neděle 31. července 2011

SIMPLE: Poslouchej

Dnes končíme sérii SIMPLE, ve které jsme mluvili o tom, že víra je ve své podstatě velmi jednoduchá. Spojit se s Bohem, mít s ním vztah, může být jednoduché. Někdy máme pocit, že víra musí být komplikovaná nebo tajemná. Ježíš však přišel, aby cestu k Bohu zjednodušil, aby vysvětlil, jak funguje vztah s ním a tebou jako jednotlivcem. Ježíšovo poselství nebylo lehké, ale bylo zcela jistě jednoduché. Tak jednoduché, že bychom ho mohli shrnout do třech slov: Prvním slovem je Následuj. Ježíš tě zve k tomu, aby ses vydal na cestu za ním. Nechce po tobě, abys jako první krok k němu a k Bohu změnil celý svůj život. Nechce ani žádné speciální rituály nebo úkony. Chce jednoduchou a prostou věc: abys jej následoval. Překvapivě, jeho první kroky pak vedou k tobě domů, protože následovat Ježíše vlastně znamená ho pozvat dovnitř svého života a začít cestu objevování, poznávání a údivu nad tím, jaký ten Bůh je.

Druhým krokem je Věř. Přestože Ježíš nikoho nenutí věřit, když se vydáme na cestu za ním, velmi často zjistíme, že ve skutečnosti jsme zjistili, že se nám líbí jeho slova věčného života, která nás zpětně vedou k víře, protože někde na té cestě poznávání jsme si uvědomili, že v Ježíše věříme. Začali jsme věřit nejen v jeho učení nebo filosofii, ale přišli jsme k výsledku, že Ježíš skutečně je jedinečným Božím Synem. Někteří dokážeme popsat přesně tu chvíli, kdy jsme uvěřili v Boha, mohla za tím být nějaká událost, třeba vyslyšená modlitba; nebo snad jsme cítili nadpřirozený dotek při písni, přednášce nebo četbě Bible. Jiní z nás ten moment nedokážou přesně popsat. Prostě jsme se vydali na cestu a najednou na ni zjistili, že věříme v Ježíše jako Božího Syna. Díky této víře jsme prožili přijetí Bohem a odpuštění svých provinění a selhání.

Pak ovšem přichází třetí krok, který se dá shrnout do slova, které nechápeme, nebo je pro nás ho těžké přijmout. To slovo je: Poslouchej. Proč je toto slovo těžší přijmout? Myslím, že hlavní důvod je ten, že tohle je často PRVNÍ slovo, které v církvi slyšíme. Velice často zní slovo „poslouchej“ jako základ víry. Chceš k nám jen tak patřit? Ani omylem! Nejdříve se změň! Nejdříve se kaj ze svých hříchů! Nejdříve buď poslušný tomu, co říká Bible! A pak, jedině pak, se můžeme bavit o nějakém přijetí nebo vztahu s Bohem. Není to snad pravda, že nám Bůh dal přikázání k tomu, abychom je dodržovali? Není to snad pravda, že nám Bůh dal Desatero?!?

Víte, když se někdo ohání Desaterem, můžeš se jich zeptat, jestli ví, kde je Desatero zapsáno. Často ví akorát, že v Bibli, ale neví o něm nic bližšího. Když si však přečteš celý příběh, ve kterém dává Bůh to, co my nazýváme Desaterem, uvědomíš si, že to přišlo po dvou velmi důležitých krocích: Nejprve celý národ zázračně vysvobodil z egyptského otroctví, a před tím, než jim dal jakékoliv přikázání, ujistil je o své lásce a přijetí. Jinými slovy, Bůh dal přikázání lidem, se kterými již začal vztah. Rozhodně to nebylo tak, že jako první věc v Egyptě bylo: „Ahoj, já jsem Bůh. Mimochodem, tady je mých deset pravidel, které bys měl začít dodržovat, jasný?!“ Přesto je přesně tohle často způsob, jak o víře mluvíme. Než se nadějeme, z víry se stává touha moralizovat lidi okolo sebe, kteří v Boha sice nevěří, ale my máme pocit, že by měli dodržovat Boží principy.

