pondělí 30. prosince 2024

Mých 10 nejlepších knih roku 2024

V právě končícím roce 2024 jsem přečetl celkem 65 knih (celkem přes 12 tisíc stran textu), o dvacet knih víc než loni, kdy jsem hodně cestoval, i díky tříměsíčnímu sabatikalu. Letos mi knihy dělaly opravdu radost, a jsem rád, že jsem do dvou sborníků mohl taky přispět teologickým textem. Jeden vyšel v USA a druhý, více umělecký, tady v Česku. Ten se taky koneckonců dostal na můj seznam Top 10. Každopádně, zvláštnosti letošního řebříčku je, že u třech titulů dodávám z nějakého důvodu ještě stínovou knihu, která daný titul doplňuje.



1. Nijay Gupta: Strange Religion (Brazos). 


Už když jsem si knihu Nijaye Gupty přečetl, věděl jsem, že je to jistá Top 10 a možná letošní vítěz. Nic ji od té doby nepřekonalo. Historická kniha o prvních křesťanech, psaná s lehkostí, a přitom velkou erudicí? Navíc s detaily, které jsem jinde nečetl (a to je právě toto moje oblíbené téma)? Bez debat pro mě nejlepší kniha roku. Nijay je pro mě nový autor, ale myslím, že tohle nebude jediná kniha, kterou si od něj přečtu. Už si brousím zuby na další. Každopádně, v mé hvězdné sestavě historických knih doplňuje například Kreiderovu The Patient Ferment of the Early Church, nebo Starkovu The Triumph of Christianity


 


2. Philip Matyszak: Ztracená města starověkého světa (Lingea).


Číslo pět v roce 2022 byla kniha Zapomenuté národy starověkého světa, která mě nadchla. Je to přesně ten typ literatury, který miluju: Kniha na pomezí historie, geografie, kartografie a sociologie. Když jsem v knihkupectví spatřil další knihu na pokračování, tentokrát o ztracených městech starověku, zajásal jsem, hned jsem si ji koupil a ten den začal číst. Je to skvělá kniha ve stejném duchu a ve stejné kvalitě, jako ta přechozí. Tohle bych mohl číst pořád.


 


3. Rowan Williams: Žít jako křesťan (Biblion). 


Od Rowana Williamse jsem četl několik knih v angličtině. Líbí se mi, jakým stylem píše, a také se mi líbí, že většina jeho knih má nevelký rozsah, díky čemuž ji pak přečte o to více lidí. Williams byl hlavním biskupem anglikánské církve, a má ohromný přesah do historické, zejména východní církve. Každopádně, toto je jeho první kniha v češtině, a stojí za to si ji koupit už jen kvůli naprosto fantastické kapitole o eucharistii. Ta je jednou ze základních činností křesťana. Zvláště v dnešní době se zdá, že si řada evangelikálů neuvědomuje důležitost tohoto starodávného rituálu. Tato kniha by jim mohla pomoci se zorientovat a znovu objevit eucharistii.

 




4. Brian Zahnd: Water to Wine (Spello Press) + Brian Zahnd: The Wood Between the Worlds (IVP).


Briana jsme měli čest letos přivítat na konferenci Když je všechno v plamenech v Elementu – považuji to za jednu z teologicky nejvzácnějších návštěv v Česku za posledních 25 let, asi na podobné úrovni, jako jsem na Slovensku potkal před několika lety NT Wrighta. Prostě úžasná možnost možná jednou za život. Každopádně, Zahndovy knihy hodnotím tradičně hodně vysoko, a v letošním řebříčku mám rovnou dvě. Jedna je tak trochu autobiografická s názvem Water to Wine, ve které popisuje svůj přerod z charismatického, nacionálně laděného běžného pastora megacírkve do velmi těžce zařaditelného, poetického pastora-teologa. Pro pochopení jeho tvorby je tento příběh zásadní. The Wood Between the Worlds je pak jeho zatím poslední kniha na téma kříže. Byla jedním z mých zdrojů pro sérii přednášek Ikona a považuji ji za jednu z nejlepších knih na toto téma pro širokou veřejnost.

 




5. Gregory A. Boyd: Cross Vision (Fortress) + Eric A. Seibert: Redeeming Violent Verses (WJK).


Greg je další oblíbený autor, kterého jsem měl velkou čest v letošním roce potkat osobně – byl to například první autor, od kterého jsem četl něco pořádného o otevřeném teismu. Cross Vision je pro masy zestručněná verze jeho životního akademického díla The Crucifixion of the Warrior God, ve které pojednává na téma násilí v Bibli a jak chápat Boží působení cruciformním stylem (s křížem ve středu). Tato kniha patřila k hlavním zdrojům mé série přednášek o kříži Ikona během dubna v Elementu – od Boyda mám například celou myšlenku Božského aikida. Kniha mě velmi oslovila, i když chápu, proč je pro některé kontroverzní. Je to ovšem ucelený pohled na téma, kterému se snažíme spíše vyhýbat. Dobrým doplněním, které jsem četl ve stejné době, je kniha Erica Seiberta na téma, jak jako pastoři a učitelé můžeme zacházet s násilnými texty Bible. Zajímavostí je, že Boyd a Seibert spolu úplně nesouhlasí, ale o to víc mi přijdou skvělí dohromady.

