Dnes se na závěr série STORY podíváme na to, jak Bůh chce pracovat s námi, a co se může v našem životě stát, že se naše víra stává prázdnou a neplodnou. Bůh chce totiž jednat s každým z vás, ale
je to na tobě, jak moc Bohu dovolíš, aby ve tvém životě jednal. Je to paradox,
Bůh, stvořitel vesmíru a spasitel světa ve tvém životě bude působit tak málo
nebo tak mnoho, jak mu to dovolíš. Tohle
je totiž příběh, který se do velké míry týká každého duchovního hledače. Víte,
každý z nás ve svém životě zažívá jiné situace, kdy hledáme Boha a
smysl: někdo si tak víceméně spokojeně vykračuje životem, a potká někoho, kdo
věří, a ten člověk mu nasadí brouka do hlavy, protože je zkrátka o dost jiný,
než by měl být. Jiný zase prožije zvláštní otřes, kdy se mu v životě něco
tvrdě nepovede, nebo kdy se mu stane nějaká katastrofa: vážná nemoc, nehoda,
selhání, manželský rozpad, a tento emocionální šok ho přivede k hledání,
zda to má vůbec nějaký smysl. Dá se říct, že někoho k Bohu dovede touha po
štěstí, jiného touha po naději. Někdy k nás víře dovede vyslyšená
modlitba, někdy nás dovede k Bohu naše pochybnost nebo zlomenost.
Tak jako
tak, když se přiblížíme k Bohu, který se dynamicky přiblíží zase
k nám, Bůh do nás zaseje své slovo, které má tendenci proměnit náš život a
přinést ovoce. Jenže, u zasetého slova to žel někdy nekončí. Víte, jsem
následovníkem Krista už skoro čtvrtstoletí a za tu dobu jsem viděl desítky či
dokonce stovky nadšených hledačů, kteří slyšeli slovo od Boha, kteří ho
přijali, kteří začali hledat Boha, kteří začali žít svou víru, kteří dokonce
s nadšením začali sloužit dalším lidem, ...a kteří po nějakém čase
najednou ochladli. Někdy se zdálo, že tam je jasný důvod: jejich modlitby
nebyly vyslyšené, jejich problémy nebyly vyřešené, někdo je naštval, nebo se
rozhodli hledat zase něco jiného. Ale někdy se ti lidé doslova a do písmene
vytratili a nikdo vlastně ani nevěděl, kam zmizeli. Na jednu stranu jsem si na
to trochu už zvykl, ale na druhou stranu se s tím odmítám smířit. A tak
přemýšlím, co jsme mohli udělat jinak, abychom jim pomohli překonat překážky
k víře, které se někdy náhle objevily v jejich životech. Pro Ježíše
však tyto situace nejsou překvapením, ve svých podobenstvích přesně vysvětluje,
co tuhle krizi víry působí. Ježíšova pointa také je, že jen málokdo, do slovo
od Boha přijímá, jej odmítá vědomě a chtěně. Většinou jsou to faktory zvenčí,
které v kombinaci s nepřipravenou půdou způsobí, že víra skomírá.
Mnoho
z Ježíšových podobenství se tak týkalo zemědělství, nebo ovocnářství:
Ježíš mluví o nesení ovoce v životě když vidí fíkovník, nebo o sklizni
požehnání, když vidí rolníka. Na pěstování se totiž dá dobře ilustrovat pointa
duchovního růstu. V podobenství, na které se podíváme dnes, totiž Ježíš
říká, že růst v našem životě neovlivní jen samotné semeno, nebo rolník,
nebo vláha či slunce, ale že všechno záleží na půdě. Vše záleží na tom, jak moc
dovolíme Bohu, aby v nás pracoval, protože Bůh se nevlamuje násilím. To
je obraz Božího charakteru ve Starém i Novém Zákoně. Ve Starém Zákoně je třeba
verš, kde se píše: Brány zvedněte nadpraží,
aby mohl vejít král slávy. V Novém Zákoně je zase slavný Janův příměr, že Ježíš tluče na dveře lidského srdce a čeká, kdo mu otevře, je
skvělou ukázkou jeho gentlemanství. Zkrátka, volba je na tobě, protože Bůh
respektuje jako správný gentleman tvoje dveře a tvé nadpraží. Bůh ti dal
talenty, a Bůh s tebou jedná velmi osobitě a různě. Ale dovolíš Bohu, aby skutečně
jeho slovo přineslo užitek? Aby náš dům byl na skále, musíme zapracovávat Ježíšova
slova do svého života. Tak, jak můžeme vytvořit ve svém životě místo pro Boha?
