sobota 1. ledna 2022

Mých 10 nejlepších knih roku 2021



Čtení je jedna z činností, kterou dělám neustále. Baví mě to, rozvíjí to moje myšlení, zvětšuje to můj rozhled. Rok 2021 byl pro mě zajímavý také tím, že jsem se po dlouhých skoro dvaceti letech vrátil k psaní knihy. Křesťanství v pěti slovech jsem napsal na měsíčním pobytu v květnu na Madeiře, kde jsem byl jako digitální nomád. Kniha vyšla v Návratu domů na začátku listopadu. Reakce na ni jsou zatím příznivé, a co mi dělá největší radost je to, že hodně lidí koupilo knihu jako dárek svým víru hledajícím přátelům, nebo zkrátka těm, které zajímá ucelený, a přitom jednoduše srozumitelný pohled na obsah křesťanské víry. Kromě toho mi ještě vyšla esej ve sborníku Partnering with God, který mají „na svědomí“ spolupracovníci amerického Centra pro otevřenou a vztahovou teologii. 

 

Důvodem, proč to píšu tady je ten, že jsem si sám všiml, jak ohromný rozdíl byl v kvalitě pár knih, které jsem před dvaceti lety napsal, a touto novou knihou. Samozřejmě, něco mám odžito, a odkázáno (a to se projeví v textu a jeho příbězích), neméně menší roli má ovšem moje četba. Za těch 20 let jsem přečetl zhruba 1500 knih, a většině těchto autorů jsem vděčný nejen za jejich myšlenky, ale také za způsob, jak formovali moje myšlení. Neumím si představit, že bych dokázal napsat kvalitní text jako v té nové knize bez této četby. Letos jsem přidal 75 knih*, a z nich jsem vybral jako úplně nejlepší tuto desítku:

 

1. Brian Zahnd: When Everything’s on Fire (IVP, 191 stran). 

Briana jsem „objevil“ před několika lety díky knize Sinners in the Hands of a Loving God, která se vymezila proti proslulému kázání Jonathana Edwardse, a podala neotřelý výklad knihy Zjevení. Byla to pro mě kniha roku 2017. Od té doby Zahnda čtu, sleduji, a studuji. Jeho poslední knihu When Everything’s on Fire považuji za jeho nejlepší knihu. Píše se srdcem pastora, vhledem proroka, a zápalem kazatele, a kniha samotná je poetickým dílem o kráse živé víry v Ježíše ve světě, kde se vše může obrátit v popel (inspirováno nedávným požárem v pařížské katedrále Notre Dame). Brian se zde vypořádává s celou myšlenkou dekonstrukce víry, tak oblíbené v dnešní době. Pěkná alternativa k dekonstrukci je jeho popis přestavby a rekonstrukce jednotlivých místností ve svém (teologickém) domě. Nádherné příběhy, důraz na Dostojevského, Nietzscheho, Kierkegaarda. A na to, jak spojit intelektuální rovinu víry s mystickým přístupem Ducha. Svěží kniha, a druhý vítěz roku od Briana Zahnda.

 

2. Peter Frankopan: Hedvábné stezky (Vyšehrad, 590 stran).

Tato kniha mě v knihkupectví zaujala svou nádhernou obálkou (ano, obaly skutečně prodávají). Protože miluji historii, a navíc kniha mimo jiné popisuje i historii křesťanství, ale z jiného úhlu, začal jsem ji hned číst a byl jsem nadšený. Frankopanova pointa je, že dějiny v naších zeměpisných kruzích se vyučují evropocentricky. Většina světa se ale nenachází v Evropě, a tak se dal na popis historie světa z asijské perspektivy. Takže, když jsme u toho křesťanství – věnuje se více křesťanské víře v Persii a Indii než v Římské říši, a popisuje, jak problematické pro perské křesťany bylo přivlastnění si křesťanství Římem za Konstantina a později. Kniha to ale není jen o víře, Frankopan popisuje další události až do dnešních dní z pohledu Asie, a musím říct, že to bylo velice osvěžující, a pro typického Evropana oči otevírající. Kniha je psaná velice čtivým jazykem, se spoustou výborných perliček, a na rozdíl od mnoha historických děl se nezabývá každým detailem, ale spíše celkovým pohledem. 

 

3. Alan Kreider: The Patient Ferment of the Early Church (Baker, 336 stran). 

Když jsme u historie, v roce 2021 jsem kázal sérii kázání, kterou jsme v Elementu zvolili jako naši sérii roku: Tichá revoluce: Svět potkává první křesťany. Pointa celé série byla o tom, že křesťanství si nezískalo svět silou ani propracovanou strategií, ale prostě trpělivostí. Stalo se přesně podle Ježíšových slov kvasem, který prokvasil celý svět a navždy jej změnil. Hlavním zdrojem této série byla kniha Alana Kreidera. Historie rané církve patří mezi má oblíbená témata, takže o tom čtu hodně, ale tato kniha se vymykala. Kreider shromáždil s ohromnou důsledností řadu dokumentů raných křesťanů s důrazem na trpělivost, a na to, jak se tato ctnost projevila v jejich životech, praxi církve, a schopností proměnit svět. Kniha není tak čtivá jako ta od Frankopana, ale o to důslednější a plná zdrojů je. Pomohla mi najít historický základ pro odmítnutí různých moderních hnutí typu Hnutí 7 vrchů, které usiluji o strategickou proměnu společnosti získáním pozice na vlivových místech. Jako skvělý doplněk k tématu považuji také Destroyer of gods od Larryho Hurtada. 

