_txt: Zacinkání

Nedávno jsem při nějaké příležitosti vzpomínal, jaké to bylo v době, kdy jsme ještě neměli mobilní telefony. Já vím, že někteří si tuhle dobu nevybavujete a myslíte si, že s integrovaným mobilem se člověk rodí, ale skutečně existovala doba, kdy jsme si psali dopisy rukou a telefonovali se sluchátkem na drátě, které navíc nebylo jen tak někde. Ale s mobilními technologiemi nám přišla jedna věc, která pro mnohé z nás byla zásadní: smskování! Posílání krátkého textu bylo tak revoluční, že dnes celosvětově 74% majitelů telefonu (tedy zhruba 2,4 mld ze 3,3 mld) pravidelně smskuje, ale v mnoha evropských zemích, včetně ČR je to skoro 90%. Úplně nejvíce prý smskují Filipínci, kde to vychází na 27 poslaných textovek na člověka denně. A věřte tomu nebo ne, dokonce existují světové rekordy v posílání sms. Ten současný drží Sonja Kristiansen z Norska, která podle Guinessové knihy rekordů napsala bez chyby oficiální text soutěže za 37,28 sekund. Ptáte se, co je to za text? Tady je: The razor-toothed piranhas of the genera Serrasalmus and Pygocentrus are the most ferocious freshwater fish in the world. In reality, they seldom attack a human. Zkuste to sami, za jak dlouho to dokážete! Zkrátka smskování změnilo navždy způsob komunikace, zkrátilo slova, zničilo gramatiku, a ovlivnilo nás víc, než se na první pohled zdá.

Schválně, co uděláš, když se ti v kapse ozve zvuk příchozí zprávy? Pokud jsi jako většina z nás, uděláš přesně tohle: Podíváš se, kdo ti píše, případně si to hned přečteš. Není to tak? Je úplně jedno, že jsi právě na večeři s někým z rodiny nebo přítelem. Je jedno, že sedíš u stolu. Přišla zpráva a ty musíš vidět, co to je, protože co když je to velmi důležité? Vlastně tím nevědomky říkáš tomu, kdo sedí s tebou u stolu, že kdokoliv ti právě teď píše, je důležitější než on, a cokoliv ti chce říct, je více zásadní, než co říkáš ty. Necítíme se tak někdy, když to někdo udělá nám? My jsme ale ještě vychytanější. Když nám pípne zpráva, řekneme spolusedícímu, že se moc omlouváme, že jsme si to nevypnuli, rychle se snažíme hlasitost mobilu vypnout, ale při tom se nenápadně podíváme, kdo nám píše. Nemůžeme si pomoct, impuls je silnější než jsme my. Ti nejlepší z nás si pak odskočí na záchod, kdy důkladně zkontrolují, zda jim někdo nepsal! Proč je to tak silný impulz? Je to strach, abychom nepřišli o něco důležitého. Je to strach, abychom nezůstali napospas. Máme pocit, že kdykoliv nám tohle zacinká, děje se nějaká pohotovost! Umíte si představit, že jsem vyrůstal v domě bez telefonu? A pohotovost nepohotovost, byli mi jedno, jestli mi někdo chce volat. Vždyť nešlo o život a mohli mi to říct později, ne? Je to až neuvěřitelné, že když vám kdysi někdo volal, tak jste byli v pohodě.

Proč jsou tedy ty textovky tak zásadní a neodolatelné? Možná z těchto důvodů: Textuje ti pravděpodobně někdo, koho znáš. Málokdy dostaneš anonymní sms. Je to určitě něco, co se děje právě teď. Je to okamžité. Je srozumitelné, proč je to tak neodolatelné. Vždycky čteš textovku. Všimněte si, že se skoro nikdy neptáme: Četl jsi mou sms? Místo toho se ptáme: Dostal jsi mou sms? Víme, že když ji adresát dostal, určitě jsi ji přečetl. Jasně, může se stát, že si smsky nevšimneme a řekneme: Promiň, nevšiml jsem si, že jsem dostal smsku, měl jsem vypnutý/vybitý telefon. Nikdy jsem ale neslyšel někoho říct: Dostal jsem tvou smsku, ale nečetl jsem ji, protože mě nebaví číst. Víš, nejsem čtenář, tak jsem to nečetl. Raději bych si popovídal, prostě bych byl radši, abys mi zavolal. Kdyby nám tohle někdo řekl, připadal by nám hodně podivně, že?

