_txt: Tvé místo v příběhu

Minulý týden jsme začali novou sérii s názvem _txt, ve které se vás snažím motivovat, abyste četli Bibli. Ta je totiž něco jako Boží smskou, jeho zprávou, kterou nám posílá, a která může velmi změnit náš život, kdybychom se jí trochu věnovali a trochu ji četli, a trochu ji poslouchali. Samozřejmě, že znám všechny důvody, proč to nejde: nejsme zrovna čtenáři (zajímavé je, že tenhle argument nikdy nepoužijeme u čtení smsky), máme toho moc (ve skutečnosti čteme všechno, co považujeme za důležité), nevěříme Bibli (nic ovšem nečteme s vírou v pravdivost toho, co je napsáno před tím, než to čteme), a především, Bible nám přijde složitá. Právě proto, že tohle je pravděpodobně nejčastější důvod a zároveň skutečný problém mnoha lidí, kteří to zkusili (a zadrhli se hned na začátku v Leviticusu), se tomu v této sérii věnujeme, a já doufám, že se naučíte Bibli číst tak, že vám to dá smysl a hlavně, že ji pochopíte v kontextu jejího příběhu. Bible totiž není učebnice, vědecká literatura, není to encyklopedie ani historický archív, a pokud ji takto čtete, nutně se dostanete do sporů o to, jak ji chápat právě v oblastech, o kterých mlčí. Ne, Bible není učebnice, je to svědectví o Božím jednání s člověkem. Jako v každém jiném svědectví je důraz na tu dějovou linku, kde nám Bůh chce něco říct: Jak chce, abychom rozuměli jeho příběhu, a jaké místo máme sami v jeho příběhu.

Možná jste si někdy řekli, že byste v Boha uvěřili mnohem snadněji, kdybyste viděli nějaký zázrak nebo jasné znamení. Před lety jsem měl například zajímavou konverzaci s nevěřícím přítelem, který mi řekl, že by uvěřil, kdyby viděl nějaký spektakulární zázrak: třeba nárůst chybějící ruky. Měli jsme na to téma zajímavou debatu. Jeho otázka však nebyla vůbec špatná. Proč vůbec Bůh raději nepoužívá zázraky nebo jasná znamení? Proč místo toho vypráví příběh? Určitě se shodneme, že dojem z úžasných akcí a zážitků je dočasný. Právě nadpřirozená povaha těchto zážitků způsobuje, že nám v mysli blednou a nakonec v ní zůstávají spíše jako sen, než skutečnost. Kromě toho, neexistuje nic, co by nemohlo být vysvětleno více způsoby. Vždycky to může být náhoda, vždycky se děly nevysvětlitelné věci, ne? Navíc, my jako křesťané věříme, že tento svět je uprostřed duchovní války, a ďábel se snaží aktivně otupit uši posluchačů tak, aby Boha neviděli ani tam, kde stojí hned vedle. Konečně, Bůh chce milující vztah důvěry: spektakulární věci vytvářejí poslušnost, ale ne lásku. Bible nám ale dává naději, protože je vzkazem od Boha.

Víte, jeden z důvodů, proč lidé Bibli nečtou je, že je to těžké. Bible totiž není chronologická. Je to proto, že Bible vlastně není kniha, je to ve skutečnosti knihovna dokonce ani ne knih, ale starověkých svazků, celkem 66 svazků různé délky. Zázrak tak není to, co je v Bibli, ale Bible samotná. Zamyslete se nad tím, nejstarší části Bible byly napsány Mojžíšem nějakých 1400 let před Kristem a poslední, napsané okolo roku 66-68 po Kristu Apoštolem Pavlem, což znamená, že literatura Bible byla psána v průběhu 1500 let více než 40 autory. Což znamená, že se tito autoři nemohli sejít na kafe v Mekáči, aby si ujasnili, jak ten příběh dohromady napíšou. Přesto všichni dohromady píšou jeden stejný příběh: příběh vykoupení. Příběh, jak si Bůh znovu získává srdce vzbouřené rasy. Příběh otce, jehož syn utekl s majetkem, ale otec s láskou na syna čeká. Je to poezie, proroctví, akce, reakce, a všechno, co správný příběh má být. Je to jeden příběh, který je napsán v obrovském časovém úseku, a po čtyř set let dlouhé odmlce, o které si za chvíli povíme více, navazuje tento příběh jako by nikdy nit nebyla přerušena.