 

4. Andrew Ray Williams: Boundless Love (Wipf & Stock, 128 stran). 

Clarka Pinnocka si vážím a čtu od chvíle, kdy jsem si kdysi během studií v Sydney pořídil v knihkupectví Koorong knihu Most Moved Mover. Považuji jej za jednoho z nejlepších, a přitom nejméně doceněných teologů dvacátého století. Pinnock totiž nezůstával pevně zabetonovaný v pozicích, které si v mládí osvojil. Místo toho byl neustále na cestě, neustále objevoval, a neustále se pohyboval. Neváhal změnit některé své teologické pohledy, když to bylo na cestě poznávání potřeba. Pro některé se stal kontroverzním raným zastáncem otevřeného teismu (směru v teologii, který chápe a vysvětluje Boží vševědoucnost jinak, než že Bůh zná každý bod budoucnosti, protože „stojí nad časem“ – což je samo o sobě nebiblická myšlenka ovlivněná řeckými filozofy více než židovskými proroky). Pinnock ale toho napsal mnohem více, včetně zásadní knihy o Duchu svatém Flame of Love. Přesto zůstává mnohým skrytý. Možná proto se píšou knihy o Pinnockovi. Williamsova kniha byla již druhá, kterou jsem v poslední době četl, a zatímco Callenova kniha Journey Toward Renewal se zabývala Pinnockovým životem, Williams podává ucelený přehled jeho základních témat díla, od Boha, Ducha až po církev. Takto svěže, a přitom uceleně bych si přál, aby někdo zpracoval všechny významné teology současnosti a minulosti. Dobrý souhrn otevřeného teismu podává také Thomas Jay Oord ve své nejnovější knize Open and Relational Theology.

 

5. Emmanuelle Pouydebat: Atlas poetické zoologie (65.pole, 150 stran).

Krásná kniha. Loni se na seznam Top 10 knih dostal Atlas vzdálených ostrovů, který mě tak strašně bavil, že jsem si z nakladatelství 65.pole koupil všechny ostatní nabízené atlasy. Mezi nimi byl tento další skvost, tentokrát zabývající se různými živočichy s poetickým vzhledem, původem či názvem. Krásně ilustrováno, pěkně popsáno, výborná kniha jako dárek, nebo prostě jen tak pro potěchu očí a mysli. Nemohu se dočkat na nějaký další atlas!

 

6. Reed Hastings a Erin Meyerová: Pravidlo žádných pravidel (Melvil, 312 stran).

Nejlepší kniha o byznysu či vůdcovství, kterou jsem letos četl. Příběh Netflixu vyprávěný ve výborné spolupráci zakladatele organizace a expertky na vůdcovství v různých kulturách (před pár lety jsme měli Erin jako řečnici na Global Leadership Summitu a byla to pecka přednáška). Přesto je tato kniha něčím mnohem větším než samotný příběh o úspěchu nějaké firmy. Kniha spíše působí jako učebnice neotřelého myšlení, kreativity, týmové práce a leadershipu. 

 

7. Pavel Hošek: Ve víru Velkého tance (CDK, 200 stran).

Pavel je profesor religionistiky, teolog, odborník na C. S. Lewise, autor řady publikací. To je všechno moc fajn, ostatně některé jeho rané publikace o Lewisovi jsou opravdu odborné. Pavel je ale také přítel. Proto jsem byl nadšený, že před nějakou dobou začal novou sérii portrétů autorů, kteří ho ovlivnili, jako byl Tolkien, Foglar, Seton, a nyní také Lewis. Tato série je psaná mnohem lehčím pérem, mnohem osobněji. Pavel odložil odborný úhel pohledu ve prospěch osobního pohledu, odvázal se, a popsal něco mnohem více ze srdce než z mysli. To neznamená, že se jedná jen o nějakou reflexi, kniha má pořád silný odborný náboj, ale je mnohem víc. Je to poetická historie, je to psáno s láskou, píše jako přítel. Pavel neváhá popsat i velmi intimní zážitky, a to vše v krásném srovnání s dalšími autory píšícími na podobné téma Velkého tance.

 

8. Winn Collier: A Burning in my Bones (Waterbrook, 360 stran).

Během měsíčního pobytu na Madeiře jsem četl životopis Eugena Petersona, překladatele The Message Bible, a pastora pastorů. Již během studií v Austrálii mi ho doporučovali mí spolužáci, ale naneštěstí jsem se k němu propracoval až o léta později. Eugene byl skvělým autorem, který psal tak poeticky, že to rozechvívá duši, nejen mysl. Byl pastorem, odborníkem na jazyky, a velmi pokorným člověkem. Jeho životopis od Winna Colliera, se kterým Eugene spolupracoval před svou smrtí, je čtivý, poučný, zábavný, vysvětluje některé kontroverze z posledních let Petersonova života, a celkově je výbornou sondou do života výjimečného člověka. Kéž by Petersona znalo více českých pastorů a vedoucích, myslím si, že by to spiritualitu a zdraví české církve posunulo k mnohem větší zralosti. Kromě toho jsem letos přímo od Eugena Petersona četl knihu This Hallelujah Banquet.

 

9. Erwin Raphael McManus: The Genius of Jesus (Convergent, 195 stran).

Erwin se svým nezaměnitelným stylem komunikace zkoumá otázku geniality, vysvětluje, proč většina geniálních dětí své schopnosti standardizují v době dospívání, a především probírá otázku geniality Ježíše, například v jeho používání empatie nebo moci. Velice zajímavý pohled na kreativní genialitu v životě Ježíše, který ukazuje, že je toho mnoho, co se můžeme od něj naučit bez lehkého setřepání, že se jedná o Božího Syna.

 

10. Timothy Keller: Naděje navzdory (Biblion, 296 stran).

Keller v úvodu své nové knihy o zmrtvýchvstání píše, že není akademik, ale kazatel. Kéž by ale více akademiků dokázalo psát stejně poutavě, zajímavě a strhujícím způsobem jako on, a kéž by více kazatelů dokázalo kázat stejně hluboce, s kvalitními zdroji a intelektuální poctivostí jako on. Na Kellerovi kromě jeho pronikavého intelektu, pokorné a smělé zbožnosti a skvělému spisovatelskému řemeslu oceňuji také jeho ekumeničnost. Vím, do jakého křídla církve se řadí, a přesto této škatulce uniká, protože ji přesahuje podobně jako velký anglikánský teolog N.T. Wright, na jehož práci v této své nové knize v mnohém navazuje, a výborně ji doplňuje. Tahle kniha nastartuje diskusi, vysvětlí pojmy a okolnosti a zasadí význam teologie vzkříšení do praktického osobního kontextu – to vše v čtivém a strhujícím formátu.

