Láska dokáže divy. Všimli jste si toho? Když se muž a žena zamilují, mají jasnou
tendenci přehlížet cokoliv by se jim na druhém člověku za jiných okolností
nepozdávalo. Někdo má například trapný iritující smích, nebo má divný způsob,
jak se chová k dalším lidem. Pokud se zamilujeme, nejenže tyto záležitosti
přehlížíme, dokonce nám připadají roztomilé. Láska je příliš krásná na to,
abychom se zabývali takovými zbytečnostmi! Láska
je k takovým malichernostem slepá. Byl to Shakespeare, kdo jako první
použil proslulé rčení v Kupci
Benátském, že láska je slepá. Zajímavé je, že o stovky let později londýnští
vědci zjistili, že láskyplné pocity skutečně potlačují v mozku kritické
myšlení. Výzkum ukazuje, že když se k někomu cítíme blízko, intimně
blízko, náš mozek ignoruje potřebu důsledně zkoumat osobnost a charakter tohoto
člověka. Jinými slovy, cítíme-li k někomu vřelé pocity,
potlačujeme negativní hodnocení. Láska je opravdu slepá.
To je jistě
krásné (a dokonce bych řekl, že pro tvorbu vztahu velmi důležité). Problémem
je, že stejně slepá je i nenávist. Když páry procházejí zklamáním,
jejich potřeby jsou ignorovány, a jejich srdce prožívá zranění, nakonec se
zaměřují jen na negativní věci u svého
partnera – úplně stejně jako se dřív zaměřovali jen na pozitivní stranu. A stejně jako dříve byli slepí
k čemukoliv negativnímu u svého partnera, jsou slepí k čemukoliv
pozitivnímu u svého partnera. Už jsem to zmínil minule. Prohrávající tým
nedělá všechno špatně – dělá jen něco špatně. Žádné manželství nedělá všechno
špatně. Jen možná něco. Přesto není neobvyklé slyšet manžele v konfliktu říct,
že si opravdu nepamatují nic dobrého o sobě vzájemně nebo o svém manželství.
Vítejte zpátky v manželském ringu! Toto je druhá část FamilyFestu, jedna z přednáškových sérií církve
Element.
FamilyFest děláme z celé řady důvodů: Od pěstování pozitivní manželské
kultury až po pomoc těm, kteří v manželství jsou nebo se na ně jednou
budou chystat. Letošní rok tady máme téma konfliktů a usmiřování. Proto název Manželský ring. Konflikty a hádky v manželství box připomínají: je to strategická
hra jak udělat výpad a uštědřit druhému porážku. Proto se mnozí lidé snaží
konfliktu vždy vyhnout, jenže jak zjistíme, nebývá to dobrá strategie. Být
neustále pasivní a nejít do konfrontace může vypadat skvěle, ale žel u většiny
lidi zvyšuje riziko jiné formy bitvy: Pasivně agresivní manipulaci, pomluvy a
kritického ducha, trvalou poddajnost (kdy už manželství není vztah rovnocenných
partnerů) a podobně. To už mám raději férovou bitku! Právě o férové bitce si
dneska povíme trochu víc. Konflikt je totiž zcela normální. Je to úplně normální
součást života, konflikty nás posunují kupředu, protože nás nutí řešit zatuchlé
nebo zadrhnuté záležitosti. Někdy slyšíme dobře míněnou radu: „Vyhněte se
konfrontaci.“ Paradoxně, vyhnout se konfrontaci bývá tou nejhorší možnou variantou, jak řešit vzájemný konflikt. Páry, které
odmítají konfrontaci, strkají své nedorozumění a spory pod koberec, aby tam
narostla hora, o kterou se jednou přizabijeme. Právě proto je konfrontace ozdravný
proces. Už Ježíš k tomu nabádal (Matouš 18:15-16): Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, jdi a
napomeň ho mezi čtyřma očima. Jestliže tě poslechne, získal jsi bratra.
Zpátky ke slepé lásce. Co se změnilo? Změnilo se naše nastavení ve vztahu.
