Lukáš Targosz

Křesťané v kultuře

Dlouhodobý spor křesťanů ohledně jejich vztahu ke kultuře se ve skutečnosti týká naší identity jako svatého a odděleného lidu, a naší touhy a povolání k evangelizaci. Zdá se, že tyto dva principy jsou v našem případě neustále v napětí, protože jakmile se ponoříme do světa, abychom byli přátelé s hříšníky a hledajícími stejně, jak to dělal Ježíš, hned se ozývají kritici, kteří poukazují na naše povolání k čistotě a příkladnému životu. A tak zápasíme s tím, jak moc, a zda vůbec by měl svět ovlivnit naši metodologii a strategii. Přiznávám, že Element je kritizovaný mnohem duchovnějšími lidmi, než jsem já, protože se prý připodobňujeme světu. Nevím přesně, co tím naši kritici myslí, ale pravděpodobně narážejí na rockovou hudbu, klubovou atmosféru v přítmí, neotřelý jazyk bez duchovních názvosloví, kafe jako integrální součást nedělního setkání, džíny na podiu a absenci mluvení v jazycích. Pokud je tomu tak, rovnou se přiznávám, že jsem vinen ve všech bodech obžaloby.

Dovolte mi ovšem říct, jak jsem se dostal na takovou šikmou plochu. Vyrostl jsem v křesťanské rodině a chodil do tradičně laděné církve, kde byla populární kultura zakázaná ve všech ohledech. Chodit do kina? Poslouchat nekřesťanskou hudbu? Nebo klidně i křesťanský rock? Jít v džínech do církve? Číst knihy, které nejsou o Bohu? Chodit se dívat na sport nebo ho přímo hrát? Mnoho z toho jsem dělal tak jako tak, ale s pocitem viny a tajně. Jenomže, je pak divu, že jsem skoro neměl opravdové kamarády mezi nekřesťany? Vždyť jsem trávil svůj čas skoro jen mezi věřícími. Ale zároveň jsem byl od svého obrácení před dvaceti lety vždy evangelizačně laděný. Jenomže jak to skloubit? Církev je totiž slepě vedena dvěma cíli: ochránit se za každou cenu před hříšnou kulturou; a snažit se prosadit křesťanské cíle do kultury tak, aby reflektovala křesťanské hodnoty. Jenomže nevěřící lidé naše hodnoty nesdílejí stejně tak, jako jsme je dříve nesdíleli my.

Problém je, že jakmile něco víme, nedokážeme si představit, jaké to bylo nevědět. Naše poznání nás "proklelo". Stává se stále těžší sdílet se s naším poznáním, protože si nedokážeme účinně v hlavě vytvořit dojem, jaké je to nevědět. A tak vytváříme bohoslužby a programy pro lidi, co ví; pro ty, kteří nejen znají naší kulturu, ale také souhlasí s ní. Vytváříme ghetto a ani si toho nejsme vědomi. Svět totiž vnímáme pomocí vnitřních filtrů, křesťanství se pro nás také stává oním filtrem. Zapomínáme na to, že i ryze nevěřící lidé jsou stále duchovní bytosti se svým vlastním hledáním pravdy a smyslu.

V následující části vám popíšu příběh pěti církví ve fiktivním příběhu popsaném Timem Stevensem. Součástí příběhu bude také vaše vlastní zamyšlení, jak byste na náš příběh reagovali vy ve vaší církvi.

Všichni o tom mluvili v malém městě uprostřed zapadákova ve východní Nebrasce, skutečně všichni. Poté, co se v okolí Glenmoru zavřela poslední továrna a ve městě nastal úbytek pracovních příležitostí, se město zmenšilo na polovinu na pouhých 20 tisíc obyvatel, a věci šly od deseti k pěti. Každopádně, tato zpráva léta dávala lidem pocit vzrušení, protože se zdálo, že se věci přece jen pohnou jinam. Zvěsti se začaly šířit před třemi měsíci, ale představa, že tito lidé do Glenmoru opravdu přijedou, byla spíše z říše fantazie. Vždyť to byl opravdový zapadákov. Nicméně, minulý týden to starosta oficiálně oznámil, a potvrdil kolující zvěsti.

A bylo to lepší, než se čekalo. Nejenže tito lidé měli do Glenmoru přijet, ale měli tu zůstat celé tři měsíce. Ano, Tom Cruise měl spát v jejich hotelech a jíst v jejich restauracích. A spolu s ním Kate Hudson, Angelina Jolie, Marisa Tomei a Clive Owen. Někteří se ptali, proč se vůbec má točit film v Glenmoru, na což jim ostatní rychle řekli: „Co na tom? Prostě buď vděčný a neptej se.“ Jiní vysvětlili, že režisér chtěl mít opravdový feel zapadákova ze Středozápadu, aby byl autentický, a proto se rozhodl celý film natočit v Nebrasce. Ať už byl důvod jakýkoliv, na tři měsíce se stanou pupkem popkultury. Budou tady stovky filmařů a pomocných herců. Asi to pomůže ekonomice města a možná ji to dokonce nakopne dopředu.