 

Doufám, že tyto knihy budou pro vás inspirací, co byste si třeba mohli přihodit na svůj seznam literatury. Těším se na knihy, které přečtu v tomto roce. Jaká byla vaše kniha roku, kterou jste v roce 2021 přečetli? 

 

* Poznámka: 

Podotýkám, že je to seznam knih, které jsem četl já, není to tedy reprezentativní vzorek knih vydaných v tomto roce. V přehledu také chybí Bible, kterou čtu průběžně celý život a je tak v kategorii sama o sobě. Na závěr pro zajímavost přehled medailistů z minulých ročníků.

 

2020

1. Michal Kubal a Vojtěch Gibiš: Pandemie (Kniha Zlín)

2. Rob Bell: Láska vítězí (Biblion)

3. N. T. Wright a Michael F. Bird: The New Testament in Its World (Zondervan)

 

2019

1. Andy Stanley: Irresistible (Zondervan) 

2. N.T. Wright: Podstata křesťanství (Biblion)

3. Pete Enns a Jared Byas: Genesis for Normal People (B4NP)

 

2018

1. Pavel Kosatík: Jiný TGM (Paseka) 

2. Gideon Hausner: Spravedlnost v Jeruzalémě (Paseka)

3. Clark H. Pinnock: Most Moved Mover (Barker)

 

2017

1. Brian Zahnd: Sinners in the Hands of a Loving God (Waterbrook)

2. N. T. Wright: Jednoduše Ježíš (Návrat domů)

3. Rob Bell: What is the Bible? (HarperOne)

 

2016

1. N. T. Wright: The Day Revolution Began (HarperOne)

2. Brent Schlender: Steve Jobs: Zrození vizionáře (Grada) 

3. Timothy Snyder: Černá zem (Prostor)

 

2015

1. Keith Lowe: Zdivočelý kontinent (Paseka)

2. Adam Hamilton: Making Sense Out of Bible (HarperOne) 

3. Pavel Kosatík: Emil Běžec 00:100 (Prostor)

 

2014

1. N.T. Wright: Surprised by Scripture (HarperCollins)

2. Gregory Boyd: Is God to Blame? (IVP)

3. Philip Yancey: The Vanishing Grace (Zondervan)

 

2013

1. Rodney Stark: The Triumph of Christianity (HarperOne)

2. Larry Osborne: Innovation's Dirty Little Secret (Zondervan)

3. Ken Segall: Šíleně jednoduché (Cpress)

 

2012

1. Andy Stanley: Deep and Wide (Zondervan)

2. Patrick Lencioni: The Advantage (Jossey-Bass)

3. Tim Keller: Králův kříž (Biblion)

 

2011

1. Henry Cloud: Neccessary Endings (Harper Business)

2. Andy Stanley: Enemies of the Heart (Multnomah)

3. John Eldredge: Beautiful Outlaw (FaithWords)

 

2010

1. Larry Osborne: The Sticky Teams (Zondervan)

2. George W. Bush: Decision Points (Century)

3. Andre Agassi: Open (Kopf)

 

2009

1. Andy Stanley: The Principle of the Path (Thomas Nelson)

2. Geoff Surratt: 10 Stupid Things that Keep Church from Growing (Zondervan)

3. Christopher Witt: Real Leader Don't Do Powerpoint (Crown)

 

2008

1. Jim Kouzes & Barry Posner: The Leadership Challenge (Jossey-Bass)

2. Craig Groeschel: It (Zondervan)

3. Bill Hybels: Just Walk Across the Room (Zondervan)

 

2007

1. C. Peter Wagner: Your Spiritual Gifts Can Help Your Church Grow (Regal)

2. Michael Duduit: Preaching with Power (Baker)

3. Elmer Towns, Bird, Stetzer: 11 Innovations in Today´s Church (Regal)

 

2006

1. Andy Stanley: Communication for a Change (Multnomah)

2. Craig Groeschel: The Confessions of a Pastor (Multnomah)

3. Larry Crabb: Rozbité sny (Návrat domů)

 

2005

1. Andy Stanley: The Best Question Ever (Multnomah)

2. Mishka Assayas: Bono: in conversation (Riverhead)

3. John C. Maxwell: Winning with People (Thomas Nelson)

 

2004

1. Bill Hybels: The Courageous Leadership (Zondervan)

2. Andy Stanley: Seven Practices of Effective Ministry (Multnomah)

3. C. Peter Wagner: Churchquake (Regal)

 

2003

1. Rick Warren: The Purpose Driven Life (Zondervan)

2. George Barna: Grow Your Church from the Outside In (Regal)

3. Bill Hybels: Courageous Leadership (Zondervan)

 

2002

1. George Barna: User Friendly Churches (Regal)

2. Ted Haggard: The Life Giving Church (Regal)

3. Ralph Moore: Starting a New Church (Regal)

 

2001

1. George Barna: The Habbits of Highly Effective Churches (Regal)

2. C. Peter Wagner: Acts of the Holy Spirit (Regal)

3. Philip Yancey: Nekončící milost (Návrat domů)

 

2000

1. John C. Maxwell: 21 Irrefutable Laws of Leadership (Thomas Nelson)

2. C. Peter Wagner: Churchquake (Regal)

3. Larry Crabb: Uvnitř (Návrat domů)

 

1999

1. C. Peter Wagner: Leading Your Church to Growth (Regal)

2. Bill Hybels: Honest to God (Zondervan)

3. Jaro Křivohlavý: Sdílení naděje (Návrat domů)

pondělí 11. října 2021

Pozor na sektáře

Milí přátelé Elementu,

v neděli jsem se po našem shromáždění bavil s jednou mladou slečnou, která nás navštívila. Vyšlo najevo, že v Praze chodí do církve Sinčchondži, která je považována za sektu svým chováním i svou věroukou.

Tato sekta vznikla v Koreji, a jak už to bývá, je především zaměřena apokalypticky, tedy mluví hodně o posledních časech. Považuje se za jedinou správnou církev, která má jediná opravdové poznání o Bohu a posledních časech, proto také zve často na kurzy Zjevení, kde se to vyloží. Často také tají svou pravou identitu, kterou ukáže až když je člověk “lapený”. 