Tak proč je tady tedy vůbec to slovo „poslouchej“? Je tady, protože je nesmírně důležité. To je totiž moment, ve kterém se víra přesouvá z mentální a emocionální roviny do praktické roviny. To je moment, kdy se odvážíš začít zapracovávat Ježíšovo učení do svého života. To je moment, kdy se víra stává praktickou, a kdy také přináší nejvíce užitku a kdy ti skutečně nejvíce pomáhá. Tady se láme chleba nejvíce mezi tím, zda víra zůstane v myšlenkové verzi (Jo, líbí se mi to) nebo emocionální verzi (Cítím se moc fajn), a kdy se posunuje do života, kde způsobí opravdovou revoluci. Dokud Ježíšova slova necháváš mít dopad jen na tvé myšlení a emoce, je to v něčem lehčí, ale když je začneš uplatňovat v praxi, změní to naprosto všechno. Proto tento poslední krok vyžaduje nejvíce odvahy, ale zároveň má i největší výsledky a uplatnění, jak si za chvíli ukážeme. Víra říká, že můžeš Bohu důvěřovat, že má v úmyslu ti požehnat, protože tvé nejlepší zájmy jsou to, co pro tebe chce. Tahle víra vzatá prakticky změní tvé chování a jednání. To je ten typ víry, díky kterému Ježíš vždycky užasl, to je ten typ víry, který způsobil, že Římská říše se stala křesťanskou.

Víte, proč se tolik lidí rozhodlo stát se křesťany v říši, která křesťany místy tolerovala, ale častěji je zabíjela, protože je označovala za původce zla? Bylo pro to mnoho důvodů, ale podle historiků mezi nimi ční jeden jediný největší. Mezi lety 166 a 266 postihly Římskou říši dvě morové rány, které zabily tolik lidí, co Černá smrt ve středověku. První trvala 18 let a zabila miliony, druhá trvala patnáct let. Díky těmto ranám se miliony přeživších obrátilo na křesťanství. Ale proč? Protože když někde udeřil mor, pohané opouštěli své rodiny, a kněží utíkali, aby si zachránili život. Jediní, kdo zůstali a starali se o své nemocné, byli křesťané. A nejen to, začali se starat o nemocné pohany, kteří byli ponecháni napospas. Tahle prakticky projevená láska způsobila otřes ve víře pohanů a přiměla je přijmout učení Ježíše. Protože někdo se odvážil zapracovávat Ježíšovo učení do života.

Ježíš vyučoval hodně, ale ne pro vědomostí samotné, nýbrž kvůli možnosti uvést vyučované principy do životní praxe. V kázání na hoře tvrdí, že opravdová víra v Boha je založena na tom, že děláme, co nám říká. Je to vyučování, které jde za hranice informací. Bohu nejde především o nárůst vědomostí, byť i ty jsou bezva. Jde mu to životní transformaci, o růst ve vztahu s ním. Ve své promluvě, kterou dneska známe pod kódovým označením Kázání na hoře, řekl Ježíš přirovnání, jak velkou moc má aplikace Božího slova na náš život v porovnání s jeho pouhou znalostí.

Matouš 7,24-27 Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily se na ten dům; ale ten nespadl, protože byl založený na skále. Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude však podoben bláznu, který svůj dům postavil na písku. Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily se na ten dům; a ten spadl a jeho pád byl hrozný. Message překlad to hezky popisuje slovy, že máme „zapracovat Ježíšova slova do svého života“.

Zapracovat Ježíšova slova do svého života vyžaduje poslušnost. Bůh si této poslušnosti cení, protože vlastně vyjadřuje něco na způsob: „Ježíši, já ti důvěřuji, proto udělám to, co po mně chceš. Udělám to proto, že to po mně chceš ty.“ Znamená to změnit celý životní systém! Důvěra je víra v akci. A tuto akci, tedy zapracování Ježíšových slov do svého života, si Bůh používá jako velmi důležitý způsob růstu naší víry. Jsme totiž postaveni tváří v tvář různým situacím a etickým otázkám, kde uplatnit Ježíšova slova nemusí být jednoduché. Ale pokud to uděláme, Bůh na to reaguje, a často, dokonce častěji než by se zdálo, na to reaguje. Ne vždy tím, že vyřeší situaci podle našeho původního scénáře, ale často se změní něco v nás, a následně to změní naše uvažování, chování, a nakonec odejdeme se silnější vírou.

Nezbytné ovšem je naslouchat praktickému vyučování. Vyučování Bible, které má udělat pouze dojem, které zní tak duchovně, až skoro mysticky, je pouze na parádu, ale život to nezmění. Na Boha neudělá dojem množství našich vědomostí, ale udělá na něho dojem opravdová víra. Taková, která nejen věří, ale která udělá to, co si on přeje.