 



6. N. T. Wright: The Original Jesus (Eerdmans).


Tom Wright je plodným spisovatelem, to je jasné každému, kdo se snaží držet krok s jeho knihami, které vydává častěji, než je stačíme číst. Tentokrát se ale na můj seznam dostala jeho dávná kniha z roku 1997, což se zdá jako někdy v minulém století (počkat, to BYLO minulé století). Jeho styl ještě nebyl tak vytříbený, kniha je základem televizního pořadu, ale možná právě proto je velice čtivá, nepůsobí příliš technicky nebo vzdělaně, a zařadila se mezi mé nejoblíbenější knihy tohoto super teologa současnosti (a to jsem jich od něj četl desítky).

 



7. David Suchet: Za objektivem (Moba).


Autobiografie pomocí vlastních fotografií a k tomu poutavé vyprávění. Skvělá kombinace úžasného herce, který proslul ztvárněním Hercula Poirota, ale jeho život byl a je bohatší než tato role. Suchet je zajímavý člověk s jedinečnou duchovní cestou. Jeho kniha mě velice bavila. Je to prostě gentleman každým coulem.

 


8. Adrien Candiard: O fanatismu (Krystal OP).


Velice útlá kniha francouzského dominikána žijícího a působícího v Káhiře, ve které nabízí opomíjenou část při vysvětlování náboženského fanatismu. Obvykle najdeme sociologické nebo psychologické vysvětlení tohoto jevu, ale opomíjí se to teologické, které ale hraje důležitou část. Většina lidí má za to, že lékem na náboženský fanatismus je jakási ořezaná verze náboženství, utlumená víra. Candiard přesvědčivě ukazuje, že je to paradoxně přesně naopak. Je to právě fanatismus, který Boha vyhostil z diskuse, je jakýmsi zbožným ateismem, který o Bohu nepřestává mluvit, ale ve skutečnosti se bez něj dobře obejde. Fanatismus totiž nahrazuje Boha vlastní omezenou představou, kterou uctívá jako modlu. Potřebujeme naopak opravdovou víru. Fantastická kniha.

 




9. Pavel Hošek: Evangelium podle Bohumila Hrabala (CDK) + Bohumil Hrabal a Pavel Hošek: Bohové jste vy (Biblion).


Když už by se zdálo, že Pavel Hošek vyčerpal témata na důležité literární autory a jejich duchovní stránky, objeví se nějaké kazety z osmdesátých let a je to totální jackpot! Promluvy Bohumila Hrabala na evangelické faře jsou průlomovým nálezem, protože ukazují důležitý chybějící článek k pochopení mnoha textů od tohoto významného českého spisovatele. V první knize Hošek svým originálním přístupem popíše, jak je to všechno vzájemné provázané, v druhé pak nechává promluvit Hrabala samotného z kazet i spisů, a podává k tomu zasvěcený komentář. Obě knihy jsou fajn, ale dohromady jsou „must-read“, povinná literatura pro českou kulturu.

 


10. Rudolf Brančovský a kolektiv: Křížová cesta (Cesta).


Na jaře jsem byl požádán, abych přispěl do výpravné umělecké knihy Křížová cesta malíře a hudebníka Rudolfa Brančovského, což považuji za ohromnou poctu, a to z několika důvodů: Líbí se mi jeho nápad pojmout jednotlivé výjevy křížové cesty moderně a neotřele a ke každému obrazu pozvat jiný hlas teologa nebo duchovního. Já jsem tak například dostal (a moc jsem si právě tento obraz přál!) číslo 13 s názvem Cigaretka, na kterém Smrt kouří vítěznou cigaretku, zatímco Ježíše ukládají do hrobu. To je tak fantastický obraz! Byl jsem také poctěn tím, že jsem byl zahrnut mezi řadu významných autorů a teologů, kterých si vážím, jako je například Marek Vácha, Pavel Hošek, Mireia Ryšková nebo Tomáš Holub. No, a nakonec, potěšila mě tvůrčí svoboda, kterou jsem dostal – mohl jsem napsat svůj pohled, který vydavatel neměl tendenci mírnit, tlumit, nebo jinak obsahově upravovat. To v českých luzích a hájích nebývá zase tak časté. Kniha jako celek je krásný počin, který by měl mít každý doma.

 

Doufám, že tyto knihy budou pro vás inspirací. 

úterý 16. ledna 2024

Mých 10 nejlepších knih roku 2023



Je tady leden, čas bilancování. Jak jsem řekl v první letošní přednášce v Elementu, vždycky jsem miloval tvořit seznamy, a seznam nejlepších knih předchozího roku je vždy radostí. Moje zvolnění v četbě pokračovalo druhý rok po sobě, kdy jsem v roce 2023 přečetl pouze 45 knih. V letošním roce jich bude určitě víc, jen momentálně nyní čtu najednou šest knih (věc, kterou jsem dříve nikdy nedělal, ale naučil jsem se to od Dity, která to dělá již léta). Pořád je toho dost, co se dá učit. Každopádně, ať nezdržuju, tady je mých deset nejlepších knih roku 2023 (podotýkám, že jsou to dočtené knihy, takže některé vydané v druhé půlce roku 2023 se u mě objeví až za rok). 

 

1. Marty Solomon

Asking Better Questions of the Bible 

(NavPress, 240 stran)


Mám kamaráda, který Martyho poslouchá na podcastech, které mi taky častokrát doporučoval. Od covidových let ovšem trpím jistou podcastovou resistencí, vlastně je to u většiny digitálního obsahu. Nezbývalo než si počkat na jeho knihu (papírovou, samozřejmě!). Když jsem ji zahlédl v létě, hned jsem ji koupil a musím říct, že naprosto nezklamala. Tato kniha je jedna z nejlepších knih o Bibli, co jsem kdy měl v ruce (těch jsem měl v rukou hodně, to mi věřte). Marty v knize probírá způsob, jak porozumět Bible v jejím kontextu, rozebírá skvěle chiasmus ve starozákonních textech, výborně pracuje se stoly proroků (to si převzal od Waltera Brueggammana)… Je tam tolik skvělého materiálu, že se k tomu budu vracet léta. 