Ale právě tyto výmluvy používáme tak často, když se jedná o textovku od Boha, ne? Bůh nám posílá svou zprávu, ale nečteme ji, protože nás nebaví číst. Přitom je jasné, že kdybychom tuhle textovu četli, životy většiny z nás by byly jiné, že? Kdybychom četli a chovali se podle toho, naše životy by vypadaly jinak, naše rodiny by vypadaly jinak, naše práce by vypadala jinak, naše rozhodnutí by vypadalo jinak, naše randění by vypadalo jinak, naše vztahy s tchýní a tchánem by vypadaly jinak. Ani bys pravděpodobně neměl tuhle tchýni a tchána… Kdybys jen dával pozor na zprávu, kterou Bůh posílá, kdybychom ji četli, a neignorovali ji. A víte co? Stejné věci lze aplikovat na sms a na text od Boha: Je to osobní (od Boha, který tě zná, který tě stvořil), je to relevantní (jsou plné nadčasových rad). Je to okamžité (zásadně by to měnilo tvé životy). Ta podobnost není vůbec náhodná. Víte, jak by vypadal jinak můj život, kdybych od svých dvanácti třinácti let nezačal číst zprávu od Boha? Neignoroval jsem ji a můj život je jiný.

Proto se tě v následujících třech týdnech budeme snažit přesvědčit, abys četl svou Bibli. A abys nedovolil výmluvám o tom, že nejsi čtenář, ti ji zabránit číst. Ty totiž jsi čtenář, pokud víš, že je to důležité. Budeme se snažit tě motivovat, abys Bibli četl. Pokud nevíš, jak ji porozumět nebo kde začít, pomůžeme ti a dáme nějaké dobré rady. Nabídnu ti plán čtení. Dokonce, i když ještě nevěříš v Ježíše, navrhneme ti plán čtení Bible jako ušitý pro ty, kdo v Ježíše nevěří. Prostě uděláme všechno, abychom ti to ulehčili a pomohli ti. A pokud náhodou Bibli nemáš a nemáš na ni, tak ti seženeme i tu Bibli. Nebo si ji můžeš zadara downoadovat do svého telefonu, počítače nebo tabletu třeba z YouVersion.

Víš, tvůj svět byl ovlivněn touto knihou. Dokonce když se cítíš vinen, nebo naopak v pohodě, je to ovlivněno touto knihou a dlužíš sám sobě, abys tuhle knihu znal. Dokonce když v Boha nevěříš, tahle kniha tvořila naši společnost a ty potřebuješ znát, co tam je, a ještě více, co tam není. Mnozí z nás totiž vyrostli v přesvědčení, že Bible něco říká, co vlastně neříká, a naopak. Budeš překvapený, jak moc na tom záleží. Mimochodem, víte, že jsou země, kde mít Bibli je nelegální? Kde stále je kniha pašována tajně. Jsou vlády, které se bojí, že jejich lidé začnou tuto knihu číst. Poslyš, nenech se oklamat tím, že je to těžká kniha! Ne, těžké je, když uděláš hloupá rozhodnutí ohledně svého života, ohledně svých vztahů a své budoucnosti. Dát několik minut denně čtení knihy, která nepatří vždy k oddechové literatuře, ale která ti může život zachránit, není těžké.

Možná si říkáš: Nečtu Bibli, protože v ní nevěřím. Ale ty nečteš nic proto, že tomu věříš! Copak čteš noviny, protože věříš všemu, co říkají? Ne, ty chceš vědět, co se děje, dokonce i kdyby si to novináři vymysleli, což se docela často stává při bulváru, ne? Copak čteš učebnici do školy, protože všemu věříš? Ne, ty chceš jen projít zkouškou a je ti jedno, jestli je to pravda nebo lež, hlavně aby to profesor uznal. Už vidím, že si kupuješ časáky s tím, že už dopředu všemu věříš! Nemusíš věřit, že Bible je pravda, abys ji četl. Prostě ji čti tak jako tak, jako normální knihu. Tahle kniha ovlivnila tvé myšlení a chování víc, než si myslíš, a ty si dlužíš její poznání.