V Ježíšově podobenství je člověk, který naslouchá Ježíšovým slovům a zároveň je zapracovává do života, nazvaný rozvážným, moudrým mužem, který má své základy vytepané do skály. To je zajímavý obraz. Každý z nás, kdo v posledních letech sledoval ve zprávách následky povodní, kdy voda dokáže strhnout dům jako domeček z karet, musí uznat, že mít dům na skále, na vyvýšeném místě, je rozhodně bezpečnější. Přesně to totiž platí u duchovního domu. Dokud je totiž počasí mírné a v našem životě pořádně nefouká, i dům na písku se zdá bezpečný. Jakmile ale zadují špatné dny, a upřímně, každý z nás má špatné dny, pak tvé základy rozhodnou, zda obstojíš nebo se sesypeš. Podle Ježíše obstojíš tehdy, když se naučíš jeho slova nejen slyšet, ale zároveň je uplatníš do svého života. Tak bude tvá víra dostatečně silná a živá, abys obstál v jakýkoliv čas.

Jenže, budovat silné základy má smysl jen před příchodem bouře. Když bouře života udeří, je pozdě vylepšovat základy. Když udeří bouře, tvým jediným zájmem je přežití. Není to ale tak, že když si postavíme silné základy v pokojné době, kdy je zdánlivě nepotřebuješ, budeš v klidu v bouřích života? Víte, jak často za mnou přijdou lidé v bouřích života, a hledají pomoc od Boha? Chtějí najednou všechny ty změny uplatnit, ale je pozdě, protože jim jejich dům spadl. Když měli možnost zapracovat Ježíšovo učení do života v čase klidu, odmítali to pro zdánlivou svobodu a pohodičku domu na písečné pláži. Když ti Ježíš říká, abys zapracoval jeho učení do života, není to proto, aby tě omezil nebo aby ti přidal pravidla a zákony k dodržování. Je to proto, že on ví, že když přijde bouře, a ona přijde dříve nebo později, pak ti praktická víra, kterou sis získal v čase klidu, pomůže nejen přežít bouři, ale navíc ti pomůže pomoct ostatním.

No jo, říkáš si, ale to není lehké. Možná není, ale je to jednoduché. Když následuješ Ježíše, když mu uvěříš, a když zapracuješ jeho slova do života, máš praktickou víru, máš vztah s Bohem, který dokáže zcela změnit tvůj osud. Víra totiž nemá cenu jen pro věčnost, ale dramaticky může změnit tento život, který žiješ tady na zemi. Doufám, že každý z nás bude mít tuhle víru. Víru, která následuje. Víru, která důvěřuje. Víra, která koná. Následuj. Věř. Poslouchej.

pátek 29. července 2011

Mých 5 nejčtenějších blogů roku 2011 ke 29.7.2011

Podíval jsem se do historie na seznam mých 5 nejčtenějších blogů roku 2011 ke 29.7.2011

SexEd Otázky a odpovědi: CO SI MYSLÍTE O MASTURBACI?
14.3.2011, Počet komentářů: 9

SexEd Otázky a odpovědi: POVOLUJE CÍRKEV PŘI SEXU RŮZNÉ POLOHY NEBO JEN POLOHU MISIONÁŘSKOU?
18.3.2011

Postav si dům z kamenů na tebe hozených
2.2.2011, Počet komentářů: 2

SexEd Otázky a odpovědi: JAK SE MOHU ZBAVIT ZÁVISLOSTI NA PORNU?
17.3.2011, 1 komentář

Stvoření a evoluce: Skutečně máme jen tyhle dvě možnosti?
20.5.2011, Počet komentářů: 4

pondělí 25. července 2011

SIMPLE: Věř

Tento měsíc mluvíme o tom, že víra je velmi jednoduchá. Spojit se s Bohem, mít s ním vztah, může být jednoduché. Možná ti to tak nepřipadá, a máš pocit, že celá víra musí být komplikovaná nebo tajemná. Ježíš však přišel, aby zjednodušil cestu k Bohu, aby vysvětlil, jak funguje vztah s ním a tebou jako jednotlivcem. Ježíš nepřišel založit nový etický řád nebo vymyslet křesťanskou morálku. To udělali lidé později. Ježíš přišel jednoduše, s jednoduchým poselstvím, a jednoduchou cestou. Minule jsme začali s jednoduchým pozváním, které Ježíš nabízí, pozváním následovat. Dnes se podíváme na druhý krok na cestě.

