Série o ničem | Nic není skrytého

Dnešní blog na téma NIC pochází z věty, která mi vždy jistým způsobem naháněla hrůzu. Tuto Ježíšovu větu máme zaznamenanou hned ve třech evangeliích (kromě Jana), a pokaždé trochu v jiném vyznění a kontextu. Větu někteří používali k tomu, aby mě strašili. Fakt. Nevěříte? Zní: Není nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno. Strašení spočívalo v tom, že mi říkali, že jednoho dne bude Boží soud, kde se veřejně řekne všechno, co jsem kdy udělal, řekl, a dokonce si i pomyslel. Tvrdili, že to bude jako v kině, kde proběhne něco jako film našeho života. Všechny naše skvělé momenty. Ale také… No, a protože se znám, bylo jasné, že to bude hrůza… Přišlo mi to jako exemplární trest. Jako když něco provedete a vaši rodiče svolají celou rodinu a také všechny sousedky i vaše kamarády a řeknou: „Poslyšte, co Lukáš udělal!“ Úplně jsem se při té představě zpotil. Kdo ví, možná právě z toho vznikla představa očistce. Zároveň mi to nedávalo smysl - Bůh mi přece v Ježíši odpustil mé hříchy, proč by je měl znovu připomínat, navíc takto veřejně? Vyznal jsem mu, že jsem nuzný a nestačím na to sám, vzdal jsem se mu do jeho rukou, a on mě – podobně jako v podobenství o marnotratném synu – ani nenechal domluvit, objal mě, políbil a nasadil mi prsten synovství.

Vzpomínáte na toto asi nejhezčí podobenství, které Ježíš vyprávěl? Je také zároveň nejskandálnější, protože v něm vystupuje v hlavní roli radikální milost. V této souvislosti mi představa takového pojetí soudu evokovalo, že pak později, u večeře, otec z Ježíšova příběhu řekne: „Tak synu, sice jsem ti odpustil a přijal tě, ale je načase, abys věděl, co si o tobě doopravdy myslím. Tady je tvůj abecední seznam hříchů. Je na čase, abys vědět, co jsi zač a mohl z toho znovu konat pokání.” Hrozná a děsivá představa. Ano, Boží soud proběhne, ale Ježíšovi následovníci na něm budou hodnocení skrze Krista. Měřeno nám bude z jakého materiálu stavěli svou službu a svůj život. Ne, nebude tam probíhat film našeho života. Žádný doják, drama ani horor. Já vím, že někteří si na svém žánru dáváme záležet, ale když se staneme novým stvořením v Kristu, staré věci pominuly a disk s filmem našeho života byl vymazán!

O čem Ježíš mluví? Mluví o soudu nebo o něčem jiném? Moc mi pomohlo, když jsem si všechna tři zmíněná místa přečetl v kontextu a zjistil jsem, že přestože mají jiný důraz, celkově jsou všechna tři nasměrována pozitivně. Pojďme se na ta místa podívat postupně a řekneme si přitom, co je hlavním důrazem pasáže. A protože se jmenuju Lukáš, začneme u mého jmenovce. Jeho pasáž je pro mě nejznámější, a byla to většinou ona, která mi byla citována, a kde jsem měl onen strach. Lukáš 12:1-3: Mezitím se shromáždil mnohatisícový dav, takže lidé po sobě šlapali. Ježíš promluvil především ke svým učedníkům: „Dávejte si pozor na farizejský kvas, jímž je pokrytectví. Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno. Co jste říkali ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste ve svých pokojích šeptali do ucha, se bude hlásat ze střech.

Na první pohled je to jasné – jsi-li pokrytec, všechno bude zjeveno. Zamysleli jste se nad tím, co Ježíš přesně kritizuje, když mluví o pokrytectví farizejů? Nejprve malá vsuvka: Kdo jsou farizejové? Je to jedna z židovských náboženských a politických stran (hlavní tvář rabínského judaismu během Druhého chrámu). Ohnisko Ježíšova sporu s farizeji můžeme vidět ve sklonu farizejů vykládat Zákon jako systém příkazů a závazků, v němž už není místo pro živého Boha. Tak díky tomu chápali morálku jako lidský výkon, který nenechává dostatečný prostor pro Boží milost, milosrdenství a lásku. V čem spočívalo jejich pokrytectví? Jednoduše: v tvrdosti jejich srdce. Na to Ježíš mnohokrát přímo upozorňuje, a nás varuje, abychom tak také neskončili. Později apoštolové ve svých dopisech budou první křesťany varovat před tímtéž. (Židům 3:7-8): Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,; nezatvrzujte svá srdce. Každý z nás má kapacitu své srdce zatvrdit. A co se stane pak? Naše slova a náš život začne být v rozporu. Tehdy se staneme pokrytci. Jak říká Slovník cizích slov, pokrytec je neupřímný člověk, licoměrník, člověk s dvojí tváří. Když jsme si vysvětlili pokrytce, podívejme se na to ještě jednou. Je jasné, že z tohoto kontextu to vyznívá tak, že když budeš pokrytcem (budeš žít jinak než mluvíš), pak se to prostě jednou provalí. Skutečně to tak můžeme slyšet. Zároveň nám pomůže, když se podíváme ke kolegům Lukáše do jejich evangelií, jak to vnímají oni. Jejich pohled na hlásání ze střech je poměrně překvapivé. Než se tam vydáme, tak si shrneme, že v Lukášově evangeliu Ježíš varuje před pokrytectvím a tvrdým srdcem.

