středa 11. října 2017

Evangelium podle Elementu | Řešení

Vítejte u třetího dílu seriálu CORE, kde prozkoumáváme evangelium podle Elementu, tedy „co v Elementu považujeme za jádro dobré zprávy“. V minulých dílech jsme si řekli, že prvním slovem musí být LÁSKA, což je  úplný základ Božího charakteru. Základní poselství tedy je: Bůh tě má rád! Opravdu, Bůh tě má rád. Nejsme však slepí. Nutně nás napadá, že jestli je Boží příběh příběhem lásky, proč necítíme více lásky okolo sebe? Musíme připustit těžkou a tvrdou realitu: Svět okolo nás je plný bolesti a zla. Druhým slovem je tedy ZLO. Což je trochu matoucí. Nemůžeme zpochybnit zlo okolo sebe, ale zároveň okolo sebe vidíme také různé střípky dobra a krásy. Klademe si pak otázku, jak může dobro a zlo koexistovat vedle sebe? Jsme-li upřímní, vidíme, že zlo prochází lidským srdcem. Naše srdce je, slovy biblických autorů, převrácené, nebo dokonce tvrdé jako kámen. Co s tím? Tak se dostáváme ke třetímu slovu našeho pevného základu, kterým je ŘEŠENÍ. Bůh nás totiž nechce nechat vláčet mezi dobrem a zlem. Chce nás zachránit a chce nám také dát autoritu a moc se zlu postavit a stát se místo toho někým, kdo je nástrojem dobra.

Co znamená, že Bůh má pro nás řešení? Znamená to, že vyřeší všechno zlo rázně hned teď? To bývá častá námitka, ale existuje důvod, proč je řešení komplikovanější a dlouhodobější. Samozřejmě by bylo nejjednodušší začít znovu: Jen zničit svět zla a všechny původce zla. Znáte to, někdy máte nějaký pracovní úkol nebo práci do školy a pořád se vám to nedaří. Napadá vás, že nejjednodušší by bylo to vymazat a začít znovu. Podobně to platí i se světem. Tak, proč Bůh neudělá prostě tvrdý reset? Proč neudělá restart? Z jednoduchého důvodu. Kvůli našemu prvnímu slovu. Bůh má tento svět a jeho obyvatele rád. Bůh si dává zdánlivě načas kvůli lásce. Většinu zla na světě (snad z výjimkou některých, i když ne všech, přírodních katastrof a některých nemocí) má totiž na svědomí sám člověk – má tedy Bůh zničit lidstvo jako činitele zla? Ano, máme tendenci říct, ale ať zničí jen ty horší, než jsme my sami. Zlo, které produkujeme my, nebo které jsme schopni způsobit, není tak závažné, jako zlo „tamtěch“ jiných. To ovšem neznamená, že Bůh nechává zlo jen tak bez povšimnutí. Udělal něco důležitého pro celý svět, udělal něco důležitého pro nás osobně, a má pro nás plán, který je jeho plánem řešení pro pokažený svět. Svět byl stvořen jako dobrý, nicméně se pokazil příchodem zla a hříchu. Bůh ho ovšem chce k dobrému světu zase vrátit a k tomu si chce použít tebe. Příběh lidstva je příběhem lásky, kde si Bůh získává důvěru a srdce vzbouřené lidské rasy, a přesně lidi, kteří jsou k němu nastaveni nepřátelsky si používá k tomu, aby proměnil svět k dobrému. Ale to trochu předbíhám.

Podíváme-li se pozorně dovnitř svého srdce, uvidíme v něm zvláštní napětí. Pavel ho shrnul do těchto slov (Římanům 7:15+18-19): Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. (...) Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. Vsadil bych se, že mezi námi je dnes mnoho lidí, kteří by mohli Pavlova slova v plném rozsahu podepsat: Chceme dělat dobro, opravdu chceme. Snažíme se, ale zdá se, že navzdory tomu kapacita ke zlu nejenže nemizí, ale dokonce je silnější než snaha konat dobro. Stále se v nás pere pýcha, chtíč a chamtivost. Máme problém s hříchem. Aby bylo jasno. Hřích je slovo, které dneska nemá nikdo rád, a hlavně, během staletí toto slovo kompletně změnilo význam. Od původního „minutí se správného cíle“ se ze slova hřích stalo synonymum pro slovo „zločin“. Takže, zatímco kdysi byli hříšníci všichni lidé, kteří minuli Boží plán pro svůj život, dneska je hříšník někdo, kdo páchá skutečně odporné zlo: Možná násilník nebo terorista. Protože jsme v jádru slušní a spořádaní lidé, kteří zločiny nepáchají, za hříšníky se nikdo z nás nepovažuje. Což je škoda. Protože jen opravdový hříšník dokáže ocenit odpuštění hříchů

