úterý 30. července 2013

Pseudospasitel: Za dobrého člověka by snad někdo umřel rád



V naší malé sérii Pseudospasitel jsme si dosud pověděli, že existuje mnohem lepší varianta, než snaha být dobrým (nedokážeme totiž zjistit, jak dobrý je dost dobrý, nebo kdy budeme tak dobří, že nás Bůh přijme), a to je být někým, komu je odpuštěno. Odpuštění je úžasné. Možná si ale říkáš, jak to jde dohromady se snahou se zlepšit – přece se nechceme schovávat za Boha a dělat si, co si zamaneme, a pak jen říct: "Sorry, už jsem takový." Ptám se proto, že je evidentní, že víra pomáhá člověku v nastavení hodnot natolik, že změní myšlení a následní změní chování. Jak tedy můžeme skloubit přijetí odpuštění (což zní poněkud pasivně) a práci na sobě? Podívejte se na tento malý graf.


První linka mluví o našem statusu (linka hříšník-svatý), druhá o našem chování (zlý-dobrý).


Z Božího pohledu jsme jak hříšníci, tak navíc zlí. Což není moc dobrá zpráva. Nicméně, Bůh se rozhodl nás vidět jinak, díky Kristu (k tomu se ještě dostaneme).


Na druhé lince je náš posun od zlého k dobrému: je jasné, že tato linka není exkluzivně křesťanská: všichni se díky výchově a konvencím můžeme posunovat k dobrému, a většina lidí to také dělá. Ale nejde to dokonale a nikdy nejsme dokonale dobří. Navíc se nemění náš status. A tak tady přichází poselství odpuštění a milosti, o kterém jsem mluvil minulou neděli.


První linka implikuje náš status viděno Božíma očima. Bůh nám skrze Krista odpouští a vidí nás jako svaté: ne díky a skrze naše vlastní chování, ale skrze to, co Ježíš udělal za nás a pro nás. Na druhé lince je náš posun od zlého k dobrému: je jasné, že to je proces, který vyžaduje čas. Každá nová hodnota, kterou přijímáš, každé nové rozhodnutí, které jsi učinil, tě vedou o jeden krok blíž k tomu, abys byl lepším.

  
Nejsi zatím dokonale dobrý, na to jsi začal s proměnou své mysli dost pozdě, nicméně, děláš pokrok - krok za krokem zapracováváš Ježíšova slova do svého života. Někdy se ale křesťanství prezentuje jako životní filozofie zlepšování – tedy, bereme jen spodní linku jako svůj hlavní záměr – snažíme se zlepšovat, v církevním kruzích tomu obvykle říkáme posvěcování, a snažíme se bojovat se svými neřestmi a hříchy.


Ve skutečnosti, máme sílu pracovat na tom, stát se lepším, jen díky síle, která pramení z faktu, že jsme jiní (náš status je status svatých díky Kristu). Když si ovšem nedáme pozor, zapomeneme na to, že k tomu, jak nás vidí Bůh (horní linka), nemůžeme nic přidat ani ubrat, můžeme to pouze přijmout. A když to přijmeme, fajn, klidně se zlepšujme. Bohu to udělá radost. Nicméně, nedokážeš tím způsobit, aby tě měl raději nebo aby tě přijal šířeji. Pokud bys věřil tomuhle (jak za chvíli uvidíme), pak děláš z křesťanství jen další z mnoha náboženství, které vedou lidi k tomu, aby byli lepší a tím si získali Boží lásku. V křesťanství je to jinak: Bůh už tě měl rád, když jsi byl úplně na dně, když jsi byl zlý, hříšný, bezmocný a trestuhodný: A proto za tebe Ježíš zemřel.

Apoštol Pavel píše v Římanům 5:6-10 Kristus zemřel za bezbožné ještě v době, kdy jsme byli bezmocní. Sotva kdo zemře za spravedlivého, i když za dobrého člověka by se snad někdo zemřít odhodlal. Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci. Jsme-li teď jeho krví ospravedlněni, čím spíše jím budeme zachráněni před Božím hněvem! Jestliže jsme ještě jako nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, čím spíše nás, již smířené, zachrání jeho život!

Podívejme se pozorně na to, co tady Pavel říká. Tvrdí, že za dobrého člověka by snad někdo mohl umřít rád. Jenže my jsme dobrými lidmi nebyli. Byli jsme bezbožní (a nemohli si pomoct sami), byli jsme hříšní, byli jsme Božími nepřáteli (to je koneckonců význam slova hřích), a Bůh se na nás zlobil. Pak tady ale říká, že právě v době, kdy jsme ještě byli hříšní, a kdy byl na nás Bůh naštvaný, prokázal on svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, a jeho smrt nás s Bohem smířila: začal nás vidět jako lidi, kterým bylo odpuštěno. To je jádro křesťanské zprávy.

