promítala celý film, který navíc vůbec není křesťanským filmem, a netýká se (alespoň na první pohled) Velikonoc. Film je inspirován biblickým příběhem Noema, nenatočili jej ovšem křesťané. Ve filmu uvidíte místa, která těm, co znají literární předlohu, přijdou úplně mimo biblický příběh, ale osobně jsem přesvědčen, že tyto „mimobiblické“ části mají své opodstatnění, a dokonce jsem přesvědčen, že většinu z nich dokážete v Bibli vystopovat. Protože ale vím, že některé věci budou pro některé z nás tvrdým oříškem, rozhodl jsem se, že na svém blogu vydám zítra článek, kde se k těm nejkontroverznějším záležitostem vyjádřím. Hlavní dějová linka je však hodně pevná. Myslím, a já v to koneckonců doufám, že film vzbudí emoce a nesouhlas – a to z obou stran. Ale taky nám poslouží jako skvělý námět k diskuzi, protože Noe a Velikonoce mají spolu společného více, než se na první pohled zdá. Proto jsem taky moc rád, že jste přišli na toto setkání ať jste kdekoliv na své vlastní cestě víry: pokud jste ateisty, agnostiky, zkoumáte víru nebo jste se rozhodli věřit a Boha následovat - všichni můžeme být obohaceni a můžeme společně diskutovat o hlavní dějové lince Noemova příběhu a Velikonocích. 

Nevím, jestli to víte, ale Velikonoce jsou nejdůležitějšími křesťanskými svátky, mnohem významnějšími než Vánoce. Na první pohled to nechápeme: Vánoce jsou přece tak hezké svátky: připomínáme si narození Ježíše, jsme spolu jako rodiny, dáváme si dary, soustředíme se na děti... Velikonoce oproti tomu nejsou „hezké“ svátky (a teď nemluvím o pohanských násilných zvycích pomlázky a podobně). Velikonoce nejsou ani „hezké“ křesťanské svátky. V původním, židovském příběhu, jsou Velikonoce oslavou osvobození z egyptského otroctví, jenže to vysvobození šlo přes smrt všeho prvorozeného v Egyptě v tuto poslední velkou noc. Jediní lidé, kteří unikli zkáze byli ti, kteří zabili a snědli Velikonočního beránka a jeho krví pomazali veřeje svého domu. Byl to tedy příběh trestu a smrti na jedné straně a vysvobození na druhé straně. Jenže tato noc byla poznamenána křikem a nářkem v každém egyptském domě. 

Podobně je i křesťanská verze Velikonoc krvavá. Jenže tentokrát prvorození neumírají, dokonce neumírají ani beránci. Tentokrát umírá sám původce života, Bůh, který přišel na zem skoncovat s hříchem, násilím a zlem. Ztotožnil se s naším hříchem a za něho zemřel, protože jsme všichni zhřešili a postrádali Boží slávu. Jeho krev je prolitá, ale Ježíš nezůstává mrtvý. Velikonoce jsou totiž především svátky, kdy si připomínáme jeho vzkříšení a nanebevstoupení, kde se dnes za nás přimlouvá. Vzkříšení je tak důležité, že bez něho by naše víra byla jen zbytečnou filozofii, jednou z mnoha, kvůli které ale nemá cenu žít a umírat. Vzkříšení Krista nastoluje nový řád: jsme novým stvořením, a podobně jako byl Adam prvním člověkem, kvůli jehož hříchu jsme ráj ztratili, Ježíš je novým Adamem, který nám připravuje místo v novém ráji, kam nás dovede po našem vzkříšení na konci věků. To bude naplnění té naděje slávy, ta věčná svatba nebe se zemí.