Všichni se přece míjíme cíle, a to nejen Božího, ale dokonce míjíme i vlastní cíle. Hřích je nebezpečný ne proto, že od začátku vypadá hrozně. Je nebezpečný proto, že vypadá jako skvělá volba, jako zábava, jako potěšení. Vypadá lákavě. Chutná sladce. Chápete, co mám na mysli? To je motiv, který popsal třeba autor Přísloví 27:7: Sytý i pláství medu pohrdá, hladovému se každá hořkost sladká zdá. Pokud máš hlad (jakýkoliv hlad – tělesný, duševní, finanční, sexuální, intelektuální) i hořkost se ti zdá slaďoučká. Hlad přehlušuje skutečný stav věcí. Nakonec to však většinou dopadne tak, jak popsal ničemníky jeden z Jobových přátel (Job 20:12-14): I když mu zlo chutná v ústech sladce, i když je chová pod jazykem, i když je vychutnává, nemá naspěch, i když je převaluje na patře, v útrobách mu ale ten pokrm zhořkne, promění se mu v hadí jed. Je to lidská zkušenost. Vypadalo to tak vábně, ale vyklubal se z toho jed. Právě proto, že je to univerzální lidská zkušenost, všechna různá náboženství nebo filozofie, a dokonce i politika, psychologie a sociologie se snaží najít způsob, jak se s tímto zklamáním vypořádat, na koho svalit vinu, jak popřít hořkou chuť, a tvářit se, že jsme v pohodě. Celý svůj život se stáváme stále lepšími v tom, jak se s takovým zklamáním vyrovnáváme. Každý po svém.

A tak není divu, že apoštol Pavel zoufale zvolal (Římanům 7:22-24): Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? Pavel si jasně uvědomoval, že je sám o sobě slabý vyřešit tu hlubokou brázdu mezi svou ochotou k dobru a skutečnou snahou dobro konat, a kapacitou ke zlu, které v něm spočívá bez ohledu na to, jak moc se snaží. Nakonec došel k důležitému mezníku, ke kterému dochází každý, kdo přijímá Boží řešení – došel k uvědomění, že je ubohý člověk. Předtím než ho v mysli odsoudíme jako nějakého negativistu, považte: Pavel byl velmi vzdělaný člověk, byl vážený a byl předním ve svém národě, byl uznávaný. Přesto tvrdí, že nakonec při pohledu dovnitř mu nezbylo než přiznat: Jsem ubohý člověk! Kdo mě zachrání? 

Jedním slovem dodává, co je zdrojem jeho záchrany, jeho naděje, jeho řešení (Římanům 7:25): Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Tohle je řešení, které Bůh pro nás připravil. Většina si myslí, že to hlavní o čem je víra, je dodržování nějakých pravidel a přikázání. Bůh však chce něco jiného. Chce, abys důvěřoval jeho Synu, který tě dokáže vysvobodit z otroctví hříchu. Proto hned pokračuje (Římanům 8:1): A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. V Kristu tě Bůh již neodsuzuje. Možná cítíš vinu za věci ve své minulosti. Ve své nejčistší podobě je vina Bohem daný dar jako emoce, která nám ukazuje, s námi není vše v pořádku. Pokud je ovšem vina nevyznaná a neodpuštěná, pak se z ní stává krutá sestřenice jménem Hanba. Mezi vinou a hanbou je rozdíl. Vinu cítíme za to, co děláme. Hanbu cítíme za to, co jsme. Hanba říká, že protože mám mezery, jsem neakceptovatelný, ale milost říká, že i když mám mezery, jsem převzácný, protože v Kristu není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v něm! Pavel pokračuje (Římanům 8:2): Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. Hřích a smrt spolu úzce souvisí. Na jiném místě v tomtéž dopise Pavel tvrdí, že mzdou hříchu je smrt. Když zhřešíš, něco zemře. Zhřešíš-li ve svém manželství, vztah zemře. Zhřešíš-li ve svém podnikání, něco zemře. Zákon hříchu přináší smrt. Tento zákon byl překonán jiným zákonem. Praktický příklad: Když letíš letadlem, zmizí gravitace? Ne, zákon gravitace je stále stejný, ale jiný zákon překonává gravitační zákon.