Možná vás ovšem napadlo: Proč měl vlastně Ježíš za nás zemřít? Copak neexistovala jiná cesta, jak nám odpustit? Vždyť minulý týden jsme si vyprávěli, jak Ježíš odpustil hříchy chromého, kterého navíc ještě pak uzdravil, a to udělal za svého života a nikdo u toho neumřel. Copak by Bůh nemohl prostě vyhlásit něco jako generální pardon? Prostě říct: „Odpouštím jim všem a je to v pohodě“? Proč ta smrt? Nedává to smysl, že? Vždyť i my odpouštíme bez toho, aby někdo umíral. Když nám někdo ublíží nebo se něco stane v rodině nebo mezi přáteli, tak se nad to dokážeme povznést a prostě odpustit. Proč tedy Ježíš zemřel? Jinými slovy, proč se jen nemohl povznést nad našimi hříchy? Proč přišel se systémem, který vyžaduje smrt, aby se odpuštění mohlo opravdově uskutečnit? Skoro se zdá, že Bůh sám sebe omezil systémem, který nakonec stal život jeho syna. Samozřejmě, pro Pavlovy posluchače, kteří byli nejvíce nábožnými lidmi historie, a kteří obětovali mnoho zvířat, aby našli přikrytí hříchů, to dávalo smysl: Kristus přišel ukončit veškeré oběti jednou provždy svou vlastní smrtí. Proč ale jednoduše nezměnil pravidla hry? Vždyť je to Bůh! 

Tohle je zásadní a důležitá otázka. Abychom si na ní odpověděli, podíváme se dnes na další místo z Pavlova dopisu Římanům, které není jednoduché, ale obsahuje některé z nejúžasnějších veršů celé Bible. Pokusím se vám to krok po kroku vysvětlit. Římanům 3:21 Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují. Jak uvidíme za chvíli, slovo spravedlnost tady znamená správné (nebo spravedlivé) postavení před Bohem. Pavel tady říká, že obecně bylo vnímání našeho postavení před Bohem bráno skrze dodržování Zákona (tedy, na naší lince je to ta spodní snaha se zlepšovat, nebo uvádět Boží principy do praxe, a tím získat správné postavení před Bohem), ale teď (dobrá zpráva!) je tady nový způsob, jak vnímat své postavení před Bohem mimo dodržování Zákona, tedy mimo snahu naplnit všechna náboženská pravidla, byť jsou správná. Do té doby všechna náboženství tvrdila, že abys získal správné postavení před Bohem, musíš dodržet pravidla a přikázání. Na čem toto nové vnímání závisí?

Římanům 3:22 Boží spravedlnost, jež skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem, kdo věří. Tenhle nový přístup k Bohu je skrze víru, ne skrze lepší chování – kdokoliv věří v Krista, má přístup k Bohu. Římanům 3:23 Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. Všichni jsme někdy v minulosti zhřešili a dnes proto nemáme Boží slávu a přístup k Bohu. Protože jsme v minulosti minuli cíl, je jedno, že se teď snažíme, protože jsme v minulosti udělali něco, co si zaslouží trest. Všichni jsme na jedné lodi. Římanům 3:24 Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši. Všichni jsme zhřešili, ale zdarma jako dar získáváme postavení před Bohem skrze vykoupení v Kristu. Víte, co je vykoupení: je to původně ekonomický pojem. Dostaneš třeba nějaký kupon z obchodu a když si za něho jdeš vyzvednout zboží, „vykoupil“ jsi svůj kupon. Smyslem tohoto verše je tedy říct: Dostal jsi dar který potřebuješ skrze víru využít. Dar vždy někoho něco stojí (dárky na Vánoce). Tedy, abys měl možnost dostat dar, někdo za to musel zaplatit.

Římanům 3:25 Jeho určil Bůh za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev, aby tak prokázal svou vlastní spravedlnost. Smíření znamená přikrytí: tedy Ježíš prolil svou krev, aby náš hřích byl přikrytý. Naše otázka ale zůstává stejná: Proč musel Ježíš zemřít? Proč prolil svou krev? Bůh totiž ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy... Bůh prokazuje svou spravedlnost (je to jeho přirozená vlastnost). Možná jste podobně jako já někdy Boha nabádali, aby projevil svou spravedlnost a potrestal ty, kteří si to zaslouží. Tohle je ovšem přesně ten důvod, proč Ježíš zemřel. Pokud jsi v systému dokonalé spravedlnosti, a v něm uděláš zločin, pak ho někdo musí zaplatit. Jasně, my dokážeme lidem prominout tak, že uniknou trestu. V čisté spravedlnosti někdo musí zaplatit zločin. Kdysi Bůh ustanovil systém, že když někdo zhřeší, zemřou. Jenže po generace lidé hřešili a nikdo neumíral. To nám dokonce mohlo vadit, protože se zdálo, že i zlí lidé unikají spravedlivému trestu. Proč? Bůh ve své shovívavosti prominul ty dřívější hříchy, ale poslal Ježíše, aby za ně zaplatil. Je to jako by říkal: Díky své shovívavosti mohu dočasně hřích prominout, ale protože jsem dokonale spravedlivý, nakonec někdo musí zaplatit. Jasně, ty nejsi spravedlivý, a můžeš jen tak promíjet hříchy, ale v systému dokonalé spravedlnosti někdo musí zaplatit. Ježíš zemřel proto, že Bůh je spravedlivý, a proto, že skoncoval s hříchem.