Vztah (v manželství to platí tuplem) není nikdy statický, neustále se
vyvíjí, mění a roste (nebo se smršťuje). Na začátku jsme beznadějně a slepě
zamilováni. Naneštěstí, euforické pocity
intenzivní zamilovanosti mají zpravidla jen dvouletou účinnost. Pak padáme
zpět do reality, kde se rozdíly stávají opravdovější. Rozdíly nás přitom svedly
dohromady. Neříkají zamilovaní, že on/a mě prostě úplně doplňuje? Rozdíly však
mohou být doplňující nebo se vzájemně křížící. Doplňující rozdílnosti jsou
vnímány jako hodnota, křížící rozdílnosti jako překážka. Když jsou
rozdíly vnímané jako hodnota, manželé spolu mohou
fungovat v harmonii a život je krásný (příklad: on rad vaří, ona ráda zdobí a
uklízí – mají pocit, že patří k sobě, milují se, nemohou bez sebe žít). Když
jsou však rozdíly vnímané jako překážka, je to jiný příběh (příklad
s nedělním fotbalem v televizi a ztrátou času). Výsledkem jsou slzy, nešťastný
pár. Háda je zaručena. Jenže, co taková hádka dokázala? Říkáme si, že nic. Ale
to omyl. Ta hádka byla velmi účinná, jen negativně. Vytvořila větší
emocionální propast mezi manželi, kteří se nyní vnímají spíše jako nepřátele,
než přátelé. Oba cítí, že ten druhý je iracionální a nedává smysl, co řekl/a.
Stimulovali hněv, zranění a zpochybňující otázky: „Co do něho vjelo? Má mě
ještě rád? Možná jsem si ho neměla brát.“ Zároveň tato hádka nic nevyřešila,
takže konflikt zůstal někde mezi. Odteď si Honza pustí sport tajně s pocitem
viny, že manželka je nespokojená. Jana si každý nedělní večer bude stýskat, že
Honza miluje fotbal víc než ji.
Tak to ale nemusí proběhnout. Musíme si uvědomit, že mezi
konflikt a hádka není totéž! Konflikty vycházejí z naší
jedinečnosti. Cílem konfliktu ovšem není změnit naší rozdílnost a přizpůsobit
se druhému, cílem je začít rozdílnost vnímat jako hodnotu. Konfrontace nám
pomáhá poznat druhého a zjevuje vzájemné pocity ohledně různých situací. Pro
vzájemné sblížení je nezbytný. Mimochodem, někdy ani neznáme svou rozdílnost,
dokud se nedostaneme do konfliktu. Možná jsme konflikt nečekali, možná s ním
neumíme pracovat. Je to koneckonců umění, které se učíme. Nerodíme se
s přirozenou výbavou, jak řešit konflikty. Proto se vzájemnému porozumění
musíme učit, a manželství je skvělá škola! Jen otevřený a neřešený konflikt se
stane překážkou. Neřešený konflikt z přátel dělá nepřátele. Tehdy k našemu “přátelství” přidáváme
předponu “ne”.
Možná si
vzpomínáte, že minule jsem vysvětloval, že přátelství jako jeden z druhů
lásky je (či by mělo být) důležitým základem manželského vztahu. Přátelství je
křehká věc, je to láska vůle. Svobodné rozhodnutí, odhalené duše. Když ovšem dlouho
neřešíme svůj konflikt, přátelství dostává ránu. Někdy volíme klid před
mluvením pravdy, jenže nakonec je to špatné rozhodnutí. Pokoj je stále těžší
udržet a nakonec do vztahu vkročí duch nespokojenosti a zklamání, který pomalu přeroste v hněv, pak hořkost a nakonec
nenávist. Vztah může zemřít uvnitř, zatímco na povrchu máme klid. Je to
takové to tsunami schované pod hladinou moře. Na hlubině je to jen vlnka, ale
až dorazíme k břehu, stává se z toho zničující vodní masa, která
zlikviduje vše, co ji stojí v cestě. Proto je konfrontace důležitá. Už
autor Přísloví řekl (27:5-6): Lepší otevřené
pokárání nežli tajené
milování. Bezpečnější jsou
rány od přítele než hojné polibky
od soka. Skrze konfrontaci tak zjistíme, že všichni nemyslí jako my, nemají stejný
pohled na věc, a nemají stejné emocionální a duchovní potřeby jako my. Řešený
konflikt (dobrá konfrontace) přátelství naopak upevní.