Zákon, který překonává zákon smrti, je zákon Ducha. Co to je? Zákon Ducha je odpuštění a milost. Někdo z vás zabil vztah skrze hřích, cítili jsme se špatně, snažili jsme se to napravit, ale nic nedokáže uzdravit vztah tím, že jsme dobří. Jediný způsob je dostat od ublíženého povolení, jestliže se rozhodne tě nechat vztah napravit. Zákon Ducha říká, že Bůh se rozhodil pozvat tebe a mně zpátky do vztahu, ne založené na našem slibu to dodržet, ale na svém odpuštění a milosti. Jeho zákon překonává zákon smrti. Bůh ti říká: Náboženství tě dostalo přesně na místo, kde jsem tě chtěl mít: kde potřebuješ spasitele, a přesně to jsem udělal. Poslal jsem Spasitele. Římanům 8:3 Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích. Co bylo pro zákon, pro náboženství, pro systémy, pro přikázání, pro naši dobrou a upřímnou snahu nemožné, to vykonal Bůh. Jak? Poslal nové pravidla? Ne, poslal svého Syna. Dilema každého náboženství je to, co udělám s mou minulostí. Boží odpověď je dar svého Syna. Ježíš se základem Božího řešení.


Ve chvílích bolesti a utrpení nás logicky napadá: Snaží se mě Bůh něčemu naučit? Kde je v mé bolesti? Proč ji vůbec dopouští? Má Bůh nějaký tajný a skrytý záměr se zlem v našem životě?“ Pokud chceš vědět, co si Bůh myslí o utrpení a zlu, stačí se podívat, co o zlu a utrpení říkal Ježíš, a ještě více na to, co s ním dělal. Když si já čtu evangelia, vidím tam Ježíše plného soucitu nad utrpením, vidím tam Ježíše rozhorleného nad zlem, vidím tam jeho slzy, lásku, přijetí. Vidím někoho, kdo nabízí opravdový život, v Janovi 10:10 říká: Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, abyste měli život – život v plnosti. Proto můžeme znát Boží záměry a plány, proto si můžeme být jistí Božím charakterem, proto můžeme milovat Boha: Protože Ježíš! 

Ježíš je Spasitel, který nás zachraňuje od hříchu, smrti a ďábla. Už starozákonní prorok Izajáš předpověděl, že tohle Mesiáš udělá (Iz 53:5 ČEP): Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Vidíme tu tři věci pohromadě: Mesiáš zemřel za náš hřích, jeho jizvy nás uzdravily, a trestání snášel pro náš pokoj. Přesně to je Ježíšova odpověď na problém osobního zla: Odpouští hříchy, uzdravuje tělesné nemoci a uzdravuje naši utrápenou duši. K tomu přidává zaslíbení na uzdravení systematického zla. Ježíš totiž začal něco zcela nového, co vyústí v totální proměnu tohoto světa, kdy nesmrtelné pohltí smrtelné. K tomuto řešení zve také nás. Jenže, protože je láska, dává nám volbu jeho pozvání přijmout nebo odmítnout. Jak jeho volba vypadá, co obsahuje, a jak ji přijmout, o tom si povíme samozřejmě zase příště ve čtvrtém dílu seriálu CORE. Pro dnešek nám bude stačit vědět, že Božím řešením na pokažený svět je Ježíš.

Tento díl seriálu CORE | Evangelium podle Elementu si můžete poslechnout na našich podcastech zde http://element.cx/detail_audio.php nebo na iTunes zde http://bit.ly/13q8U9g.