Bible se skládá ze dvou částí: Starého a Nového Zákona. Slovo „zákon“ je trochu zavádějící, protože lepší překlad slova by byla smlouva. Bible vypráví o staré smlouvě a nové smlouvě. Starý zákon vypráví vlastně hned o několika smlouvách, které Bůh uzavřel: Smlouva s Noem po potopě, smlouva s Abrahámem, smlouva s Davidem, a podobně. Když ale přišel Ježíš, u poslední večeře svým následovníkům řekl, že s nimi uzavírá novou smlouvu, která je zakončením všech smluv: Bůh teď uzavírá nový vztah založený na sobě a své smrti. Proto když o stovky let později lidé dali dohromady dokumenty o smlouvách s Bohem, rozdělili to na dvě půlky, jednu, pojednávající o všech smlouvách, a druhou, o té konečné smlouvě, kterou Bůh uzavřel.

Jenže, pochopíme Bibli, když ji začneme číst? Nezadrhneme se na tak nesrozumitelném místě, že nás to odradí? Dnes se vám tedy pokusím vysvětlit kontext Božího příběhu tak, abyste mu porozuměli a shledali Bibli jako velmi užitečnou. Začneme tím, že se podíváme na papír, který návštěvníci Elementu dostali u vchodu do sálu a ostatní si ho můžete stáhnout zde. Na jedné straně máte seznam všech Starozákonních a Novozákonních knih Bible v pořadí, jak je najdete ve své Bibli. Problém s tímto rozdělením je ten, že není chronologický, a proto se podíváme na druhou stranu, abyste viděli dějovou linku. Dějová linka je ten prostřední pruh. To je příběh. Vidíte ty ostatní knihy nahoře a dole, což nejsou nic jiného, než komentáře k událostem, které se děly. Je to podobné, jako by sis udělal album fotek svého života (to by byla ta dějová linka), ale ke každé fotce bys ještě přiložil nějakou písemnou zprávu, deník, žurnál, kde bys popisoval, co jsi zrovna během těch událostí prožíval, případně jaké jsi měl emoce nebo za co ses modlil. To dělá z Bible jedinečnou knihu: zachycuje nejen příběh, ale také vnitřní pocity aktérů příběhu. Když se podíváš, vidíš příběh a zároveň deník králů, a modlitby proroků.

Abych ti dal příklady: 2. Samuelova 11. kapitola zachycuje příběh o Davidovi a Batšebě. Zároveň David psal žalmy, kde popisoval, co a jak prožívá s Bohem i se sebou. V Žalmu 51 pak David popisuje, co se modlil a jak se cítil poté, co byl se svým hříchem konfrontován. Máš tedy příběh i vnitřní příběh. 1 Královská mluví o Šalamounovi, ale pak máme tři knihy, které tento král napsal: jeho moudrost, jeho frustraci, a jeho milostnou báseň. Vidíš, Bible je multižánrová.

Teď se podívej na 70 let v exilu, kdy se Bůh naštval na Izrael a nechal je přestěhovat do vyhnanství. Dějová linka je přerušena, ale Daniel a Ezechiel popisují, co se dělo v Boží mysli během té doby vyhnanství, a je tam taky trocha historie. Další kniha je Ezdráš, což je příběh o návratu do zaslíbené země, a nad ním jsou tři proroci, kteří v té době psali o tom, co se chystá příště. Díky tomu se dostáváme na konec Starého Zákona, do knihy Nehemiáše.

Po knize Nehemiáš nastává velmi dlouhá odmlka, kdy byla dějová linka přerušena, a proroctví utichly. Tato odmlka trvala 400 let. Všechny ty slavné antické příběhy, které ses učil ve škole (Peršané, Alexander Veliký), to všechno se stalo v tomto období čtyři sta let. Skoro se zdá, jako by světlo vyhaslo a Bůh se zcela odmlčel. Stovky let prošlo a Bůh je zticha. Zdá se, že celá víra je jen další prázdný mýtus, jen legenda. Rodiče vyprávějí příběhy, náboženství běží, oběti se obětují, učenci se hádají nad teologií, ale Bůh je nikde. Místo zaslíbení a království, Izrael je převálcován Řeky a Římany. Po dlouhých čtyři sta letech, se Bůh ukáže mladé teenagerce jménem Marie, a této drobné dívce řekne: Vracím se zpět. Narodí se ti Syn, který bude Spasitelem světa. Víš, co je ale úžasné? Nad Nehemiášem vidíte několik proroků, Agea, Zachariáše, Malachiáše, kteří jako poslední proroci předvídali, co Bůh udělá příště. Proto Židovští lídři celé ty roky čekali na to, až Bůh naplní své slovo. Poslechněte si, co přesně říkali:

Malachiáš 3:1
Hle, už posílám svého posla, aby připravil cestu přede mnou. Pak náhle přijde do svého chrámu Panovník, po němž se ptáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, už přichází, praví Hospodin zástupů.

