Nedávno
jsem v jedněch českých novinách četl příběh člověka, který hledá už deset
let dokonalou partnerku pomocí seznamovacího inzerátu. Zatímco většina inzerátu
je ve formě: „Štíhlý VŠ / 36 let, snílek a úspěšný podnikatel hledá tu pravou.
Napiš.“, tento podnikatel zabral 153 řádků a zaplatil tisíce korun. Už mu prý
přišlo 60 odpovědí, ale pořád ne ta správná. Poslechněte si jeho reakci: „Ani tentokrát
se mi neozvala ta pravá. Jsem přesvědčen, že ta, které je můj inzerát určen, by
mě poznala ihned po jeho přečtení. Stejně tak jako bych okamžitě poznal já ji.“
A co od své vysněné ženy čeká? Znovu cituji: „Říká se, že je lepší vrabec
v hrsti než holub na střeše. Mně však nestačí ani holub na střeše, neboť
tuším orla v nebesích. Představuji si tě jako něžnou romantickou dívku,
která je současně temperamentní a sebevědomou osobností. Jako tvrdohlavou
impulzivní dračicí, která ze sebe chrlí oheň svých emocí. Jako bytost věřící
v nesmrtelnost duše, v jejímž skrytu doufá, že někde musím být a že
ji jednou najdu.“ Opravdu oceňuji tohoto
mladého muže za jeho upřímnost a schopnost popsat, co vlastně chce. Většina
mužů takhle košatě mluvit nedokáže. Jen mám takový pocit, že se jeho doba
zadávání inzerátů ještě trochu protáhne! Doufám, že vy už takhle hledat
nebudete muset.
Dovolím
si totiž říct hned zkraje něco, s čím někteří nebudete souhlasit. Podle
mě je druhořadá záležitost, koho si vezmeš za manžela nebo manželku, nebo
s kým jsi ženatý nebo vdaná. Nechápejte mě špatně. Samozřejmě, že
jsou lidé, kteří by udělali největší službu společnosti, kdyby se do žádného
vztahu nikdy nenatlačili. Samozřejmě, že máme nějaké povahové rysy a hledáme
(pod)vědomě někoho, kdo nás doplní. Samozřejmě, že záleží na společných a
sdílených hodnotách. Samozřejmě, že je důležité, abychom si rozuměli.
Samozřejmě, že existuje mnoho praktických záležitostí, které dopředu napoví,
zda naše manželství bude nebo nebude úspěšné. Jenže, to koho si vezmeme, nebo koho jsme
si už vzali, je druhořadé v porovnání s prvořadou otázkou, která zní
úplně jinak, než, zda jsme si vzali správného
člověka. Chcete vědět, co je ta prvořadá otázka? Ta nejdůležitější otázka je: Na
jakých základech stavím své manželství? Důvod, proč je tato otázka
důležitější než to, koho sis vzal nebo vzala, je ten, že je důležité vědět
s jakými hodnotami do manželství vstupuju a pak, především, co
v manželství přesně dělám. Ano, dělám. Manželství je totiž práce. Je to
činnost. Je to akce. Je to snaha. Je to umění. A i když se nám to nelíbí, je to
dřina. Skvělé manželství není automatické, a jeden z našich dnešních
největších problémů je ten, že fixujeme mnohonásobně více energie do hledání partnera místo toho, abychom stavěli svůj vztah na správných základech.
Typický
pár v našem kulturním prostředí stráví více času plánováním svatby než
plánováním a praktickou přípravou na život po svatbě. A tím nemyslím společné
soužití před svatbou. Naopak. To budoucí manželský život spíše komplikuje.
(Lidé, kteří spolu žijí před svatbou dokonce oproti konvenční moudrosti snižují pravděpodobnost skvělého
manželství.) Mluvím o tom, že komunikujeme o některých důležitých oblastech,
hodnotách a pravidlech života před
svatbou, ať to jsou finanční záležitosti, ať je to způsob komunikace nebo
řešení konfliktů, až po otázku trávení společného času. Letošní téma FamilyFestu v Elementu je Pět nezbytných základů skvělého
manželství, a my se podíváme na pět základních hodnot, které doufám začneš
zapracovávat do svého vztahu, ať jsi v něm kdekoliv. Nikdy není dost pozdě
na to, aby jsi zlepšil/a své manželství. Pořád je šance ho udělat skvělým. A
pokud jsi svobodným a jednoho dne by ses rád/a s někým seznámil a vzal si
ho/ji, pak pro tebe bude letošní téma ještě důležitější, protože si můžeš začít
pěstovat tyto hodnoty už dnes, a to se ti jednou bude náramně hodit! Proč o tom
takto obšírně začínám mluvit?
