Dokonalá otázka

Jedna z mých oblíbených věcí, kterou děláme, když začínáme novou malou skupinu v Elementu, je sdílení příběhů na prvním setkání. Když si vyprávíme své příběhy, zjišťujeme, jak moc je v našich životech ovlivněno konkrétními rozhodnutími. Dá se dokonce říct, že jsme soubor na sebe navazujících rozhodnutí. Samozřejmě, jsou věci, které jsme nemohli ovlivnit: třeba zdravotní potíže nebo svůj sociální původ nebo situaci v době, kdy jsme přišli na tento svět. Ale mohli jsme ovlivnit naše postoje k těmto momentům a mohli jsme ovlivnit naše rozhodnutí, jak se zachovat v té či oné situaci. Jedno rozhodnutí vede k dalšímu a v dlouhodobé perspektivě najednou zjišťujeme, že jsme produktem dávného rozhodnutí, které jsme dokonce už zapomněli. Ve chvíli, kdy jsme se totiž rozhodovali, jsme neviděli budoucnost a nedokázali jsme odhadnout, jak moc naše právě probíhající rozhodnutí tuto budoucnost vytvaruje a ovlivní. Logicky nás pak napadá: Co kdybychom se tenkrát rozhodli jinak? Co kdybychom se hlásili na jinou školu? Co kdybychom si vzali jinou ženu? Co kdybychom zůstali v tom městě? Co kdybychom nešli na tu schůzku?

Platí to samozřejmě v dobrém i ve zlém. Je jasné, že když přemýšlíme nad zklamáním z nějakého rozhodnutí, můžeme se cítit až poraženě, ale platí to také v dobrém. Mnozí z vás se například v posledních dvou týdnech zúčastnili Global Leadership Summitu, který pro Česko a Slovensko organizujeme. Jak jsme se ale k tomu dostali? Začali jsme to organizovat proto, že mě Willow Creek oslovil. Jenže, jak se o mně dozvěděli? Oslovili mě proto, že jsem pět let v ČR a na Slovensku organizoval semináře pro pastory pod organizací EQUIP Johna Maxwella. Jenže, jak jsem se dostal k tomu? Kdysi dávno, před nějakými 12 lety, jsem dostal od někoho email, že spolupracovník Johna Maxwella bude projíždět Evropou, kde bude hledat potenciální spolupracovníky pro nějaký kurz, který chtějí spustit. Dotyčný člověk, jmenoval se Billy, měl být jeden v Praze, a email zval kohokoliv, kdo by měl chuť pomoci, aby tam přijel. Ten, kdo mi to poslal, k tomu připsal: Vím, že rád čteš Maxwella, možná budeš o to mít zájem. Když jsem to dostal, řekl jsem si: Skvělé, že budou něco dělat v Česku. Byl jsem tolik požehnaný skrze Maxwellovy knihy, že pokud budou s čímkoliv potřebovat pomoci, rád to udělám. Vzal jsem si volno a jel na ono setkání do Prahy. K mému překvapení jsem byl úplně jediný, kdo tam přijel. Potkal jsem se s Billym, a protože jsme byli jen dva, pozval jsem ho na večeři. Koupil jsem mu velkého stejka, a od té chvíle jsme byli kamarádi na život a na smrt! Díky tomu jsem se stal národním lídrem EQUIPu, díky čemuž jsem se stal národním lídrem Willow Creek, díky čemuž... Chápete. Jedno rozhodnutí, které vede k dalšímu rozhodnutí, což způsobuje další možnosti.