Dnešní podobenství je jedno z mála, kde Ježíš dává konkrétní vysvětlení, o
čem jeho podobenství přímo je.
Lukáš 8:5-8 Vyšel
rozsévač, aby rozséval své zrno. A jak rozséval, jedno padlo podél cesty, bylo
pošlapáno a sezobali je ptáci. Jiné padlo na skálu, a když vzešlo,
uschlo, protože nemělo vláhu. Další padlo mezi trní a to rostlo spolu s
ním, až je udusilo. Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo,
přineslo stonásobnou úrodu.“ Když to dořekl, zvolal: „Kdo má uši k
slyšení, slyš! V tomto podobenství říká, že je
tady jakýsi rozsévač (ano, ten reprezentuje Boha), který rozhazuje zrno, které
padá na různé místo: něco se dostane až k cestě, kde je půda tvrdá, a kde
je malá šance, že zrno zapustí kořeny; další se dostane na kámen, kde je obecně
málo vláhy, takže toto semeno je bez šance přežít na slunci; další zrno sice
přežívá, ale je značně udušené. Jen jedno dopadlo na správnou půdu a přineslo
užitek. Kvalita půdy ovlivňuje
schopnost přijmout semínko, které zapustí kořeny, vyroste a stane se užitečným.
Pokud si právě teď říkáte, že by
vás zajímalo, co přesně jsou ony čtyři kategorie, a nevíte, co si máte
představit pod pojmem zrno na cestě nebo na skále, pak vězte, že Ježíšovi
učedníci měli úplně stejné otázky. Proto se na přesný význam Ježíše zeptali, a on
jim podal ucelené vysvětlení. Lukáš
8:11-15 Zrno v tom podobenství je Boží slovo. Ti podél cesty jsou ti,
kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere jim Slovo ze srdce, aby neuvěřili
a nebyli spaseni. Ti na skále jsou ti, kteří slyší Slovo a s radostí je
přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří jen dočasně, v době pokušení odpadají.
Zrno, které zapadlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna
bývají dušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi tohoto života, takže nedozrají,
aby nesli ovoce. Zrno v dobré zemi jsou ale ti, kteří slyší Slovo,
chovají je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.
Takže máme tady čtyři kategorie:
První
je někdo, kdo nerozumí a nechce rozumět. Kdo nezapracovává slovo. Je to
pro něj jen teorie. Krásná slova. Tomu ďábel krade slovo, takže všechny výhody
aplikace slova ztrácí. Druhý ztrácí slovo kvůli pokušení a
slabému kořenu: víra je přenesena, ne osobni zkušenost. Slovo tak usychá, nemá
trvanlivost. Zdá se, že tohle jsou lidé, kteří věří v Boha, ale nikdy se
nedostanou k tomu, aby svou víru opravdu důsledně žili. Když přijdou
těžkosti, když se jim někdo za víru vysmívá, když věci nejsou tak, jak by měly,
jejich víra lehce skomírá. Třetí si nevytvořil ve svém životě
prostor pro Boha kvůli starostem, bohatství a rozkošemi života. Tihle
nedovolí Bohu, aby rostli, takže nedozrají, aby nesli ovoce. Čtvrtý
je ten, kdo slovo přijímá, kdo slyší a rozumí. To je ten, kdo zapracovává slovo
do svého života. Tohle je místo, kde bychom všichni chtěli být. Každý
následovník Krista by si přál, aby jeho víra přinášela tak dobrý a vytrvalý
užitek, že bude přinášet stonásobnou úrodu! Víte ale, kolik lidí jsem za svůj
křesťanský život potkal, kteří víru ztratili z důvodů, které tady Ježíš
nabízí? Se kterou z uvedených třech skupin si myslíte, že máme největší
problém, respektive, který negativní scénář nám hrozí nejvíce? Myslíte si, že
je to ďáblem ukradené slovo? Myslíte si, že jsou to pokušení nebo testy víry?
Samozřejmě, takových lidí je mnoho. Naší největší metlou v dnešní době je
však něco zcela jiného. Je to ona třetí skupina.