Je to proto, že
jeden z největších problémů, se kterým se setkávám, je víra v mýtus pravé osoby. Tento mýtus tvrdí, že když si vezmeš pravou osobu, všechno bude
v pohodě. Celou dobu tedy hledáš tu pravou osobu podobně jako náš
inzerující muž. Také ta druhá osoba hledá toho pravého. Když se pak potkáte,
oba si říkáte, že teď už bude všechno, jak má být. V pohodě. Jenže, jak
poznáme, že jsme potkali pravou osobu? Díky chemické reakci: „Mluvili jsme
hodiny, nemohu ho pustit z hlavy, on mě taky nedokáže pustit z jiných
částí těla.“ „Okamžitě by mě poznala, a já ji.“ Po svatbě ovšem zjistíš, že
v manželství neexistují chemické problémy, ale vztahové problémy, a o vztahu
moc nevíš. To navíc vytváří napětí, které to vzájemné chvění ještě více zabíjí.
Nechápeme proč, vždyť to přece byl
ten pravý, ta pravá! Jenže, co když nebyl? Tak moc jsme se soustředili na výběr
pravého, že už nám nezbývá síla pracovat
na udržení vztahu. Najednou víš, co je tvůj problém. Tvé manželství je nefunkční, protože sis vzal špatnou osobu. Začneš
hledat jinou pravou osobu. Cyklus se
opakuje. Problém byl v tom, že jsi nebyl
osobou, kterou osoba, kterou hledáš, hledala. A problém také byl, že sis
myslel, že skvělé manželství půjde vypěstovat lehce samo od sebe, protože sis
vzal správnou osobu. To byl mýtus, za který jsi draze zaplatil. Ale možná ještě
není pozdě. Možná skutečně půjde vypěstovat skvělé manželství s tím, koho
sis vzal/a! Možná půjde vypěstovat správné základy manželství ještě dříve než si někoho najdeš.
Jak to udělat a na
co se zaměřit, to bude naše letošní téma FamilyFestu. Pět hodnot, na které se
podíváme, tvoří základ skvělých manželství, které vydrží až do smrti. Tohle si
slibujeme při manželském slibu, protože nepočítáme s rozpadem svého vztahu
a nechceme rozvod. Pokud ovšem nechceme rozvod, musíme se rozhodnout, že toto
slovo ze svého slovníku vymažeme a zničíme to jako mentální možnost úniku nebo
„řešení“ svých vztahových problémů. Tyto základní hodnoty nejsou žádnou
převratnou vědou, nejsou přelomovým objevem ani zázračnou pilulkou. Ve
skutečnosti zjistíte, že to není nic nového ani překvapivého. Shaunti Feldhahn
se svou organizací udělala průzkum 12 tisíc manželských párů, pomoci kterého
dokázala, že k vypěstování skvělého manželství nepotřebuješ ani doktorát
z psychologie nebo schopnost číst myšlenky. Tato představa manželství
spíše škodí. Pokud si totiž myslíš, že změna tvého manželství potrvá léta
komplikované terapie, budeš mít tendenci z toho utéct a raději začít
znovu. Shaunti pomoci svého průzkumu zjistila, že je to prakticky naopak.
Skvělé manželství nebo uzdravení utrápeného manželství spíše závisí na
maličkostech. Většina manželů totiž má toho druhého rádo a chce to zlepšit,
snaží se ale ve špatných oblastech, Místo vytváření pozitivního prostředí pak
spíše vytvářejí prostor ke zraňování, které vždy začíná v malých
oblastech, ale bez odpuštění, smíchu a důvěry pak proroste do velkých rozměrů.
Shaunti navrhuje,
aby manželé začali komunikativními maličkostmi: (1) Ať manželka hledá oblasti, kde může říct: Děkuji. Ano, je to
skutečně tak, zatímco ženy pochybují o tom, zda jsou dostatečně milovány, muži
pochybují o tom, zda jsou respektováni. Láska je ženina největší a nejhlubší
potřeba, úcta je nejhlubší potřeba muže. Průzkum mezi manželskými páry ukazuje,
že prosté poděkování za maličkosti vytváří vědomí péče a úcty ze strany ženy
vůči muži a předchází mnohem větším problémům. (2) Ať manžel během argumentu nebo hádky ujišťuje svou ženu, že jsou
spolu v pořádku, a ať ji projeví náklonnost, kdyby v pořádku nebyli. Většina
žen trpí podvědomou nejistotou o povaze svého vztahu, zvláště když se muž
stáhne nebo je naopak agresivní. Prosté ujištění, že vztah je v pořádku,
jen je si potřeba dát odstup pro nadechnutí k řešení, je maličkostí, která
velmi pomáhá vzájemnému vztahu. Projev náklonností pak komunikuje touhu po
obnově vztahu. (3) Ať obě strany
v manželství vždy hledají štědřejší vysvětlení a jednají podle něj –
pravděpodobně to tak bude. Tohle je jedna z nejdůležitějších praxí
šťastných manželských párů: odmítají věřit nejhorším úmyslům toho druhého.
