SIMPLE: Poslouchej

Dnes končíme sérii SIMPLE, ve které jsme mluvili o tom, že víra je ve své podstatě velmi jednoduchá. Spojit se s Bohem, mít s ním vztah, může být jednoduché. Někdy máme pocit, že víra musí být komplikovaná nebo tajemná. Ježíš však přišel, aby cestu k Bohu zjednodušil, aby vysvětlil, jak funguje vztah s ním a tebou jako jednotlivcem. Ježíšovo poselství nebylo lehké, ale bylo zcela jistě jednoduché. Tak jednoduché, že bychom ho mohli shrnout do třech slov: Prvním slovem je Následuj. Ježíš tě zve k tomu, aby ses vydal na cestu za ním. Nechce po tobě, abys jako první krok k němu a k Bohu změnil celý svůj život. Nechce ani žádné speciální rituály nebo úkony. Chce jednoduchou a prostou věc: abys jej následoval. Překvapivě, jeho první kroky pak vedou k tobě domů, protože následovat Ježíše vlastně znamená ho pozvat dovnitř svého života a začít cestu objevování, poznávání a údivu nad tím, jaký ten Bůh je.

Druhým krokem je Věř. Přestože Ježíš nikoho nenutí věřit, když se vydáme na cestu za ním, velmi často zjistíme, že ve skutečnosti jsme zjistili, že se nám líbí jeho slova věčného života, která nás zpětně vedou k víře, protože někde na té cestě poznávání jsme si uvědomili, že v Ježíše věříme. Začali jsme věřit nejen v jeho učení nebo filosofii, ale přišli jsme k výsledku, že Ježíš skutečně je jedinečným Božím Synem. Někteří dokážeme popsat přesně tu chvíli, kdy jsme uvěřili v Boha, mohla za tím být nějaká událost, třeba vyslyšená modlitba; nebo snad jsme cítili nadpřirozený dotek při písni, přednášce nebo četbě Bible. Jiní z nás ten moment nedokážou přesně popsat. Prostě jsme se vydali na cestu a najednou na ni zjistili, že věříme v Ježíše jako Božího Syna. Díky této víře jsme prožili přijetí Bohem a odpuštění svých provinění a selhání.

Pak ovšem přichází třetí krok, který se dá shrnout do slova, které nechápeme, nebo je pro nás ho těžké přijmout. To slovo je: Poslouchej. Proč je toto slovo těžší přijmout? Myslím, že hlavní důvod je ten, že tohle je často PRVNÍ slovo, které v církvi slyšíme. Velice často zní slovo „poslouchej“ jako základ víry. Chceš k nám jen tak patřit? Ani omylem! Nejdříve se změň! Nejdříve se kaj ze svých hříchů! Nejdříve buď poslušný tomu, co říká Bible! A pak, jedině pak, se můžeme bavit o nějakém přijetí nebo vztahu s Bohem. Není to snad pravda, že nám Bůh dal přikázání k tomu, abychom je dodržovali? Není to snad pravda, že nám Bůh dal Desatero?!?

Víte, když se někdo ohání Desaterem, můžeš se jich zeptat, jestli ví, kde je Desatero zapsáno. Často ví akorát, že v Bibli, ale neví o něm nic bližšího. Když si však přečteš celý příběh, ve kterém dává Bůh to, co my nazýváme Desaterem, uvědomíš si, že to přišlo po dvou velmi důležitých krocích: Nejprve celý národ zázračně vysvobodil z egyptského otroctví, a před tím, než jim dal jakékoliv přikázání, ujistil je o své lásce a přijetí. Jinými slovy, Bůh dal přikázání lidem, se kterými již začal vztah. Rozhodně to nebylo tak, že jako první věc v Egyptě bylo: „Ahoj, já jsem Bůh. Mimochodem, tady je mých deset pravidel, které bys měl začít dodržovat, jasný?!“ Přesto je přesně tohle často způsob, jak o víře mluvíme. Než se nadějeme, z víry se stává touha moralizovat lidi okolo sebe, kteří v Boha sice nevěří, ale my máme pocit, že by měli dodržovat Boží principy.

Tak proč je tady tedy vůbec to slovo „poslouchej“? Je tady, protože je nesmírně důležité. To je totiž moment, ve kterém se víra přesouvá z mentální a emocionální roviny do praktické roviny. To je moment, kdy se odvážíš začít zapracovávat Ježíšovo učení do svého života. To je moment, kdy se víra stává praktickou, a kdy také přináší nejvíce užitku a kdy ti skutečně nejvíce pomáhá. Tady se láme chleba nejvíce mezi tím, zda víra zůstane v myšlenkové verzi (Jo, líbí se mi to) nebo emocionální verzi (Cítím se moc fajn), a kdy se posunuje do života, kde způsobí opravdovou revoluci. Dokud Ježíšova slova necháváš mít dopad jen na tvé myšlení a emoce, je to v něčem lehčí, ale když je začneš uplatňovat v praxi, změní to naprosto všechno. Proto tento poslední krok vyžaduje nejvíce odvahy, ale zároveň má i největší výsledky a uplatnění, jak si za chvíli ukážeme. Víra říká, že můžeš Bohu důvěřovat, že má v úmyslu ti požehnat, protože tvé nejlepší zájmy jsou to, co pro tebe chce. Tahle víra vzatá prakticky změní tvé chování a jednání. To je ten typ víry, díky kterému Ježíš vždycky užasl, to je ten typ víry, který způsobil, že Římská říše se stala křesťanskou.