Mají za to, že věk křesťanských církví pominul, a nyní jsou to oni, kdo přináší zjevení o Bohu. Dělají cílenou “evangelizaci” v jiných církvích, mají totiž za to, že tak zachraňují pšenici z pole, kde je plevel. To je známý obraz, který použil Ježíš. Skutečně v církvi roste plevel a pšenice dohromady, jenže podle Ježíše to až po jeho příchodu andělé rozdělí. Na mou otázku odpověděla tato slečna, že se za anděly nepovažují, ale že andělé pracují skrze ně, a že Ježíš se již vrátil (nejspíše v osobě zakladatele jejich “církve”). 

Nevěří totiž, že Ježíš je Bůh, ale pouze že Bůh skrze něj pracoval. Nedokázala mi odpovědět na otázku, proč tedy první křesťané uctívali Ježíše jako Boha, na což existuje řada historických studií. Nevěří také, že Duch svatý je Duch pravdy (Paraklétos), o kterém mluví Ježíš v evangeliích. To má být nějaký jiný duch, který přišel až nyní, a proto je uvedl do veškeré pravdy. 

Asi vás nepřekvapí, že zpochybňování Ježíše a Ducha svatého je základním rozdílem mezi křesťanstvím a touto sektou. Všichni křesťané v historii bez ohledu na své rozdíly (katolíci, evangelíci, pravoslavní) se shodnou na Ježíšovi jako bohočlověku (plně člověku a plně Bohu) a na Trojici (kde Duch svatý je třetí osobou Trojice, tedy také Bohem). Identita Ježíše je základní tézi každé křesťanské církve. 

Sekty, byť se ohánějí křesťanstvím, mají právě s touto identitou problém. Ježíšovo božství zpochybňují, nevěří v Ducha svatého, očekávají brzký konec, a sebe vidí jako jediné autoritativní vykladače pravdy, své zakladatele často jako nové zjevení Krista. Všechny křesťanské církve tyto sekty vnímají navzdory křesťanskému “nátěru” jako samostatné kulty mimo křesťanství. Zde není možná žádná spolupráce nebo přátelství.

Kromě toho tato sekta vyvíjí také činnost online, kdy se snaží - například přes instagram - navázat kontakt především s mladými lidmi - cílí hlavně na dívky, a pod pláštíkem "vyplnění dotazníku" se snaží navázat kontakt a začít svou "misi". Jedna mladá žena z Elementu popisuje jejich činnost takto:

Ahoj Lukáši, moc díky za mail. Myslím ,že teď mi vše dává smysl. 

Na Instagramu mě oslovila jedna dívka, chtěla vyplnit formulář ohledně víry a pokládala otázky. Je to delší dobu. Tvrdila mi že je z katolické církve, dokonce jsme spolu mluvili přes Zoom a zdála se mi úplně normální. Pak jsme si ještě psali, ale ne tak často a pak mi jednoho dne napsala o té korejské sektě.

Zmiňovala se přesně o knize Zjevení. Přiznám se, byla jsem tou dobou na dovolené, tak jsem tomu nevěnovala moc pozornost. Nakonec jsem si o té sektě něco přečetla a napsala ji, že se mi nezdá, na to mi začala argumentovat a pak mi přišel od Tebe mail a tak jsem ji znovu upozornila, na to mi už neodpověděla.

Nevím, zda opravdu je z katolické církve a jen se k té sektě pak připojila, nebo už v ní byla dávno. Každopádně dnes jsem ji napsala jak dlouho už v ní je, ale bez odezvy. 

Pokus této slečny z instragramu navázat kontakt, vypadal takto:



Dávejte si tedy pozor, pořád platí slova apoštola Jana, který napsal (1. Janova 4:1-3): Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků. Podle tohoto poznávejte Božího Ducha: každý duch, který vyznává Ježíše Krista přišlého v těle, je z Boha. Žádný duch, který Ježíše nevyznává, ovšem není z Boha, ale je to ten duch Antikrista, o němž jste slyšeli, že má přijít. Už teď je na světě!

Klasické rysy “křesťanské” sekty mimo jiné jsou:

  • Víra, že jako jediní známe výklad Písma a rozumíme skrytým tajemstvím
  • Tvrzení, že někdo z našich zakladatelů je zjevením, vtělením, příchodem Krista
  • Zpochybňování identity Ježíše jako Boha v těle, který je druhou osobou Trojice
  • Očekávání blízkého konce, který nás opravňuje “zachraňovat” příslušníky jiných církví
  • Trvání na tom, že jsme jedinou opravdovou církví

Sinčchondži splňuje všechny tyto rysy. Pokud by vás to zajímalo, tady je několik textů ohledně této sekty:


https://www.seznamzpravy.cz/clanek/jsou-tajemni-a-lzou-rika-znalec-o-sekte-kterou-vysetruji-kvuli-covidu-124487


https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/sincchondzi-cirkev-sekta-korea-cesko.A180305_145045_domaci_hell


https://ea.cz/clanky/190/detail


https://info.dingir.cz/2017/09/misie-cirkve-sincchondzi/


https://info.dingir.cz/2018/02/cirkev-sincchondzi-usporadala-v-praze-verejnou-akci/


https://www.seznamzpravy.cz/clanek/jizni-korea-sidlo-sekty-jako-epicentrum-nakazy-koronavirem-89808


https://www.instagram.com/pozor_sekta/ 

úterý 25. května 2021

Restart | Znovunastartování vztahů

Před námi je postupné uvolňování po dalším lockdownu - už několikáté. Podobně jako loni v létě, i letos je potřeba, abychom při restartu měli na paměti několik oblastí, kde se nám nový start bude velice hodit. Mám na mysli zejména restart naděje, restart financí a restart vztahů. Jako třetí potřebujeme restart vztahů, protože lockdowny ovlivnily s kým a jak trávíme čas a kdo je pro nás důležitý a kdo zásadní. Vztahy zastavením vždy utrpí.