Ona totiž víra je mnohem více cestou než destinací; objevováním, než rozhodnutím. Všimli jste si, že nikde v evangeliích Ježíš nikoho nenutí nebo nepřesvědčuje, že teď v něj musí uvěřit? Přinucená víra je totiž vždy jen naoko. Známe to z historie. Kdykoliv nás politický nebo náboženský systém přinutil něčemu, čemukoliv, věřit; buď jsme se postavili proti tomu, nebo jsme pod nátlakem tuto novou „víru“ přijali jen naoko, ale uvnitř jsme ji vrazili dýku do zad. Když pak tlak, pronásledování nebo přesvědčování pominulo, rychle jsme se odklonili. Je smutné, že v minulosti se i křesťanský systém církve snížil k něčemu tak neježíšovskému, jako je nátlak na víru. Ježíš však vždy respektoval rozhodnutí lidí, a jeho nejbližší následovníci rovněž. Byl to jeden z Ježíšových přátel a následovníků, Jan, který zachytil Ježíšova slova: Stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou. Pokud mu otevřeš své dveře, on vejde dovnitř a požehná tě pokojem, protože on je divuplný rádce, mocný Bůh, otec věčnosti a kníže pokoje. Ježíš je předobrazem nejlepšího gentlemana. Do tvých dveří se nevlamuje, ale znovu slovy Jana, Slovo se stalo tělem a krví a přistěhovalo se do sousedství. Bůh se rozhodl přistěhovat se do našeho sousedství a bydlet s námi. Přistěhoval se jako člověk, vzal na sebe naší podobu, zakusil naší bolest, zakusil naše pokušení a představil nám Boží slávu. Bůh se přiblížil tak, že blíž už to opravdu nejde. A tento Ježíš nás zve k jednoduchému kroku: Pojď za mnou!

Jan také napsal: Jan 1:17-18 Zákon byl vydán skrze Mojžíše, milost a pravda však přišla skrze Mesiáše Ježíše. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten jej vylíčil. Jeden z důvodů, proč Ježíš přišel na zemi, bylo vylíčit Boha, ne jen zemřít za hříchy světa. Všichni máme otázky na Boha, a Ježíš říká, že jeden z důvodů, proč přišel, je vylíčit Boha, jaký doopravdy je, ne na základě tradice a náboženství, ale na základě jeho osobnosti. Když ho začali následovat, v různých místech svého následování, najednou zjistili, že začali věřit. Začali věřit nejen v jeho učení nebo filosofii, ale přišli k výsledku, že Ježíš skutečně je jedinečným Božím Synem. To je přesně to, co se stalo mnohým z nás. Někteří dokážeme popsat přesně tu chvíli, kdy jsme uvěřili v Boha, mohla za tím být nějaká událost, třeba vyslyšená modlitba; nebo snad jsme cítili nadpřirozený dotek při písni, přednášce nebo četbě Bible.

Jiní z nás ten moment nedokážou přesně popsat. Prostě se vydali na cestu a najednou na ni zjistili, že věří. Dokonce, že věří nejen v učení, etiku a morálku, ale že věří v Ježíše jako Božího Syna. Přesně to se stalo Ježíšovým následovníkům, o kterých jsme si pověděli minulý týden. Ježíš je pozval k následování, a oni šli. Po nějakém čase však Ježíš vyučoval na téma, které se jeho posluchačům zdálo velmi tvrdé. Mluvil o tom, že on je Božím chlebem k věčnému životu. Spousta Ježíšových posluchačů se v ten moment od něj odvrátilo. Jan to popisuje takto: Jan 6:66-67 Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít. "Chcete odejít i vy?" zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti. Odpověď Ježíšových následovníků je přesně to, co mnozí z nás prožili na vlastní kůži. Jan 6:68-69 "Pane, ke komu bychom šli?" odpověděl mu Šimon Petr. "Ty máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!"

Vztah s Bohem je cesta, ne událost. Co to přesně znamená? Znamená to, že každý z nás je někde na své cestě životem a vědomě nebo nevědomě se vymezuje vůči Bohu. Někteří lidé s Boží existencí bojovali vědomě, jiní chtějí zaplnit prázdnotu, kterou cítí, ale neví, odkud pramení. Obě strany podvědomě uznávají Boha v centru a vymezují se vůči němu. Dá se říct, že Bůh je v centru a každý člověk je na cestě k němu nebo od něj, ať už vědomě nebo ne. A svým způsobem nezáleží na tom, kde se právě na své cestě nachází. Mnohem více záleží na tom, kam směřuje. Zda k Bohu nebo od něj. My někdy definujeme víru jako událost: „Uvěřil jsem“, ale když se podíváme podrobně, uvidíme, že ve skutečnosti se víra skládá z mnoha malých kroků poznávání, obdivu, pochopení, rozhodnutí a potvrzování. Je to cesta, ne událost. To, že jste dnes tady v církvi, ukazuje na to, že jste se vydali na cestu k Bohu. Někteří jste k němu hodně blízko, jiní jste ho sotva začali objevovat. To je naprosto v pořádku. Ježíš někdy řekl lidem, kteří se na takovou cestu objevování vydali: Nejsi daleko od Božího království. Důležité ovšem je, abys Boha objevoval s očima upřenými na Ježíše, abys jej jinými slovy následoval. Protože jádrem víry, zdrojem života, cestou k Bohu, je on sám. Ne naše zážitky, ne zázraky, a dokonce ani ne vyslyšené modlitby. Jádrem víry je osoba Krista.

