pondělí 11. června 2018

Prolomení církevního tlumiče


Dnes končíme s přednáškovou sérii Prolomit ticho, kde jsem se pět týdnů snažil ukázat důležitost odvahy. Je to proto, že kdykoliv ve správný čas prolomíme ticho, otevřeme dveře alternativní budoucnosti. Díky tomu může jediný a zcela obyčejný člověk změnit dějiny. Naše slova, naše skutky, naše modlitby, naše zastání – to vše může změnit chod událostí, a spustit lavinu změn, nebo to může vytvořit nenápadnou díru do zdi, která se zdá být neprolomitelná. V sérii jsme se tedy podívali na roli křiku (nebo modliteb, chcete-li) utlačovaných, na vykoupení ze strachu bezvýznamnosti, na radikální výzvu, která Ježíšovi otevřela dveře ke službě pohanům, a na Ježíšovo povolání stát proti rozzlobenému davu. Dnes se podíváme dovnitř církve na prolomení církevního tlumiče. Abych vám vysvětlil, o čem budu mluvit, povyprávím vám vzpomínku na jednoho člověka, který nás krátce v Elementu navštěvoval. Byla to mladá žena z USA, která sem do Hradce přijela vyučovat angličtinu. Protože byla křesťanka, někdo ji poradil, aby k nám začala chodit. Když sem přišla, zhrozila se. Ne, nevadilo ji, že se scházíme v kině, s hudbou ani hlasitostí taky neměla problém. Byla ale z církve, kde upřímně věří tomu, že by žádná žena neměla kázat, vyučovat a vést. Když přišla k nám, s hrůzou zjistila, že u nás tohle všechno ženy dělají. A že dokonce máme více žen, které kážou a vyučují, než mužů. A že v LeadTeamu Elementu je více žen než mužů. Bylo to pro ni velmi nemilé překvapení.

Teď malé vysvětlení. Větší půlka z vás přišla do Elementu bez předchozí církevní zkušenosti, takže věci, které a jak je tu děláme, vám přijdou úplně normální. Pravděpodobně jste nad tím nikdy ani moc nepřemýšleli. Ale pokud za sebou máte nějakou církevní zkušenost, pak víte, že v docela dost církvích nasadili na větší polovinu svých lidí tlumič – ženám něco prostě nedovolí. Samozřejmě, i v takovýchto církvích se to liší, existuje tam různá škála toho, co zakazují a co povolují. V některých například ženám zakazují kázat, ale dovolí jim říct dlouhá svědectví podepřená biblickými verši. Jinde nesmí žena vůbec mluvit. Mají pro to biblické verše. Za chvíli se na ně podíváme. Ale zpět k našemu příběhu. Naše dívka z USA byla z takového typu církve a od prvního momentu ji tedy bylo jasné, že děláme něco zakázaného, nebo dokonce i hříšného – necháváme ženy mluvit. Požádala mě o schůzku, aby se pokusila napravit mé očividné teologické selhání. Šel jsem na schůzku i s Ditou. Na ni se odmítla ze celý rozhovor dokonce i podívat. Asi si myslela, že mě Dita drží pod svou železnou rukou! Důrazně mi vysvětlila, že děláme něco zakázaného a že si Bůh opravdu nepřeje, abychom dávali ženám prostor k vedení a vyučování. Já si vysvětlil, že na to máme jiný názor. Ona zpochybnila, že bychom nad tím fakt přemýšleli. Já ji ujistil, že opravdu ano. Nakonec se mě zeptala: „Kdybych ti přinesla všechny biblické důkazy, které by ti dokázaly, že se pleteš, jsi ochoten změnit názor?“ Já ji řekl: „Samozřejmě, že ne! Už jsem si svůj domácí úkol udělal a nebudu ho opakovat pokaždé, když s tím bude mít někdo problém.“ To bylo naposledy, co jsem ji viděl. Doma mě pak napadlo, že pokud doopravdy věřila, že žena nesmí ovlivňovat teologicky muže, pak měla být přece zticha a přijmout můj teologický názor! Ale kdo ví, třeba věřila, že výjimkou z pravidla, a že zrovna ona v církvi mluvit může.

Dnes se tedy podíváme na církevní tlumič, i když to není něco, co u nás praktikujeme. Opravdu máme rádi ženy! Ale pokud jste sem přišli z jiné církve nebo třeba jste byli navštívit jinou církev někde jinde, všimli jste si, že to není úplná samozřejmost. Pro mnohé křesťany je to silně kontroverzní, protože podle nich by ženy učit neměly a vlastně by měly být na shromáždění úplně ticho. I když, zpívat by asi mohly. Ty, kdo mají jiný pohled, kritizují jako liberály. Je potřeba, abyste věděli, že jsou důvody, pro které silně věříme, že tento tlumič musí být odstraněn z církve jako celku. Pro mě osobně je jedním z klíčových veršů Nového Zákona slova apoštola Pavla (Galatským 3:28): Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Ve světě, který si zakládá na statusu, postavení a titulech, je to silné prohlášení. V Kristu není rozdílu, a všichni jsme v něm jedno, bez ohledu na svůj sociální, etnický nebo genderový status. Dnes se především díváme na to, že v Kristu není muž ani žena. Co to ale pro nás znamená? Pokud zastáváte podobné názory jako ona Američanka, budete to chápat asi jako potvrzení, že žena i muž jsou oba Kristem zachránění. Ale ten verš byl v kontextu dědictví, což už tak samozřejmé pro ženy nebylo. Já v tom tedy vidím prolomení genderových hranic, což je upřímně věc, která církvi historicky pomohla k růstu. 