Jak ale jde dohromady Ježíš a Noe? Ježíš sám předpověděl, že až se na konci věků vrátí zpět, aby naplnil tyto dějiny a uvedl nás do naděje slávy, bude svět podobný jako za dnů Noeho. Matouš 24:37-39: Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka. Jinými slovy, lidé se budou chovat jakoby nic, a pak najednou přijde zkáza, která je smete. Otázkou je, zda budeš zachráněný, nebo ne. Jde totiž také o to, že před potopou bylo lidstvo dost zkažené, jeho hlavním dorozumívacím prostředkem je násilí. Možná vám to až tak nepřijde, protože většina z nás se narodila do velmi klidné doby, ale to je anomálie, která může kdykoliv skončit. Když se podíváte na historii lidstva, je to prakticky nepřetržitá nit válek a násilí. Dokonce i když neválčíme, máme sklony k násilí, které pochází z vrozeného sobectví: „Je to moje, a co chci, to si vezmu! A když mi to nebudeš chtít dát, vezmu si to stejně.“ Zrovna předevčírem jsem četl o stávce policie v brazilském městě Salvadoru za vyšší platy. Za dva necelé dny stávky byla většina obchodů vyrabována a bylo spácháno celkem 39 vražd, protože násilníci věděli, že je honit nikdo nebude. Bezvládí ukončila až armáda. Vím, co si říkáte: Nejsme jako oni. My jsme ti dobří. My bychom nikdy... Jsi si tím jistý? Opravdu jsi lepší? Podle čeho se to pozná? Podle kultury? Němci byli velmi kulturní národ, přesto stáli za dvěma světovými válkami v nedávné minulosti... Asi to nebude to pravé.

To je nakonec největší nebezpečí zla: naše představa, že my jsme ti hodní, že my nejsme ti zlí. Jenže, co když je to tak, že pravý stav našeho srdce vlastně už ani nevnímáme? Co když je to přesně jak to říká Ježíš v téhle pasáži, že ničeho si nevšimli až do potopy? Ukolébání vlastní „dobrotou“ a sobectvím. Slepí vlastním hříchem a výmluvami, proč jsme to museli udělat, a proč to není tak velký problém, jako u toho či onoho... Tohle je totiž svět, ve kterém se ocitá Noe. Celý příběh začíná poněkud zvláštním a ne úplně snadno pochopitelným (uvidíte, jak se s touto pasáži poprali ve filmu) příběhem o padlých andělech a obrech, ale pak následuje něco, co můžeme považovat za nejsmutnější pasáž Bible jako celku. Genesis 6:5-7: Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka, a trápil se v srdci. Tehdy si řekl: „Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem je učinil.“ 

Bohu, který člověka stvořil ke svému obrazu, který mu vdechl život a dal právo nad zemí panovat, je líto, že člověka stvořil! To není snadný a „hezký“ příběh. Je to příběh o hříchu, zlu, trestu, soudu a smrti! Víte, to je náš problém při čtení Genesis. Pokud jste vyrostli v církvi, Noemův příběh je vyprávěn skoro romanticky. Je kreslen hodně barevnými barvami a je tam lodička s hezkýma zvířátky. Noe je hodný vousatý strýček. Některé filmové adaptace hrají na tuhle notu, která se některým lidem určitě libí víc než film, který si za chvíli pustíme. Vždyť například Božský Evan udělal z potopy komedii! Jenže potopa komedie vůbec, opravdu vůbec nebyla. Proto vám možná přijde příběh temný, jenže on opravdu temný je. Byl mnohem temnější než si umíme představit. Byla to trvala zima (podle Narnie), byl to Mordor (podle Pána prstenů). Byl tak temný, že Bohu bylo líto jeho vlastního stvořitelského činu a rozhodl se začít znovu. Úplný restart!