 

2. Brian Zahnd

Když je všechno v plamenech 

(Křesťanský život, 184 stran)


Tato kniha v angličtině byla mou knihou roku v roce 2021. Jsem nadšený, že vyšla na konci roku 2022 v češtině. Když je vše v plamenech považuji za Brianovu dosud nejlepší knihu. Píše se srdcem pastora, vhledem proroka, a zápalem kazatele, a kniha samotná je poetickým dílem o kráse živé víry v Ježíše ve světě, kde se vše může obrátit v popel. Vypořádává se zde s celou myšlenkou dekonstrukce víry, tak oblíbené v dnešní době, a nabízí alternativu přestavby a rekonstrukce svého teologického domu. Nádherné příběhy, důraz na Dostojevského, Nietzscheho, Kierkegaarda. A na to, jak spojit intelektuální rovinu víry s mystickým přístupem Ducha. Svěží kniha. A z čeho jsem ještě nadšenější je to, že jsem Briana v roce 2023 potkal osobně v Izraeli, a že přijal mé pozvání, a přijede na toto téma přednášet v září do Hradce Králové (více na konference24.element.cx). Kéž se tato konference vyprodá, tohle téma prostě potřebujeme slyšet!

 

3. Pete Enns

Curveball 

(HarperOne, 237 stran)


Před několika lety jsem začal číst knihy Petea Ennse o Bibli, protože mi dávaly velký smysl – svým obsahem, ale také velmi zábavným stylem psaní. Curveball je trochu jiná kniha – více než o Bibli je o životních zkušenostech. Jak se vyrovnáváme ve své víře s různými myšlenkami nebo objevy? Jak se víra vyvíjí a mění. V knize jsem se setkal mimo jiné s myšlenkami katolické vědkyně Illia Delio ohledně kvantové fyziky, což mi vydatně pomohlo v mé podzimní sérii Bůh je…, kde jsem hledal způsob, jak o Bohu hovořit v době kvantové fyziky. Illiu Delio jsem pak v létě potkal osobně na teologické konferenci, seděl jsem s ní u stolu v diskusní skupině, tak jsme Ennsovo téma pořádně probrali. Fascinují mě knihy, které mi v mozku otevřou nové dveře a nové cesty. Pete Enns takové knihy píše.

 

4. N.T. Wright

A Moment of Prayer 

(Lion, 64 stran)


Toma Wrighta jsem v loňském roce také potkal osobně, byl to pro mě velmi plodný rok na setkání s mými oblíbenými autory. Tuto malou knížečku jsem našel v knihovně svého přítele Normana na jihu Anglie. Přečetl jsem ji na jeho balkoně jedno ráno před snídaní a byl jsem z ní nadšený. Krátké citáty a myšlenky o modlitbě na šedesáti stránkách maličkého kapesního formátu, ale co stránka, to perla. Nakonec jsem si skoro celou knížečku ofotil a po návratu objednal celou sérii (byla to série čtyřech maličkých knížeček). Moc mě to povzbudilo.

 

5. Thomas Jay Oord

The Death of Omnipotence and Birth of Amipotence

(SacraSage, 161 stran)


Další můj oblíbený autor, kterého jsem měl velkou čest v roce 2023 osobně potkat tváří v tvář. Tom je velice milý člověk s ohromnou myšlenkovou kapacitou a schopností jednoduše vysvětlit komplikovanou teologii a hledat nový způsob, jak mluvit o Bohu. V této knize, která do jisté míry rozvíjí myšlenku jeho bestselleru God Can’t (číslo 7 roku 2019), se snaží odpovědět na to, jak Bůh působí na světě svou mocí skrze lásku. To vše se zpochybněním klasického pohledu na všemohoucnost, kde si Bůh dělá (nebo naopak nedělá), co chce.

 

6. Matthew Perry

Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih 

(Bourbon, 333 stran)


Perryho skvělý životopis se stal na konci minulého roku bestsellerem, za což smutně může především jeho úmrtí. Já si knihu přečetl hned jak vyšla, protože mě v ní zaujal naprosto fantastický popis jeho duchovní zkušenosti s Bohem, ze kterého jsem byl dojatý a nadšený. Matthew byla mnohem více mnohovrstevná osobnost, než se na první pohled zdá. 

 

7. Pavel Hošek

Chasidské příběhy 

(CDK, 216 stran)


Pavlova série zaměřená na konkrétního spisovatele (nebo v tomto případě na skupinu spisovatelů) je úžasná (a to nás brzy čeká další o Hrabalovi). Především díky ní si Pavel u mě v knihovně zasloužil vlastní poličku v sekci oblíbených autorů. Při čtení příběhů chasidských autorů jsem si uvědomil tři věci: Skoro všichni židovští autoři v mé knihovně mezi ně patří (neměl jsem tušení!). Mezi křesťanstvím a chasidským židovstvím jsou silné styčné plochy. A nakonec, radost je skutečně Boží hodnota (a taky tanec!).

 

8. Noa Tishby

Izrael – Země, kterou nikdo nechápe 

(Zeď, 300 stran)


Izrael je téma od loňského října po celém světě, tuto knihu jsem ale četl na jaře přímo v Izraeli. Noa má velmi zajímavý přístup a slouží jako most mezi svými liberálními, levicově zaměřenými přáteli v uměleckých kruzích, a mezi Izraelem, který je snadné hodnotit zpovzdálí, ale přitom nerozumět kontextu, ve kterém se nachází. S jejími východisky ne vždy stoprocentně souzním, vždy si ale zaslouží respekt a uznání za to, jak je vysvětluje. Výborný úvod do Izraele pro jeho kritiky a pochybovače.

