Tady modlitba nepomůže

Dnes se společně podíváme na jeden malý příběh ze Starého Zákona. Tento příběh bude speciálně mluvit k těm z nás, kdo mají náboženské pozadí a chovají se duchovně, ale přitom mají tendenci se schovávat za své modlitby při své nezodpovědnosti. Víme, že jsme v něčem nezodpovědní, tak se modlíme. A když někdo ukáže na naši nezodpovědnost, řekneme mu: „Víš co, modlím se za to.“ Pokud jsi tady jako člověk, který není věřící, možná je právě tohle ten důvod, proč tě věřící tak iritují: chovají se nezodpovědně, ale na všechno odpovídají duchovně. Pak tento příběh mluví k těm, kdo mají zbloudilý soucit. To jsou lidé, kteří jsou soucitní, ale na nesprávném místě. Jsou to lidé, kteří vidí člověka, který je nezodpovědný, ale místo konfrontace raději volí cestu soucitu a politování. Ve své mysli začínají vytvářet omluvy a výmluvy pro nezodpovědnost: měl těžký start, těžké dětství, není tak chytrý, a nakonec, aniž by to chtěli, vytvářejí silné podloubí pro nezodpovědnost. 

Předtím, než se ponoříme do příběhu, uvedu vás trochu do kontextu. Tato kniha popisuje příběhy Jozueho, náčelníka Izraele, který tento národ převzal po Mojžíšovi po čtyřicetiletém putování v poušti mezi Egyptem a Zaslíbenou zemí. Jeho úkolem bylo dostat národ přes řeku Jordán a získat tuto zemi. Což, upřímně, vytváří trochu nepříjemný pocit pro ty z nás, kdo tento příběh čtou s filtrem moderního chápání. Jozue vede 2-3 miliony lidí do země, ze které nakonec budou vyhánět všechny ostatní. Když to čteme z dnešního pohledu, nevíme, jak se k tomu postavit, tohle není něco, co by v moderní době mělo někomu projít. Před 650 lety před tímto příběhem řekl Bůh Abrahámovi, že z něj udělá velký národ. Abrahám pak má syna, a ten další syny a rodina se velmi rozrůstá. Bůh také Abrahámovi slíbil, že z něho učiní národ na jiném místě země, což se stalo v Egyptě. Tam otročili 400 let, a nyní se vracejí domů. Když Kanaán opustili, bylo jich asi 45, teď se vracejí s 3 miliony.

Nebude to lehké. Další věc, kterou pro pochopení příběhu a vyhnání Kanaánců potřebujeme vědět, je verš napsaný v Genesis 15. Je to důležité proto, že když čtete Starý Zákon, říkáte si, jak je možné, že tento Bůh je stejným Bohem popsaný v Novém Zákoně? Všechny ty války, násilí, honičky, prostě akční scenérie... Genesis 15:13+16 „Buď si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. (...) Sem se ale vrátí až čtvrté pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena.“ Tady vidíte jistou dynamiku příběhu, která je pro naše chápání důležitá. Není to emocionálně uspokojivá odpověď, ale faktem je, že v Kanaánu žily kultury, které byly tak zkažené a extrémní, že jim ve své podstatě Bůh říká: „Dám jim čas k nápravě, ale pokud se nenapraví, pak je pro lépe, aby tyto kultury přestaly existovat.“ V těchto kulturách bylo zvykem obětovat malé děti, k ženám se chovali naprosto příšerně, byly to dost zkažené civilizace. Když tedy Bůh přiváděl Izraelce do Zaslíbené země, nechtěl, aby si jeho lid tyto lidi bral za manželky, nechtěl, aby s nimi měli co do činění obchodně ani společensky. Bůh s nimi nechtěl mít nic společného a chtěl, aby byl Izrael zcela oddělený od těchto kultur. Dal jim čas k nápravě, ale po čtyři sta let se to jen zhoršovalo. To je tedy kontext našeho dnešního příběhu.

