Jak (ne)řešit konflikty

Slovem komunikace chápeme mezilidský dvousměrný přenos informací a emocí. Komunikace je celoživotní pouť, kde slaďujeme čtyři základní způsoby vyjadřování: slova, gesta, skutky a celkový postoj. Za většinou nedorozumění není přílišné zahledění do sebe nebo zlý úmysl, ale obranné reakce, které vytlačí snahu o dorozumění. Jistě chápeme, že jsme se všichni učili někde komunikovat, nejvíce ve své rodině, která nás formuje spolu s naší kulturou asi nejvíce. Znáte to, jedeme na dovolenou a neznáme jazyk. Mluvíme tedy svým pomalu a myslíme si, že nám tak druzí budou rozumět. Nebo se setkáváme s různými kulturami, kde stejné výroky znamenají různé věci. A zcela jistě, jedno z míst, kde se tato forma projeví v plné kráse, je zcela jistě manželství. Oženíme se nebo se vdáme a přistupujeme s navyklými způsoby komunikace: klid a samota versus argumentace.

V manželství bychom měli budovat kromě romantické složky, která hledí s pocitem zamilovanosti jeden na druhého, také ryzí přátelství, které je naopak charakterizované tím, že hledíme jedním směrem. Zdá se, že Bible to popisuje podobně. Doporučuje, aby si křesťané brali zase křesťany, protože je těžké, abychom kráčeli jedním směrem, když v tak základní otázce (která určuje naše hodnoty a způsoby) se rozcházíme. Říká například na první pohled tvrdá slova: Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! (…) A jaké spolužití světla s temnotou? (2. Korintským 6,14) Jho obvykle bereme jako něco negativního, něco co nás spoutává (vysvětlit roli jha). Ale víte, manželství je svým způsobem jho. Může být místy lehké a radostné, místy nám může připadat těžké. Nejprve se radujeme, že jsme s někým spojeni, ale pak začínáme cítit, že nás tento vztah svazuje (těžké to v dnešní době, co nemá ráda závazky). Je to opravdu, jako bychom byli spojeni dohromady a táhli jedním směrem. Pokud v manželství chceme vydržet, potřebujeme se naučit sladit krok a držet společný rytmus. Komunikace v manželství je o procesu slaďování rytmu. Mluvíme sice o komunikaci v manželství, ale musíme si uvědomit, že něco je mnohem důležitější než komunikace: a to manželství samotné. Vztah, který totiž spolu máme, zásadně ovlivní naší komunikaci. 

Manželství je skvělá věc a svatba je nádherná událost. Já tedy osobně svatby miluji. Ale za léta jsem si všiml jedné zvláštní věci. Lidé obecně plánují svatbu více než samotné manželství. Plánují šaty, hostinu, hosty, pozvánky, obřad atd. a zapomínají, že na rozdíl od většiny pohádek svatba není konec, ale začátek. A tak se musíme naučit spolu komunikovat a rozumět si a nemůžeme to přeskočit. Potřebujeme pochopit několik základních východisek:

·      Abychom si porozuměli, potřebujeme si uvědomit důležitost minulosti. Každý člověk je zároveň viníkem i obětí. Neseme si jizvy z různých situací. A to nám může v komunikaci bránit. Psycholog Paul Tournier popisuje ženu, která za ním přišla s vážnými problémy, a on se ji zeptal, co si o tom myslí manžel. Její reakce byla typická: „Víte, můj manžel je jako tajuplný ostrov. Stále ho obeplouvám kolem dokola a nemohu najít místo, kde bych mohla přistát.“

·       Abychom si porozuměli, potřebujeme odvahu se projevit. Jinými slovy, potřebujeme se naučit komunikovat všemi čtyřmi způsoby (slova, gesta, skutky a postoje) v souladu. Musíme sebrat odvahu podívat se jeden druhému do očí a mluvit spolu, i když jsme to už možná zkoušeli mnohokrát bezvýsledně. Můžeme hrát známou manželskou hru na „poslední slovo“. Proč ji hrajeme? Máme strach z nesouhlasu a z kritiky (od lidí, které máme rádi, bolí někdy nejvíce) a bojíme se nevyžádaných rad. Nevyžádaná rada ale působí jako obvinění více než jako pomoc.

·       Abychom si porozuměli, musíme připustit, že muž a žena jsou jiní. A to dokonce více, než jsme ochotni si přiznat. Obvykle muž myslí více teoreticky, a žena myslí více na lidi. Muž je zaměřen technicky, žena na detaily. Muži vyjadřují slovy myšlenky a informace, kdežto ženy emoce a pocity.

-     Abychom si porozuměli, potřebujeme lásku. Je jisté, že mezi láskou a porozuměním je blízká souvislost. Tak blízká, že ani nevíme, který cit je vlastně první a který z něho vyplývá. Když člověk vnímá hlubokou lásku, pak je připraven se sdílet otevřeně i o nejhlubších věcech. Láska je samozřejmě mnohem více než pocit. Je to postoj, který zaujímáme, a který se prakticky projevuje v našem chování. A protože jednáme jinak podle toho, jací jsme, a co jsme se naučili, nechápeme někdy projevy lásky toho druhého. Mluvíme jiným jazykem (slova ujištění, pozornost, přijímání darů, skutky služby a fyzický kontakt).