Podívejme se na praktické příklady v různých oblastech zastavení: 

Nemoc: Když někdo nečekaně onemocní, nejprve se zvedne vlna solidarity – všichni posílají pozdravy, upřímně se modlí a přeji rychlé uzdravení. Jenže, pokud se nemoc rychle nevytratí, unaví se spíše tato solidarita. Přirozeně. Život jde dál. Znáte to přísloví: „Sejde z očí, sejde z mysli.“ Postupem času se zajímá stále méně lidí, na zprvu šokující nemoc si prostě do jisté míry zvykli. A když ne, bojují s jiným pokušením: redukci vztahu. Probírali jsme to v sérii FF19 | Manželské tsunami. Když udeří nemoc, máme pokušení vnímat nemocného primárně jako pacienta více než jako partnera, přítele, člověka. 

Smrt: Tak zde je jasné, že nemluvíme o zesnulém, ale o jeho blízkých. Podobně jako u nemoci se zvedne vlna účasti a lítosti, ale v průběhu chvíle se začne vytrácet. Problém je, že mnozí opuštění začnou prožívat zármutek ze ztráty až později, když odezní prvotní šok – jenže s tímto šokem zmizí většinou i zájem a účast, takže na zármutek pozůstalý zůstává sám. 

Rozvod: Už z principu je rozvod hlavně o rozpadlém vztahu. Ale nejen to, rozvodem ztratíme i část přátel. Ne proto, že by byli nutně na straně druhého partnera, ale právě proto, že nejsou na ničí straně. Byli přátelé obou manželů, ale pokud se jejich vztah rozpadne, jsou nuceni (často podvědomě) zaujmout stanovisko a postavit se na jednu nebo druhou stranu. Pokud jsou ale k obou stranám neutrální, většinou to znamená, že se vztah s oběma stranami začne vytrácet. 

Bankrot: Ani tady to není překvapivé. Kromě toho, že se bankrotářům často rozpadá rodina je tu i fakt, že pokud jste bohatí, pak pro některé lidi máte hodnotu kvůli svému bohatství. Něco od vás chtějí. A pokud najednou zchudnete, zmizí i lidé, kteří se vyhřívali na slunci vašeho úspěchu. A pak tam máme ještě 

Covid: Asi i tady je jasné, že vztahy trpí tím, že jsme byli přinuceni (nebo jsme to udělali i dobrovolně) k izolaci, karanténě, odstupu. Vztahy nutně trpí, digitál na dálku to nespraví (ale spíše ještě bude hrát roli v odcizení).

Je tedy jasné, že zastavení a náraz do zdi nutně ovlivňuje naše vztahy. Restart ve vztazích ale potřebujeme i v jiné situaci, a to když jsme uvízli s někým, kdo nás sráží dolů, kdo nám ubližuje. Před nějakou dobou jsem slyšel přednášku amerického psychologa Henryho Clouda, který tvrdil, že v životě se potkáme a máme různou interakci se třemi typy lidí: moudrými, hloupými a zlými. Zatímco moudří lidé skutečně reagují na to, kde jsme a dokáži se přizpůsobit, hloupí mají tendenci si vždy skutečnost přibarvit ve svůj prospěch - problém není nikdy na jejich straně. Nejhorší jsou ale zlí lidé - ti nám prostě ublíží. Možná si říkáš, že je to příliš temný pohled na lidi, že přece každý člověk má potenciál být dobrým. Ano, má. Ale mnozí lidé na tento potenciál rezignovali natolik, že jsou skutečně zlí. 

Autoři Bible nad tím nezavírají oči. Proto je charakterizují takto (Přísloví 17:4) Zlý člověk dá na ničemné řeči, lhář poslouchá zlé jazyky. (Přísloví 29:6) Zlý člověk vězí v pasti hříchu, spravedlivý je plný radostného smíchu. Ježíš - zdá se - nemá problém nazvat některé lidi dobrými a jiné zlými, projevují se podle něj podle toho, co ze sebe vynášejí na povrch (Matouš 12:35): Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé. Ne nadarmo se tedy Žalmisté modlí, aby je Bůh před zlými lidmi ochránil (Žalm 43:4): Zjednej mi právo, Bože, buď mým obhájcem před bezbožným národem, zachraň mě před lstivým a podlým člověkem! Tato modlitba ukazuje, že nemusíme se nechávat vlivu zlých lidí ve svém životě - naopak bychom se před nimi měli chránit. Díky tomu pak můžeme být požehnanými lidmi, jak čteme hned v prvním verši prvního Žalmu 1:1 Blaze člověku, který nechodí, jak radí ničemní, na cestě hříšných nestojí, ve spolku posměvačů nesedí. 

Tvrdé zastavení a zlí lidé mohou samozřejmě mít spojitost: Buď je zastavení přímo zlými lidmi způsobeno, nebo se po nějakém jiném zastavení okolo nás začnou zlí lidé vyskytovat, protože vycítí příležitost se jakkoliv obohatit na úkor oslabeného člověka. Podobně jako se supi slétají tam, kde vidí oslabené zvíře, které slábne a umírá. O to víc je nutné prožít restart ve vztazích - vědomě se obklopit opravdovými přáteli, a to i tehdy, kdy nás instinkt a přirozenost zastavení spíše svádějí stočit se do klubíčka a uzavřít se do ulity.

Když ale říkám “vědomě se obklopit opravdovými přáteli”, nemyslím tím obklopit se lidmi, kteří nám schvalují vše, co se stalo nebo jsou uměle pozitivní. Zde leží velké pokušení. Zažijeme-li zlého člověka, hledáme někdy ochranu v jiném vztahu, a přirozeně tíhneme do takového, který je pozitivním protipólem současného člověka. Jenže zlý člověk může mít různé podoby a někdy se vyklube z chápavého pozitivního protipólu. Spadneme z deště pod okap. Všimli jste si, jak přesně tohle opakují lidé v partnerských vztazích? Utíkají před jedním zlým člověkem, aby skončili v náruči podobně zlého člověka. A často se tak děje za varování opravdových přátel. Opravdové přátelství totiž není neustále, pozitivní ano. 