Je ale Noemův příběh pravdivý? Byla vůbec potopa? Možná budete překvapeni, že existuje více než 250-270 různých příběhů o potopě. Nejvíce jich je v Asii a Americe. Asi jste slyšeli o Gilgamešovi, ale svou verzi mají také Kurnajové v Austrálii, Dajakové na Borneu, Kríjové v Kanadě, Masajové v Keni, Maorové na Novém Zélandě, další najdete na Islandu, v Mexiku, Peru, Rusku, Vietnamu i na Aljašce. Většina příběhů má společné rysy: svět byl Bohem nebo bohy zničen vodou, několik málo lidí se zachránilo díky varování předem na lodi, kde se zachránily také zvířata, a ta ztroskotala na hoře. Stejný příběh - tolik civilizací. Alternativy tedy máme buď to, že byla jedna obří potopa nebo série velkých potop, které pro tehdejšího člověka musely celosvětově, protože postihly celý jejich tehdejší svět. Existují různé teorie, kde se tato potopa odehrála, například v dnešním Černém moři jako kolébce lidstva. Nevím, čemu se kloníte při vysvětlování těchto shodných znaků vy, ale když se dívám na příběhy a mýty, hledám zásadní pohled nebo myšlenku. 

Například, smyslem biblických příběhů o stvoření (schválně říkám příběhů v množném čísle) je pointa, že svět má svého architekta, který svět vytvořil a stvořil podle svého záměru a chuti. Bůh je tedy původcem a činitelem stvoření, všechno bylo stvořeno pro něj a skrze něj, jak píše Jan. Druhá pointa je, že člověk není náhoda ani nehoda, ale je stvořen k Božímu obrazu, reflektuje tedy charakter a nádheru Boha Stvořitele. To je podle mě smyslem příběhu o stvoření. Nicméně, nemyslím si, že smyslem příběhu je podat učebnicový výklad toho, jak Bůh stvořil svět, jakou mechaniku použil, a jak dlouho to všechno trvalo. Pro mě osobně je toto druhořadý význam celého příběhu. Podobně vnímám také Noemův příběh. Věřím, že Noe jako takový žil a přežil potopu. Věřím také, že všechny ty záznamy o potopě v různých kulturách odkazují na katastrofu, která zničila starý a hříšný svět. Neumíme si představit, jak moc se hřích rozmohl, protože už ani samotné slovo hřích si neumíme představit. Když čteme různé příběhy o potopě, všímáme si, že vždy to byla lidská zkaženost, a celková temnota a zlo, co bylo příčinou soudu nad světem a zničením země.

V tom Noemův příběh není výjimkou. Noemův příběh je celosvětově nejznámější a nejúspěšnější, a myslím, že to má nějaký důvod. V jeho příběhu totiž není nejdůležitější část zničení světa a trest za zkaženost a temnotu. Nejdůležitější součástí příběhu je jeho konec, kterým je: správně, je jím duha. Duha fascinuje, je tajemná, je nekonečná, je nepředvídatelná. Ale hlavně duha v tomto příběhu slouží jako zaslíbení. Duha je symbolem Božího slibu záchrany, milosti a lásky. Duha je symbolem odpuštění. A přesně to je faktor, který žádný jiný příběh o potopě nemá. Hned po nejsmutnější pasáži je totiž napsáno: Genesis 6:8 Noe však u Hospodina nalezl milost. Noe našel milost, a pak po potopě čteme: Genesis 9:12-13+16: Tehdy Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi i s každou živou bytostí, jež je s vámi, pro všechna příští pokolení: Na oblak pokládám duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Když bude na oblaku duha, pohlédnu na ni, abych si připomněl věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou bytostí na zemi.“ 

Duha je symbol naděje a smlouvy, a to přesto, že srdce člověka se nezměnilo potopou, a násilí světu stále vládne. Ale díky smlouvě se Bůh zavázal poutem k člověku. Díky smlouvě se Bůh rozhodl jednou provždy skoncovat s hříchem, zlem a smrtí. Díky smlouvě přišel na zem sám osobně, aby na svém těle odsoudil zlo a nabídl nám milost stejně jako ji dostal Noe. Díky Noemu tak dnes můžeme slavit Velikonoce! 