Je s podivem, kolik lidí plánuje svatbu, ale nenaplánuje si život po ní. A přesto náš příběh nekončí svatebním vrcholem, ale místo toho začínáme psát novou, a především společnou, knihu. Proč tedy v tomto příběhu tolik lidi selhává? Možná proto, že se nenaučili jednoduchý princip manželství, který můžeme nazvat Princip plochých krabic. Před několika lety na prvním našem FamilyFestu řekl anglický pastor Peter Read, že manželství je jako nábytek z IKEA: bylo vyrobeno v nebi, ale na zem přichází v plochých krabicích. Zdá se mi, že je to nejlepší rada o manželství, kterou jsem kdy v životě slyšel. Pokud znáte nábytkářský obchod IKEA, jistě víte, že je to oblíbené místo mnoha manželek, včetně té mé. IKEA je dnes největší nábytkářskou firmou na světě a je známá tím, že všechno co se tam prodává, koupíte v plochých krabicích (čímž šetří za dopravu) a vy si to doma musíte smontovat sami. A protože se jedná o nábytek především pro mladé lidi, čas od času musíte přitáhnout šroubky, které se vám používáním toho nábytku rozklížily a uvolnily.  Manželství je velmi podobné. Manželství bylo učiněno v nebi (jako křesťané věříme v Bibli, která tvrdí, že Bůh je autorem manželství – už při stvoření člověka), ale na zem bylo posláno v plochých krabicích. Je na nás, jak si ho sestavíme, nemůžeme čekat na to, že to udělá někdo za nás, nebo dokonce, že by se to poskládalo samo (to jsem zkoušel u toho nábytku a fakt to nefunguje)!

Musíme si tedy nábytek sami smontovat a to chce čas a úsilí. A co více, čas od času si musíte i v manželství „přitáhnout šroubky“. Co tím myslím? Například to, že si vážně pohovoříte o věcech, které vás trápí a ze kterých naopak máte radost; nebo si zajdete na nějaký manželský seminář či si přečtete knihu o manželství, která vám pomůže lépe sobě porozumět. A především, rozhodnete se počítat s Bohem v každodenním životě a každodenních manželských krocích. A pak, je tu jedna rada, kterou nám dává pro šťastné manželství samotný autor: Bůh. Efezským 5,21-25 Podřizujte se jeden druhému v bázni Kristově: Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sebe samého za ni vydal.

Po dlouhou dobu si lidé mysleli, že křesťanství utlačuje ženy kvůli veršům, jako je ten, který jsme právě přečetli. Ale opak je pravdou. Křesťanství byl jediný světonázor, který dával ženě stejné postavení jako muži. Ale na druhé straně, Bible nezamlčuje, že muž a žena jsou jiní, mají jiné role a úlohy a jinak reagují na druhého. Tento přístup funguje pouze za předpokladu, že se dokážeme podřídit jeden druhému: tedy nechováme se jako šéf, ale jako služebník. A pak, je tady tento vzájemně vyvažující se princip, který dokáže způsobit, že manželství bude vzkvétat a bude dlouhodobě fungovat

·       Žena se má podřídit muži. Co to znamená? Znamená to, že žena reaguje na vnitřní touhu každého muže vést a být respektován. Jen muži se perou za čest, očekává se to od nich, protože respekt a úcta je jejich životní touhou. Proto neexistuje horší zbraň proti muži než zesměšnění, neúcta a ponižování. Když se žena muži podřídí, odzbrojí ho a otupí jeho hroty. Znamená to, že si má žena nechat všechno líbit? Že by snad měla být ničena nebo znevažována? Že by na její názor neměl být brán zřetel? Že by měla být služkou manželovi? Že by měla držet pusu a krok? Ne!

·       Muž má milovat ženu a má být připraven se za ni obětovat. Tady je princip, který Bůh ustanovil jako vyvážení podřízenosti ženy. K udržení manželství a šťastnému vztahu je potřeba obou stran. A mužova role je milovat ženu jako Kristus: tedy tak, že je připraven za ni i zemřít. Taková láska jsou více než slova, jsou to činy. A tady je onen háček. Pokud bude muž opravdu milovat ženu, ta nebude muset si nechat všechno líbit, protože muži půjde především o její dobro. Nebude znevažována, protože láska je protikladem znevážení. Její názor bude láskyplně brán na zřetel, protože milující neudělá nic bez milované. Nebude služkou, protože láska se obětuje a vydává. Nebude muset držet pusu a krok, protože láska se zajímá o názory druhého. Láska muže odzbrojuje ženu, protože reaguje na její vnitřní touhu být milována (proto mají ženy rády romantické filmy).

Utahování manželství chce z naší strany zaměřené úsilí: podřizování ženy a lásku muže. A když tyto vlastnosti budeme v našem manželství rozvíjet, stane se naše manželství pevným: žena se podřídí, ale díky lásce muže nebude utlačena; muž bude vést, a díky své lásce nebude utlačovat. A výsledek? Manželství, které vydrží a ve kterém doběhneme spolu.