pátek 6. října 2017

Evangelium podle Elementu | Zlo

Pokračujeme s naší sérii Evangelium podle Elementu, kde se pokoušíme dát dohromady celé poselství naší církve do pouhých 5 slov. Minule jsme si řekli, že je jasné, že prvním slovem z těch základních pěti musí být LÁSKA, což není jen nejfrekventovanější téma Bible, a není to jen Ježíšovo shrnutí celé Bible do věty Miluj Boha a miluj lidi, ale je to úplný základ Božího charakteru. Pro nás je láska něco, co děláme, ale ne něco, co jsme. Není součást naší identity. Vnitřně milujeme ty, kteří si to zaslouží, nebo ty, od kterých něco čekáme. Nepodmíněná láska je ovšem něco, pro co se rozhodujeme, a co se učíme. Po celou historii lidé bohy nebo božstva uctívali, sloužili jim, poslouchali je, ale lásku od nich nečekali. Proto je tak významné, že autoři Bible popisuji, že láska je základem Božího charakteru. Proto je základní poselství: Bůh tě má rád! Opravdu, Bůh tě má rádNejsme však slepí. Nutně nás napadá, že jestli je Boží příběh příběhem lásky, proč necítíme více lásky okolo sebe? Kde se tato láska schovává? Pokud je láska základem Božího stvoření, proč se zdá, že je svět poháněn násilím? Nemají nakonec pravdu ty starodávné pohanské mýty o stvoření skrze násilí a smrt? Při pohledu okolo nás, do vlastních životů nebo do životů lidí okolo nás, ovšem musíme připustit těžkou a tvrdou realitu: Svět okolo nás je skutečně plný bolesti a zla. Je tedy jasné, že druhým slovem, na které se podíváme, je ZLO

Podvědomě se nám to nelíbí. Nechceme o zlu přemýšlet a už vůbec nechceme o něm mluvit. Někdo se možná dokonce bojí, že když budeme mluvit o zlu, tak ho na sebe přivoláváme. To je ovšem strach vyplývající z pověry – ať už starodávné (vyslovením to zhmotním) nebo moderní (narušuji energické pole). Lidé, kteří těmto strachům podléhají, se snaží za všech okolností tvářit pozitivně. Zlo je pro ně již překonaný problém. Je to ovšem skutečně tak? Jsem přesvědčen, že žijeme ve zlém světě. S tímto tvrzením budeme mít tendenci polemizovat, protože zažíváme také mnoho krásných momentů na tomto světě. Mate nás to. Uvědomujeme si, že každý z nás má kapacitu se na zlu podílet. Filozofie, náboženství, výchova, kultura a podobné prostředí mají schopnost nás civilizovat, takže se většinou chováme skvěle nebo aspoň přiměřeně, ale v krizových situacích se (zdánlivě najednou) projeví naplno, co skutečně dřímá uprostřed nás. Kde se to tam vzalo? Jsme z toho trochu zmateni: většina z nás si myslí, že jsme v jádru dobrými lidmi – určitě nejsme zločinci jako třeba masoví vrazi nebo podvodníci. Přesto při nahlédnutí do nitra tam v jistých momentech uvidíme chuť udělat něco zlého. Máme samozřejmě strach z následků, a proto neděláme, co bychom vlastně udělat chtěli, kdybychom věděli, že nás za to nikdo nebude popotahovat. Nechápeme, kde se to zlo v nás bere, odkud pochází a co vlastně je. 

Jisté je jen to, že každý člověk na světě zná realitu zla z vlastní zkušenosti, ať už ve formě bolesti, utrpení, nemoci, neštěstí a smrti. Zároveň jsme zmateni, protože stejně jako můžeme zahlédnout v našich životech zlo, vnímáme tam i krásu a dobro, jsou to ozvěny jakoby z jiného světa: Nádherný západ slunce, rozkvetlá příroda, smích, slzy štěstí na svatbě, jásot při narození dítěte, milování, a dokonce šťavnaté jídlo. Jak si můžeme užívat krásu světa, na kterém se přesně ve stejnou dobu našeho štěstí a radosti rozvíjí ponurý a temný příběh zla? Dokonce to nemusí být na druhém konci světa. V jednom bytě obyčejného paneláku může probíhat moment krásy: oslavy zrovna narozeného dítěte, aby v tomtéž domě na jiném podlaží někdo právě tloukl svou manželku. Jak může dobro a zlo koexistovat?

