úterý 25. května 2021

Restart | Znovunastartování vztahů

Před námi je postupné uvolňování po dalším lockdownu - už několikáté. Podobně jako loni v létě, i letos je potřeba, abychom při restartu měli na paměti několik oblastí, kde se nám nový start bude velice hodit. Mám na mysli zejména restart naděje, restart financí a restart vztahů. Jako třetí potřebujeme restart vztahů, protože lockdowny ovlivnily s kým a jak trávíme čas a kdo je pro nás důležitý a kdo zásadní. Vztahy zastavením vždy utrpí.

Podívejme se na praktické příklady v různých oblastech zastavení: 

Nemoc: Když někdo nečekaně onemocní, nejprve se zvedne vlna solidarity – všichni posílají pozdravy, upřímně se modlí a přeji rychlé uzdravení. Jenže, pokud se nemoc rychle nevytratí, unaví se spíše tato solidarita. Přirozeně. Život jde dál. Znáte to přísloví: „Sejde z očí, sejde z mysli.“ Postupem času se zajímá stále méně lidí, na zprvu šokující nemoc si prostě do jisté míry zvykli. A když ne, bojují s jiným pokušením: redukci vztahu. Probírali jsme to v sérii FF19 | Manželské tsunami. Když udeří nemoc, máme pokušení vnímat nemocného primárně jako pacienta více než jako partnera, přítele, člověka. 

Smrt: Tak zde je jasné, že nemluvíme o zesnulém, ale o jeho blízkých. Podobně jako u nemoci se zvedne vlna účasti a lítosti, ale v průběhu chvíle se začne vytrácet. Problém je, že mnozí opuštění začnou prožívat zármutek ze ztráty až později, když odezní prvotní šok – jenže s tímto šokem zmizí většinou i zájem a účast, takže na zármutek pozůstalý zůstává sám. 

Rozvod: Už z principu je rozvod hlavně o rozpadlém vztahu. Ale nejen to, rozvodem ztratíme i část přátel. Ne proto, že by byli nutně na straně druhého partnera, ale právě proto, že nejsou na ničí straně. Byli přátelé obou manželů, ale pokud se jejich vztah rozpadne, jsou nuceni (často podvědomě) zaujmout stanovisko a postavit se na jednu nebo druhou stranu. Pokud jsou ale k obou stranám neutrální, většinou to znamená, že se vztah s oběma stranami začne vytrácet. 

Bankrot: Ani tady to není překvapivé. Kromě toho, že se bankrotářům často rozpadá rodina je tu i fakt, že pokud jste bohatí, pak pro některé lidi máte hodnotu kvůli svému bohatství. Něco od vás chtějí. A pokud najednou zchudnete, zmizí i lidé, kteří se vyhřívali na slunci vašeho úspěchu. A pak tam máme ještě 

Covid: Asi i tady je jasné, že vztahy trpí tím, že jsme byli přinuceni (nebo jsme to udělali i dobrovolně) k izolaci, karanténě, odstupu. Vztahy nutně trpí, digitál na dálku to nespraví (ale spíše ještě bude hrát roli v odcizení).

Je tedy jasné, že zastavení a náraz do zdi nutně ovlivňuje naše vztahy. Restart ve vztazích ale potřebujeme i v jiné situaci, a to když jsme uvízli s někým, kdo nás sráží dolů, kdo nám ubližuje. Před nějakou dobou jsem slyšel přednášku amerického psychologa Henryho Clouda, který tvrdil, že v životě se potkáme a máme různou interakci se třemi typy lidí: moudrými, hloupými a zlými. Zatímco moudří lidé skutečně reagují na to, kde jsme a dokáži se přizpůsobit, hloupí mají tendenci si vždy skutečnost přibarvit ve svůj prospěch - problém není nikdy na jejich straně. Nejhorší jsou ale zlí lidé - ti nám prostě ublíží. Možná si říkáš, že je to příliš temný pohled na lidi, že přece každý člověk má potenciál být dobrým. Ano, má. Ale mnozí lidé na tento potenciál rezignovali natolik, že jsou skutečně zlí. 