Jozue se dostal s celým národem za Jordán a první město, které porazili, bylo Jericho. Ten příběh je známý tím, že tam při obléhání padly zdi, a poražení toho města bylo vlastně velmi jednoduché. Bůh to způsobil právě proto, aby Izraelité viděli, že mají spoléhat na něj a ne na svou vojenskou moc. Dalším městem pak mělo být mnohem menší město Aj. Jenže se mezitím stala jedna maličkost, o které Jozue neměl páru. Bůh dal Izraeli najevo, že až dobydou Jericho, nic z toho, co tam najdou, si nemají vzít: ani majetek, zlato, stříbro, prostě nic. Bůh jim zakázal se obohatit čímkoliv z tohoto města. Měli ho zničit se vším, co tam bylo a vše tam také nechat. To není jednoduché, zvláště pro jednoho muže, který se jmenoval Achan. Když procházel Jericho, uviděl někde ležící zlato a stříbro, a řekl si: „Přece to tady nenechám. Když to neseberu já, sebere to někdo jiný.“ Už jste si někdy něco takového řekli, když se vám naskytla příležitost si polepšit nesprávně nebo dokonce protiprávně? Nebudu se ptát, abyste zvedli ruce. Není jednoduché odolat, že? Achan si to vzal a schoval si to ve svém stanu. Jozue 7:2-3 Jozue totiž z Jericha vyslal muže do místa zvaného Aj (jež leží u Bet-avenu východně od Bet-elu) a řekl jim, ať jdou prozkoumat tu zem. Muži tedy šli a prozkoumali Aj. Když se vrátili k Jozuovi, řekli mu: „Není potřeba, aby se tam vypravoval všechen lid. Stačí, když vytáhnou dva nebo tři tisíce mužů a obyvatele Aj pobijí. Nezatěžuj všechen lid, vždyť je jich tam málo.“

Jozue to také tak udělal, ale čekalo na ně obrovské překvapení. Jozue 7:4-6 A tak z lidu vytáhlo asi tři tisíce mužů, ale museli se před ajskými dát na útěk. Ajští muži z nich pobili asi třicet šest; pronásledovali je od brány až k lomům a na stráni je pobíjeli. Lid tehdy ztratil odvahu, rozplynula se jako voda. Jozue roztrhl svůj plášť, padl před Hospodinovou truhlou tváří na zem, zůstal tak až do večera spolu se stařešiny Izraele a sypali si na hlavu prach. Izraelci jsou otřeseni, protože vůbec neví, co se stalo. Jak to, že tohle malé město Aj je dokázalo takto zaskočit a porazit? Jejich odvaha je fuč. Rychle začnou zpochybňovat, co mají dělat, a ptají se přesně to, co bychom se ptali my: „Kde je Bůh? Proč to dopustil?“ Je to nakonec tvoje vina, že jsi nás sem poslal. Proč jsi nevyslyšel naše modlitby?

Jozue 7:7-9 Ach, Pane můj, Hospodine!“ řekl Jozue, „Proč jsi vůbec převáděl tento lid přes Jordán? Abys nás vydal do rukou Emorejců? Abys nás zahubil? Mohlo nám přece stačit, abychom se usadili za Jordánem! Odpusť, Pane můj, ale co mám říci, když se Izrael před svými nepřáteli dal na útěk! Až to uslyší Kananejci a všichni obyvatelé této země, obklíčí nás a vyhladí naše jméno ze země! Co pro své veliké jméno uděláš pak?“ Jinými slovy, je to tvoje vina. Co uděláš pak až zmizíme ze země? Bože, je ostuda i pro tebe, nejen pro nás. Vidíš? Lidi si řeknou: „Jo, to jsou ti, co neuctívali žádné modly, co tvrdili, že mají jediného pravého Boha, že následují pravdu – a vidíš jak dopadli!“ Není to snad ostuda i pro tebe? Jozue 7:10 „Vstaň!“ odpověděl Hospodin Jozuovi. „Proč tu ležíš na tváři? Teď není čas na modlitbu. Proč vůbec ležíš na tváři? Ležím, protože ti dávám za vinu, co se nám děje. Jozue, vstaň. Teď není čas na modlitbu. 