Jinými slovy: „Jak mohl Bůh zlo dopustit? Pokud existuje, je vůbec dobrý?“ Tím ovšem předpokládáme, že skutečně existuje něco, co můžeme nazvat zlem. To je jasné, řeknete si, každý přece zlo a dobro vidí. Jenže některé ze základních lidských filozofických směrů popírají existenci zla. Jedním dechem musíme dodat, že existence zla zároveň dokazuje existenci dobra. Slovy C. S. Lewise: Když jsem byl ještě ateistou, mým argumentem proti Bohu bylo to, že je vesmír tak krutým a nespravedlivým. Jenže, jak mě napadlo, že je něco spravedlivé a nespravedlivé? Člověk neřekne, že se nějaká čára kroutí, pokud nejdříve nemá představu rovné čáry. Zlo nemůže existovat samo o sobě, je možné jen ve světě, který byl dříve dobrý. Zlo je opravdový nedostatek, degradace nebo korupce dobré věci. Otázku, proč je tolik zla, tedy můžeme obrátit naruby. Vycházíme z předpokladu, že svět je dobrý. Pokud je ale svět zlý, můžeme se zeptat: „Jak to, že je na světě tolik dobra? Odkud se bere dobro na zlém světě?“ Tahle otázka zní jinak, že? Pokud nás Bůh stvořil z lásky, jak jsme si řekli, pak je nasnadě, že dobro pochází od Boha. Proč ale existuje zlo? Nepramení přece jen v nás, některé projevy zla nemáme a ani nemůžeme mít pod kontrolou. Ano, některé věci jsme mohli ovlivnit (násilí, války, hlad, některé nemoci), ale jiné se dějí bez našeho přičínění a přinášejí utrpení (přírodní živly, nemoci a umírání). Pokud je na světě zlo, co to tedy znamená? 

Slovo svět se v Bibli používá ve více významech. Jedním z nich je svět lidí. Tento svět miloval Bůh natolik, že poslal svého Syna, aby za něj zemřel. Slovo svět se ovšem používá také ve významu systému, jak tento svět funguje. Svět je také vyjádřením vzpoury vůči Bohu, kdy si lidstvo zvolilo žít podle svých vlastních názorů, Boha strčilo do kapsy (ve skutečnosti vytvořilo celou plejádu bohů v kapse), a svět se pokazil. Tento svět se stal nepřátelským vůči Bohu a všemu, co s Bohem souvisí. Apoštol Jan napsal (1. Jan 2:16): Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života – nic z toho není z Otce, vše je to ze světa. Svět tedy začal žít podle třech základních principů: podle pýchy (já vím všechno nejlépe), podle žádostí očí (já chci všechno pro sebe), a podle žádosti těla (chci mít všechno, po čem mé tělesné smysly touží). Jen se na chvíli zamysleme: Nejsou tyto tři základní rysy světa přesně tím důvodem, proč si někdy volíme zlo v situaci, kdy se můžeme svobodně rozhodnout? Není snad základem většiny našich hříchů proti jiným lidem a dokonce proti nám samotným naše pýcha, naše touha těla a naše touha očí? 

Jak se ovšem dostalo zlo na dobrý svět? To je důležitá otázka. Tento svět je zlý z konkrétního důvodu, svět totiž sám o sobě nevznikl jako zlé místo, ale jako dobré. Proto vidíme na tomto světě a v lidských vztazích záblesky krásy a dobra, někdy tomu přímo říkáme, že jsou to záblesky nebe. Jsou to střípky původního dobra, střípky krásy, která nás vrací na začátek příběhu, kdy zlo neexistovalo. Jsou to také momenty naděje na svět, ve kterém zlo znovu nebude, stejně tak, jako nebude trápení. Je to naděje světa, kde Bůh setře každou slzu z očí. Jak se dobrý svět mohl stát zlým? Je tady mnohem temnější strana zla, které má nadpřirozený původ. Ježíš sám nás nabádá ve své vzorové modlitbě, abychom prosili Boha, aby nás vysvobodil od Zlého. Autoři Bible velmi otevřeně popisují „toho Zlého“ jako ďábla - reálnou bytost, která vládne zlému světu a přetváří jej ke svému obrazu. Koneckonců, tady máte několik příkladů: Jan napsal v 1. Jan 5:19: ...celý svět leží ve Zlu. Pavel pak napsal v 2. Korintským 4:4: Těmto nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl. Jak to, že pokud Bůh stvořil svět jako dobrý, je tento svět zlým a navíc je dnes pod vládou někoho, kdo se jmenuje ten Zlý? 