 

9. Fredrik Backman

Co by můj syn měl vědět o světě 

(Host, 191 stran)


Romány a fikce patří do mého seznamu literatury v posledních letech jen okrajově. Vlastně mám v současnosti rád dlouhodobě jen tři autory fikce: Johna Grishama, jehož jsem velký fanoušek a mám vše, co od něj v češtině vyšlo; Andy Weira, od něhož vyšlo mnohem méně, ale taky mám a četl jsem všechno; a Fredrika Backmana, který mě baví a vždy dojme. Backman dokáže balancovat s emocemi v přesných dávkách, aby to nepůsobilo pateticky, aby se člověk zasmál, a aby nakonec v ně zůstal silný pocit. Tato kniha je kolekcí dopisů jeho synovi, a je to zkrátka milá kniha.

 

10. N.T. Wright

The Way of the Lord 

(SPCK, 140 stran)


Druhou polovinu loňského března jsem strávil jako poutník v Izraeli se skupinou vedenou Brianem Zahndem. Byl to jeden z největších zážitků mého života. Jako přípravu na cestu jsem si přečetl tuto starší knihu od Toma, která pojednává o poutnictví do Zaslíbené země, a proč je důležité i z pohledu protestantů. Hodně mi pomohla, především k uvědomění si, jak fyzický prostor nese duchovní obsah díky modlitbám generací před námi. Fyzický prostor nese vzpomínky, moc a naději. Tuto knihu by si měl každý duchovní poutník do Izraele před svou cestou přečíst.

 

Doufám, že tyto knihy budou pro vás inspirací, co byste si třeba mohli přihodit na svůj seznam literatury. Těším se na knihy, které přečtu v tomto roce. Už jsem zmínil, že momentálně čtu hned několik knih najednou, například dočítám novou knihu od N.T. Wrighta o srdci listu Římanům, žasnu nad výborným Jurgenem Moltmannem a jeho Ukřižovaným Bohem, užívám si klasiku Abrahama Heschela Šabat, a tak podobně. Bude to silný rok. Možná taky něco napíšu :-)

 

Jaká byla vaše kniha roku, kterou jste v roce 2022 přečetli? 

 

* Poznámka: Podotýkám, že je to seznam knih, které jsem četl já, není to tedy reprezentativní vzorek knih vydaných v tomto roce. V přehledu také chybí Bible, kterou čtu průběžně celý život a je tak v kategorii sama o sobě. Na závěr pro zajímavost přehled medailistů z minulých ročníků.

 

2022

1. Bono: Surrender (Knopf, 574 stran). 

2. Gonzales Macias: Atlas majáků na konci světa (65.pole, 159 stran).

3. Jared Byas: Jonah for Normal People (B4NP, 90 stran). 

 

2021

1. Brian Zahnd: When Everything’s on Fire (IVP, 191 stran). 

2. Peter Frankopan: Hedvábné stezky (Vyšehrad, 590 stran).

3. Alan Kreider: The Patient Ferment of the Early Church (Baker, 336 stran). 

 

2020

1. Michal Kubal a Vojtěch Gibiš: Pandemie (Kniha Zlín)

2. Rob Bell: Láska vítězí (Biblion)

3. N. T. Wright a Michael F. Bird: The New Testament in Its World (Zondervan)

 

2019

1. Andy Stanley: Irresistible (Zondervan) 

2. N.T. Wright: Podstata křesťanství (Biblion)

3. Pete Enns a Jared Byas: Genesis for Normal People (B4NP)

 

2018

1. Pavel Kosatík: Jiný TGM (Paseka) 

2. Gideon Hausner: Spravedlnost v Jeruzalémě (Paseka)

3. Clark H. Pinnock: Most Moved Mover (Barker)

 

2017

1. Brian Zahnd: Sinners in the Hands of a Loving God (Waterbrook)

2. N. T. Wright: Jednoduše Ježíš (Návrat domů)

3. Rob Bell: What is the Bible? (HarperOne)

 

2016

1. N. T. Wright: The Day Revolution Began (HarperOne)

2. Brent Schlender: Steve Jobs: Zrození vizionáře (Grada) 

3. Timothy Snyder: Černá zem (Prostor)

 

2015

1. Keith Lowe: Zdivočelý kontinent (Paseka)

2. Adam Hamilton: Making Sense Out of Bible (HarperOne) 

3. Pavel Kosatík: Emil Běžec 00:100 (Prostor)

 

2014

1. N.T. Wright: Surprised by Scripture (HarperCollins)

2. Gregory Boyd: Is God to Blame? (IVP)

3. Philip Yancey: The Vanishing Grace (Zondervan)

 

2013

1. Rodney Stark: The Triumph of Christianity (HarperOne)

2. Larry Osborne: Innovation's Dirty Little Secret (Zondervan)

3. Ken Segall: Šíleně jednoduché (Cpress)

 

2012

1. Andy Stanley: Deep and Wide (Zondervan)

2. Patrick Lencioni: The Advantage (Jossey-Bass)

3. Tim Keller: Králův kříž (Biblion)

 

2011

1. Henry Cloud: Neccessary Endings (Harper Business)

2. Andy Stanley: Enemies of the Heart (Multnomah)

3. John Eldredge: Beautiful Outlaw (FaithWords)

 