Závěr po filmu: Noemův příběh není veselý příběh o zvířátkách v arše. Je to temný příběh o hříchu a zlu, který ústí v naději nového vztahu s Bohem, který nám dává druhou šanci. Nakonec, díky Noemovi tady máme i Ježíše, jednoho z jeho potomků. A podobně jako za dnů Noeho, kdy si lidi budou dělat, co chtějí, Ježíš se vrátí zpět uprostřed temného světa a zla, které může být dnes velmi sofistikované, ale neméně smrtelné. Ve filmu jsme uměleckým způsobem viděli znázorněný svět, kde si lidé dělají, co chtějí, což plodí zlo. Zlo bylo v každém člověku. Pro mě osobně je jednou z nejsilnějších pasáží scéna, kdy se Noemova žena snaží přesvědčit Noeho, že jeho děti jsou přece dobré. Vidí v nich ty dobré, pozitivní vlastnosti. Jenže Noe si je vědomý vlastní zkaženosti, a tak ji odpovídá popisem hlavního hříchu každého z jejich dětí, aby dodal, že sám není o nic lepší ani on, ani jeho žena. To je vědomí vlastní zkaženosti a spravedlnosti, které nutně potřebujeme proto, abychom mohli zakusit ve svém životě duhu naděje.

Pravděpodobně si říkáte, že to Noe se spravedlnosti přehnal, když uvěřil, že jeho rodina jsou posledními lidmi na světě, a byl proto ochoten zabít vlastní vnoučata pokud to tak Bůh chce (aby nám tak připomněl pozdější Abrahamovu scénu s obětováním Izáka). Dává to smysl. Je-li Bůh pohoršen lidským zlem, proč nezačít znovu bez lidí? Samozřejmě, ti z nás, kdo pozorně Noemův příběh četli v Genesis, vědí, že k tomu takto nikdy nedošlo. Autoři filmu se totiž rozhodli, že ve filmu na Noemovi ukážou Boží přesun od čisté spravedlnosti k milosti, která je největší myšlenkou, která kdy spatřila svět. Pokud by byl Bůh jen spravedlivý, přesně jak to po něm někdy požaduje v našem zápase se zlem a utrpením, pak pro nás není naděje. Pokud nám však dává milost, kdy nedostáváme to, co si zasloužíme, ale místo toho dostáváme to, co si nezasloužíme, pak máme naději na druhou šanci, máme naději na nový start.

Noemova spravedlnost spočívala v jeho poslušnosti, ne v jeho dobrotě, přesně jak o tom píše autor Židům 11:7 Vírou Noe, varován o tom, co ještě nebylo vidět, v Boží bázni postavil archu, v níž se zachránila jeho rodina. Tak zahanbil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je z víry. Ve filmu je to krásně vidět na odpovědi, kterou poskytuje Šémovi na jeho námitku, že si myslel, že si ho Bůh vybral proto, že je dobrý. Že je lepší než ostatní. Že by se snad mohl zachránit svou dobrotou. Noe mu odpovídá, že si ho Bůh nevybral proto, že je dobrý, ale proto, že věděl, že postaví archu. Vybral si ho proto, že měl Boží bázeň a poslechl Boha. Stal se kazatelem spravedlnosti, ne milosti. Ale nakonec je tu duha a milost. Je tu druhá šance. Tady se vracíme ke Kristu a Velikonocím. Nezáleží na tom, jak moc temný tvůj svět je dnes, Ježíš tě zve do své archy záchrany. Pavel později píše, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Ježíš nečekal, až se staneme dobrými a hodnými záchrany. Ne, zve tě k následování a k povolání tento svět proměnit v naději jeho slávy. Koneckonců, celé tvorstvo znovu sténá kvůli hříchů a čeká na zjevení Božích synů. To je naše naděje. A to je výzva pro nás, co s druhou šancí a s Boží milosti na tomto světě uděláme. To je poselství milosti. To je poselství naděje. To je poselství Velikonoc. 

Proč na Velikonoce promítáme Noeho?