Autoři Bible nad tím nezavírají oči. Proto je charakterizují takto (Přísloví 17:4) Zlý člověk dá na ničemné řeči, lhář poslouchá zlé jazyky. (Přísloví 29:6) Zlý člověk vězí v pasti hříchu, spravedlivý je plný radostného smíchu. Ježíš - zdá se - nemá problém nazvat některé lidi dobrými a jiné zlými, projevují se podle něj podle toho, co ze sebe vynášejí na povrch (Matouš 12:35): Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé. Ne nadarmo se tedy Žalmisté modlí, aby je Bůh před zlými lidmi ochránil (Žalm 43:4): Zjednej mi právo, Bože, buď mým obhájcem před bezbožným národem, zachraň mě před lstivým a podlým člověkem! Tato modlitba ukazuje, že nemusíme se nechávat vlivu zlých lidí ve svém životě - naopak bychom se před nimi měli chránit. Díky tomu pak můžeme být požehnanými lidmi, jak čteme hned v prvním verši prvního Žalmu 1:1 Blaze člověku, který nechodí, jak radí ničemní, na cestě hříšných nestojí, ve spolku posměvačů nesedí. 

Tvrdé zastavení a zlí lidé mohou samozřejmě mít spojitost: Buď je zastavení přímo zlými lidmi způsobeno, nebo se po nějakém jiném zastavení okolo nás začnou zlí lidé vyskytovat, protože vycítí příležitost se jakkoliv obohatit na úkor oslabeného člověka. Podobně jako se supi slétají tam, kde vidí oslabené zvíře, které slábne a umírá. O to víc je nutné prožít restart ve vztazích - vědomě se obklopit opravdovými přáteli, a to i tehdy, kdy nás instinkt a přirozenost zastavení spíše svádějí stočit se do klubíčka a uzavřít se do ulity.

Když ale říkám “vědomě se obklopit opravdovými přáteli”, nemyslím tím obklopit se lidmi, kteří nám schvalují vše, co se stalo nebo jsou uměle pozitivní. Zde leží velké pokušení. Zažijeme-li zlého člověka, hledáme někdy ochranu v jiném vztahu, a přirozeně tíhneme do takového, který je pozitivním protipólem současného člověka. Jenže zlý člověk může mít různé podoby a někdy se vyklube z chápavého pozitivního protipólu. Spadneme z deště pod okap. Všimli jste si, jak přesně tohle opakují lidé v partnerských vztazích? Utíkají před jedním zlým člověkem, aby skončili v náruči podobně zlého člověka. A často se tak děje za varování opravdových přátel. Opravdové přátelství totiž není neustále, pozitivní ano. 

Paradoxně, zažijeme-li zlé lidi, chceme se restartovat u těch, kteří jsou výhradně na naší straně, a v okamžiku, kdy nám takový pozitivní kamarád řekne na něco ne, nebo ukáže, že se někde pleteme my, máme tendenci ho strčit mezi právě ty zlé lidi, od kterých se snažíme utéct. Pravé přátelství je láska vůle, a zahrnuje nejen podporu, ale také pravdu v lásce, a vnitřní závazek, že spolu překonáme i nesouhlas. V dnešní době jsme svádění k neustálým kompromisům a chybějícímu závazku. Přátelé máme jen, když říkají to, co chceme slyšet - jinak je vyměníme za jiné přátelé. Už tím ale přátelství zcela likvidujeme a vytváříme síť nestálých a povrchních vztahů. Musím říct, že mě v tomto docela dost pomáhá církev. Ta, jak je patrné, se netvoří pouze z přátel, nýbrž je to spíše rodina - lidé, se kterými bychom se v přirozeném světě nikdy nepotkali a nespřátelili. 

Pak je zde ale ještě jedna důležitá rovina restartu. Restart vztahů je přirozený - jsme v nějaké životní fázi a některé vztahy jsou jen na sezónu našeho života. To je jedna z nejdůležitějších pravd o přátelských vztazích, kterou jsem se naučil. Vždy mě trápilo, že s některými přáteli jsem ztratil vztah poté, co jsem se pohnul do jiné fáze života - odstěhoval se, uvěřil, změnil názory, změnil prostředí, a tak podobně. Zatímco jiné vztahy - a těch je mnohem méně - všechny změny přežily bez potíží. Hledal jsem, kde je chyba. Často se tak stalo bez nějaké zjevné příčiny nebo nějakého konfliktu. Prostě se to stalo. Někdy tam konflikt vznikl. Pak jsem ale pochopil, že mnoho vztahů v životě máme skutečně jen na okamžik. Jen na konkrétní životní fázi. 