2010

1. Larry Osborne: The Sticky Teams (Zondervan)

2. George W. Bush: Decision Points (Century)

3. Andre Agassi: Open (Kopf)

 

2009

1. Andy Stanley: The Principle of the Path (Thomas Nelson)

2. Geoff Surratt: 10 Stupid Things that Keep Church from Growing (Zondervan)

3. Christopher Witt: Real Leader Don't Do Powerpoint (Crown)

 

2008

1. Jim Kouzes & Barry Posner: The Leadership Challenge (Jossey-Bass)

2. Craig Groeschel: It (Zondervan)

3. Bill Hybels: Just Walk Across the Room (Zondervan)

 

2007

1. C. Peter Wagner: Your Spiritual Gifts Can Help Your Church Grow (Regal)

2. Michael Duduit: Preaching with Power (Baker)

3. Elmer Towns, Bird, Stetzer: 11 Innovations in Today´s Church (Regal)

 

2006

1. Andy Stanley: Communication for a Change (Multnomah)

2. Craig Groeschel: The Confessions of a Pastor (Multnomah)

3. Larry Crabb: Rozbité sny (Návrat domů)

 

2005

1. Andy Stanley: The Best Question Ever (Multnomah)

2. Mishka Assayas: Bono: in conversation (Riverhead)

3. John C. Maxwell: Winning with People (Thomas Nelson)

 

2004

1. Bill Hybels: The Courageous Leadership (Zondervan)

2. Andy Stanley: Seven Practices of Effective Ministry (Multnomah)

3. C. Peter Wagner: Churchquake (Regal)

 

2003

1. Rick Warren: The Purpose Driven Life (Zondervan)

2. George Barna: Grow Your Church from the Outside In (Regal)

3. Bill Hybels: Courageous Leadership (Zondervan)

 

2002

1. George Barna: User Friendly Churches (Regal)

2. Ted Haggard: The Life Giving Church (Regal)

3. Ralph Moore: Starting a New Church (Regal)

 

2001

1. George Barna: The Habbits of Highly Effective Churches (Regal)

2. C. Peter Wagner: Acts of the Holy Spirit (Regal)

3. Philip Yancey: Nekončící milost (Návrat domů)

 

2000

1. John C. Maxwell: 21 Irrefutable Laws of Leadership (Thomas Nelson)

2. C. Peter Wagner: Churchquake (Regal)

3. Larry Crabb: Uvnitř (Návrat domů)

 

1999

1. C. Peter Wagner: Leading Your Church to Growth (Regal)

2. Bill Hybels: Honest to God (Zondervan)

3. Jaro Křivohlavý: Sdílení naděje (Návrat domů)

 


středa 26. dubna 2023

Mých 10 nejlepších knih roku 2022

 


Po mnoha letech, kdy jsem na sociální sítě dával každý měsíc přehled své četby, jsem si v roce 2022 dal oddech, protože jsem žel musel řešit o dost důležitější věci. Číst jsem nepřestal, ale dost jsem zvolnil. Přečetl jsem jen 53 knih (o 22 méně než rok předtím), a začal jsem souhrny dávat jen občas, zhruba třikrát do roka. Přesto stojí za to zmínit (i když takto pozdě až v dubnu) mých deset nejoblíbenějších knih roku. Tady je máte:

 

1. Bono: Surrender (Knopf, 574 stran). 

Když celebrita napíše vzpomínkovou knihu, obvykle to za ní napíše nějaký ghostwritter, celebrita zpravidla pouze poskytne podklady, rozhovory či něco nadiktuje. Výsledkem je uhlazený příběh, který ale nezní zcela autenticky. To ovšem není příběh memoárů zpěváka U2, který nás ve 40 kapitolách nazvaných podle různých písní U2 velice poutavě a autenticky vtahuje do příběhu svého, své rodiny, kapely, a světa aktivismu. A Bono opravdu umí psát! Píše přesně s dikcí, větami, slovy a obrazy, které byste od něj slyšeli v rozhovoru. Je to autentický hlas, velice zajímavě podaný. O U2 a od U2 jsem četl mnoho knih, i tak jsem se dozvěděl nějaké nové části příběhu. Kniha mě hodně bavila (i přes sušší pasáž ve třetí čtvrtině). Začíná na nemocniční posteli po operaci srdce, kdy se Bono opravdu setkal se smrtí, a končí doma v posteli po skončení turné, kdy naslouchá oddychování ženy, kterou miluje od svého dospívání. To je víc než příběh stárnoucí rockové hvězdy. A ještě dvě věci. U2 aktuálně vydali 40 svých přepracovaných písní v albu Songs of Surrender, které skvěle doplňují tuto knihu. Druhá věc, přestože nejsem příznivcem a konzumentem audioknih, tuhle namluvil Bono sám, a zaznívají v ní i kusy těchto písní. Je to tedy zcela multisensorový zážitek. Za mě, nejlépe je si přečíst papírovou knihu, pak si poslechnout audioknihu, a zakončit to opakovaným poslechem Songs of Surrender do kvalitních sluchátek! Vše v tomto pořadí. :-)

 

2. Gonzales Macias: Atlas majáků na konci světa (65.pole, 159 stran).

Loni jsem měl v desítce Atlas poetické zoologie. Jak jsem zmínil, od předloňského Atlasu vzdálených ostrovů, jsem z nakladatelství 65.pole skoupil všechny nabízené atlasy. Proto jsem se nemohl dočkat na další kousek, který vyšel před Vánocemi. Atlas majáků na konci světa je prostě nádherná a geniální kniha, která ve mně něco silného a poetického rozeznívá. Volání dálek. Dobrodružství. Krásně ilustrováno, pěkně popsáno, výborná kniha jako dárek, nebo prostě jen tak pro potěchu očí a mysli. Nemohu se dočkat na nějaký další atlas!