Jozue 7:11 Izrael zhřešil. (Ne, vím, že to byl jen jeden člověk, ale nezodpovědnost je vždy společná věc, ne?) Porušili mou smlouvu, kterou jsem jim vydal. Vzali něco z věcí, které propadly klatbě – ukradli to, zatajili a uložili mezi své věci! Proto synové Izraele nemohou obstát před svými nepřáteli a obrací se před nimi na útěk, protože té klatbě propadli sami. Nebudu už s vámi, pokud to proklaté neodstraníte ze svého středu! Bůh jinými slovy říká, dovolil jsem to, dokud si nevyřešíte svou nezodpovědnost. Jozue 7:13 Vstaň, posvěť lid a řekni jim: ‚Posvěťte se pro zítřek. Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Proklaté je ve tvém středu, Izraeli! Nebudeš moci obstát před svými nepřáteli, dokud to proklaté neodstraníte ze svého středu.

V tomto příběhu vidíme, co se stane, když je někdo v jakékoliv společnosti nezodpovědný. Achan věděl, že to tam má nechat (proto to taky schoval), ale jeho nezodpovědnost ovlivnila celý národ. Když to čteme, říkáme si, že to opravdu není fér, protože proč by měl národ trpět kvůli hříchu jednoho? To je ovšem přirozenost vztahu, ať je to rodina, práce, skupina, církev nebo národ. Jsme propojeni a nezodpovědnost jednoho se stává zodpovědností všech. Všichni, kdo jsou spojeni s nezodpovědným sklízejí ovoce. Není to spravedlivé, ale vidíme to neustále okolo sebe, že? Trpíme, protože tvoje nezodpovědnost je nakonec moje zodpovědnost. Jsme ovlivnění jedni druhými. Co tedy máme dělat? Musíme se naučit konfrontovat. Některým to jde lehce, jiným těžce, ale ne nadarmo nás učí jak Ježíš tak tento příběh, musíme se naučit napravovat nezodpovědnosti druhých, které vidíme. Jak jsme o tom mluvili minulý týden: Ti, kdo jsou duchovnější mezi vámi tak mají dělat ve vlídnosti, ale mají napravovat ty, kdo jsou nezodpovědní. Na toleranci nezodpovědnosti není nic pozitivního. Ježíš tě miluje, a přesto tě je ochotný konfrontovat (jen čti evangelia), protože mu na tobě záleží. Je to záležitost rodiny a celé společnosti. Proto se musíme ptát: Beru OPRAVDU na sebe zodpovědnost za svůj život?

Je čas se přestat modlit a začít jednat. Jozue se postavil, našli toho, kdo byl nezodpovědný, potrestali ho, napravili to, přemohli Aj a šli zase dál. Na závěr: 

Schováváš svou nezodpovědnost za modlitbu? Modlíš se neustále za nějakou věc pořád dokola? Možná je čas se zvednout a začít něco dělat. Pokud už o tom Bůh mluví ve svém Písmu, nemusíš se za to už modlit. Bůh se nebude opakovat, pokud nejsi ochoten zapracovávat do svého života jeho slovo. Nemusíš se modlit za to, jestli máš mít mimomanželskou aféru, nemusíš se modlit za to, zda máš být čestný, nemusíš se modlit za to, jestli platit daně, nemusíš se modlit za to, jaký je Boží názor na sex před svatbou. Nemusíš se modlit za své finance, pokud si žiješ nad poměry, děláš dluhy a navíc jsi skoupý a nic nedáváš. Pokud se pokoušíš vymodlit si cestu pryč z nějakého vzorce chování, který je nesprávný, pak se potřebuješ přestat modlit a něco pro to udělat. Jinak budeš jen nezodpovědným člověkem, který se modlí. 

Bojíš se konfrontovat nezodpovědnost? Děláme to neustále, ne? Co musíš udělat, abys někomu opravdu pomohl? Ignorování nezodpovědnosti nezmění situaci. Co tedy potřebuješ udělat? Především, pokud jsi následovník Krista? Možná ti dnes Bůh říká: Je čas se přestat modlit a udělat něco, co mě povede k řešení. Ať už je to konverzace, skutek, rozhodnutí, nebo žádost k někomu duchovnějšímu a ochota poslechnout.