Skutečně, církev byla od svého vzniku pro ženy bezpečným přístavem. Ve světě, kde se ženy ani nemohly pořádně nic naučit, je církev vzdělávala, zmocňovala a umožňovala jim sloužit a vést. Bylo to radikální. Například, Lukáš popisuje židovský pár jménem Priscilla a Akvila, se kterými se ve službě spojil Pavel. Tento pár velmi ovlivnil pozdějšího důležitého vedoucího církve Apolla. Pavel to popisuje ve Skutcích 18:24-26: Do Efesu zatím přišel jeden Žid jménem Apollo, výmluvný muž a znalec Písma, původem z Alexandrie. Byl obeznámen s Pánovou cestou, a tak vroucně mluvil a přesně učil o Ježíši. Znal však jenom Janův křest. Když začal směle mluvit v synagoze, uslyšeli ho Priscilla s Akvilou, vzali ho k sobě a vysvětlili mu Boží cestu ještě přesněji. Tento pár tedy vyučil Apolla, jednoho z pozdějších apoštolů a vůdců rané církve. Víte, co je zvláštní? Priscilla je jmenována jako první. Dnes nám to přijde běžné (dámy a pánové), ale ve starověku ženy nebyly uváděny první. Pořadí znamenalo hodně. Bylo znamením vůdcovství. V tomto páru vedla Priscilla. A kdo ví, třeba i napsala knihu Židům. 

A co teprve Junia? Tato Pavlem zmíněná žena neměla ponětí, že jednou budou o jejím pohlaví diskutovat různí teologové, když se objevila v Římanům 16:7: Pozdravujte Andronika s Junií, mé krajany a spoluvězně, významné apoštoly, kteří patřili Kristu dříve než já. Andronikus byl pravděpodobně manželem Junie, a společně byli považováni za „významné apoštoly“, a pravděpodobně patřili k těm prvním apoštolům, kteří ještě zažili na vlastní oči Ježíše, proto o nich Pavel mluví jako o těch, kdo patřili Kristu dříve než on. Některé překlady Bible ovšem mají: pozdravujte „Junia“, muže. Je historicky zdokumentovaný proces, kdy přesně a jak se ze ženy Junie stal muž, jak a kdy se Junia dostala pod čáru do poznámek, a kdy vypadla i z nich. Prvotní nadšené prolamování genderového ticha totiž církvi do dnešních dní nezůstalo. Linie byla totiž žel jasná: Ženy nemohou vést a kázat, a představa, že by nějaká žena byla významnou apoštolkou, některým teologům pozdější a dnešní doby působila bezesné noci. Jenže, nenašel se důkaz existence mužského jména Junias. První církev přitom nikdy neměla problém s akceptováním Junie jako významné apoštolky. Jan Zlatoústý například napsal ve čtvrtém století: Být apoštolem je veliká věc. Ale být někým jedinečným mezi apoštoly – jenom pomysli, jak úžasný to chvalozpěv! Jsou jedinečnými na základě svých skutků a dokonalých ctností. Vskutku, jak veliká musela být moudrost této ženy, že byla uznána za hodnou apoštolského titulu. Mohli bychom pokračovat, pointa je jasná: Ženy v první církvi vedly, kázaly, učily, byly významnými spolupracovníky apoštolů i apoštolkami.

Jak se tedy stalo, že s tím mají někteří křesťané problém? Mohou za to hlavně tyto dvě místa: 1. Korintským 14:-35: Vaše ženy ať při shromážděních zůstávají tiše. Nemají povídat, ale být poslušné, jak ostatně říká i Zákon. Když jim něco není jasné, ať se ptají doma svých manželů. Je to přece ostuda, když žena při shromáždění povídá. a 1. Timoteovi 2:11-13: Žena ať přijímá vyučování tiše a s veškerou poslušností. Nestrpím, aby žena poučovala nebo sekýrovala manžela. Ať je raději tiše, vždyť první byl stvořen Adam, teprve potom Eva. Samozřejmě, pasáže jsou to delší, ale tyto verše vyjádřují to hlavní. Ženy by podle nich měly být na shromáždění zticha!