Co se ovšem stane, když uvěříš? Víte, co je na cestě k Bohu tak skvělého? Když můžete slyšet příběhy těch, kteří se k němu vydali. Někteří jsme Boha podvědomě celý svůj život hledali, jen jsme ho nedokázali pojmenovat, Jiné z nás víra ani omylem nenapadla. Jenže pak jsme měli rozhovor. Potkali jsme člověka. Četli jsme úvahu nebo knihu. A v mysli nám začal hlodat červíček. Ve skutečnosti to byl malý kamínek, který vypadl ze svého místa a spustil celou lavinu.

Víra v Ježíše něco na tvé cestě následování dramaticky mění. Získáváš slova věčného života, jak tvrdil Petr. Co se vlastně děje při hledání tvé víry, popisuje pěkně Pavel, jiný nositel dramatického hledání cesty k Bohu. Předtím než se Pavel stal následovníkem té Cesty, byl ortodoxním Židem, který si myslel, že křesťanství je nová sekta, která musí být zničena za každou cenu. Pavel byl něco jako talibanská verze židovství, a to proto, že věřil, že jeho poslání od Boha je chránit čistotu svého náboženství i za cenu pronásledování a teroru těch, kteří ho ohrožují. Když se Pavel stal následovníkem Krista, stal se jedním z nejvýznamnějších vedoucích církve, a jedna z věci, jak ho známe my dnes, je skrze jeho dopisy, které psal do těchto církvi. V jednom z nich se dočteme shrnutí křesťanství v kostce.

Římanům 3:21 Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují. První věc, kterou tady Pavel říká, je, že Boží spravedlnost může existovat mimo systém Zákona, pravidel, a náboženství. Spravedlnost znamená míst správné postavení před Bohem. Znamená to, že se na nás Bůh podívá, a nevidí mezi námi a jím žádnou překážku, žádnou mezeru, žádný problém. Vidí plný přístup. Opona je roztržená, propast přepásaná. Tuto spravedlnost však nezískáváme tím, že se snažíme být křesťany. Ne, přichází k nám skrze víru, kterou jsme u sebe zjistili. Není totiž rozdílu, nikdo z nás se správné postavení před Bohem nedokáže jinak zajistit. A to jakýmkoliv způsobem. Římanům 3:22-23 Boží spravedlnost, jež skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.

Římanům 3:24-25 Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši. Jeho určil Bůh za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev, aby tak prokázal svou vlastní spravedlnost. Obvykle nedůvěřujeme ničemu, co je zdarma, ale Kristus je skutečně volná cesta k Bohu. A když v něj začneme věřit, získáváme správné postavení před Bohem. Římanům 3:25-26 Bůh totiž ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, aby nyní prokázal svou spravedlnost, aby se ukázalo, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše.

Co se stane, když uvěříš v Ježíše? A je jedno, jestli za dramatických nebo pokojných okolností. Když v něj uvěříš, Bůh tě ospravedlní, tedy, změní tvé postavení před Bohem. Nedokážeš si pak pomoct. Ke komu bychom šli, řekneš pak, vždyť ty, Ježíši, ty máš slova věčného života, a já jsem uvěřil, že ty jsi ten, za koho se prohlašuješ, tedy Boží Syn. Tak prosté a jednoduché křesťanství je. A tak jednoduše a prostě jej můžeš přijmout i ty.

pondělí 18. července 2011

SIMPLE: Následuj

Jedna z krásných věcí, které si musíš všimnout, když čteš v Bibli evangelia je to, že lidé, kteří vůbec nebyli jako Ježíš, ho měli opravdu rádi. A navíc, vypadá to, že Ježíš měl rád lidi, kteří vůbec nebyli jako on. Církev, jak ji známe však my, ovšem někdy lidem dává poselství, že je pro křesťany, a pokud nejsi dostatečně náboženský, pak církev pro tebe není. Obraz Ježíše je ale úplně jiný. Při čtení evangelií vidíš, že Ježíš přišel vysvětlit evangelium tak, aby lidé měli vztah s Bohem. Tohle byla hodně radikální a novátorská myšlenka. Například jeho důraz na vztah s Bohem jako vztah otce ke svému dítěti. Neslýchané. Nebo pastýř a ovce, Bůh jako dobrý pastýř, což je velmi vztahový obrázek, který mluví o péči a zájmu. Lidé bohy vnímali jako vzdálené, systematické bytosti, ke kterým se můžete přiblížit pouze za pomocí rituálních praktik. Ježíš přinesl hodně odlišnou myšlenku: vysvětlil Boha jako Otce, který se chce spojit ne s národem, skupinou, ale s tebou jako jednotlivcem. To je hodně jiný koncept.