Bůh přijde znenadání, náhle, s překvapením: ten Bůh, po němž se stále ptáte. Čtyři sta let nic a pak najednou se objeví ten podivný muž ve velbloudí kůži, který vyhlašuje: Připravte se, Boží království je blízko, připravte se! To se nestalo dlouhé roky, proto se náboženští vůdcové tak ošívali, ale Jan Křtitel říká: Já nejsem Mesiáš, já jsem jen předskokan. Jan o sobě mluví jako o někom, kdo je předpovídán v Malachiášovi. A pak najednou přichází k řece jeho bratranec Ježíš, a Jan říká: Hle, konečně, předskokan může jít, protože ten, o kom to celé je, Mesiáš, Spasitel, ten právě teď přichází. Ježíš naplňuje proroctví, a to je vyvrcholením všech smluv a ustanovení nové smlouvy: to je příběh vykoupení! Tohle není jen nějaké náboženství, tohle není jen nějaký prorok, tohle má obrovský dopad!

Nový Zákon je také rozdělen do 4 sekcí. Evangelia jsou čtyři portréty jednoho příběhu, Krista. Každý z nich popisuje příběh ze svého pohledu a mluví k jiným posluchačům. Matouš byl očitým svědkem, stejně jako Jan. Marek se ptal především Petra, jehož byl služebníkem, a Lukáš je považován za nejlepšího historika biblické doby, a jak sám píše, zjistil si velmi kvalitní podklady pro své evangelium od očitých svědků. V rukou máme evangelia jako nejzákladnější výčet (především) třech posledních Ježíšových let. Skutky jsou pak historií církve někdy do konce šedesátých let. Dopisy v Novém Zákoně jsou komentáře zachycených 30 let popsaných v knize Skutků. Můžeš například číst o návštěvě Pavla v Efezu, a dopis, který později napsal do církve, kterou tam založil.

Poslední kniha Bible je Zjevení. Pro křesťany je tato kniha oříšek. Někteří mají za to, že se věci v této knize popisované alegoricky teprve stanou, jiní že se už staly. Další mají za to, že obojí. Tuto knihu napsal Jan ve vyhnanství na ostrově Patmos. Je to fascinující kniha, se kterou bychom asi své studium začínat neměli. Nicméně, v knize Zjevení se mluví o Ježíši, který se znovu vrátí. Přesně to o sobě říká Ježíš i v evangeliích. Ve Zjevení pak Jan píše o chvíli, kdy Bůh utře každou slzu z očí, nebude tam už ani utrpení, bolest, hřích a smrt.

Podobně jako Židé po Nehemiášovi žili v období očekávání, i my dnes žijeme v období očekávání, kdy Bůh slíbil, že se vrátí, ale nám se to zdá, jako by to byl už starý (a nemožný) sen. Ale jednoho dne Bůh přijde znovu s překvapením. Starý i Nový Zákon je příběh vykoupení. Je to tvůj příběh. Ty máš své místo v tomto příběhu. Samozřejmě, Bible byla napsána více než 40 lidmi, ale způsobem, kdy bez domluvy byli schopni najít příběh Božího hledání. V celé Bibli se tato nit vine, stejný Ježíš, který přišel jako dítě Marii, který zemřel, to je stejný Ježíš, o kterém psal dopředu Izaiáš, je to ten, koho vyhlížel Abrahám. A stejný Ježíš se stal natolik mocným předělem dějin, že město zodpovědné za jeho smrt se na dlouhá staletí stalo vůdčím městem následovníků Ježíše. Víte, kolik lidí Římané popravili? Kolik z těchto popravených změnilo město zodpovědné za jeho smrt? Bůh píše příběh a ty máš své místo v něm. Budeš ochotný ho najít?