Druhé zní podobně, ale kontext je trochu jiný. Ježíš tady reaguje na to, že ho obvinili z nekalých praktik. Označili ho za syna pekla, který zázraky dělá moci ďábla. Klasický způsob, jak zdiskreditovat protivníka a oponenta (my to děláme taky neustále – třeba když někoho přirovnáme k Hitlerovi). Ježíš v této pasáži dá najevo, že jestli obviňovali z nekalých jeho, my jako jeho učedníci to můžeme čekat rovněž. Proto mě nikdy nepřekvapí, když mě někdo kritizuje z nekalých praktik. Nemohu čekat nic jiného. Matouš ale zachycuje Ježíšova slova jako pobídku. Matouš 10:24-28: Není učedník nad mistra ani služebník nad svého pána. Pro učedníka je dost na tom, když bude jako jeho mistr a služebník jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebubem, čím spíše jeho domácí? Nebojte se jich. Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno. Co vám říkám ve tmě, mluvte na světle; co slyšíte šeptat do ucha, hlásejte ze střech! Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.

Když nás z něčeho obviní (pamatujete na Elemenťáckou kampaň Brainwashed?), nemáme se bát. Pamatujte, Ježíšova slova jsou řečena v kultuře, kde popravit někoho za špatný názor, za rouhání, a klidně i za smýšlené nactiutrhání bylo jednoduché. Dává tedy smysl, že nás nabádá k tomu, že nemáme mít strach z těch, kteří mohou zabít naše tělo. Zároveň je tu něco lepšího. Co nám Ježíš říká osobně do našeho ucha, máme hlásat ze střech – bez strachu a bázně. Všimli jste si, jak to najednou vyznívá jinak? Místo, aby se někde hlásalo nahlas to, co jsme dělali ve skrytu my, ve skutečnosti máme my nahlas hlásat to, co nám Ježíš říká skrytě. Slyšíme ho mluvit do našeho ucha? Nemusíme se bát, dobrá zpráva o Kristu neobsahuje žádná tajná ustanovení, rituály nebo učení. Vše je veřejné a jasné. Proto nás v Matoušově evangeliu Ježíš povzbuzuje k radostnému a odvážnému prohlášení.

V třetí zmínce naší věty se u Marka dozvíme ještě jinou zajímavou perspektivu. Tentokrát je víc zaměřená na životní styl než na naše slova. Slova tam zastoupená jsou také, ale spíše ty, které slyšíme než ty, která říkáme. Marek 4:21-24: Dále jim řekl: „Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen? Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo. Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“ Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno.

V této pasáži Ježíš mluví o našem životním stylu – jak moc svítíme okolo sebe. Světlo se dává, aby bylo vidět a osvítilo tmu. Když je místnost osvětlená, nic nezůstává skrytého. To je podobné předchozím kontextům, jen s tím rozdílem, že to nejsou naše slova, ale životní styl. Všichni víme, že náš život – kvalita našeho manželství, naše děti, jak se chováme v práci pod tlakem, nebo při sportu, naše štědrost, pohostinnost, laskavost – to všechno mluví hlasitěji než naše slova. Činy doslova křičí. To je jasné, ne? Pak tam Ježíš ale přihazuje ještě to, jak a co posloucháme o jiných lidech. Dovolujeme pomluvám a souzení, aby nás ovlivnily v tom, jak přistupujeme k lidem okolo sebe? Ne. Místo toho musíme mít vždy na paměti, že pomluvy nakonec budou vždy veřejnou informací, proč se tedy podílet na něčem takovém. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno – pomlouvající je vždy pomlouván. Proto v Elementu říkáme „STOP“ pomluvám. Konfrontujeme, ale nepomlouváme. V Markově evangeliu nás tedy Ježíš nabádá k otevřenému příkladnému životu.

Jak tedy dnešní větu shrneme? Ježíšův výrok (Není nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno) je často používán nesprávně jako strašení soudem, kde budou naše hříchy finálně zjevené. Z kontextu jeho slov je ale patrné, že Ježíš mluví o něčem jiném. Mluví o svém poselství, které učedníkům řekl – mají ho odvážně hlásat beze strachu z lidí a jejich odsudků. Mají si přitom dát pozor, aby se jejich slova nikdy nevzdálily od jejich života (aby neříkali něco jiného než žijí), a aby si dali pozor na rychlé odsuzování jiných lidí šířením nebo nasloucháním pomluv – místo toho mají svítit světu tak, aby nejen slyšel, ale především viděl poselství Boží lásky.

Kdo ví, možná nakonec je to celé velmi dobrá zpráva. Někdy se ptáme sami sebe, jak můžeme žít veřejně jako křesťané i v situacích, kdy víme, že se nám někdo vysměje, nebo se s námi bude hádat, nebo nás z něčeho bude obviňovat. Ježíšova slova ve všech třech evangeliích se také dají pochopit tak, že pokud opravdu máš s Ježíšem vztah (a slyšíš jej) a pokud opravdu žiješ tak, že tvá víra a tvé chování je v souladu – nemusíš se vlastně moc snažit lidem o Bohu říkat. Tvůj život a tvá slova budou křičet hlasitě ze střech, protože nedokážeš schovat své světlo a svou víru pod poklop, i kdyby ses snažil! Tvé světlo bude zářit. Tvůj život bude viditelný a ve svém okolí pohneš světem k lepšímu. To je velké povolání a velké zaslíbení. Proto si můžeš být jistý, že čím více žiješ s Bohem, tím více budou platit Ježíšova slova, že není nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno.

Tento díl Série o ničem si můžete poslechnout na našich podcastech zde 

http://element.cx/detail_audio.php nebo na iTunes zde http://bit.ly/13q8U9g.