Tento měsíc mluvíme o tom, že víra je velmi jednoduchá. Spojit se s Bohem, mít s ním vztah, může být jednoduché. Možná ti to tak nepřipadá, a máš pocit, že celá víra musí být komplikovaná nebo tajemná. Může za to pravděpodobně člověk, jako jsem já v podobném prostředí, který způsobil, že nám evangelium přijde zbytečně komplikované. Ježíš však přišel, aby zjednodušil cestu k Bohu, aby vysvětlil, jak funguje vztah s ním a tebou jako jednotlivcem. Ježíš nepřišel založit nový etický řád nebo vymyslet křesťanskou morálku. To udělali lidé později. Ježíš přišel jednoduše.

Dnes se podíváme na příběh Matouše, jak ho zachycuje sám Matouš v knize, která se jmenuje Matoušovo evangelium. Jeho příběh je velmi důležitý hlavně pro ty z nás, kteří si říkají, že Bůh by nikdy neměl zájem se s námi spojit, a mít vztah, protože jsme špatní lidé. Matouš byl špatný člověk, a možná si budete vzájemně rozumět. Možná jsi pro změnu zakoušel odmítání jiných, lepších, lidí. Matouš ti rozumí, protože přesně na tomhle místě také byl. Matouš pohrdl náboženským systémem, za což byl vytlačen na okraj společnosti, ale v příběhu, na který se za chviličku podíváme, mu Ježíš nabídl novou šanci neuvěřitelné vstřícným způsobem.

Matouš 9:9 Cestou odtud Ježíš uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí v celnici. Musím vám nejprve vysvětlit, co znamená ta celnice. To už dnes ani moc nezažíváme, když jezdíme po Evropě, ale celnice v tomto příběhu je ještě zajímavější. Řím prodával práva na výběr celních a daňových poplatků ve všech zemích, které si podrobil. Římský občan si koupil licenční právo vybírat daně v určitém teritoriu, najal si místní lidi, a začal vybírat poplatky. Vlastně si takový člověk zorganizoval firmu ve stylu multilevel marketinku, kdy různí lidé vybírali poplatky za cokoliv, část si mohli nechat, a zbytek předávali výše, ti zase výše, a tak podobně. Místní lidé byli výběrčími, a přidávali k poplatku další sazbu, kterou si nechávali. Byli to ale lidé stejných národů, jako ti, od kterých vybírali.

Jinými slovy, stali se konstantní připomínkou vojenské poroby a byli považování za hnusné kolaboranty s okupační silou. Takže, pokud jsi jako Žid začal pracovat s Římany, stal ses naprosto vykastovaným jedincem. Nemohl jsi jít do synagogy, byl jsi ceremoniálně nečistým, nikdo se s tebou nebavil (kromě jiných celníků), lidé si před tebou tak akorát odplivli (znáte to, báli se a zároveň pohrdali). Byl to hodně nešťastný život, který ti sice přinesl hodně peněz, ale žádnou lásku.

Navíc, pro typického obyvatele Izraele, celníci byli úplnou spodinou společnosti. Tak hlubokou, že pro ně vymysleli vlastní kategorii hříšníků. Jak uvidíte v evangeliích, často je tam referováno o hříšnících a celnících. Prostě, mohli jste být vrahem, zlodějem, násilníkem, bít své děti nebo lhářem, a spadal jste to kategorie hříšníků. Celníci však nikoliv, ti měli svou vlastní kategorii, protože byli úplná spodina. Matouš byl celníkem, a byl součástí této spodiny. Byl Židem, který se zaprodal a bohatnul skrze útlak vlastních lidí. A právě k takovému člověku se vydal Ježíš, určitě následovaný svými učedníky, kteří si šeptali pod vousy: Koukejte se, další židovský zrádce. Co ale řekl Ježíš? Matouš 9:9 Řekl mu: "Pojď za mnou," a on vstal a šel za ním.

