SIMPLE: Věř

Tento měsíc mluvíme o tom, že víra je velmi jednoduchá. Spojit se s Bohem, mít s ním vztah, může být jednoduché. Možná ti to tak nepřipadá, a máš pocit, že celá víra musí být komplikovaná nebo tajemná. Ježíš však přišel, aby zjednodušil cestu k Bohu, aby vysvětlil, jak funguje vztah s ním a tebou jako jednotlivcem. Ježíš nepřišel založit nový etický řád nebo vymyslet křesťanskou morálku. To udělali lidé později. Ježíš přišel jednoduše, s jednoduchým poselstvím, a jednoduchou cestou. Minule jsme začali s jednoduchým pozváním, které Ježíš nabízí, pozváním následovat. Dnes se podíváme na druhý krok na cestě.

Ona totiž víra je mnohem více cestou než destinací; objevováním, než rozhodnutím. Všimli jste si, že nikde v evangeliích Ježíš nikoho nenutí nebo nepřesvědčuje, že teď v něj musí uvěřit? Přinucená víra je totiž vždy jen naoko. Známe to z historie. Kdykoliv nás politický nebo náboženský systém přinutil něčemu, čemukoliv, věřit; buď jsme se postavili proti tomu, nebo jsme pod nátlakem tuto novou „víru“ přijali jen naoko, ale uvnitř jsme ji vrazili dýku do zad. Když pak tlak, pronásledování nebo přesvědčování pominulo, rychle jsme se odklonili. Je smutné, že v minulosti se i křesťanský systém církve snížil k něčemu tak neježíšovskému, jako je nátlak na víru. Ježíš však vždy respektoval rozhodnutí lidí, a jeho nejbližší následovníci rovněž. Byl to jeden z Ježíšových přátel a následovníků, Jan, který zachytil Ježíšova slova: Stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou. Pokud mu otevřeš své dveře, on vejde dovnitř a požehná tě pokojem, protože on je divuplný rádce, mocný Bůh, otec věčnosti a kníže pokoje. Ježíš je předobrazem nejlepšího gentlemana. Do tvých dveří se nevlamuje, ale znovu slovy Jana, Slovo se stalo tělem a krví a přistěhovalo se do sousedství. Bůh se rozhodl přistěhovat se do našeho sousedství a bydlet s námi. Přistěhoval se jako člověk, vzal na sebe naší podobu, zakusil naší bolest, zakusil naše pokušení a představil nám Boží slávu. Bůh se přiblížil tak, že blíž už to opravdu nejde. A tento Ježíš nás zve k jednoduchému kroku: Pojď za mnou!

Jan také napsal: Jan 1:17-18 Zákon byl vydán skrze Mojžíše, milost a pravda však přišla skrze Mesiáše Ježíše. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten jej vylíčil. Jeden z důvodů, proč Ježíš přišel na zemi, bylo vylíčit Boha, ne jen zemřít za hříchy světa. Všichni máme otázky na Boha, a Ježíš říká, že jeden z důvodů, proč přišel, je vylíčit Boha, jaký doopravdy je, ne na základě tradice a náboženství, ale na základě jeho osobnosti. Když ho začali následovat, v různých místech svého následování, najednou zjistili, že začali věřit. Začali věřit nejen v jeho učení nebo filosofii, ale přišli k výsledku, že Ježíš skutečně je jedinečným Božím Synem. To je přesně to, co se stalo mnohým z nás. Někteří dokážeme popsat přesně tu chvíli, kdy jsme uvěřili v Boha, mohla za tím být nějaká událost, třeba vyslyšená modlitba; nebo snad jsme cítili nadpřirozený dotek při písni, přednášce nebo četbě Bible.

Jiní z nás ten moment nedokážou přesně popsat. Prostě se vydali na cestu a najednou na ni zjistili, že věří. Dokonce, že věří nejen v učení, etiku a morálku, ale že věří v Ježíše jako Božího Syna. Přesně to se stalo Ježíšovým následovníkům, o kterých jsme si pověděli minulý týden. Ježíš je pozval k následování, a oni šli. Po nějakém čase však Ježíš vyučoval na téma, které se jeho posluchačům zdálo velmi tvrdé. Mluvil o tom, že on je Božím chlebem k věčnému životu. Spousta Ježíšových posluchačů se v ten moment od něj odvrátilo. Jan to popisuje takto: Jan 6:66-67 Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít. "Chcete odejít i vy?" zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti. Odpověď Ježíšových následovníků je přesně to, co mnozí z nás prožili na vlastní kůži. Jan 6:68-69 "Pane, ke komu bychom šli?" odpověděl mu Šimon Petr. "Ty máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!"