Konfrontace se jistě nemusí odehrávat formou argumentační hádky. Taková
hádka pochází z právnického prostředí, kdy se právníci snaží zapůsobit na
soudce či porotu, že jejich klient má pravdu a je vinný (nebo nevinný). Apelují na rozum a logiku soudce.
Implikace je jasná: Každý rozumně
uvažující člověk se mnou musí souhlasit. U soudů tato strategie funguje,
ale v manželství ne. Hlavně proto, že v manželství nám chybí soudce, který drží argumenty ve správných
mantinelech, připouští nebo ruší námitky a rozhoduje, na kterou stranu se spor
přikloní. V manželství jsme oba
advokáti, ale nemáme soudce. Kdykoliv se jeden z nás pokusí hrát si na soudce, konflikt se stává
neřešitelným mírovou cestou. Nakonec jeden vyhraje, druhý prohraje, nebo
jsme vyhádali příměří, remízu. Příměří však není mír, je to klid zbraní
do příští války. Obě strany zůstávají roztrpčené,
zraněné a zahořklé, takže to nic neřeší. A vítězství dosažené pouhou silou
argumentů v hádce je také nestálé. Poražený nakonec přijde s jiným argumentem a
spor vypukne nanovo. Hádka plná argumentů tedy zpravidla nic nevyřeší, je
jasné, že láskyplný vztah je charakterizován porozumění, ne hádkou. Všechno je
to o postoji. Konfliktní jedinec chce, aby bylo po jeho. Chytrý pár hledá řešení
společně. Začíná tím, že vnímá druhého jako hodnotného jedince. V tom má
židovsko-křesťanská kultura nezastupitelnou roli: Přijímáme, že jsme stvořeni k Božímu obrazu a přitom zcela jedinečně,
naše rozdíly tedy nejsou defektem, ale jiným projevem Božího vzoru. Proto si
můžeme dovolit brát svého partnera s důstojnosti a úctou. Proto můžeme
hledat jiný způsob řešení konfliktů.
Nám se s Ditou osvědčila rada Garyho Chapmana o různých typech řešení konfliktů: Setkání uprostřed. V této strategii pár nachází řešení někde napůl cesty
mezi původními přáními. Oba se vzdávají část toho, co chtějí a také získávají
část toho, co chtějí. Kompromis se dívá na to, co jsme ztratili, tady je to
více pozitivní, díváme se na to, co jsme získali. Setkání na jedné straně. Tato strategie zahrnuje stejné naslouchání a
potvrzování jako setkání uprostřed. Nakonec se však oba shodnou na tom, že
navrhované řešení jednoho z páru se hodí v této situaci pro oba a dobrovolně
tak tuto stranu volí. Setkání později. V této strategii se pár
nedokáže shodnout na setkání uprostřed ani na jedné straně, proto si volí
“souhlas s nesouhlasem” a rozhodnutí o této věci odloží na jindy. Možná není
správná chvíle nebo prostředí pro rozhodnutí. Nejedná se jen o příměří (kdy
zbraně utichnou), jedná se o rozložené jednání na delší časový úsek. Ne všechno
musíme rozhodnout tady a teď. Obvykle tíhneme k jednomu typu, ale musíme
se naučit využívat všechny tři.
Když mluvíme o konfrontaci, která nakonec
přátelství upevní, rád bych na závěr dnešní části řekl několik praktických rad pro férovou bitku.