Paradoxně, zažijeme-li zlé lidi, chceme se restartovat u těch, kteří jsou výhradně na naší straně, a v okamžiku, kdy nám takový pozitivní kamarád řekne na něco ne, nebo ukáže, že se někde pleteme my, máme tendenci ho strčit mezi právě ty zlé lidi, od kterých se snažíme utéct. Pravé přátelství je láska vůle, a zahrnuje nejen podporu, ale také pravdu v lásce, a vnitřní závazek, že spolu překonáme i nesouhlas. V dnešní době jsme svádění k neustálým kompromisům a chybějícímu závazku. Přátelé máme jen, když říkají to, co chceme slyšet - jinak je vyměníme za jiné přátelé. Už tím ale přátelství zcela likvidujeme a vytváříme síť nestálých a povrchních vztahů. Musím říct, že mě v tomto docela dost pomáhá církev. Ta, jak je patrné, se netvoří pouze z přátel, nýbrž je to spíše rodina - lidé, se kterými bychom se v přirozeném světě nikdy nepotkali a nespřátelili. 

Pak je zde ale ještě jedna důležitá rovina restartu. Restart vztahů je přirozený - jsme v nějaké životní fázi a některé vztahy jsou jen na sezónu našeho života. To je jedna z nejdůležitějších pravd o přátelských vztazích, kterou jsem se naučil. Vždy mě trápilo, že s některými přáteli jsem ztratil vztah poté, co jsem se pohnul do jiné fáze života - odstěhoval se, uvěřil, změnil názory, změnil prostředí, a tak podobně. Zatímco jiné vztahy - a těch je mnohem méně - všechny změny přežily bez potíží. Hledal jsem, kde je chyba. Často se tak stalo bez nějaké zjevné příčiny nebo nějakého konfliktu. Prostě se to stalo. Někdy tam konflikt vznikl. Pak jsem ale pochopil, že mnoho vztahů v životě máme skutečně jen na okamžik. Jen na konkrétní životní fázi. 

Když jsme třeba začínali Element, přidala se k nám jedna rodina. I když, přidala je moc honosné slovo. Ve skutečnosti nám řekli, že žijí v jiném městě a chodí do jiné církve a hodlají tam zůstat. Pár měsíců ale budou chodit k nám, aby nám pomohli začít, udělat to, co je potřeba a prostě nám fandit. Vlastně zafungovali jako lešení, pod kterým jsme mohli stavět církev, do které dnes chodíte. Jsem jim vděčný dodnes. Bylo to ryzí a bylo to na sezónu. A tak je to s mnoha dalšími vztahy. Některé vztahové problémy máme, že tento jednoduchý princip nechápeme a snažíme se na sílu držet vztah, který se již vnitřně vyčerpal nebo se zadřel. Jistě, nemluvím zde primárně o manželství, ve které kombinujeme více druhů vztahu a kde máme závazek na celý život. Mluvím zde především o přátelích a spolupracovnících. 

V křesťanské části Bible je příběh, který tento princip ilustruje. Když vznikla církev, měla mezi sebou apoštoly - cestující lídry, kteří zakládali nové církve, kázali, a upevňovali stávající komunity víry. Patřila mezi ně originální Dvanáctka od Ježíše, ale i další muži a ženy, kteří uvěřili později. Mezi nimi to bylo pracovní duo Barnabáš a Pavel. Oba apoštolové, obklopeni týmem spolupracovníků, cestovali, kázali, uzdravovali, a vůbec prožívali velké dobrodružství. Skvěle se doplňovali, ale pak se jednoho dne rozhádali. Skutky 15:36-40 

Po nějaké době Pavel řekl Barnabášovi: „Pojďme se vrátit a navštívit naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali Pánovo slovo, ať zjistíme, jak se mají.“ Barnabáš chtěl, aby s sebou vzali i Jana Marka, ale Pavlovi se to nezdálo, protože je v Pamfylii opustil a nešel s nimi do díla. Vznikl z toho tak ostrý spor, že se spolu rozešli. Barnabáš vzal s sebou Marka a odplul na Kypr, kdežto Pavel si vybral Silase, a když ho bratři svěřili Boží milosti, vydal se na cestu. 

V jádru šlo o to, že oba měli s Janem Markem špatnou zkušenost, když je před nějakou dobou opustil. Barnabáš chtěl Markovi dát ještě jednu šanci, ale Pavel vnímal, že s nimi byl jen na sezónu a byl čas si najít jiné spolupracovníky. Kvůli tomu se nakonec celý tým rozpadl. Kdo měl pravdu? Lukáš, který knihu Skutků píše, cestoval s Pavlem, věnuje se tedy jemu a o Barnabášovi mlčí. Ale o mnoho let později píše Pavel v jednom z posledních dopisů tato slova (2. Timoteovi 4:11): Jediný Lukáš se mnou zůstal. Vyzvedni Marka a přiveď ho s sebou; velmi potřebuji jeho pomoc. A v dopise Filemonovi 1:23-24 píše: Pozdravuje tě Epafras, můj spoluvězeň v Kristu Ježíši, a moji spolupracovníci Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš. Když je s námi někdo na nějakou fázi života, která skončila a následně skončí i vztah, neznamená to ovšem, že tomu tak musí zůstat navždy. Pavel Marka odmítl jako spolupracovníka, ale Barnabáš se mu věnoval i nadále. O nějakých 12-15 let později je ale Marek pro Pavla ceněný spolupracovník a jeden z mála věrných, kteří s Pavlem zůstali až do konce. Restart ve vztazích totiž někdy znamená obnovu ve vztazích, kdy se k nám do další životní fáze vracejí ti, kteří v jiné fázi našeho života z ní odešli. A to je pro restart důležitá zpráva.

Někdo jednou řekl, že jsi-li na konci života sám, je to tvoje vina. Možná je to tvrdé a kruté, a možná to tak někdy není. Ale ve většině případů tomu tak je. Kéž máme dostatek moudrosti a dostatek milosti, abychom restartovali vztahy tam, kde je to potřeba a utekli do nového restartu před zlými lidmi.

pondělí 17. května 2021

Restart | Znovunastartování financí

Před námi je postupné a pomalé uvolňování po dalším lockdownu - už několikáté. Podobně jako loni v létě, i letos je potřeba, abychom při restartu měli na paměti několik oblastí, kde se nám nový start bude velice hodit. Mám na mysli zejména restart naděje, restart financí a restart vztahů. Jako druhý potřebujeme restart financí, protože lockdowny a restrikce zahýbaly jak příjmy, tak způsoby utrácení. 