Umíme si představit, co asi řekl Petr: Ježíši, promiň, co jsi mu teď řekl? Hm, právě jsem ho pozval, aby se k nám přidal. Cože?!? Ježíši, poslyš, já jsem se svými bratry opustil legitimní rybářskou firmu, ale tenhle chlapík je nečistý, a pokud se s ním budu stýkat, budu i já rituálně nečistý, a to se mi moc nelíbí. Navíc, který rabín by si vybral jako následovníka celníka? To je neslýchané! Protože tohle víme o rabínské tradici vybírání následovníků. Lidé jako Ježíš, kteří byli považováni za Mistry, za Učitele, Rabíny, byli považováni za to nejlepší, co se v Izraeli dělo. Být pozván rabínem ke spolupráci nebo k následování bylo považováno za největší věc, která se ti mohla stát. Rabín reprezentoval Boha, a pro každou rodinu bylo největším vyznamenáním, když nějaký rabín, který přinášel vlastní učení (a Ježíše mezi ně počítali – vzpomínáte na to, jak říkali, že jeho učení má moc jinou než ostatních?), přišel za mladým mužem a řekl mu prostou větu: Následuj mě. Znamenalo to, že takový člověk se stane jeho učedníkem, jeho žákem, a bude reprezentovat tohoto rabína a jeho učení. Znamenalo to, že mají na to, aby se mohli sami stát rabínem. Doslova se říkalo, že takový žák bude pokryt prachem svého rabína, protože bude kráčet tak blízko za ním. Byl to ten nejintimnější vztah spolupráce, jaký jste si mohli představit.

Takže, když Ježíš požádal Jakuba a Jana, aby ho následovali, jejich otec si neříkal: Co se mi to stalo, kluci odešli z ničeho nic do světa. Naopak, jeho ramena se dmuly pýchou, že jeho kluci byli uznáni za vhodné kandidáty na rabínové učedníky. Na druhý den, když se ho ptali sousedé: Kde máš kluky?, starý Zabedeus jen hodil očko se slovy: Viděli jste toho rabína Ježíše, jak tu byl včera? On si myslí, že moji kluci na to mají! Jsou teď jeho učedníky. Prostě to znamenalo to největší povolání (nám srozumitelným příkladem by mohlo být třeba oslovení nadaného žáka, krásné modelky nebo talentovaného sportovce). Ale požádat Matouše? Děláš si legraci? Vždyť je to zrádce, vždyť je to horší než hříšník. Veřejně zapřel národ, Boha, synagogu, a je mu to jedno! A ty ho zveš stejně jako nás? Tak s tím máme velký problém!

Ježíš žádá Matouše, aby ho následoval. Nechce po něm změnu, nechce po něm rituál, nechce po něm nic jiného, než aby se jen zvedl, a šel za ním. Ježíš samozřejmě mohl vytáhnout celý seznam věcí, které Matouše nedělal správně, ve kterých hřešil, a proč si vůbec nezaslouží respekt a lásku. A Ježíš by měl úplnou pravdu, klidně ho mohl pohřbít ve vině. Ale místo toho Ježíš říká jedinou věc, a to je: Pojď za mnou. Takhle to vždycky začíná. Stačí jen následovat. Tolik lidí tě může odsoudit, a může chtít, aby ses změnil nebo se alespoň cítil mizerně. Ježíš však říká: Následuj mě.

Kdybychom neznali celý příběh, jak bychom odhadli, kam má Matouš Ježíše následovat? Možná do synagogy nebo chrámu, aby si dal konečně vztah s Bohem do pořádku. Nebo na malou skupinku, kde si sedneme do kruhu a ukážeme Matoušovi konečně, v čem všem hřešil. Začneme třeba desaterem a půjdeme dál. Kam si myslíš, že Ježíš s Matoušem šel? Matouš 9:10 Když pak Ježíš stoloval v jeho domě… Ježíš pozval Matouše, aby ho následoval… do jeho vlastního domu, kde pro něj zorganizoval párty. Kdo na jeho mejdan přišel? Ti sami lidé, kteří by přišli na tvůj mejdan. Jsou to ti, co mají párty rádi, alespoň tu část, kterou si pamatují (tu druhou jim někdo povyprávěl). Ti sami lidé přišli na párty k Matoušovi, protože to byli jediní lidé, které Matouš znal. Matouš 9:10 Když pak Ježíš stoloval v jeho domě, přišlo tam mnoho výběrčích daní a různých hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky. Jít k celníkovi domů? Ježíši, budeme také nečistí. Vidíš to? Pozval jsi ho k následování, a teď následuješ ho do jeho domu! Ale Ježíš? Matouši, pojďme k tobě. Tohle je pravý příběh Ježíše. Tohle je pravý příběh křesťanské víry. Lidé, kteří vůbec nebyli jako Ježíš, ho velmi milovali, a on měl rád je. Není divu, že tolik kamarádů ze spodiny přišlo k Matoušovi na párty! A Ježíš je tam rád.