Když jsme děti a mladí, děláme rozhodnutí bez nějakého velkého přemýšlení, což vysvětluje některé naše životní omyly. Čím jsme ovšem starší, tím více vidíme, jak i malé rozhodnutí může zásadně ovlivnit naší budoucnost. A proto se začínáme bát dělat významné rozhodnutí jen tak. Začínáme hledat vodítka. Někdy je hledáme na nesprávných místech. Někdy svěřujeme svůj život do rukou lidové magii v pohanském nebo křesťanském rouše. Divíme se pak, proč máme ještě více problémů. A tady také vstupuje do naších životů hledání Boží vůle, pokud jsme tedy lidmi, kteří věří v Boha. Protože je jasné, že pokud Bůh je, zná všechny možnosti naších rozhodnutí, a dokonce nás k některým z nich povolává specificky. Dobrá zpráva je, že Bůh skutečně mluví různými způsoby i k nám a chce nás v životě ke své vůli nasměrovat. Jak jsme si řekli minulý týden, jeho vůle má několik rovin: (1) Svrchovanou Boží vůli, kdy Bůh udělá to, co chce, bez ohledu na to, co chceme my, (2) Morální Boží vůli, která zahrnuje jeho přikázání a pravidla, a (3) Osobní Boží vůli, což je konkrétní plán pro nás. Platí, že čím více se budeš orientovat s Boží svrchovanou vůli (čím více budeš znát jeho úmysly tak, jak je zjevuje v Bibli), a čím více budeš poddaný jeho morální vůli, tím snadnější pro tebe bude objevit Boží osobní vůli pro tvůj život. Boží svrchovaná a morální vůle jsou základem pro to, jak tě Bůh vede osobně. Bůh nám totiž nedává své vedení ke zvážení. Pokud mluví, očekává, že jeho následovníci udělají to, co jim říká. Poddání jeho známé vůli narovnává cestu k poznání jeho neznámé vůle.

Musíme mít ovšem na paměti, že hledání Boží vůle přímo vyplývá ze vztahu, který s Bohem máme. Jinými slovy, pokud se poddáme jeho cestě, a naučíme se mu důvěřovat (to je základem každého dobrého vztahu), pak on urovná naše stezky: nasměruje nás. Můžeme pak vnímat Boží hlas skrze přírodu, slyšíme ho skrze svědomí, osloví nás čtení Bible, vypěstujeme si citlivost na hlas Ducha svatého, zažijeme nadpřirozené nasměrování, a často k nám Bůh promluví skrze konkrétní lidi. Jedna z otázek, které jsem vám minule radil, abyste se ji zeptali moudrých lidí, byla: Co je podle tebe moudré? A právě moudrostí se budeme zabývat dnes. Pro připomenutí, v tomto seriálu se každý týden díváme na jednu klíčovou otázku, kterou si prostě musíme vyřešit, abychom našli Boží vůli. První byla: Bojím se ztráty kontroly? Druhá zněla: Jaký příběh o sobě chci vyprávět? Třetí otázka byla velmi prostá: Jsem připraven naslouchat? Naše dnešní má přezdívku „dokonalá otázka“ a zní: Je to opravdu moudré?

Aby bylo jasno, pokud je mi známo, nikdo do života nevstupuje s cílem si ho co nejvíce pokazit. Nikdo se nežení s cílem se prohádat k rozvodu (a přesto to vidíme kolem sebe), nikdo nejde na školu s cílem být vyhozen pro neschopnost (a přesto každý rok nám mizí pár studentů, protože to nezvládli), nikdo nezačíná podnikání s cílem zkrachovat (a přesto všichni známe lidi, kteří s dobrými úmysly skončili v byznysu bídně), nikdo nezačíná chodit s klukem s cílem co nejdříve otěhotnět (přesto je okolo nás dost svobodných matek, protože se „hrdina“ nějak rychle ztratil) nebo se nakazit pohlavně přenosnou chorobou. Nikdo neplánuje chaos a zmar ve svém životě. Je to tak? Dokonce vedeme své děti k moudrosti, a ty nám říkají stejné věci, které jsme používali jako argument vůči svým rodičům i my. Nevěří nám. Přesto je v našem životě spousta hloupých rozhodnutí, jejichž řešení nás připravuje o drahocenný čas, o nejlepší léta našeho života. Proč? Možná proto, že nás nikdo nenaučil správným rozhodnutím. Možná jsme vyrostli v prostředí, kde nám řekli: „Na to musíš přijít sám.“ Nebo naopak nám říkali co je správné a špatné, ale my jsme na to chtěli přijít sami. S tím může být potíž, že?