Začneme zde: Vyjasnění. Před samotnou konfrontací uděláš dobře,
když se zamyslíš nad sebou samým: Proč se vlastně zlobím? Co se skrývá na
pozadí mého hněvu? Čeho chci dosáhnout? Jakmile se lidé dostanou na určitou úroveň hněvu, stane se jediným cílem
vyhrát hádku, ublížit nebo uniknout. Zapomínají přitom na nejdůležitější
otázku: Jaký měl být výsledek té situace?
Co vlastně chci? Časoprostor. Najít správný čas a místo
ke konfrontaci je velmi důležité. Opatrnost. Apoštol Pavel napsal v
Galatským 6:1 (SNC): Bratři, když už se
někomu stane, že klopýtne a dopustí se něčeho nesprávného, snažte se vy, kteří
jste duchovně na výši, podat mu pomocnou ruku bez vší povýšenosti; nezapomeňte,
že zítra se vám může přihodit totéž. Píše tu o jisté opatrnosti, protože když
budeme ke konfrontaci přistupovat povýšeně, s kritickým duchem, můžeme
dopadnout taky tak. Musíme začít u sebe.
V boxu existuje také nečistá rána, rána pod pás. Tady jsou příklady ran pod
pás v konfrontaci: Kompost. To je moment, kdy na
jeden problém hodíme další možné incidenty, takže není možné pracovat na
řešení, protože systém je přesycen. Přepadení. Nikdy nedovolíme druhému mít pravdu, včetně
tak osobních věcech jako jsou preference, pocity nebo zkušenosti. Klaun. Jeden z partnerů
v konfliktu začne používat sarkasmus a vše transformuje do legrace, která
však působí jako zesměšnění. Psycholog. Každý z nás si rád hraje na
psychologa, který analyzuje ostatní lidi. Někteří na to dokonce máme i
vzdělání. Ale v hádce je tato hra na psychologa zničující a zbytečná. Dominance. Snaha pomoci za každou cenu i proti vůli
druhého se vždy zvrhne do manipulace a zvětší konflikt. Sběratel. Někteří lidé na nic neodpoví, ale zranění,
nespravedlnost nebo osočení si v sobě uloží do sbírky, aby to mohli
v jiném okamžiku (a jiném sporu) vytáhnout z kapsy a použít. Přesilovka. Agresivní nebo naopak
pasivně-agresivní chování je součástí snahy dominovat. Patří tady i snaha
mluvit pořád (a druhého nepustit ke slovu), či naopak odmítnout poslouchat.
Největší problém je tady vyhrožování – rozvodem, blázincem, oddělením. Role. V této situaci se
stylizujeme do role, a nedíváme se na svou jedinečnost, ale na
kulturně-historické předpoklady, co by měl muž nebo co by měla žena dělat,
říkat, nebo cítit.
Konflikty jsou normální součástí vztahů díky naší rozdílnosti. Žel, možná
z neznalosti, či z nedostatku příkladů, máme tendenci místo přátelské
konfrontace vytvářet válečné prostředí, kdy se nás dotýká příliš mnoho věcí.
Prosím, nedovol, aby tě urazilo nebo se tě dotklo úplně všechno. Povznes se nad
malichernosti. Nevěř, že úplná upřímnost je nejlepší vztahová vlastnost.
Nemusíš říkat všechno, co ti přeletí v hlavě. Nemusíš na všechno reagovat.
Nemusíš sdílet vše, co tě napadne. A nemusíš se ani sdílet s každým
negativním pocitem, který máš. Jsou chvíle, kdy se to hodí, ale jsou chvíle,
kdy je to nejen zbytečné, ale navíc také škodlivé. Raději udržuj silné
přátelství. Argumentační hádky dělají z přátel nepřátele. Když se však naučíme
řešit konflikty aniž bychom se u toho museli zbytečně ubíjet argumenty,
zjistíme, že konflikty jsou příležitosti k růstu: Jen díky konfliktům se totiž opravdově poznáme – to je pro přátelství
nezbytné.
Žádné komentáře:
Okomentovat