Přečtěme si ještě jednou, co o
ní Ježíš říká, a pak si ukážeme na jednotlivé části problému: Lukáš 8:14 Zrno, které zapadlo mezi trní,
jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna bývají dušeni starostmi, bohatstvím a
rozkošemi tohoto života, takže nedozrají, aby nesli ovoce. Máme tedy tři
různé důvody, které Ježíš zmiňuje konkrétně, které dusí život v nás. První
jsou starosti,
druhé je bohatství a třetí jsou rozkoše. Zajímavá trojka, co? První
jsou starosti.
To je vůbec zajímavý fenomén. Podíváte-li se do knihkupectví nebo na internet,
najdete mraky knih a materiálů, jak jednat se stresem a obavami. Důvod, proč
toho tolik máme, je proto, že se to prodává; a prodává se to proto, že se tolik
lidí strachuje o tolik různých věcí. Máme obavy o své zdraví, svou práci, o své
děti, o svou rodinu, bojíme se prasečí chřipky, létání letadlem, toho, co ještě
nepřišlo i toho, co už tady bylo. Dovolte se mi vás zeptat na dvě otázky. (1) Kdo z vás si myslí, že je schopen si
prodloužit a zkvalitnit život tím, že se bude více strachovat? (2) Kdo z vás si naopak myslí, že obavy a
starosti mohou život zkrátit a znepříjemnit? To je zajímavé, dejme si to
tedy dohromady: Jestli nám obavy nemohou život prodloužit ani zkvalitnit, a
dokonce, jestli nám život naopak zkrátí a znepříjemní, proč se strachujeme?
Jako váš pastor vám chci tedy říct: Přestaň s tím!
Že nás dusí starosti, není
překvapení, že? Ale proč by nás mělo dusit bohatství a radosti? Vždyť na bohatství
není nic špatného. Matouš ve své verzi stejného podobenství ještě upřesňuje, co
přesně za problém tam máme s bohatstvím: podle něj jsou tito lidé oklamání bohatstvím. Bohatství jako
takové problémem není, ale přesně jak později popisuje apoštol Pavel, láska k penězům je kořenem všeho zla. Message
pak tuto frázi v podobenství překládá jako někdo, kdo podléhá iluzím
o neustálém přísunu věcí a peněz.
Když to čtete, nemůžete se ubránit myšlenkám na světovou finanční krizi, ve
které stále jsme. Tato krize vznikla právě díky iluzím o neustálém růstu. Proč
je tedy honba za bohatstvím problémem? Protože je to iluze finanční svobody. Tohle je termín, který čas od času slyším od
lidí, kteří o finanční svobodě mluví jako o svém cíli. Jejich představa je, že
budou hromadit bohatství, a vytvoří takový systém, že jednoho krásného dne
dosáhnou momentu, kdy se už nebudou muset snažit, protože budou mít tolik
peněz, a systém bude fungovat tak skvěle, že se budou moci věnovat čemukoliv
budou chtít, včetně bohulibých činností. Jenže, je to past. Za prvé tento
moment nikdy doopravdy nepřijde (vždy budeš chtít o trochu víc), a za druhé
vytvoří návyk, ze kterého nepůjde jen tak lehce vyskočit. Když se pak přestaneš
hnát za finanční svobodou, zjistíš, že Boží život byl mezi tím tak přidušený,
že tam nezbyl žádný prostor. Nakonec se vrátí pán a bude účtovat naše hřivny,
ale my mu ukážeme jen svou svobodu. On nám řekne: Můj princip byl štědrost, ne svoboda. Až když jsi štědrý,
jsi opravdu svobodný. Tehdy život vzkvétá a přináší stonásobný užitek.
Proto,
že zadušení starostmi, iluzemi o bohatnutí a životním stylem užívání si je náš
největší problém, díky kterému se Boží život v nás jen dusí, skomírá a
sotva přežívá, příští týden začínáme zcela novou sérii, která nám pomůže vytvořit
strategii, abychom si udělali prostor pro Boha a jeho život! Jen když si vytvoříš
prostor, začneš slyšet, rozumět, zapracovávat Boží slovo a nakonec přineseš užitek
Bohu, sobě i lidem okolo. Udělej si tedy PROSTOR.
Žádné komentáře:
Okomentovat