Víte, proč se tolik lidí rozhodlo stát se křesťany v říši, která křesťany místy tolerovala, ale častěji je zabíjela, protože je označovala za původce zla? Bylo pro to mnoho důvodů, ale podle historiků mezi nimi ční jeden jediný největší. Mezi lety 166 a 266 postihly Římskou říši dvě morové rány, které zabily tolik lidí, co Černá smrt ve středověku. První trvala 18 let a zabila miliony, druhá trvala patnáct let. Díky těmto ranám se miliony přeživších obrátilo na křesťanství. Ale proč? Protože když někde udeřil mor, pohané opouštěli své rodiny, a kněží utíkali, aby si zachránili život. Jediní, kdo zůstali a starali se o své nemocné, byli křesťané. A nejen to, začali se starat o nemocné pohany, kteří byli ponecháni napospas. Tahle prakticky projevená láska způsobila otřes ve víře pohanů a přiměla je přijmout učení Ježíše. Protože někdo se odvážil zapracovávat Ježíšovo učení do života.

Ježíš vyučoval hodně, ale ne pro vědomostí samotné, nýbrž kvůli možnosti uvést vyučované principy do životní praxe. V kázání na hoře tvrdí, že opravdová víra v Boha je založena na tom, že děláme, co nám říká. Je to vyučování, které jde za hranice informací. Bohu nejde především o nárůst vědomostí, byť i ty jsou bezva. Jde mu to životní transformaci, o růst ve vztahu s ním. Ve své promluvě, kterou dneska známe pod kódovým označením Kázání na hoře, řekl Ježíš přirovnání, jak velkou moc má aplikace Božího slova na náš život v porovnání s jeho pouhou znalostí.

Matouš 7,24-27 Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily se na ten dům; ale ten nespadl, protože byl založený na skále. Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude však podoben bláznu, který svůj dům postavil na písku. Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily se na ten dům; a ten spadl a jeho pád byl hrozný. Message překlad to hezky popisuje slovy, že máme „zapracovat Ježíšova slova do svého života“.

Zapracovat Ježíšova slova do svého života vyžaduje poslušnost. Bůh si této poslušnosti cení, protože vlastně vyjadřuje něco na způsob: „Ježíši, já ti důvěřuji, proto udělám to, co po mně chceš. Udělám to proto, že to po mně chceš ty.“ Znamená to změnit celý životní systém! Důvěra je víra v akci. A tuto akci, tedy zapracování Ježíšových slov do svého života, si Bůh používá jako velmi důležitý způsob růstu naší víry. Jsme totiž postaveni tváří v tvář různým situacím a etickým otázkám, kde uplatnit Ježíšova slova nemusí být jednoduché. Ale pokud to uděláme, Bůh na to reaguje, a často, dokonce častěji než by se zdálo, na to reaguje. Ne vždy tím, že vyřeší situaci podle našeho původního scénáře, ale často se změní něco v nás, a následně to změní naše uvažování, chování, a nakonec odejdeme se silnější vírou.

Nezbytné ovšem je naslouchat praktickému vyučování. Vyučování Bible, které má udělat pouze dojem, které zní tak duchovně, až skoro mysticky, je pouze na parádu, ale život to nezmění. Na Boha neudělá dojem množství našich vědomostí, ale udělá na něho dojem opravdová víra. Taková, která nejen věří, ale která udělá to, co si on přeje.

V Ježíšově podobenství je člověk, který naslouchá Ježíšovým slovům a zároveň je zapracovává do života, nazvaný rozvážným, moudrým mužem, který má své základy vytepané do skály. To je zajímavý obraz. Každý z nás, kdo v posledních letech sledoval ve zprávách následky povodní, kdy voda dokáže strhnout dům jako domeček z karet, musí uznat, že mít dům na skále, na vyvýšeném místě, je rozhodně bezpečnější. Přesně to totiž platí u duchovního domu. Dokud je totiž počasí mírné a v našem životě pořádně nefouká, i dům na písku se zdá bezpečný. Jakmile ale zadují špatné dny, a upřímně, každý z nás má špatné dny, pak tvé základy rozhodnou, zda obstojíš nebo se sesypeš. Podle Ježíše obstojíš tehdy, když se naučíš jeho slova nejen slyšet, ale zároveň je uplatníš do svého života. Tak bude tvá víra dostatečně silná a živá, abys obstál v jakýkoliv čas.

Jenže, budovat silné základy má smysl jen před příchodem bouře. Když bouře života udeří, je pozdě vylepšovat základy. Když udeří bouře, tvým jediným zájmem je přežití. Není to ale tak, že když si postavíme silné základy v pokojné době, kdy je zdánlivě nepotřebuješ, budeš v klidu v bouřích života? Víte, jak často za mnou přijdou lidé v bouřích života, a hledají pomoc od Boha? Chtějí najednou všechny ty změny uplatnit, ale je pozdě, protože jim jejich dům spadl. Když měli možnost zapracovat Ježíšovo učení do života v čase klidu, odmítali to pro zdánlivou svobodu a pohodičku domu na písečné pláži. Když ti Ježíš říká, abys zapracoval jeho učení do života, není to proto, aby tě omezil nebo aby ti přidal pravidla a zákony k dodržování. Je to proto, že on ví, že když přijde bouře, a ona přijde dříve nebo později, pak ti praktická víra, kterou sis získal v čase klidu, pomůže nejen přežít bouři, ale navíc ti pomůže pomoct ostatním.

No jo, říkáš si, ale to není lehké. Možná není, ale je to jednoduché. Když následuješ Ježíše, když mu uvěříš, a když zapracuješ jeho slova do života, máš praktickou víru, máš vztah s Bohem, který dokáže zcela změnit tvůj osud. Víra totiž nemá cenu jen pro věčnost, ale dramaticky může změnit tento život, který žiješ tady na zemi. Doufám, že každý z nás bude mít tuhle víru. Víru, která následuje. Víru, která důvěřuje. Víra, která koná. Následuj. Věř. Poslouchej.