Vztah s Bohem je cesta, ne událost. Co to přesně znamená? Znamená to, že každý z nás je někde na své cestě životem a vědomě nebo nevědomě se vymezuje vůči Bohu. Někteří lidé s Boží existencí bojovali vědomě, jiní chtějí zaplnit prázdnotu, kterou cítí, ale neví, odkud pramení. Obě strany podvědomě uznávají Boha v centru a vymezují se vůči němu. Dá se říct, že Bůh je v centru a každý člověk je na cestě k němu nebo od něj, ať už vědomě nebo ne. A svým způsobem nezáleží na tom, kde se právě na své cestě nachází. Mnohem více záleží na tom, kam směřuje. Zda k Bohu nebo od něj. My někdy definujeme víru jako událost: „Uvěřil jsem“, ale když se podíváme podrobně, uvidíme, že ve skutečnosti se víra skládá z mnoha malých kroků poznávání, obdivu, pochopení, rozhodnutí a potvrzování. Je to cesta, ne událost. To, že jste dnes tady v církvi, ukazuje na to, že jste se vydali na cestu k Bohu. Někteří jste k němu hodně blízko, jiní jste ho sotva začali objevovat. To je naprosto v pořádku. Ježíš někdy řekl lidem, kteří se na takovou cestu objevování vydali: Nejsi daleko od Božího království. Důležité ovšem je, abys Boha objevoval s očima upřenými na Ježíše, abys jej jinými slovy následoval. Protože jádrem víry, zdrojem života, cestou k Bohu, je on sám. Ne naše zážitky, ne zázraky, a dokonce ani ne vyslyšené modlitby. Jádrem víry je osoba Krista.

Co se ovšem stane, když uvěříš? Víte, co je na cestě k Bohu tak skvělého? Když můžete slyšet příběhy těch, kteří se k němu vydali. Někteří jsme Boha podvědomě celý svůj život hledali, jen jsme ho nedokázali pojmenovat, Jiné z nás víra ani omylem nenapadla. Jenže pak jsme měli rozhovor. Potkali jsme člověka. Četli jsme úvahu nebo knihu. A v mysli nám začal hlodat červíček. Ve skutečnosti to byl malý kamínek, který vypadl ze svého místa a spustil celou lavinu.

Víra v Ježíše něco na tvé cestě následování dramaticky mění. Získáváš slova věčného života, jak tvrdil Petr. Co se vlastně děje při hledání tvé víry, popisuje pěkně Pavel, jiný nositel dramatického hledání cesty k Bohu. Předtím než se Pavel stal následovníkem té Cesty, byl ortodoxním Židem, který si myslel, že křesťanství je nová sekta, která musí být zničena za každou cenu. Pavel byl něco jako talibanská verze židovství, a to proto, že věřil, že jeho poslání od Boha je chránit čistotu svého náboženství i za cenu pronásledování a teroru těch, kteří ho ohrožují. Když se Pavel stal následovníkem Krista, stal se jedním z nejvýznamnějších vedoucích církve, a jedna z věci, jak ho známe my dnes, je skrze jeho dopisy, které psal do těchto církvi. V jednom z nich se dočteme shrnutí křesťanství v kostce.

Římanům 3:21 Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují. První věc, kterou tady Pavel říká, je, že Boží spravedlnost může existovat mimo systém Zákona, pravidel, a náboženství. Spravedlnost znamená míst správné postavení před Bohem. Znamená to, že se na nás Bůh podívá, a nevidí mezi námi a jím žádnou překážku, žádnou mezeru, žádný problém. Vidí plný přístup. Opona je roztržená, propast přepásaná. Tuto spravedlnost však nezískáváme tím, že se snažíme být křesťany. Ne, přichází k nám skrze víru, kterou jsme u sebe zjistili. Není totiž rozdílu, nikdo z nás se správné postavení před Bohem nedokáže jinak zajistit. A to jakýmkoliv způsobem. Římanům 3:22-23 Boží spravedlnost, jež skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.

Římanům 3:24-25 Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši. Jeho určil Bůh za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev, aby tak prokázal svou vlastní spravedlnost. Obvykle nedůvěřujeme ničemu, co je zdarma, ale Kristus je skutečně volná cesta k Bohu. A když v něj začneme věřit, získáváme správné postavení před Bohem. Římanům 3:25-26 Bůh totiž ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, aby nyní prokázal svou spravedlnost, aby se ukázalo, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše.

Co se stane, když uvěříš v Ježíše? A je jedno, jestli za dramatických nebo pokojných okolností. Když v něj uvěříš, Bůh tě ospravedlní, tedy, změní tvé postavení před Bohem. Nedokážeš si pak pomoct. Ke komu bychom šli, řekneš pak, vždyť ty, Ježíši, ty máš slova věčného života, a já jsem uvěřil, že ty jsi ten, za koho se prohlašuješ, tedy Boží Syn. Tak prosté a jednoduché křesťanství je. A tak jednoduše a prostě jej můžeš přijmout i ty.