Pokud totiž věříme štědřejšímu vysvětlení, budeme vycházet z lásky.
To je
první základní kámen šťastných manželství: Důvěřuj mi. Tento základ totiž
vychází z nejdůležitějšího principu manželství: PŘÁTELSTVÍ. Bez přátelství je
manželství mrtvé, a pokud chceme mít skvělé manželství, které vydrží,
potřebujeme přátelství pěstovat.
Což se neobejde
bez důvěry. Tvé vztahy jsou tak silné, jak je silná tvá důvěra. Pavel napsal v 1. Korintským
13:4-6: Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani
nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy,
není škodolibá, ale raduje se z pravdy. Není škodolibá? Škodolibost je
čekání na to, až někdo udělá chybu, abys pak vyskočil a řekl: Ha! Je to tady!
Já jsem věděl, že to uděláš! To je škodolibost, čeká na chybu, aby ji mohla
pranýřovat. Ne, láska se raduje z pravdy, tedy jinými slovy, láska čeká na
to, až uděláš správnou věc. Z této správné věci se pak raduje. Vypadá to,
jakoby si Pavel po napsání těchto slov dal malou pauzu a po ní napsal čtyři
velmi krátké věty, krátké fráze, které se týkají důvěry. 1. Korintským 13:7 (Láska) všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá,
všechno vydrží. Všemu? Vždycky? Všechno? Ano, láska se vždy naklání na tvou
stranu! To je smysl lásky. Pavel říká, že láska
důvěřuje v pochybnostech a nachází vstřícné vysvětlení toho, co se stalo.
Mezi slibem a naplněním je často díra a zklamání. Láska říká: Jaké jiné
vysvětlení této situace může být? Láska
si volí důvěru místo podezřívavosti. Přesně to zjistila Shaunti Feldhahn. V každém manželství jsou očekávání a zkušenosti
a mezera mezi nimi. Máš plnou kontrolu nad tím, co vložíš do mezery zklamání
mezi očekáváním a realitou. Láska si volí důvěru, ne podezřívavost. Dokonce, ve
zdravém vztahu obě strany jdou do přehnaných extrémů, ve kterých věří tomu
nejlepšímu. Každý průzkum to potvrzuje: láska skutečně je slepá. Pavel má
pravdu, láska vždy věří, vždy důvěřuje.
Co ovšem dělat, když důvěřovat nedokážeš? Když
si nemůžeš zvolit důvěru, musíš konfrontovat. Pokud jsi v situaci, že nedokážeš věřit druhému, pak máš
před sebou jedinou možnou cestu: jít do konfliktu. Jak? Zeptej se na vysvětlení a předpokládej, že ten druhý bude mít dobré
vysvětlení. Když
nedokážeme věřit v nejlepší, musíme se zeptat na realitu. Ovšem upřímnost
není to, že řekneme, co máme na srdci bez ohledu na to, jak to říkáme. Pavel
popisuje v listu Efezským 4:15
princip: Místo toho máme mluvit
pravdu v lásce. Pravda bez lásky je tvrdá a suchopárná, a láska bez
pravdy je plná přetvářky a snahy se zalíbit za všech okolností. Nakonec, víte, co učí Ježíš? Dělejte druhým to,
co byste chtěli, aby lidé dělali vám. Když se podaří tobě vybudovat mezeru mezi
očekáváním a realitou, jak chceš, aby lidé jednali s tebou? Chtěl bys, aby
věřili, aby předpokládali, tomu nejlepšímu. V každém manželství existují
očekávání a sliby, vždy ovšem naplněné nejsou. Vzniká tak mezera. V této
situaci se láska vždy kloní k důvěře, a pokud nemůžeme důvěřovat, ptáme se
a konfrontujeme. Rozhodujeme se žít s důvěrou.
Co to znamená?
(1) Když je mezi mým očekáváním a mou
zkušeností mezera, budu věřit tomu nejlepšímu.
(2) Když jiní lidé budou o tobě
předpokládat zlé, zastanu se tě.
(3) Když má zkušenost začne ničit důvěru,
přijdu přímo za tebou.
(4) Když vím, že nedokážu splnit své sliby, řeknu ti to
dopředu.
(5) Když mě budeš konfrontovat ohledně mezer, které jsem vytvořil,
řeknu ti pravdu.
Skvělé manželství je postavené na přátelství a manželé si
v něm vzájemně důvěřují. To je prvním nezbytným základem skvělých
manželství na celý život.
Žádné komentáře:
Okomentovat