Minulý týden jsme začali celý tento myšlenkový koncept, jak se znovu rozběhnout po tom, když nás něco tvrdě zastaví. Říkali jsme si, že většinu svého života prožíváme jako běh za jasným cílem a většina cílů je velice dobrá. Cíle nás motivují, dávají nám naději.Táhnou nás kupředu. Jenže, mnozí také víme, že v  běhu našeho života může nastat moment, který jsme nazvali anglicky „disruption“ – narušení, co nám evokuje přervanou nit nebo tvrdý náraz do zdi. Je to jako bychom běželi a najednou nás píchlo v lýtku – dostali bychom svalovou křeč. Při opravdovém disruption to přeruší vše a my se cítíme bezmocní. Říkali jsme si také, že to může mít různé podoby – individuální i skupinové: covid, nemoc, úmrtí, rozvod, bankrot. Přerušení běhu vyvolává temné myšlenky beznaděje. Také jsme si řekli, že Kdykoliv zažijeme narušení, máme několik základních možností, co s tím: Můžeme dožít. Můžeme popřít. Můžeme najít nový rytmus. Dnes se podíváme na hledání nového rytmu ve světě financí.

Což je nesnadné téma, které většinu lidí v jedné nebo jiné oblasti trápí, ale pořádně o tom nemluví. Nevíme, jak o tom mluvit, a nechceme vypadat jako neúspěšní lidé. Naše země patří mezi národy s největším podílem exekucí – to je disruption ukázkových rozměrů. Ale nemusí to nutně skončit u exekuce. Narazit do zdi finančně může mít různé podoby a různé příčiny: Například kombinace chybějících úspor a pokažené věci nutné pro normální fungování. Řekněme, že jedeme s penězi na doraz a najednou se nám pokazí pračka. Nemáme tolik možností veřejných prádelen, a nemáme lidi, u kterých bychom si vyprali.  Co uděláme? Půjčíme si. Vezmeme si to na splátky. Další náraz může mít podobu chybějícího plánu a systému v tom, jak finance spravujeme. Většina párů například nemluví o finančních návycích, rozdílech a strategii dopředu, a polovina manželských hádek je tak na téma financí, třeba skrytých ve větě: „Kam se všechny peníze poděly?“ Málokdo si uvědomuje, že do manželství vstupují finančně rozdílné osobnosti: šetřílci a utráceči, věcní a zážitkoví. A jak jsou finance zdrojem napětí, po rozvodu bývají ještě větším oříškem, kdy často žena s dětmi je odsouzena k bídě. Ještě jiný náraz může být ve formě chybějící štědrosti, kdy se peníze stanou zdrojem naší identity, a ze strachu z nedostatku nebo chamtivosti (případně kombinace obou) se rozhodneme ušetřit nebo utratit vše, co se vyskytne v našem dosahu. To je ovšem cesta rovnou do zdi. Právě proto se dnes budeme dívat na otázku znovunastartování financí po přerušení.

Problém s finančním nárazem je především to, že zpravidla přichází jako druhotný šok po jiném zastavení. Pokud se nám rozpadne manželství, je to náraz – zpravidla následuje finanční otřes jedné (nebo obou) ze stran. Pokud nás sklátí vážná nemoc, vypadnou nám příjmy a jako druhotný šok nastanou finanční těžkosti. Pokud nám umře blízký člen rodiny, často nám vypadne také příjem, který do rodiny přinášel. Přijde covid, máme starosti o své zdraví, a zavřená ekonomika přinese ekonomický otřes. Finanční těžkosti mohou být primárním problémem, ale často je to druhotný šok. Což přidává stres a komplikuje snahu o restart v prvotním zastavení. Zároveň je v tom i zrnko naděje: Je-li finanční otřes druhotným šokem, dá se na něj lépe připravit než na prvotní šok. Co tím myslím? Nedokážeme se zpravidla připravit na rakovinu, smrt, nevěru manžela, celosvětovou finanční krizi. Pokud ale mám zdravé finanční návyky, dokážu zmírnit dopad druhotného ekonomického šoku. Proto musíme mluvit o finančních hodnotách v dětství, dospívání, nebo na počátku manželství. Proto je tak důležité se v tom neustále vzdělávat a inspirovat se. A proto by nás mělo zajímat, jakou moudrost najdeme ve světě víry.

Důležitý je už start, samozřejmě. Příklady, které vidíme ve své rodině, návyky, které si osvojíme ve financích jako děti. Řadu let oddávám manželské páry a každý pár, se mnou a Ditou prochází předmanželské poradenství. Považujeme ho za velice důležité. Probíráme tam samozřejmě také otázku financí, protože chceme, aby se tyto páry vyhnuly zbytečným konfliktům, a protože si uvědomujeme, jak rozdílné máme své osobní rodinné zázemí a návyky. Každý pár učíme jednoduchý princip spravování financí, který je skrytý v šifře 10-10-80. Co tím myslíme? Učíme je, aby 10% svých příjmů šetřili - to vytvoří vatu, aby se nedostali do nouze, když se něco pokazí nebo když třeba zavřou republiku kvůli covidu. Navíc si nebudou muset půjčovat, protože budou mít našetřeno. Tím se vyhnout dluhům a splátkám. Pravidelné měsíční šetření (i kdyby začalo v malém) také vytváří návyk vytváření investic pro další zasévání. 

Pak je učíme, aby 10% svých příjmů dávali štědře dál - to je princip, který nás učí, že ne vše, co se vyskytne u nás, je pro nás. Učí nás vytvářet prostor pro růst. Dávání (i kdyby začalo v malém) osvobozuje od mamonu a chamtivosti. Říkáme jim, aby dávali deset procent do církve nebo charity podle svého určení, které jim to nikdy nesplatí zpět. Je to duchovní a vnitřní princip. A pak je učíme, aby žili ze svých 80%. Což není vůbec ale vůbec jednoduché. Protože na začátku má každý málo peněz a naše společnost nás spíš tlačí do toho, abychom žili na 120% než na 80%. Než se pak nadějeme, necháme se penězi vláčet. Zcela zapomínáme na to, že z pohledu historie žijeme v finančně šťastné době, zachycuje nás sice nedokonalá, ale přece jen sociální síť. A dnešní průměrný člověk se má lépe než bohatý člověk o pár set let dříve, kdy celý svět fungoval na tom, na čem chudé země fungují dodnes: na 24 hodinové ekonomice. Rozdělení 10-10-80 patří ke zdravým finančním návykům, protože je otázkou víry. Což zní překvapivě. Proč spojuji zdravé návyky s vírou?

