Po mnoha letech, kdy jsem na sociální sítě dával každý měsíc přehled své četby, jsem si v roce 2022 dal oddech, protože jsem žel musel řešit o dost důležitější věci. Číst jsem nepřestal, ale dost jsem zvolnil. Přečetl jsem jen 53 knih (o 22 méně než rok předtím), a začal jsem souhrny dávat jen občas, zhruba třikrát do roka. Přesto stojí za to zmínit (i když takto pozdě až v dubnu) mých deset nejoblíbenějších knih roku. Tady je máte:
1. Bono: Surrender (Knopf, 574 stran).
Když celebrita napíše vzpomínkovou knihu, obvykle to za ní napíše nějaký ghostwritter, celebrita zpravidla pouze poskytne podklady, rozhovory či něco nadiktuje. Výsledkem je uhlazený příběh, který ale nezní zcela autenticky. To ovšem není příběh memoárů zpěváka U2, který nás ve 40 kapitolách nazvaných podle různých písní U2 velice poutavě a autenticky vtahuje do příběhu svého, své rodiny, kapely, a světa aktivismu. A Bono opravdu umí psát! Píše přesně s dikcí, větami, slovy a obrazy, které byste od něj slyšeli v rozhovoru. Je to autentický hlas, velice zajímavě podaný. O U2 a od U2 jsem četl mnoho knih, i tak jsem se dozvěděl nějaké nové části příběhu. Kniha mě hodně bavila (i přes sušší pasáž ve třetí čtvrtině). Začíná na nemocniční posteli po operaci srdce, kdy se Bono opravdu setkal se smrtí, a končí doma v posteli po skončení turné, kdy naslouchá oddychování ženy, kterou miluje od svého dospívání. To je víc než příběh stárnoucí rockové hvězdy. A ještě dvě věci. U2 aktuálně vydali 40 svých přepracovaných písní v albu Songs of Surrender, které skvěle doplňují tuto knihu. Druhá věc, přestože nejsem příznivcem a konzumentem audioknih, tuhle namluvil Bono sám, a zaznívají v ní i kusy těchto písní. Je to tedy zcela multisensorový zážitek. Za mě, nejlépe je si přečíst papírovou knihu, pak si poslechnout audioknihu, a zakončit to opakovaným poslechem Songs of Surrender do kvalitních sluchátek! Vše v tomto pořadí. :-)
2. Gonzales Macias: Atlas majáků na konci světa (65.pole, 159 stran).
Loni jsem měl v desítce Atlas poetické zoologie. Jak jsem zmínil, od předloňského Atlasu vzdálených ostrovů, jsem z nakladatelství 65.pole skoupil všechny nabízené atlasy. Proto jsem se nemohl dočkat na další kousek, který vyšel před Vánocemi. Atlas majáků na konci světa je prostě nádherná a geniální kniha, která ve mně něco silného a poetického rozeznívá. Volání dálek. Dobrodružství. Krásně ilustrováno, pěkně popsáno, výborná kniha jako dárek, nebo prostě jen tak pro potěchu očí a mysli. Nemohu se dočkat na nějaký další atlas!
3. Jared Byas: Jonah for Normal People (B4NP, 90 stran).
Jared spolu se svým kolegou z podcastu B4NP Petem Ennsem a dalšími přizvanými autory vydává řadu komentářů „pro normální lidi“. Jonáš je z nich zatím naprosto, ale naprosto úchvatný. Příběh Jonáše mám rád (a v poslední době jsem četl hned několik zajímavých knih a komentářů k tomuto dávnému proroku, jako například Jonáš od Pavla Hoška nebo The Prodigal Prophet od Tima Kellera). Tady jsem se ale naučil zdaleka nejvíce o tom, proč byl napsaný tak, jak byl napsaný, v jakém kontextu, na co naráží. Četba Jonah for Normal People byla duchovní, historická, vzrušující, a pomohla mi nejen mentálně, ale stala se pro nás s Ditou i spirituálně vizuálním průvodcem ve velmi těžkém roce. K této knize se ještě mnohokrát vrátím.
4. Brian Zahnd: The Anticipated Christ (Spello, 173 stran).
Již několikátá kniha mého oblíbeného teologa-pastora v seznamu Top 10. Tentokrát čtení na Velikonoce, a jako obvykle nabité kristocentrickými obrazy, citáty a zamyšlením.
5. Philip Matyszak: Zapomenuté národy starověkého světa (Lingea, 288 stran).
Pro milovníka historie skvělá kniha, která rozebírá různé dnes již většinou zmizelé národy (o řadě z nich se píše třeba také v Bibli). Kapitoly nejsou zrovna vyčerpávající (v obou významech – není tam toho příliš, a nejste z toho unaveni), a právě proto se to čte jedním dechem. Výborné pro chápaní kontextu starověké literatury, ale také pro pochopení, jak nějaký významný národ může jen tak zmizet z mapy.
6. Morgan Housel: Psychologie peněz (Aurora, 240 stran).
Tohle je nejpraktičtější kniha o financích, jakou jsem četl za posledních dvacet let. Zabývá se totiž nejen financemi samotnými, ale naším přemýšlením o nich, hodnotami, a kam chceme dojít. Byl jsem z ní tak nadšený, že jsem ji koupil všem významným dárcům Elementu na výroční večeři.
7. Mika Waltari: Válka o pravdu (Muni Press, 135 stran).
Waltariho známe z románů, které odemykají éru v dějinách. Toto je ovšem téměř reportážní kniha, kterou Mika napsal o okupaci Pobaltí SSSR, a která byla tak upřímná, že vyšla raději pod pseudonymem. Výborně napsáno, a je to mrazivé čtení – některé věci se totiž vůbec nezměnily ani dnes. V kontextu ruské války proti Ukrajině je to povinná četba.
8. Jan Fingerland: Hebrejky (Pražské příběhy, 312 stran).
Velice zajímavý a neotřelý pohled na židovské ženy Starého Zákona (a pár vedle). Kromě historických a kulturních popisů žen tato kniha také zaujme tím, že ukazuje na dopad jednotlivých příběhů do české kultury, a navíc dává průřez historii umění (maleb, soch nebo hudebních a filmových děl), které se postav týkají.
9. Bradley Jersak: A More Christlike Word (Whitakker, 288 stran).
Výborný úvod do kristotelického čtení Bible, položený na evangelijním příběhu setkání dvou učedníků se vzkříšeným (a nepoznaným) Ježíšem na cestě do Emauz. Jersak nás vede krok za krokem ke čtení Bible, které dává smysl. Jedna ze zdrojových knih pro můj seriál v Elementu Co by každý (nejen) křesťan měl vědět o Bibli.
10. Andy Weir: Spasitel (Laser, 464 stran).
Nečtu zrovna mnoho sci-fi, ale Andyho Weira miluju! Jeho třetí kniha mě bavila moc. Prý to bude brzy film. Tak jsem zvědavý.
Doufám, že tyto knihy budou pro vás inspirací, co byste si třeba mohli přihodit na svůj seznam literatury.