Přísloví 28:26 říká: Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému. To docela chápeme, ale jak můžeme žít moudře? Kde se moudrost dá sehnat nebo koupit? Proč je tak lehké dělat ve svém životě pošetilosti a dělat hloupá rozhodnutí? Proč je tak těžké se dobře rozhodnout? Proč je tak těžké poznat Boží vůli? Možná proto, že jsme se nikdy neptali nejlepší otázku svého života. Nikdo neplánuje dostat se do potíží, že ano? Problém je, že ani neplánujeme to, jak se nedostat do potíží. Místo toho se ptáme: Jak daleko je moc daleko? Jak blízko nemorálnosti se můžeme dostat aniž bychom se stali nemorálními? Jak blízko hříchu se můžeme dostat bez toho, že bychom zhřešili? Jak moc mohu porušit zákon, aniž bych ho porušil? Jak se dostat do těžkostí aniž bych je zakusil? Otázka, kterou se musíme začít ptát při našem rozhodování není zda je to dobrý nápad; který ještě není hřích; kdy to ještě je dovoleno; kdy je to legální a možné. Otázka, kterou se musíme naučit ptát zní úplně jinak. Tato otázka je založena na verši v Efezským 5:15-17: Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá. Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově vůli.

Všimněte si, že apoštol Pavel tady v těchto verších kombinuje otázku moudrosti s hledáním Boží vůle a s časem. Co když hledání Boží vůle má kromě všech těch nadpřirozených a přirozených vodítek, o kterých jsme mluvili minulý týden, také rovinu intelektuální? Jinými slovy, že se snažíme porozumět Boží vůli. A co když nás vlastně Pavel nabádá, abychom jen nečekali na to, co nám Bůh řekne, ale místo toho žili moudře v poznání, kterému jsme schopni porozumět sami už teď? Jak ovšem zjistíme, co Bůh chce teď? Na jiném místě Pavel píše v Římanům 12:2: Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé. Pavel tady jednoduše říká, že svět nás bude formovat v naší mysli, ale my se můžeme rozhodnout do naší mysli vložit nová data, a tato nová data nás promění. Díky nim poznáš, kdo jsi a co potřebuješ, a kdo je Bůh, a co může a chce ve tvém životě udělat. To je počátek moudrosti. Tato nová data promění tvou mysl. Proměněná mysl povede ke změně tvého života. Povede k moudrosti. Abychom tedy mohli pochopit, co po nás Bůh chce, musíme mít změněnou mysl. Proč? Protože jinak náš tlak okolního světa přinutí dělat věci, kterých budeme později litovat. Tak abychom mohli zkoumat Boží vůli, která je dobrá, přijatelná a dokonalá, potřebujeme se naučit klást si nejlepší otázku našeho života, o které Pavel mluví tak jasně: Je to moudré?

Nejlepší otázka našeho života v mezičase hledání Boží vůle, když využíváme svěřený čas, tedy zní: Je to opravdu moudré? Otázka vypadá prostě, ale nenech se zmýlit. Ve skutečnosti je to mnohem těžší otázka než ty ostatní. Když se totiž rozhodujeme, máme tendenci se ptát na to, co je přijatelné; dovoleno; možné; morální; legální; správné či duchovní. Když se ptáme na tyto otázky, chceme vytvořit systém, pokud možno černobílý systém, podle kterého se dá žít, ale který nakonec povede k náboženskosti nebo zákonictví. Jenže mnoho otázek nejsou morální nebo etické otázky, kde se dá uplatnit jasné ano a ne. Mnoho otázek je ve formě možného. A právě v těchto oblastech, kam patří mnoho z našeho běžného rozhodování, potřebujeme v mezičase hledání Boží vůle proměnit svou mysl jeho hodnotami, poznat jej osobně, a snažit se využít svěřený čas pomocí snahy žít moudře.

Otázku moudrosti si navíc můžeme položit v kontextu naší minulosti, současnosti i budoucnosti. Jinými slovy, jak by vypadalo tvé rozhodování, kdyby ses na každé rozhodovací křižovatce zeptal sám sebe: Ve světle mých minulých zkušeností, je moudré to udělat? Ve světle současné fáze mého života, je moudré to udělat? Ve světle mých budoucích snů, je moudré to udělat? Nezapomeň, nakonec jsme soubor na sebe navazujících rozhodnutí. Budoucnost začala už dnes, je tedy moudré udělat to, co mám na mysli, že chci udělat?