Finanční zdraví je opravdu záležitosti víry. To platí i pro lidi, kteří v Boha nevěří. Ekonomika jako celek je otázka důvěry: Důvěřuji, že papírek s číslem má hodnotu vyjádřenou tím číslem. Peníze mají tu hodnotu, kolik důvěry do nich vkládáme. Proto disruption ve financích otřásá důvěrou. To je v ekonomice běžné. Zdravá ekonomika funguje v prostředí důvěry. Stane-li se epidemie jako je covid, když nás zastaví ekonomická zeď druhotného šoku, naše přirozená tendence je stáhnout se do sebe a vytvářet si bezpečnou zónu. Ze strachu před kolapsem naší osobní ekonomiky se snažíme šetřit či investovat, jenže vložit svou důvěru do bohatství je hodně nejisté, protože majetek je dnes tady a zítra fuč. Strach nám brání v ustanovení zdravých hodnot. Víte co, pro většinu lidí není problém lakomost, ale starý „dobrý“ strach. Proto nakonec ovlivňuje i víru v Boha. Strach byl vždy hlavní nepřítel víry: Zastiňuje mysl a zkouší trpělivost. Obavy a víra žijí paralelní životy. Víra jako taková bude vždy obsahovat kousek nejistoty pramenící z nevědomosti, a stejně tak nejisté jsou naše obavy z budoucnosti. Ve slavném podobenství o rozsévači řekl Ježíš, že lidé ztrácejí víru proto, že nemají prostor (Lukáš 8:14): 

Zrno, které zapadlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna bývají dušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi tohoto života, takže nedozrají, aby nesli ovoce.  

Máme tedy tři různé důvody, které v nás dusí život: starosti, bohatství a rozkoše. Starosti dávají smysl. Když narazíme do zdi a druhotně se na nás vyvalí starosti finančního rázu, okamžitě nás to začne dusit. Podle Ježíše nedozrajeme, abychom nesli ovoce. Zůstaneme pod vrcholem. Slovy minulého dílu, jen to „dožijeme“. Starosti jsou významným důvodem, proč je náš život dušený – a všichni, kdo finančně narazili, přesně vědí, o čem je řeč. Proč ale bohatství a rozkoše? Vždyť na bohatství není nic špatného. Matouš ve své verzi stejného podobenství upřesňuje, co přesně máme za problém: podle něj jsou lidé oklamání bohatstvím nebo bychom spíše řekli iluzí bohatství. Bohatství samotné problémem není, ale jak později popisuje apoštol Pavel v 1. Timoteovi 6:10: 

Láska k penězům je kořenem všeho zla; v honbě za nimi někteří zbloudili z cesty víry a sami si způsobili nesčetná muka. 

Láska k penězům samozřejmě není pouze problém bohatých lidí. Peníze může milovat i chudý člověk. Láska k penězům (ne peníze samotné) může dostat lidi na cestu trápení a „nesčetných muk“. Proč? Protože se stávají zdrojem jistoty, která se ale hroutí jakmile narazíme do zdi. Finance především otázkou důvěry, a tak se naše důvěra k Bohu, sobě i světu se otřásá při jakýchkoliv finančních potížích.

Není tedy divu, že nás rozliční autoři biblických spisů v židovské i křesťanské Bibli navádějí, abychom si ve svých financích vytvořili návyky, které cílevědomě vytváří prostor. Jsou to právě tyto principy šetřivosti a štědrosti. Když nás zastaví finanční náraz do zdi, je to zároveň zastavení a příležitost přepsat své hodnoty a vytvořit nové návyky. Jedna rada pro nové nastavení, je vytvoření prostoru štědrostí – že ne všechno je pro mě. Štědrý člověk má neustále více, ale skoupý člověk je ten, komu neustále chybí. Mojžíš například učil izraelský národ: Leviticus 19:9-10  

Když budete sklízet obilí své země, nesklízej své pole až do kraje a nepaběrkuj, co po sklizni zůstalo. Ani svou vinici úplně neobírej a nepaběrkuj, co na vinici upadlo. Nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh. 

Nesbírej všechno až na okraj, nech to pro chudé, cizince, vdovu a sirotky. To je princip důvěry v Boha, že se o tebe postará. Vytvoř si prostor. Důvěřuj Bohu a žij bez strachu. Nic nefunguje tak dobře jako kombinace návyku štědrosti a spořivosti. Možná si ale říkáš, že zastavení bylo kruté a ty opravdu nemáš nic. Klidně bys souhlasil s prorokem Ageem, který napsal 1:5-6 

Nuže tak praví Hospodin zástupů: Všimněte si, jak se vám vede. Sejete mnoho, a sklízíte málo. Jíte, a nenajíte se. Pijete, a máte žízeň. Oblékáte se, a vůbec to nehřeje. Kdo něco vydělá, nosí to v měšci děravém. 

Cítil ses někdy, že máš děravý měšec? Tak vypadá zaneprázdněný člověk, který ale není štědrý a nemá prostor ve svém životě. Víš, jak vypadá finanční prostor? Pavel ho popisuje tady: 2. Korintským 9:8 

Bůh je schopen rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky a ve všem měli veškerý dostatek a mohli se štědře účastnit každého dobrého díla. 

Prostor si vytvoříš tím, že se naučíš (1) dávat, (2) vytvářet rezervu (šetřit), a (3) být důsledný (třeba rozpočet). Náraz do zdi nám dává šanci redefinovat naše hodnoty a znovu se rozběhnout finančně, jen jinak, a v jiném rytmu. Mezi ně patří nový zdravý návyk, kterému říkáme 10-10-80. Zbývá se zeptat sám sebe: Jaké návyky budu pěstovat, abych mohl prožít restart i v situaci, kdy se finančně zastavím na místě?