Vítejte
u posledního dílu seriálu PROSTOR, kde jsme se společně dívali na to, jak si
vytvořit ve svém životě místo. Pokud totiž žijeme napnutí jako struna, nemáme
na nic čas, a navíc nám hrozí vyhoření. Jsme vlečenými lidmi, kteří se tolik
snaží, ale místo opravdového růstu se točíme velkou rychlostí v kruhu na
místě. Je to strašně frustrující, protože si ve skutečnosti přejeme
v životě opravdový růst: ve kvalitě, duchovně, tělesně, vztahově. Místo
toho však bojujeme se zlostí a myšlenkami na rezignaci. Pokud jste už
v této situaci, možná váháte, zda je pro vás vůbec nějaká naděje. Ano, je.
Ale proces nápravy nebude rychlý ani to nezvládnete sami. Pokud si vzpomenete
na začátek série, řekli jsme si, že podle Ježíše náš život a naší víru dusí
starosti, honba za iluzí finanční svobody a štěstí. Tato honba vytvoří okolo
našeho života husté křoví, takže nejsme schopni volně dýchat. V naší sérii
jsme se naučili, že se do této situace vůbec nemusíme dostat, pokud si
ustanovíme dobré principy hned na začátku: trávíme čas u toho, co nám nikdo nevezme (modlíme se ke Kristu, který
občerstvuje naši duši), získáme správnou perspektivu
ohledně délky našeho života (naše dny jsou sečteny), ustanovíme si to
nejdůležitější do středu svých priorit,
začneme respektovat princip sabatu
(který nás vede k důvěře, že Bůh se o nás postará, i když jsme všechno
v životě nestihli), začneme dělat to, v čem spočívá naše energie, a obklopíme se lidmi, kteří nás potěší. Bylo toho dost,
ale jsou to důležité principy, díky kterým začneme svobodněji dýchat.
Dnes
zakončíme naši sérii poslední důležitou součástí vytváření prostoru: tentokrát
nebudeme mluvit o času jako takovém, ale budeme mluvit o něčem, co náš čas
okupuje tím více, čím jsme starší. Budeme
mluvit o financích. Primárním objektem starostí, které nás dusí, jsou totiž
naše finance: ať už jejich nedostatek nebo naopak nadbytek. Starost o finance
nás tlačí v našem čase natolik, že někdy nedokážeme myslet na nic jiného,
než na to, co se týká majetku, nebo co majetek reprezentuje: věci, zážitky,
dovolená, nákupy, přežití... Minule jsme si na životě Mojžíše
ukázali, že když začneš řešit vyčerpání až po zhroucení, bývá docela pozdě. V období
vyčerpání ti nejvíce pomohou návyky, dobrozvyky, které sis ustanovil ještě před tím, než jsi vyhořel. Stejný
princip platí ještě více ohledně financí: v časech krize sklízíš ovoce
hodnot, které jsi zasadil v době, kdy jsi toho moc neměl. Dobrozvyky,
které sis vypěstoval, tě přenesou k většímu prostoru. Protože jestli něco
dokáže zahltit tvůj prostor ještě více než urgentní povinnosti, jsou dluhy.
Rád bych vám na začátek řekl, že o financích nemluvím primárně proto,
abych tě povzbudil k většímu dávání. Vím, jak to je. Kdykoliv církev mluví
o penězích, někteří vypínáte vnitřní sluchátko s pocitem, že z tebe
zase někdo něco tahá. Pokud máš problém s dáváním jakýchkoliv peněz do
Elementu, tak sem prostě nic nedávej. Nejde mi o tvé finance, koneckonců bys
měl vědět, že většina vedoucích Elementu jsou zároveň nejštědřejšími lidmi
v této církvi a dáváme zdaleka nejvíce financí do církve, kterou vedeme.
Jde mi ale o tebe a tvůj život. Štědrý člověk má neustále více, ale skoupý
člověk je ten, komu neustále chybí. Pokud ses rozhodl, že nebudeš štědrý člověk z jakéhokoliv
důvodu, vytváříš si prostředí, které tě dovede k životu až na limit. Prosperita
totiž až moc často vede k chamtivosti. Chamtivost pro změnu vede
k přecpanému životu až na limit.
Samozřejmě, nikdo si
nemyslí, že je chamtivý. Tohle je emoce, kterou nedokážeš vysledovat
v zrcadle, jen ji vidíš u jiných. Ale lidi okolo tebe uvidí, že jsi
chamtivý. Projeví se to totiž v okamžiku, kdy se někdo dotkne tvých věcí,
projeví se to, když bys měl někomu něco dát, nebo se s někým o něco
podělit, projeví se to kdykoliv se mluví o změnách v ekonomice, protože tě
zachvátí strach. Strach, že nebudeš mít dost. Strach, že se na tebe nedostane
spravedlivý podíl, který si zasloužíš. A přesně to je jádro chamtivosti:
strach, že nebudeš mít to, co si zasloužíš. Protože si to zasloužíš. Protože si
to dlužíš… Chamtivci si říkají, že si zaslouží všechny ty věci, které se jim na
jejich životní cestě naskytly. Jejich mantra je: Je to moje, protože jsem si na to vydělal. Oddělit chamtivce od
jejich věcí, peněz a majetku je těžké. Zasloužili si to. Chamtivost se bojí o
bezpečí, bojí se, že už nebude příležitost, a bojí se ztráty. To je tak strašně
těžké vidět u sebe. Chamtivci samozřejmě o sobě nikdy netvrdí, že jsou
chamtivci. Už to slovo zní tak strašně negativně. Ne, jsou pouze opatrnými
lidmi. Dávají si jen pozor na to, co by mohlo přijít. Kupodivu, vůbec nejde o
to, kolik peněz mají. Není to totiž finanční problém, je to problém prostoru.