Římanům 3:26 ...aby nyní prokázal svou spravedlnost, aby se ukázalo, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše. Je to jako by Bůh říkal: Jsem spravedlivý, jsem shovívavý a jsem plný milosti. Díky mé shovívavosti dokáži počkat s trestem. Kvůli mé spravedlnosti nakonec někdo musí zaplatit za hřích. Díky mí milosti jsem dovolil mému Synu zaplatit za tebe. Důvod, proč Ježíš zemřel, je ten, že náš hřích si zaslouží smrt. Díky své shovívavosti Bůh počkal s platbou. Díky své spravedlnosti Bůh vyžadoval platbu. Díky své milosti Bůh zaplatil.

Tohle je jádro křesťanské víry. Jenže tady vzniká další otázka, na kterou se musíme podívat: Chceš opravdu říct, že co jsem v životě udělal, udělala, bylo tak hrozné, že si to zasluhovalo trest smrti? Fakt si myslíš, že moje hříchy si zaslouží smrt a oddělení od Boha? Jako upřímně, moje hříchy nikdy nebyly ani tak velké, aby mě dostaly do basy, tak jak by mě měly stát můj život? Jasně, nehraju si na dobrého člověka, ale fakt hřeším tak moc, že kvůli tomu musí někdo vykrvácet? Naše neschopnost chápat Boží slávu znemožňuje chápat hloubku našeho hříchu. Všichni totiž svůj hřích měříme podle hříchů jiných lidí okolo nás. A jasně, vždycky najdeme lidi, kteří jsou lepší než my, ale taky najdeme celou plejádu lidí mnohem horších než jsme my. Tendence pak je jasná: Vysvětlujeme Bohu, proč by se k nám měl chovat lépe, než k nim, protože si to zkrátka zasloužíme. Nejsme tak zlí.

Ten problém ale je, že Bůh se nedívá na tvůj hřích v kontextu hříchu jiných lidí. Neměří tě se sousedem, který sedí vedle tebe, neměří tě dokonce ani s člověkem, který tu pravděpodobně není, a který tě tak zranil a tak ti ublížil v minulosti. Bůh se dívá na tvůj a na můj hřích v kontextu své slávy, v kontextu dokonalého dobra a dokonalé krásy. Upřímně, to není něco, co dokážeš popsat. Na několika místech ve Starém Zákoně je zmínka o lidech jako byl Mojžíš nebo třeba Izajáš, kteří zahlédli kousek Boží slávy. Jejich reakce byla taková, že padli na tvář a uctívali Boha. Najednou se viděli v jiném světle. Izajáš se modlí: „Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“ Jak to myslíš, člověk s nečistými rty? Vždyť jsi napsal knihu v Bibli. Jsi dobrý chlapík. A navíc, tohle ani není počátek tvého příběhu – už jsi napsal 5 jiných kapitol ve své knize, když jsi měl tenhle zážitek. Jenže, Izajáš najednou viděl sebe v jiné perspektivě, protože se srovnal s jiným kontrastem.

Možná víte, že na Novém Zélandu žije více ovcí než lidí. Můj tamní přítel Stuart mi jednou vyprávěl, jak si o víře povídal se svou maminkou, která měla za to, že je přece dobrým člověkem. Její argument byl něco ve stylu, že když se srovná s opravdu špatným člověkem, třeba Adolfem Hitlerem, pak je vlastně docela v pořádku. Stuart chvíli přemýšlel a pak ji řekl: Mami, máš pravdu. Když se srovnáš s Hitlerem, jsi světice. Ale víš, jak v létě ovce září do daleka na zelené louce? Všimla sis, že když na zelenou louku napadne čerstvý sníh, jak všechny ovce najednou zešednou? Ovce není chameleon a nemění barvy. Ty ovce byly vždycky takhle šedé. Jenže na jiném, zeleném, pozadí zářily čistotou. V kontrastu dokonalé běloby napadnutého sněhu se však ukázala jejich opravdová barva.

Příteli, možná ses i ty snažil celý svůj život usilovně být lepším člověkem. Možná sis myslel, že být dobrým je to, na čem opravdu záleží. Možná sis myslel, že díky tomu dokážeš zachránit sám sebe. Jenže ve skutečnosti se z tebe vyklubal Pseudospasitel. Možná si připadáš, že jsi v pohodě, ale není to jen díky tomu, že se poměřuješ s těmi, kteří jsou na tom ještě hůře? Bůh ti nabízí něco mnohem lepšího: dar života. Díky své shovívavosti Bůh čeká s platbou za tvůj hřích. Díky své spravedlnosti Bůh vyžaduje platbu. Díky své milosti ji Bůh za tebe zaplatil. A ty ji můžeš přijmout skrze víru v jeho vykoupení. Jednoho dne se Ježíš vrátí jako soudce a bude spravedlivě všechny soudit. Dnes však chce být tvůj pravý Spasitel. Hluboko uvnitř totiž víme, že potřebujeme Spasitele – slovy písně Mighty to Save Každý potřebuje odpuštění, každý potřebuje laskavost Spasitele. 

Žádné komentáře:

Okomentovat