Co je podle vás základní vlastnost manželství? Jinými slovy, bez čeho se žádné manželství neobejde? Obejdeme se bez peněz? Obejdeme se bez sexu? Obejdeme se bez komunikace? Obejdeme se bez dětí? Obejdeme se bez společných zájmů? Kdybychom to vzali až na dřeň, obejdeme se bez mnoha věcí v manželství, které nám z objektivních příčin mohou chybět. Můžete zcela jistě mít manželský vztah bez peněz, dokonce i bez sexu (byť to bych žádnému manželství nepřál); znám lidi, co spolu moc nekomunikují, děti jsou požehnáním manželství, ale ne cílem. Společné zájmy… Ach, to je tak hezká představa lidí, kteří spolu chodí, že budou dělat všechno společně! Opravdu moc hezká představa, ale každý z nás, kdo je ženatý nebo vdaná, tak ví, že je to jen romantický sen. Samozřejmě, že je důležité mít nějaké společné zájmy a dělat nějaké věci dohromady, ale dělat vše společně je cesta k (sebe)vraždě. Jen si to vezměte: já se rád koukám (a někdy ho i dělám) na sport. Takže když jsme se vzali, Dita souhlasila, že se mnou půjde na hokejový zápas. Byl jsem tak nadšený! Vzal jsem si ženu, která chce dělat věci se mnou! (Je jasné, že i ona měla své přání: například návštěvu IKEA.) Takže jsme přišli na zápas, a po první třetině mi Dita říká: „Můžeme jít domů, je mi zima.“ Miláčku, vždyť to byla jen JEDNA třetina! Teď nemůžeme domů. (Od té doby chodím sám :-)
Takže, co je nejdůležitější vlastnost? Většina lidí se shodne, že nejdůležitější je láska. Vždyť v rozpadajícím se vztahu lidi říkají: Už se nemilujeme. Láska je zcela jistě velmi důležitá veličina. Jenomže, co přesně láska je? Je to pocit? Je to zamilovanost? Je to romantika? Je to sex? Náš problém, který máme s láskou, spočívá v tom, že v tom máme trochu guláš. Láska je všechno a nic zároveň. Jen si vzpomeňte na nějaké podvědomé definice lásky z romantických filmů nebo populární hudby. Jenže láska v manželství je jedinečná kvůli své povaze, a kvůli tomu, že potřebuje skloubit hned několik druhu lásky dohromady. Taková láska překonává rozdíly, respektive si z rozdílů udělá přednost. Taková láska zahrnuje mimo jiné také svobodu a zodpovědnost. Díky této lásce můžeme nesouhlasit a dokonce se přít, ale ne jako nepřátelé, ale jako přátelé. Když mohou spolu dva lidé svobodně nesouhlasit, mají také svobodu milovat. Pokud svobodní nejsou, žijí ve strachu a jejich láska umírá, přesně jak píše apoštol Jan (1 J 4,18): V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání. A když dva lidé společně přijmout zodpovědnost za to, aby dělali, co bude pro jejich manželství nejlepší, může jejich jedinečná manželská láska růst.
Manželství bez jedinečné lásky je odsouzeno k přežívání. Co ale k jedinečné lásce patří? Která láska je pro manželství nejdůležitější? Zcela určitě potřebujeme náklonnost, což je rodičovská láska, nebo, chcete-li, láska opečovávající. Cítíme se dobře, když jsme potřební. Náklonnost je láska tolerantní a nediskriminující, nečeká nic převratného, a proto nemůže být jednoduše zklamána nebo zničena. Tuhle lásku nepotřebujeme jen v případě, že vychováváme děti, ale také když pečujeme jeden o druhého. Zcela určitě v manželství potřebujeme také vášeň ve smyslu erotické lásky. Éros zahrnuje sexualitu, ale sex přesahuje. Samozřejmě můžeme mít sexuální styk bez erotické lásky. Éros je zaměřený na druhého člověka, na rozdíl od sexuální touhu, která chce jen naplnění vlastních potřeb. Když máme pouze touhu bez vášně, jsme schopni odhodit člověka po „tom“ stejně tak, jako kuřák odhazuje vykouřenou krabičku. V manželství jistě potřebujeme také nesobeckou lásku. Právě agapé je v Bibli nejčastěji používána k vyjádření Boží lásky k člověku a k lásce, kterou bychom mezi sebou měli budovat i my. Agapé je láska nesobecká, která miluje bez zásluh. Pokud v manželství počítáš s Bohem (což čím dál více lidí počítá), pak tohle je láska, kterou dává do tvého srdce Bůh.
Ale pak tu máme ještě jednu lásku, která je pro manželství zcela nezbytná, a tou je přátelství. Přátelství je láska mysli. Rozhodli jsme se někoho mít rádi z vlastní vůle. Na přátelství není nic tělesného, nic co by nám zrychlovalo tep nebo při čem bychom se červenali či bledli. Z biologického hlediska nemá přátelství význam (zatímco éros způsobuje, že jsme vznikli a storgé, že o nás rodiče pečovali, přátelství není nezbytná životní funkce). Přátelství je průzračný, křehký a racionální svět svobodně zvolených vztahů. Přátelství je opomíjená, ale nezbytná láska v manželství. Věřím tomu tak moc, že když radím párům v krizích, vždy mě zajímá, zda je tam ještě základ přátelství. Pokud je, je velká šance, že se vztah uzdraví. Pokud není, hrozí, že to žel nevyjde a vztah zemře. Přestože je přátelství tak důležité, proč ho vidíme tak málo?