Já bych si moc přál, abys ve financích měl prostor. Ve
Starém i Novém Zákoně totiž popisuji autoři Bible princip finančního prostoru,
kdy je to (podobně jako u sabatu) otázka důvěry v Boha. Mojžíš například
učil izraelský národ: Leviticus19:9-10 Když budete
sklízet obilí své země, nesklízej své pole až do kraje a nepaběrkuj, co po
sklizni zůstalo. Ani svou vinici úplně neobírej a nepaběrkuj, co na vinici
upadlo. Nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nesbírej všechno až na okraj, nech to pro chudé, cizince,
vdovu a sirotky. To je princip důvěry v Boha, že se o tebe postará. Neber
to všechno až na maximum. Vytvoř si prostor. Buď budeš žít bez prostoru až na
maximum, nebo budeš důvěřovat Bohu a budeš žít bez strachu. Budu důvěřovat se
svým časem, prioritami, financemi. Nic nezlomí moc chamtivosti tak dobře jako
štědrost. Možná si ale říkáš, že opravdu nemáš
nic. Klidně bys souhlasil s Ageem, který napsal: Ageus 1:5-6 Nuže tak praví Hospodin zástupů: Všimněte si, jak se vám
vede. Sejete mnoho, a sklízíte málo. Jíte, a nenajíte se. Pijete, a máte žízeň.
Oblékáte se, a vůbec to nehřeje. Kdo něco vydělá, nosí to v měšci děravém. Cítil ses někdy, že máš děravý měšec? Tak vypadá
zaneprázdněný člověk, který ale není štědrý a nemá prostor ve svém životě.
Víš, jak vypadá člověk s finančním prostorem? Pavel ho popisuje tady: 2. Korintským 9:8 Bůh je schopen
rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky a ve všem měli veškerý dostatek
a mohli se štědře účastnit každého dobrého díla. Tohle je mnohem lepší varianta než Ageův člověk, ne? Štědrý člověk pomáhá dalším. Chamtivost tedy porazíš zcela jednoduše: neobyčejnou
štědrostí. Prostor si vytvoříš tím, že se naučíš dávat, vytvářet
rezervu, a být důsledný v rozpočtu. Prostor vytváříš svou pravidelnou,
procentuální a příležitostnou štědrostí. Pravidelná štědrost znamená, že si
ustanovíš návyk dávat své (finance nebo věci) pryč. Může to být návyk dělit se
o jídlo a pravidelně někoho na něj zvát. Procentuální štědrost je, když se
rozhodneš dávat pravidelnou část svého příjmu pryč do církve, na charitu nebo
pro chudé. Příležitostná štědrost jsou momenty, kdy se rozhodneš dát něco
navíc nečekaně mimo své pravidelné a procentuální návyky. Jsou to moment, kdy
se štědře můžeš účastnit každého dobrého díla.
Žít s prostorem ve
financích spolu se všemi pravidly pro časové priority přináší radost a
efektivitu, o které se ti nesnilo. A to nejen pro tebe, ale také pro tvou rodinu,
tvé přátele, tvou církev a vůbec pro lidi okolo tebe. Princip štědrosti je
platný pro každého člověka, ať už je věřícím nebo nevěřícím. Je to princip
prostoru, který ti ohromně pomůže. Prostor je prostě bezva věc.
Dovolíte
mi být na závěr osobní? Poslední dobou mi několik lidí řeklo, že nechápou, proč by měli být štědří v církvi,
když přece ty dostanou peníze v restitucích. To, co teď napíšu, se týká především lidí, kteří se považuji za křesťany, a mají podobný postoj. Poslyš, kromě faktu, že se hodně pleteš, pokud si myslíš, že církvi jako je naše přitečou nějaké miliony, pokud ti představa restitucí brání
ve štědrosti, pak ti musím říct, že nechápeš ani restituce ani štědrost. Štědří jsme proto, že Bůh k nám
byl štědrý a proto, že to vytváří dobrozvyk v našem životě. Záleží na naší ochotě.
Ne na srovnání, kolik kdo dává nebo dal. Lidé mají o financovaní církví a restitucích vůbec dost zmatené představy. Myslím si, že odpovědi na nejčastější otázky ohledně restitucí pěkně shrnul Petr Krásný z Jednoty bratrské v dokumentu, který doporučuji k přečtení zde. Proč to vůbec říkám? Pokud je pro tebe
proces restituci dobrou výmluvou, proč nebýt štědrý, uvěřil jsi lži. To mi až
tak moc nevadí, je to tvoje rozhodnuti. Ale co mě trápí mnohem víc je to, že
pokud nebudeš štědrým člověkem, pak jsi člověkem skoupým, tvé srdce je u tvých peněz,
nikdy nemáš dost, a nakonec budeš první, který bude žádat stát a dokonce možná církev
o nějakou pomoc. Každopádně ale žiješ život, který je o dost ochuzený. Ježíš řekl: Požehnanější
je dávat než brát. Pochop mě správně, nejde mi o tvé peníze.
Proto se tě také nesnažím udržet v Elementu za každou cenu. Klidně běž jinam, ale prosím
tě, začni se chovat jako násldovník Krista a buď štědrým člověkem. Jenom tak si ve vytvoříš
opravdový prostor. A když budeš mít prostor, budeš moci být požehnáním pro jiné
lidi. To bude život, který bude stát za to. To mi věř.
Žádné komentáře:
Okomentovat