Farizejové byli pobouření! Matouš 9:11-13 Uviděli to farizeové a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že váš mistr jí s výběrčími daní a hříšníky?" Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a přemýšlejte, co znamená: `Chci milosrdenství, ne oběti.´ Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky." Ježíš říká hodně jasně, že přišel pro lidi, kteří ve svých momentech upřímnosti vědí, že něco v jeho životech je špatně. Kteří vědí, že jsou nemocní. Kteří vědí, že jejich manželství, jejich finance, jejich soukromí, jejich život, je nemocné. Tihle lidé vědí, že potřebují zachránit. Zajímají mě lidé, kteří potřebují zachránit mnohem víc, než vy, chlapíci, kteří máte pocit, že nic nepotřebujete. Ježíš přesně tohle pování nabízí také tobě, ať jsi v církvi léta nebo minuty. Každý den ti nabízí svou ruku se slovy: Následuj mě! Hele, vím, že v tobě není všechno v pořádku, že je něco nemocného, ale já po tobě nechci nic víc, než abys mě následoval. Tohle je pozvání pro hříšníky, ne pro dokonalé lidi.

Když uděláš tyhle malé kroky za Ježíšem, začneš vidět sebe jinak. Začneš vidět svět jinak. Začneš vidět Boha jinak. A najednou se začneš měnit, ale ne proto, že ti někdo řekl, že to máš změnit. Začneš měnit některé věci proto, že ses zamiloval do Ježíše, zamiloval ses do Boha. A víte jaké to je, když se zamilujete. Měníte se. Děláte věci, které jste si mysleli, že nikdy dělat nebudete, když jste viděli zamilované lidi. Láska vám dává odvahu a ochotu krok za krokem dělat věci jinak. S Bohem to není jiné. Když se zamiluješ do Boha, začneš vidět život jinak a začneš žít jinak. Víš, někdy tví přátelé, kteří vědí, že jsi začal chodit do církve nebo začal číst Bibli nebo začal věřit, se tě ptají: Hele, ještě tam furt chodíš? Čekali jsme, že ti to tak dlouho nevydrží, protože jsme mysleli, že jsi začal věřit kvůli vině. Ale ty jsi ve skutečnosti začal věřit kvůli lásce. Kvůli tomu, že i kdyby nikdo jiný, Ježíš se ti dívá přímo do tvých očí a říká: Pojď za mnou! Nic víc, nic míň. Ale tohle pozvání ti může změnit život víc, než se ti zdá.

čtvrtek 14. července 2011

Proč je X-LARGE jen jeden týden?

Nazdar přátelé z X-LARGE,

každoročně ve svých hodnoceních píšete, že byste si přáli XL delší, třeba dva týdny. Snažíme se postupně vycházet vstříc, vždyť původně končil už v pátek. Přidali jsme sobotu, letos dokonce ještě sobotu před XL jako mini:XL párty, je možnost navštícit Element na obou koncích v neděli. V budoucnu možná někteří lidé z týmu zůstanou o pár dní déle, a budou k dispozici k neformálnímu času, pokecům, atd. Přesto dostáváme každý rok otázky, jako tuhle, kterou jsem dostal dneska:

"Ahoj Lukáši, chtěl jsem se tě zeptat jestli by nešlo udělat x-large trochu delší, místo 1 týdne třeba 2. Vždyť většina táborů trvá třeba i 3 týdny tak proč by měl x-large trvat jen 1 týden?"

Takže, tady je odpověď. Je to velmi jednoduché a prosté. Za prvé, XL není běžný tábor, ale příměstský kemp. Za druhé, kdyby to trvalo v tomto formátu déle, cena by byla na jednoho tak 5000 a více, protože dneska ji hodně dotujeme (a z naší strany už víc nevyždímáme, pronájmy by byly ale dvojnásobné atd.). Za třetí, neměli bychom tam Američany, alespoň ne v počtu, jako dnes. Ten důvod je jednoduchý: v USA si lidé berou dovolenou většinou týden, maximálně dva, a lidi, kteří přijedou na XL, si většinu z celoroční dovolené berou na to, aby tu byli. Proto si toho tolik vážíme. Navíc si všechno platí (letenky, náklady plus já je taky kasíruju do rozpočtu XL), a kdyby to trvalo déle, přijet by mohli jen studenti, ti by zase ale neměli peníze, takže by přijelo třeba 4-6 Amíků a ne 16 jako letos.

Navíc se to týká i lidí z Element týmu. Většina z nás si také bere dovolenou a dát tomu dva týdny znamená, že bychom měli mnohem méně lidí, kteří by nám pomáhali. Takže, je to sice každoroční evergreen, ale 6 dní, plus navíc miniXL a dvě neděle, to je zhruba maximum. Možná někdy zůstanou někteří o pár dní déle mimo program, ale víc asi čekat nemůžeš. Kromě toho je nejlepší přece skončit v nejlepším, ne? Aspoň se těšíme všichni na další rok nebo na další akce v průběhu roku. A to taky stojí za to.