Proč tady ty místa jsou? Samozřejmě, existuje mnoho výkladů a teorií. Základním principem Bible je schopnost vysvětlovat Bibli jinými místy Bible. Pokud tedy na jedné straně Pavel oceňuje přední apoštolku Junii, pochvalně mluví o Priscille, která učila Apolla, a mohli bychom pokračovat třeba o Foibé, kterou posílal předat svůj dopis Římanům, číst ho a vysvětlovat ho, určitě tyto místa neznamenají automatický zákaz vyučování žen. To by byl sám proti sobě. Musí existovat nějaký jiný důvod, proč tyto místa napsal. Teď tedy stručně, proč si myslím, že tam jsou.

Jedna z možností výkladu 1. Korintským je porozumění kontextu, ve kterém to Pavel psal. Jak jistě chápeme, jsou to dopisy do konkrétní situace a konkrétní církve. Pavel je nepsal jako Bibli. Církev později uznala, že principy a poselství těchto dopisů přesahují jen rámec jedné situace. To ovšem neznamená, že úplně vše je vždy přenositelné, zvláště když si to protiřečí s jinými místy, které Pavel píše. Například, Pavel píše Timoteovi (2Tm4:13-15): Až půjdeš, přines mi plášť, který jsem nechal v Troadě u Karpa, a knihy, zvláště pergameny. Kovář Alexandr mi velmi ublížil; Pán mu odplatí podle jeho skutků. Dávej si na něj pozor, protože tvrdě odporoval našim slovům. Jistě se ale shodneme, že si nemusíme dávat pozor na každého Alexandra ani na každého kováře. A nemusíme furt někde hledat Pavlův zapomenutý plášť. Musíme si tedy klást otázku, zda je to v souladu se zbytkem jeho spisů, především pokud se jedná o stejný dopis. No, a ve stejném dopise (1 Kor 11:2-11) Pavel píše, jak se mají ženy obléknout při veřejných projevech v církvi, což je samozřejmě nemožné, pokud zároveň mají v církvi být absolutně zticha. 

Takže ten kontext: Na Blízkém Východě sedávali muži a ženy v církvi odděleně (koneckonců jsem to měl tak i v církvi mého dětství). Bohoslužby v těchto částech světa se konaly v jazyce, který muži ovládali, ale ženy ne. Nezapomeňte, že jen minimum lidí mělo školy a umělo jazyky. Ženy byly většinou velmi nevzdělané a mluvily pouze místními dialekty a nářečími (zase církev mého dětství). Každopádně, během delšího kázání (a ty mohly být fakt dlouhé), ženy nerozuměly, co se děje a začaly se mezi sebou bavit (velmi běžné chování celou historii církve). Hluk se zvyšoval natolik, že kazatel musel napomenout, aby se ženy utišily. To pomohlo na chvíli, ale víte jak to je. A tak to pokračovalo s napomínáním a navíc kazatel dodal, že pokud něčemu nerozumí, aby se zeptaly doma svých mužů. Tohle vysvětlení nejlépe zapadá do celkového kontextu, kterým je pořádek na shromáždění. Ta pasáž je delší s dalšími detaily, ale všechna ty místa se takto dají pochopit.

A ona pasáž z Timotea? Na první pohled vypadá, že ženy jsou druhořadé. Nejlepší je, aby jen měly děti a byly zticha. Tak to ale čteme dnes. Pavel píše, že ženy se mohou učit v poslušnosti (ne mužům, ale evangeliu nebo Bohu). Následuje verš o autoritě, který může to znamenat: “Nechci, aby to vyznělo, že ženy jsou nyní nová autorita nad muži tím samým způsobem, jako muži dříve vykonávali autoritu nad ženami.” Proč by tohle Pavel řekl? Dopis byl poslán Timoteovi do Efesu, kde byl známý chrám bohyně Artemis, sloužily tam kněžky, muži byli ve městě na místě pod nimi. Pavel tedy říká: Nechceme zanechat špatný dojem, že pokračujeme v kultu žen. Z křesťanství se nestane podobný kult jako Artemis. Pavel říká, stejně jako Ježíš, že ženy mají mít svůj prostor k učení se - ne aby uchopily kult Artemis, ale aby se jako mužové a ženy sdíleli dary, které jim Bůh dal – Priscilla a Akvila jsou skvělým příkladem. Ženy se nemusí snažit být jako muži – mohou být samy sebou. Pavel řeší gnostické vlivy do církve. Koneckonců, v 1. Timoteovi 1:3 píše, co je důvodem psaní dopisu: Jak jsem tě už prosil cestou do Makedonie, zůstaň v Efesu a zakaž jistým lidem šířit odlišná učení. Co to bylo? Třeba kult ženskosti nebo že Eva osvobodila svět. Termín je tedy silně negativní: Nedovoluji ženě uzurpovat si kontrolu. Na jiném místě ve stejném dopise je ale Pavel stejně ostrý vůči mužům. 

Je tedy načase, abychom začali číst Bibli jako celek a zrušili církevní tlumič, který brání ženám sloužit dary od Boha. Tvrdíme, že muži a ženy jsou si rovni, a ženy mohou mít roli vedoucích, protože záleží na darech, které dává Bůh, jak sám chce – mužům i ženám. A proto jako Element prolomíme ticho!


Žádné komentáře:

Okomentovat