 

3. Jared Byas: Jonah for Normal People (B4NP, 90 stran). 

Jared spolu se svým kolegou z podcastu B4NP Petem Ennsem a dalšími přizvanými autory vydává řadu komentářů „pro normální lidi“. Jonáš je z nich zatím naprosto, ale naprosto úchvatný. Příběh Jonáše mám rád (a v poslední době jsem četl hned několik zajímavých knih a komentářů k tomuto dávnému proroku, jako například Jonáš od Pavla Hoška nebo The Prodigal Prophet od Tima Kellera). Tady jsem se ale naučil zdaleka nejvíce o tom, proč byl napsaný tak, jak byl napsaný, v jakém kontextu, na co naráží. Četba Jonah for Normal People byla duchovní, historická, vzrušující, a pomohla mi nejen mentálně, ale stala se pro nás s Ditou i spirituálně vizuálním průvodcem ve velmi těžkém roce. K této knize se ještě mnohokrát vrátím.

 

4. Brian Zahnd: The Anticipated Christ (Spello, 173 stran). 

Již několikátá kniha mého oblíbeného teologa-pastora v seznamu Top 10. Tentokrát čtení na Velikonoce, a jako obvykle nabité kristocentrickými obrazy, citáty a zamyšlením. 

 

5. Philip Matyszak: Zapomenuté národy starověkého světa (Lingea, 288 stran).

Pro milovníka historie skvělá kniha, která rozebírá různé dnes již většinou zmizelé národy (o řadě z nich se píše třeba také v Bibli). Kapitoly nejsou zrovna vyčerpávající (v obou významech – není tam toho příliš, a nejste z toho unaveni), a právě proto se to čte jedním dechem. Výborné pro chápaní kontextu starověké literatury, ale také pro pochopení, jak nějaký významný národ může jen tak zmizet z mapy. 

 

6. Morgan Housel: Psychologie peněz (Aurora, 240 stran).

Tohle je nejpraktičtější kniha o financích, jakou jsem četl za posledních dvacet let. Zabývá se totiž nejen financemi samotnými, ale naším přemýšlením o nich, hodnotami, a kam chceme dojít. Byl jsem z ní tak nadšený, že jsem ji koupil všem významným dárcům Elementu na výroční večeři.

 

7. Mika Waltari: Válka o pravdu (Muni Press, 135 stran).

Waltariho známe z románů, které odemykají éru v dějinách. Toto je ovšem téměř reportážní kniha, kterou Mika napsal o okupaci Pobaltí SSSR, a která byla tak upřímná, že vyšla raději pod pseudonymem. Výborně napsáno, a je to mrazivé čtení – některé věci se totiž vůbec nezměnily ani dnes. V kontextu ruské války proti Ukrajině je to povinná četba.

 

8. Jan Fingerland: Hebrejky (Pražské příběhy, 312 stran).

Velice zajímavý a neotřelý pohled na židovské ženy Starého Zákona (a pár vedle). Kromě historických a kulturních popisů žen tato kniha také zaujme tím, že ukazuje na dopad jednotlivých příběhů do české kultury, a navíc dává průřez historii umění (maleb, soch nebo hudebních a filmových děl), které se postav týkají.

 

9. Bradley Jersak: A More Christlike Word (Whitakker, 288 stran).

Výborný úvod do kristotelického čtení Bible, položený na evangelijním příběhu setkání dvou učedníků se vzkříšeným (a nepoznaným) Ježíšem na cestě do Emauz. Jersak nás vede krok za krokem ke čtení Bible, které dává smysl. Jedna ze zdrojových knih pro můj seriál v Elementu Co by každý (nejen) křesťan měl vědět o Bibli.

 

10. Andy Weir: Spasitel (Laser, 464 stran).

Nečtu zrovna mnoho sci-fi, ale Andyho Weira miluju! Jeho třetí kniha mě bavila moc. Prý to bude brzy film. Tak jsem zvědavý.

 

Doufám, že tyto knihy budou pro vás inspirací, co byste si třeba mohli přihodit na svůj seznam literatury. 

středa 25. ledna 2023

Jaké je radikální svědectví?

V předchozích dílech jsme si ukázali, že politika je dost komplexní záležitost, a najít k ní vhodný křesťanský postoj není jednoduché, protože existuje mnoho alternativ. I tak ovšem nemůžeme nechat politiku plavat stranou, ovlivňuje totiž, jak žijeme ve světě, do kterého nás Bůh povolal a pro nějž má poslání. Na základě Ježíšova učení jsme si ukázali, že pro něj je mnohem důležitější, co děláme, než co říkáme. Praktický dopad politiky je důležitější než volební slogany. Ve světě hlasitých sloganů je těžší, ale o to poctivější a důležitější, hledat praktické dopady politiky. Dal jsem vám pár příkladů, abych ilustroval, že charakter je velice důležitý, protože od bezcharakterních jedinců nemůžeme čekat charakterní politiku. Pro nás jako křesťany by mělo být zásadní to, jak se k různým problémům a výzvám staví Ježíš. Naneštěstí, pro hlavní proud křesťanské etiky není Ježíš normou. Jeho hodnoty jsou příliš radikální, připadají až nepravděpodobně. Připadají nám příliš pacifistické, příliš naivní. Naivní je silné slovo. Možná po nás Bůh nechce naivitu, ale chce po nás nevinnost. 