Každopádně, v průběhu času jsme se dozvěděli, že film bude ve skutečnosti mládeži nepřístupný, a že hlavní zápletka je o chlápkovi z továrny, který ztratí práci, a skrze sérii promiskuitních vztahů najde cestu k sebepoznání. Nebude to úplně rodinný film, ve skutečnosti to bude asi hodně nemravné, ale nadšení ve městě to neuhasilo. Netrvalo dlouho, a některé místní církve začaly uvažovat nad tím, jak na tuto zprávu reagovat. Některé reagovaly podle předpokladů, ale jiné všechny překvapily. Jak byste reagovali vy?

Odsouzení kultury – co je silnější Boží vlastnost: svatost nebo láska?

Jako první zareagoval pastor Bill Jackson z Církve Milosti. Velmi ho rozzlobila podpora městské rady celému projektu. Zlobil se na lidi ve městě, že s tím souhlasí, a na Hollywood, že vůbec točí takové nemravné snímky. Navíc to chtějí točit v jeho městě. Začal ovlivňovat svou církev s nesouhlasem a kritikou, mluvil o nich v kázáních jako o něčem, co město znečistí a zničí jejich rodinné hodnoty. Získal seznam všech obchodníků, restauratérů a hoteliérů, kteří se na filmu budou podílet, a kázal v neděli kázání o tom, že netáhneme společné jho s nevěřícími. Požádal svou církev, aby tyto obchodníky bojkotovala stejně jako on.

Oddělení od kultury – ve světě, ale ne ze světa

Na druhé straně města začal pastor Diebers v Církvi Uhelného Kamene sérii poselství o biblickém oddělení. Věděl, že filmaři obrátí město naruby a chtěl svůj sbor na to dobře připravit. Několik týdnů je vyučoval o důležitosti čistoty, která zahrnuje útěk před nemorálností, což obsahuje i útěk před nepřístupnými filmy. Ale věděl, že pokušení jít na film bude velké, protože se přece jen natáčel v místech, která jsou všem tak dobře známá; proto svou sérii zaměřil na princip „ve světě, ale ne z tohoto světa“.

Přijmutí kultury – účel světí prostředky

Na druhé straně spektra se ocitl pastor Bob Franklin z církve Glenmor Central, což byl sbor známý svými progresivními názory a pohledy. Slogan pastora Franklina vždy byl „Otevřené ruce“, a dokonce se o něm tvrdilo, že jen zřídkakdy káže z Bible. Nadšený z tolika celebrit ve městě se Bob rozhodl otevřít brány své církve doširoka a udělat cokoliv bude potřeba, aby tento velký dav přitáhl do církve. Začal tím, že oslovil známého z LA, aby mu zkusil sehnat na každou neděli v létě nějakého jiného herce, který by u něj mohl kázat. Jeho kamarád se ptal, co přesně hledá, a na jaké téma. Musí to být křesťan? „Nic z toho není podstatné,“ řekl Bob, „tyto známé osobnosti prostě přitáhnou velký dav. O čem budou mluvit, to se rozhodneme později. Můžeme najít něco, co bude pro ně přijatelné. Třeba s nimi mohu udělat interview.“

Ignorovat kulturu – věnujeme se svým potřebám

Melissa Ellsworth vedla První Baptistickou Církev již od osmdesátých let. Byla dost stará a moudrá na to, aby se řídila nějakými novinovými titulky. Svůj malý sbor vedla už přes dvacet let, a oni k ní vzhlíželi pro radu a inspiraci. Obvykle kázala postupně skrze celou Bibli a bylo ji jedno, co se děje okolo sboru. Celý tento rok se rozhodla věnovat knize Rút, a nikdy nezmínila celé to šílenství s natáčením filmu, dokonce ani v modlitbě ne. Několik jejich členů ji děkovalo za to, že mohli najít bezpečné útočiště před tímto blázincem aspoň v církvi.

Ovlivnit kulturu – přijmout je takové, jací jsou

John Bixby byl pastorem Církve River Point několik let, během níž pomohl lidem pochopit, proč existují jako církev, pomohl najít nové vyjádření poslání a změnili jméno sboru. Krátce poté, co starosta oznámil natáčení filmu s Tomem Cruisem, svolal vedení církve, aby se společně zamysleli nad tím, jak tuto výbornou příležitost využít. Jeden z vedoucích řekl: „Bude tady šest set lidí z Hollywoodu, kteří potřebují vědět, jak moc na nich Bohu záleží.“ Jiný vedoucí vyjádřil pochyby nad filmem jako takovým, ale dodal, že nejistě celé město bude pozorovat, aby vidělo, jak zareagují: budou ukazovat prstem na nemorálnosti nebo je přijmou tam, kde jsou? Starší paní v týmu navrhla, aby nosili lidem ze štábu nějaké lehké a studené občerstvení. A tak se zrodil plán. Každé ráno roznášeli noviny, které si nechali dovést z LA, aby měl štáb alespoň trochu pocit domova, a k tomu studený čaj a vychlazenou vodu. Dokonce nabídli starostovi, že by někteří lidé mohli přespat v domech jejich členů, protože bylo jasné, že v Glenmoru nebylo dostatek ubytovacích prostor. John začal novou sérii na téma pozitivního spojení víry s kulturou založenou na ostatních filmech s Tomem Cruisem.

Pět různých církví a pět různých odpovědí. Odsoudit kulturu, oddělit se od ní, přijmout ji bez výhrad, ignorovat ji nebo ji ovlivnit. Jak by ses rozhodl ty a tvá církev? A proč?