Když mluvím o přátelství, mám na mysli vřelost, dotyk, vzájemnou radost, společný smích, konverzaci. V přátelství se těšíme ze společného zájmu, společného hledání a společného cíle. Abys totiž získal opravdového přítele, potřebuješ chtít něco víc než jen najít přítele. Potřebuješ najít něco, co tě bude spojovat. V manželství potřebujeme mít oba druhy lásky: přátelství i erotiku, které se prolínají, ale mimo manželství zničí éros přátelství. Éros si žádá obnažená těla, ale přátelství obnažené osobnosti, což se dá udělat pouze dobrovolně. Přátelství bereme jako samozřejmost (většina vztahů totiž vzniká na základě přátelství), ale pokud přátelství i nadále neprohlubujeme, éros a náklonnost zabijí přátelství. Nakonec se pak stane, že se přátelství nenápadně vytratí, a zůstane nám společný cíl (třeba výchova dětí), nebo sexuální život, ale bez přátelství nám hrozí, že v našem manželství vyroste kořen hořkosti.
Autor knihy Židům napsal (12:15): Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé. Víte, o hořkosti moc nemluvíme, ale všichni víme, jak vypadá. Díky hořkosti se v našem nitru užíráme a vedeme fiktivní konverzace s tím, s kým jsme v konfliktu. Díky hořkosti nakazíme vztahy, které se pak dostanou do hluboké spirály dolů. Přemýšleli jste někdy o tom, vůči komu můžete zahořknout? Už to slovo implikuje, že to bylo vůči někomu, ke komu jste měli sladký vztah, koho jste milovali. Obecně vzato, zahořklí lidé jsou ti, proti kterým se někdo provinil, proti kterým někdo zhřešil. To zahrnuje nevěru, napadení, krádež, lži, nespravedlnost nebo pomluvy. Hořkost však ne vždy souhlasí s velikosti hříchu, ale s tím, jak moc milujeme provinilce. Zamyslete se nad tím. Když se proti tobě proviní cizí člověk, nazlobíš se, ale nezahořkneš. Když se však proti tobě proviní manžel/ka, sourozenec nebo velký přítel, zahořkneš právě díky své lásce, a z ní vyplývajících očekávání. Zahořknutí je tak naše volba jako reakce na hřích našeho milého proti nám. Zahořklí lidé řeší konflikty jako nepřátelé.
Jako ilustrace tohoto principu nám mohou posloužit životní příběhy dvou velkých křesťanů minulosti, kteří oba ovlivnili církev více než málokdo. Oba se oženili v pozdějším věku. Oba dva měli své mouchy a oba dva si vzali silné ženy. Přesto jejich příklad nemohl být odlišný. Prvním z nich byl Martin Luther. Tento bývalý katolický kněz a vůdce reformace, začal kázat proti celibátu. Jeho slovo vyslyšely jeptišky z jednoho kláštera, jimž Martin a spol. pomohli najít manžela a práci. Jedna ze žen ale zůstala sama. Jmenovala se Kateřina. Protože byla silná osobnost, šla za Lutherem a vyzvala ho, aby si ji tedy vzal sám. Martin to udělal se slovy, že jeho důvodem, proč si ji bere, je, aby pokořili ďábla. Zpočátku bylo jejich manželství samý konflikt (aby byli silní jedinci s mnoha rozdíly), ale naučili se spolu smát, a vybudovali hluboké přátelství (viz například příběh o Martinově depresi a černých šatech Kateřiny se slovy, že se připojí k žalu za smrt Boha). Nakonec Luther napsal: „Největším darem milosti pro muže je zbožná, bohabojná, domov milující žena, které muž může důvěřovat se vším, co má, se svým životem a mít ji jako matku svých dětí.“ Takovou ženu nalezl Martin.
John Wesley, zakladatel metodismu, se náhodně potkal ve věku 48 let s Molly, když uklouzl a zlomil si nohu. Molly, které bylo 41 let, byla bohatá vdova se čtyřmi dětmi. Za 8 dní (!) si ji vzal. Wesley byl velký dříč, neustále cestoval (stovky tisíc kilometrů na koni), neustále kázal. Když se oženil, Molly se snažila první čtyři roky cestovat s ním, ale nedalo se to kvůli neustálým nemocem a nebezpečí. Požádala jej tedy, aby omezil své cestování, ale John to rozhodně odmítl. Molly začala hořknout kvůli jeho neochotě, on zase kvůli tomu, že ho o to vůbec žádala. Výsledkem byly dva rozdělené životy a mnohaleté peklo. John a Molly se stali nepřáteli. Molly ho pomlouvala, aby zničila jeho službu, on ji ignoroval (nemoc), zatímco ale čile konverzoval s jinými ženami. Poslední roky žili v odloučení, a když Molly nakonec zemřela, trvalo několik dní, než zprávu o jejím skonu a pohřbu vůbec doručili Johnovi. John a Molly měli zahořklé manželství.
Manželství musí zahrnovat základ přátelství. Touha spolu zestárnout, odpouštět si, starat se jeden o druhého, sdílet se, to vše je shrnuto v přátelství. Kvalita manželství v dlouhodobém důsledku závisí na přátelství mnohem více než na sexu, penězích nebo dětech. Přátelství ve smyslu vzájemného respektu a vzájemného potěšení se společností toho druhého, je ochránce emocionálního bezpečí a tělesné věrnosti vztahu. Žena v Píseň písní řekla (5:16): Takový je milý můj, takový je můj přítel.
Jaké manželství chceš vypěstovat? Čím více hořkosti, tím více chladu, bolesti, kritiky, zloby, a vztahovačnosti. Čím více přátelství, tím více sdílení, vřelosti a smíchu. Chceš být Martinem a Kateřinou nebo Johnem a Molly? Láska navzdory rozdílům potřebuje zcela nutně PŘÁTELSTVÍ!
Žádné komentáře:
Okomentovat