Dneska se podíváme na pasáž, kterou v Bibli napsal David. Je to ten David z okřídleného příběhu o Davidovi a Goliáši. Zajímavé je to, že v době, kdy David psal tyto slova, měl pravděpodobně v rukou jen prvních sedm knih Bible (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deutronomium, Jozue a Soudců). Těchto sedm knih bylo dokonce napsáno stovky let předtím, než se narodil(není i to argument, proč Bibli nečíst: že je to stará kniha?), a navíc tyto knihy nepatřily k tomu nejzajímavějšímu, co v Bibli je.

Žalm 119:97-102
Jak velmi tvůj Zákon miluji - celý den o něm přemýšlím! Tvé přikázání stále se mnou je, moudřejším nad mé nepřátele činí mě. Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti, protože přemýšlím o tvých svědectvích. Rozumnější jsem dokonce nad starce, neboť se držím tvých pravidel. Od každé zlé cesty své kroky zdržuji, abych se řídil slovem tvým. Od tvých pokynů neodvracím se, vždyť ty sám jsi můj učitel.

David je král, ale říká, že zná Boží slovo a přemýšlí nad ním po celý den. Což nás přivádí k otázce: O čem přemýšlím já celý den? Jak to ovlivňuje mé rozhodování? V Písmu vidíme, jak Bůh vidí svět a jak ho řídí. Vidíme, co funguje a nefunguje. David říká, že je moudřejší díky tomu, že zná Bibli. Já jsem nasytil svou hlavu Božím slovem tak, že když jsem v rozhodování, vím, co mám udělat. Rozumnost je schopnost spojit tečky do obrázku. Vidíš věci, které na první pohled nemají nic společného. David má více moudrosti než učitelé, má moudrost nad svůj věk, protože zná Bibli. A protože se drží jejich pravidel. Nejlepší způsob, jak chápat Boha, je dělat to, co on chce. Poslušnost je předpoklad pochopení Božích cest. Věci jsou jasné na druhé straně poslušnosti.

Když přemýšlím nad Božím slovem, je to jako by k nám mluvil Bůh sám přímo. Každý, kdo Bibli čte, to zná. Všichni se snažíme poznat, co si Bůh přeje udělat. Ale co když nám Bůh chce něco říct? Co když ti Bůh chce něco říct víc než pro tebe něco udělat. Co když je Bible primárním způsobem, jak nám Bůh mluví?

Žalm 119:105
Svíce mým krokům je slovo tvé, svítí mi na cestě.

Tohle je hodně osobní. Není to nějaká komplikovaná teologie, nepotřebuješ k tomu velké vzdělání. Tohle je tak jednoduché: Udělal jsem mnoho chyb, ale potřebuji, abys mluvil ke mně stejně, jak jsi mluvil k Mojžíšovi. Když svítíš na mou cestu, vidím sebe tak, jak mě vidíš ty. Není snad pravda, že Bible je jako zrcadlo? Když se divám do ní, vidím sebe tak, jak mě vidí Bůh. Když se do ní nedívám, vidím ostatní mnohem více. Když nečtu Bibli, zvětšuju problémy jiných, ale mé slabosti jsou menší. Když nečtu Bibli, hodnotím svět jen podle toho, co vidím, jako by neexistoval rozměr věčnosti, život po smrti, a Bůh. Když Bibli otevřu, pak jsem okamžitě postaven do rovnováhy a kontextu. Čím více Bibli čtu, tím více se zaměřuju na Boha. Boží slovo je světlem na mé cestě. Bez Bible jsem sobečtější. Bible mi totiž nastavuje zrcadlo.

Dostali jsme smsku od Boha. Nestačí se jen modlit a říkat Bohu, co chceme, aby udělal. Je načase mu naslouchat, co chce říct on tobě. Co kdyby se rozhodl přečíst několik veršů tento týden? Co kdyby sis pořídil tento týden Bibli? Já ti příští týden poradím, jak ji začít číst tak, abys ji rozuměl. Jak ji začít číst tak, abys chápal souvislosti a zjistil jsi, jak moc je Boží smska pro tvůj život relevantní. Najdeš odvahu se do toho pustit?