Možná nechce, abychom byli ryze pragmatičtí, ale abychom měli ideály. Ježíš předložil takový ideál ve svém Kázání na hoře. Jeho kázání bylo politickým prohlášením, programem nebeského království. Po staletí jsou lidé tímto kázáním, jeho hloubkou, radikálnosti a čistotou fascinováni. Slovy prezidenta Harryho Trumana: Nevěřím, že dnes existuje v naší zemi nebo na světě problém, který by nemohl být vyřešen, kdyby k němu bylo přistupováno skrze učení Kázání na hoře. To je zajímavý citát. V čem je to kázání tak silné a radikální? Ježíšovy posluchače fascinovala jakási zvláštní autorita, kterou Ježíš a jeho učení vyzařovalo. Do světa hlubokých problémů nepřišel vyhlásit násilnou revoluci. Jeho pokoj není vytloukání meče mečem. Ježíš zrušil vládu meče a kříže jinak – svým křížem. Přišel, aby začal království, kde skutečně Bůh vládne – kde láska, naděje a víra vládnou opravdovým pokojem. Kázání na hoře představuje Mesiáše jako nového Mojžíše, který nás vyvádí z otroctví strachu a zmaru. Místo volání do zbraně ale říká (Matouš 5:5-6+9): Blaze mírným, neboť dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť budou nasyceni. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť budou nazváni Božími dětmi. Těžce zkoušeným lidem, prožívajícím útlak popisuje etiku nového království. Staví na hlavu zvyklostí, jak funguje svět. Přitom Kázání na hoře není ukázkou pozitivního myšlení, ani nevede k zoufalé pasivitě, ale je trvalou pobídkou, abychom skrze to, co se děje v nás ovlivnili naše reakce na to, co se děje okolo nás. Proto to je explozivní politické prohlášení. Zároveň nás vede k nevinnosti. Možná po nás Bůh doopravdy chce, abychom byli nevinní.

Možná, že chce, abychom se stali radikálně nevinnými svědky, kteří budou mít pokojný, a přesto kritický přístup ke světu (nenechají se ošálit rádoby mesiáši současné politické kultury). Kteří miluji a toleruji lidi, a přesto prosazují spravedlnost (nenechají se zatlačit do světa „my a oni“, kde bojujeme proti lidem s odlišnými názory nebo chováním). Možná, že být radikální znamená, že si dáme pozor na varovné signály u politiků a stran (nenecháme se ošálit pěknými slovy, marketingem, a rádoby křesťanskou rétorikou). Řeknu vám, na co si dávám pozor já. Možná vám tam bude chybět nějaká hodnota, nebo varovný signál. To jsou nicméně moje signály. Každý politik, vedoucí, člověk zastává jiný světonázor, díky kterému bude řešit okolní problémy jiným způsobem. To je politická tenze: Máme prosazovat především osobní zodpovědnost, nebo máme prosazovat společnou solidaritu? Máme dávat důraz na soucit v právu, nebo na spravedlnost v soucitu? Máme se starat jen o sebe, nebo máme chtít pomáhat ostatním, kdo jsou v nouzi, a pokud ano, do jaké míry? Je legitimní, že různé strany nabízejí různé recepty, a my si z mixu vybíráme co největší průsečík našich hodnot a jejich řešení. Průsečík nebude nikdy stoprocentní. Hledáme co největší shodu. Přesto o tom nemluvím, proto mezi mé signály nepatří různé hodnoty nebo programové věci, které ta či ona strana prosazuje. Mezi mé hodnoty patří něco hlubšího, co má větší potenciál k ošálení naších smyslů. Připraveni?

Nacionalismus a rasismus. Možná někoho překvapí, že zrovna tohle zařadím na první místo. Karta nacionalismu, potažmo rasismu, je politikem vytažena vždy tehdy, když mu chybí jakýkoliv jiný hodnotný obsah. Někteří politici si s tímto tématem zahrávají dlouhodobě, a jsou pro mě zcela nevolitelní, jiní vytahují téma obrany národních hodnot nebo různě přibarvených rasistických hodnot jen před volbami, kdy mají levně nahnat hlasy. V původním významu je národ etnická skupina. Dlouhou dobu byly různé státy napříč různými etniky a kmeny, jen podle toho, který král si je připojil ke svému království. Národní stát je poměrně moderní nápad. Vděčíme za něj mimo jiné osvícenství, které se snažilo společnost „osvobodit“ od náboženství, ale tím vyprázdnilo vnitřní příběh toho či onoho království. Proto se lidé uchýlili k pohádkám a k národním mýtům – potřebovali nosný příběh, který by je sjednotil pod konkrétní jasnou identitu. Vícekrát jsme mluvili, jak se Ježíš vymezoval proti etnocentrismu vlastního národa. Říkali jsme si, že podle prvních křesťanů v Kristu není Žid ani Řek, všichni jsou zváni, aby se připojili k novému Ježíšovu lidu. Ten se sestává ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků. Právě proto si musíme dávat veliký pozor na tuto kartu. 