Když jsme třeba začínali Element, přidala se k nám jedna rodina. I když, přidala je moc honosné slovo. Ve skutečnosti nám řekli, že žijí v jiném městě a chodí do jiné církve a hodlají tam zůstat. Pár měsíců ale budou chodit k nám, aby nám pomohli začít, udělat to, co je potřeba a prostě nám fandit. Vlastně zafungovali jako lešení, pod kterým jsme mohli stavět církev, do které dnes chodíte. Jsem jim vděčný dodnes. Bylo to ryzí a bylo to na sezónu. A tak je to s mnoha dalšími vztahy. Některé vztahové problémy máme, že tento jednoduchý princip nechápeme a snažíme se na sílu držet vztah, který se již vnitřně vyčerpal nebo se zadřel. Jistě, nemluvím zde primárně o manželství, ve které kombinujeme více druhů vztahu a kde máme závazek na celý život. Mluvím zde především o přátelích a spolupracovnících. 

V křesťanské části Bible je příběh, který tento princip ilustruje. Když vznikla církev, měla mezi sebou apoštoly - cestující lídry, kteří zakládali nové církve, kázali, a upevňovali stávající komunity víry. Patřila mezi ně originální Dvanáctka od Ježíše, ale i další muži a ženy, kteří uvěřili později. Mezi nimi to bylo pracovní duo Barnabáš a Pavel. Oba apoštolové, obklopeni týmem spolupracovníků, cestovali, kázali, uzdravovali, a vůbec prožívali velké dobrodružství. Skvěle se doplňovali, ale pak se jednoho dne rozhádali. Skutky 15:36-40 

Po nějaké době Pavel řekl Barnabášovi: „Pojďme se vrátit a navštívit naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali Pánovo slovo, ať zjistíme, jak se mají.“ Barnabáš chtěl, aby s sebou vzali i Jana Marka, ale Pavlovi se to nezdálo, protože je v Pamfylii opustil a nešel s nimi do díla. Vznikl z toho tak ostrý spor, že se spolu rozešli. Barnabáš vzal s sebou Marka a odplul na Kypr, kdežto Pavel si vybral Silase, a když ho bratři svěřili Boží milosti, vydal se na cestu. 

V jádru šlo o to, že oba měli s Janem Markem špatnou zkušenost, když je před nějakou dobou opustil. Barnabáš chtěl Markovi dát ještě jednu šanci, ale Pavel vnímal, že s nimi byl jen na sezónu a byl čas si najít jiné spolupracovníky. Kvůli tomu se nakonec celý tým rozpadl. Kdo měl pravdu? Lukáš, který knihu Skutků píše, cestoval s Pavlem, věnuje se tedy jemu a o Barnabášovi mlčí. Ale o mnoho let později píše Pavel v jednom z posledních dopisů tato slova (2. Timoteovi 4:11): Jediný Lukáš se mnou zůstal. Vyzvedni Marka a přiveď ho s sebou; velmi potřebuji jeho pomoc. A v dopise Filemonovi 1:23-24 píše: Pozdravuje tě Epafras, můj spoluvězeň v Kristu Ježíši, a moji spolupracovníci Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš. Když je s námi někdo na nějakou fázi života, která skončila a následně skončí i vztah, neznamená to ovšem, že tomu tak musí zůstat navždy. Pavel Marka odmítl jako spolupracovníka, ale Barnabáš se mu věnoval i nadále. O nějakých 12-15 let později je ale Marek pro Pavla ceněný spolupracovník a jeden z mála věrných, kteří s Pavlem zůstali až do konce. Restart ve vztazích totiž někdy znamená obnovu ve vztazích, kdy se k nám do další životní fáze vracejí ti, kteří v jiné fázi našeho života z ní odešli. A to je pro restart důležitá zpráva.

Někdo jednou řekl, že jsi-li na konci života sám, je to tvoje vina. Možná je to tvrdé a kruté, a možná to tak někdy není. Ale ve většině případů tomu tak je. Kéž máme dostatek moudrosti a dostatek milosti, abychom restartovali vztahy tam, kde je to potřeba a utekli do nového restartu před zlými lidmi.

Žádné komentáře:

Okomentovat