Někteří křesťané byli upřímně překvapeni, že v Elementu se chystáme na Velikonoce promítnout film Noe, který jednak nepojednává o Velikonocích, ale hlavně není moc "křesťanský" film. Tím myslí především, že je oproti Noeho příběhu v Genesis hodně překroucený, tedy nebiblický. Je ovšem otázkou, co se myslí "biblickým filmem". Je to ten film, který se drží knižní předlohy tak přesně, že nevypustí ani čárečku jinak nebo ten, který vyjádří co nejpřesněji myšlenku textu (příběhu), tedy zdůrazní to, co je v něm nejdůležitější? Podobná diskuse bývá často u překladů Bible z originálu do našeho jazyka: máme překládat slovo od slova (doslovný překlad) nebo myšlenku od myšlenky (dynamický překlad)? Zastánce a odpůrce najdete na obou stranách spektra, nikdo ale nezpochybňuje, že dynamický překlad je stále Bible, i když nepřekládá slovo od slova (což je koneckonců často nemožné, protože různé jazyky jsou různě bohaté a tedy ne pro každé slovo existuje specifický ekvivalent v každém jiném jazyce). Proč si ovšem myslíme, že při přenosu z jednoho uměleckého média (kniha) na jiné (film) lze zachovat doslovnost? Zvláště když v knižní předloze hlavní hrdina (Noe) prakticky vůbec nemluví...

A když jsme u toho, prakticky žádný film nebo seriál o Bibli, který jsem viděl, není "biblicky" doslovný. Většinou to není možné z časových důvodů, takže spojuje události, někdy se ovšem do děje promítá konkrétní interpretace teologie (například v Umučení Krista lze krásně vidět vliv katolické teologie na scénář filmu). Protože nám však připadá více "křesťanský", nemáme ho problém schválit. Otázkou ale je, zda měříme vždy stejným metrem. Například v populárním seriálu The Bible je odchylek od biblického příběhu taky docela dost: při vyvádění Lota ze Sodomy používají andělé nějaké kung-fu, což je mnohem dobrodružnější verze než v Genesis 19, kde protivníky prostě jen Bůh ranil slepotou; Daniel byl prý vržen do jámy lvové za panování Kýra, i když v Bibli to byl Darius; povědomí, že Ježíše navštívili tři mudrci z Východu rovněž nemá opodstatnění v evangeliích - jejich počet je tam neznámý - ale v tradici; Jan Křtitel je zatčen kvůli kázání o Mesiášově vysvobození lidí z římského područí, zatímco v evangeliích byl zatčen za kázání proti Herodově přebrání manželky svému bratrovi. Ale je to důležité? Žádná z těchto věci nemění hlavní dějovou linku nebo poselství Bible, ale ukazuje, co je v příběhu Bible opravdu to hlavní. A tak by to mělo být.

Když budeme film v neděli promítat, budu k němu mít několik slov na úvod a na závěr, a jsem přesvědčen, že příběh Noeho a jeho filmová adaptace má s Velikonocemi více společného, než se nám zdá. Navíc, hlavní dějovou linku Noeho příběhu a pointy Písma zachovává film skvěle. Dokonce se odvážím říct, že prakticky každou spornou věc ve filmu jsem schopen biblicky popsat a obhájit. Nebudu to dělat nyní, protože chci, abyste si v neděli film užili. Nicméně, příští týden na tomto místě najdete několik blogpostů, kde se k filmu vrátím a k nejspornějším věcem se vyjádřím.

Mimochodem, věděli jste, že na světě existuje přes 250 verzí příběhu o velké potopě? Noeho verze je zdaleka nejznámější, protože jeho příběh obsahuje jednu věc, kterou ostatní verze neznají. Je to hlavní pointa příběhu a velmi, opravdu velmi důležitá věc, kvůli které tento víkend slavíme Velikonoce! Jste zvědavi, co je to ta jedna věc? Řeknu vám to: v neděli v kině Centrál! Těším se na vás.