Rozdělování strachem. Na to samozřejmě navazuje další varovný signál, rozdělování strachem. V určitém smyslu je strach užitečný – pomáhá nám k ostražitosti, a pomáhá nám přežít. Jenže, strach se může také stát nástrojem manipulace, rozdělení, a násilí. Když politik pracuje s kartou strachu, je potřeba se podívat na to, kam s ní směřuje. Vedou nás obavy k lásce? Nebo nás vedou k nenávisti? Jak napsal Pavel: Dokonalá láska zahání strach. Pokud nás tedy strach vede k větší ohleduplnosti, nakonec se rozplyne. Pokud nás vede k nesnášenlivosti, strach posiluje, a navíc to je zneužití naší primární emoce k principu rozděl a panuj. Což je přesně to, co každý autokrat umí. A více, co ještě umí? Umí vytvořit vnějšího nepřítele. Jen málokdy se lidé semknout společně za stejným cílem víc, než když se cítí ohroženi vnějším nepřítelem. Co když je ale vnější nepřítel vymyšlený? I tak se semkneme, jen pod falešnou záminkou. Což přímo vede k další kartě, na kterou si dávám veliký pozor.

Mesiánský komplex. Když politik vytvoří vnějšího nepřítele, snadno se pasuje na jediného zachránce, který jako jediný ví, jak si s takovým nebezpečím poradit. Křesťané by teoreticky měli být vůči mesiánskému komplexu imunní, když věří, že Ježíš je jediným skutečným Mesiášem, a jako monoteisté by měli odolávat svodu vládců, kteří si dělají absolutistické nároky. Nejsme ale naivní, a historie nám ukazuje, jak naopak lehce podléhají svodům lži-mesiášů. Možná je to proto, že jejich etika nespočívá na Kristu, ale na Starém Zákonu, jak jsem říkal minulý týden. Jen díky tomu mohou vidět v politicích obdobu izraelských králů, nebo pohanských králů sloužících Božím záměrům (jako byl Kýros). Jen proto se snaží vidět politiky jako Boží služebníky. První křesťané si o Římanech nedělali iluze. Jejich mír byl lemovaný kříži a meči, násilím. Přesto Římané věřili, že světu přinesli mír a spásu. Křesťané je vnímali jako oslepené. Vzpomeňte si na rozhovor Ježíše s Pilátem. Ježíš říká, že přináší svědectví pravdě, a Pilát opáčí otázkou: „Co je pravda?“ Asi nám to někdy v tom příběhu nedochází, ale Pilát skutečně neví, co je pravda. Je natolik ponořený do svého způsobu myšlení, že nedokáže vidět věci jasně. A protože nevidí, co je pravdou, vnímají sebe jako Mesiáše. 

Neschopnost pokání. Pokud by se vnímali jako věrní správci a ne Mesiášové, byli by schopni reflexe. Jenže, chybějící reflexe je u politikům ukázkou další varovné karty, kterou nazývám neschopnost pokání. Nemluvím zde o duchovní praxi pokání, to od nekřesťanských politiků nemůžeme chtít. Mluvím ale o neschopnosti změnit smýšlení a omluvit se za své omyly. Protože přesně to slovo pokání znamená. Je to změna smýšlení, projevující se ochotou připustit omyl, je doprovázená lítostí a ochotou se omluvit. Každý z nás chybuje, a každý podléhá omylům. To nemůžeme nikomu, ani politikům zazlívat. Pokud ale své omyly arogantně bagatelizují, neustále se vymlouvají, hledají obětní beránky, odmítají se omluvit, jsou pyšní, nepřipouštějí, že by se mohli plést  takoví by náš hlas neměli dostat. A je tu ještě jedna věc. Do každé strany může vstoupit nějaký šíbr nebo nemorální člověk. Tomu se vyhnout nedá. Pokud má strana vnitřní imunní systém v pořádku, takový virus vypudí ven, podobně jako naše tělo ve většině případů. Jen když ho zdravý nemá, nebo když je samo vedení strany virusem, pak je tu smrtelný problém. Na vedoucích, na jejich ochotě a schopnosti pokání, a na etickém systému, který do svých stran vloží, opravdu záleží.

Propletenec moci. Posledním varovným signálem je, když si politik nebo jeho strana vytvoří celý komplex moci, aby držel opratě pohromadě. Bojí se ztráty kontroly a bojí se sám o sebe, protože má asi špatné svědomí. Politik, který si obsadí byznys (když přitom z pozice své funkce rozhoduje o pravidlech byznysu, nebo dokonce o dotacích na byznys) je v naprostém střetu zájmů. Politik, který si k tomu ještě pořídí média, aby vytvářel o sobě upravený dojem, pozitivnější, než je realita, a který pomocí cíleného marketingu lže, by měl být pro křesťany nepřijatelný. Platí, že kdyby byl politik správcem, nepotřeboval by komplex moci, který mu chrání záda, a který vytváří korupční prostředí. 

Na těchto pět signálů si dávám osobně nejvíce pozor. Doufám, že si neříkáte: A koho jako teda máme volit? Žádná strana ani žádný kandidát plně nereprezentuje plně křesťanské hodnoty, a všude jsou různí lidé. Nejít k volbám je totiž také volba. V našem systému se pak náš nehlas stane hlasem pro nejsilnější stranu, posiluje vítěze. Když ale máme volit, pamatujme na Ježíšova slova (Matouš 10:16): Posílám vás jako ovce mezi vlky, proto buďte chytří jako hadi a nevinní jako holubiceLidé bývají chytráci nebo neviňoučcí, ale zřídkakdy oboje najednou. Bez nevinnosti se chytrost stane manipulativní, bez chytrosti se nevinnost stane naivitou. Přestože čelíme jinému světu než první učedníci, můžeme si připadat jako ovce mezi vlky. A skutečně se nám hodí tato unikátní kombinace, takže nakonec budeme Bohu dělat čest a vezmeme ho i jeho moudrost a moc s sebou do světa politiky! Buďme aktivními v politice, zajímejme se, komunikujme – buďme ale skutečně chytrými a nevinnými – a tak se staneme radikálními svědky lepšího království.