pondělí 16. května 2016

Spiritualita | Čekání a důvěra

Jedním z hlavních znaků zaneprázdněného člověka je netrpělivost charakterizována neklidnou touhou. Jelikož jsme obklopeni životem ve znamení „tady a teď“, jsme pak nepříjemně překvapeni, když Bůh nefunguje stejně. Jenže, Bůh může sledovat ještě jiné zájmy, než jen okamžité naplňování našich rychlých modliteb. To nás nutně přivádí (hlavně v časech krizí) k otázkám: Kde je tedy ten Bůh? Proč mu to někdy tak trvá? Ptali jste se někdy tyto otázky? Pokud ano, nejste rozhodně sami. Ježíš jednou vyprávěl tento příběh, který měl zdůraznit, že je potřeba se modlit vytrvale i v situaci, kdy se zdá, že nevidíme výsledek.

Lukáš 18:2-8: „V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil. V tom městě byla také jedna vdova. Chodila za ním a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘ Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím, ale ta vdova mi nedává pokoj. Zjednám jí právo, aby mi nakonec nezničila pověst!‘“ Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?! A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci? Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“

V tomto podobenství Ježíš zdůrazňuje několik věcí: Je třeba stále se modlit a nevzdávat se jen proto, že se zdá, že je to bušení na zavřené dveře. Bůh se chce lidí rychle zastat, ale je zde jedna věc na naší straně: VÍRA. Víra bývá pro lidi cizí koncept. Neví, jestli to znamená jen zatnout zuby, vypnout mozek a slepě přitakávat tomu, co kdo říká. Víra je ovšem něco, co praktikujeme v nějaké formě každý den mnohokrát (kdy věříme věcem okolo nás – věříme například, že nás unese židle, na kterou sedáme, nebo doveze auto, které řídíme). Jinými slovy: Víra je důvěra, že věci budou takové, jaké mají být. To zní velmi jednoduše, ale víra je skutečně spojena s tvým očekáváním. Víra není mystické přesvědčení o něčem, víra je důvěra v osobu. Bohu koneckonců jde mnohem více o vztah založený na důvěře, než o správnou teologii, skvělé chování, nebo krásnou duchovnost. To všechno jsou prima věci, ale důvěra je větší a lepší. 

Důvěra nás dostane přes temná údolí života, důvěra nás dostane přes pochybnosti, hříchy i starosti, protože důvěra je základem jakéhokoliv vztahu. Důvěra v Boha je založená na předpokladu, že uznáváš, že nevíš všechno, a že Bůh možná sleduje více zájmů zároveň, i ty, o kterých zatím nic nevíš. Proto se může zdát, že na některé modlitby neodpovídá vůbec a na jiné v úplně jiném čase, než bys potřeboval. Jisté je, že pokud očekáváme, že se Bůh bude řídit naším časem, budeme zklamán. Velké tajemství víry je důvěra, že Bůh nikdy nespěchá. Zároveň ovšem Bůh není nikdy pozdě. Proto se zdá, že někdy zdánlivě Bůh řeší věci na poslední chvíli. Přesně podle názvu jedné knihy: Bůh mě nikdy nezklamal, ale několikrát mě vyděsil ke smrti.

Bůh jedná ve svůj čas. Starověký Noe by mohl vyprávět. Jak jsme mohli krásně vidět před dvěma lety v kontroverzním filmu Noe, člověk byl zlý a Bůh tak litoval, že stvořil člověka. Rozhodl se proto zničit tento zlý svět. Když povolal Noa k záchraně lidstva v korábu, který měl postavit, neřekl mu některé základní věci: hlavně co a jak přesně udělá. Jen mu dal instrukce, jak postavil loď na místě. Noe tuto loď stavěl celkem 120 let (lidé se tehdy podle příběhu Genesis dožívali několika stovek let), a během celé té doby si mohl vyslechnout mnoho narážek na svou inteligenci stavitele lodi na suchu. Novozákonní autoři Bible ovšem říkají, že Bůh trpělivě čekal, než se postaví archa, v níž se skrze vodu zachránilo jen několik lidí. Bůh dával zkrátka lidem čas, který oni nevyužili ke své změně nebo ke své víře. Místo toho pokračovali v životě zla. Po 40 dnech povodňových lijáků přišla potopa, která celý tehdy známý svět zahubila. Příběh o potopě je popsán téměř v každém hlavním národě světa. Bůh konal ve svém čase, ale co mě osobně fascinuje je to, že dával lidem stále čas. Podobný motiv vidíme rovněž v jiných pasážích biblických spisů: Bůh dává čas. K čemu ale dává čas? Věřím, že Bůh nám dává čas k přiblížení! Co to znamená? Na to se podíváme příště.

Žádné komentáře:

Okomentovat