Autoři Bible popisují, že kdysi dávno, v daleké minulosti, možná před stvořením tohoto světa, vznikla vzpoura proti Bohu. Jistý anděl zpyšněl v touze povýšit se nad Boha. Vedl další anděly do bitvy proti Bohu a stal se z něj satan: žalobce a pokušitel. V příběhu z Ráje přichází ďábel v podobě hada k lidem a svede je pomoci lži. Zpochybní Boží slova a přesvědčí lidi, že se Bohu nedá věřit. Tím, že člověk na tuto lež přistoupil, odevzdal to, co mu patřilo právě ďáblu, který se díky tomu stal bohem tohoto světa, vládcem, který uplatňuje svou autoritu nad stvořením s jediným záměrem: zranit Boha tím, že od něj odvrátí dobré stvoření, které ta vydá marnosti. Proto také přichází Ježíš (1. Jan 3:8) Proto se ukázal Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla. Vládne-li ďábel pomocí lží, Ježíš je cesta, pravda a život. Ježíš je totiž obrazem Boha, zjevuje tedy pravý obraz Boha a my dnes vnímáme Boha skrze Ježíše. Nakonec to byla Ježíšova smrt na kříži, která nás vysvobodila z moci ďábla. Slovy autora Židům 2:14-15: Svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla), a osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví. Po Ježíšově vzkříšení se dokonce mění situace s autoritou nad světem – najednou již patří Kristu, ne ďáblu.

Tak jak to, že stále to vypadá, že ďábel vládne? Kříž ďábla porazil, ale systém zlého světa stále existuje, protože kdyby Bůh dnes zničil veškeré zlo, musel by zničit i lidi, kteří jsou zatím jeho součástí. Proto také má pro církev úkol duchovně území osvobodit a pracovat na proměně světa až k úplné transformaci a věčné svatbě nebe se zemí, kdy se naplní naše věčná naděje. Jak ovšem máme žít do té doby? Bratr Ježíše Jakub (Jk 4:7-8) nás učí strategii, jak na ďábla, který vyplývá z Ježíšovy autority. Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Když jsi poddán Bohu, tedy jsi mu poslušný a respektuješ jej jako svého Pána, pak máš autoritu se vzepřít ďáblu, když tě trápí nebo na tebe útočí. Jenže ďábel nepracuje sám. S kým spolupracuje? Naneštěstí s námi. Linie zla prochází přímo uprostřed nás, prochází naším srdcem. Koneckonců, Ježíš sám tvrdí (Matouš 15:18-19): Co ale z úst vychází, jde ze srdce a špiní to člověka. Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky. Tyto věci špiní člověka. Bůh není konsternován tím, co leze do našich úst, jako tím, co leze z nich: je to ukazatel našeho srdce. 

Právě to je náš problém. Celou dobu nás všichni přesvědčují, že jsme dobří, že máme dobré srdce, a pokud děláme něco zlého, je to jen proto, že jsme oběť. Vždy za to může někdo jiný, a tak naše společnost je založena na řešení vnějších faktorů, které nás omezují, věříme, že když tyto faktory změníme, všechno bude v pohodě. Soustředili jsme se na modifikaci chování jako cestu ze zla. Proto nám nepomůže nadávat na zlý svět a obviňovat Toho Zlého. Aktivně se na systému světa podílíme svým chtíčem (vzpomínáte, středem zlého světa je žádost těla, žádost očí a namyšlenost – pýcha – života). Bůh nás zachraňuje od zlého světa a dává nám autoritu nad zlým ďáblem, protože má pro nás jiný plán a jinou moc. Začíná tím, že nám dává nové srdce, když se jej rozhodneme následovat. Proměňuje naše srdce, vlévá do něj lásku skrze Ducha svatého a svou životodárnou moc. To ovšem nic nemění na tom, že se potřebujeme vypořádat se zlem, které je uvnitř nás. Dostali jsme nové srdce, ale zároveň jsme plní zlozvyků a vzorců chování, kterých jsme se jen tak lehce nezbavili. Stále se v nás pere chtíč a žádostivost, protože jsme to stále my (byť naše postavení vůči Bohu bylo proměněno). 

Slovy Pavla: Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. Jak se z něj můžeme dostat? Potřebujeme umřít sami sobě. Všichni tušíme, co znamená umírat sobě – jak to ale dokážeme? O tom příště. Dnes ovšem potřebujeme vědět, že zlo, které vidíme okolo sebe není a nebude konečným stavem, protože Bůh připravil řešení – vysvobození, nový start a novou sílu.


Tento díl seriálu CORE | Evangelium podle Elementu si můžete poslechnout na našich podcastech zde http://element.cx/detail_audio.php nebo na iTunes zde http://bit.ly/13q8U9g.