úterý 29. července 2014

Follow: Cena následování

Jsme právě uprostřed série Follow s podtitulem Ať už věříš čemukoliv a chováš se jakkoliv, Ježíš tě zve k následování. To je úžasná věc, protože většina lidí si myslí, že křesťané jsou charakterizováni nějakým systémem učení (čemu věří) a morálky (jak se chovají). Ve skutečnosti jsou to lidé, kteří reagovali na Ježíšovo pozvání následovat v době, kdy toho moc nevěděli, moc toho neznali, nechovali se skvěle a necítili se připraveni. Abys mohl být následovníkem Ježíše Krista, což je vlastně definice věřícího křesťana, nemusíš všechno chápat, nemusíš všemu věřit a nemusíš se chovat podle nějakých měřítek. Vše začíná prostým pozváním k následování. Následování ovšem obsahuje jednotlivé kroky, při kterých se doopravdy ukáže, zda skutečně následuješ nebo zda jsi typický zákazník nebo konzument. Co tím myslím? Možná pomůže sportovní analogie. Všimli jste si, že když nějaký klub třeba ve fotbale nebo hokeji začne být opravdu úspěšným, okamžitě se mu zvedá počet fanoušků? Když ovšem stejný klub to dlouhodobě moc nedává (nemluvím o jedné špatné sezóně, ale prostě špatné generaci), že mu fanoušků ubylo? Ve skutečnosti klubu neubyli opravdoví následovníci. Ubyli mu (a v době úspěchů mu přibyli) konzumenti – to byli ti, kterým se najednou líbilo, jak klub hraje, měli oblíbené hráče, a získali skvělý pocit z faktu, že jsou součástí velké a úspěšné rodiny. Když však klub přestal být úspěšný, lepidlo jejich „klubové lásky“ vyschlo – nikdy totiž nebyli opravdovými fanoušky. Proto se také říká, že pravé fandy poznáš v neúspěšných obdobích – ne v obdobích, kdy se oblíbenému klubu jen daří a vše je skvělé.

Problém je, že se přesně tak někdo chováme i ke Kristu. Být následovníkem Ježíše nám totiž přináší mnoho výhod (v křesťanském žargonu jim říkáme požehnání): jsme lepšími lidmi, budujeme rodinu na skvělých základech, máme finanční návyky přitahující požehnání, máme smysl života, můžeme se modlit za své problémy, můžeme hledat uzdravení, hříchy jsou odpuštěny, Bůh nás má rád, všechno je super. Ježíš dokonce říká, že když jsme poslušni jeho vyučování, a zapracováváme je do svého života, je to jako bychom stavěli dům na skále, který obstojí v každé bouři. Jenže, co když při všem tom požehnání se z následovníků stávají konzumenti? Co když se z nás stanou „nábožensky vypadající pověrčiví lidé“, kteří v tom budou mít „jasno“: Když se jim daří nebo se jim přihodí cokoliv pozitivního, je to určitě Bůh, a když se jim něco nepovede, nebo prožívají něco nepříjemného a bolestivého, je to určitě ďábel? Co když zaměníme opravdové následování Ježíše za honbu za benefity (požehnáními)? Myslím si, že už Ježíš viděl přesně toto pokušení u svých původních následovníků a proto se rozhodl na toto téma přednést vyučování, které je pro nás tak moc důležité! Následování má totiž někde cenu k zaplacení. Pojďme se na to podívat do evangelia.

Marek 8:27-28 Ježíš a jeho učedníci pak vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mě mají lidé?“ Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“ Ježíš se ptá na otázku, co si jeho učedníci, jeho následovníci myslí o jeho identitě. Odpovědi lidí se různí, pro některé je Ježíš těžko zařaditelný. Ježíš se tedy ptá přímo jich. Marek 8:29-30 „A za koho mě máte vy?“ zeptal se. „Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr. On je ale přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Tohle je tedy Ježíšova identita, a Ježíš je napomíná, aby to ještě moc veřejně neříkali, protože začíná mluvit o ceně, kterou ho jeho poslání bude stát. Marek 8:31 Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. Ježíš mluví zcela jasně a bez příkras: čeká ho utrpení, zrada, odmítnutí a nakonec smrt. Předvídá také své vzkříšení, ale tomu učedníci nerozumí.

Petr a učedníci jsou z toho v šoku. Vždyť to zatím vypadá tak skvěle. Navíc Petr právě vyznal Ježíše jako očekávaného Mesiáše a podle jejich představ měl přijít triumf, ne smrt! Marek 8:32-33 Protože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a začal ho kárat. Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a okřikl Petra: „Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“ Tohle je tak důležitá součást příběhu následování. Petr zcela logicky napomíná Ježíše, aby nebyl tak negativistický. Věci jdou přece dobře kupředu, Ježíš je známý a oblíbený (tedy alespoň davem, když už ne zákoníky), tak proč tolik chmur? Víte, tohle mi strašně připomíná několik rozhovorů, které jsem během let měl s různými křesťany, kteří na některé prvky mého učení mě korigovali, abych nebyl takový pesimista, že všechno bude skvělé a dobré, jen když budeme správně věřit. Jenomže tohle je právě ten problém: myslet si, že Bůh je s námi a proto se nám vždy bude skvěle dařit, nebo (řečeno obráceně) když se nám skvělé daří, je to známka toho, že Bůh je s námi. To je pověra, ne víra v Boha. Ježíš také okřikuje Petra dost radikálním způsobem! Přirovnává jeho slova k satanu! To bychom rozhodně nečekali. 

Ale pak říká tu důležitou větu: Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské. Co tím myslí? Jinými slovy říká Petrovi: Hele, až dosud mě následuješ, protože ti to přináší výhody a benefity. Není divu, že si užívání užíváš. Jenomže se chováš jako ti fanoušci, kteří podporují jen vítězné týmy. Chováš se jako konzument, který sleduje jen svůj prospěch, ne jako následovník, který jde kamkoliv v časech dobrých i zlých. Následovník jde i tam, kde to něco stojí. Ježíš vlastně říká: Tebe nezajímá, co se stane mě, ale co se kvůli mě stane tobě.

A pak jako skvělý učitel využívá tento moment jako lekci pro nás všechny, obrací se tedy nejen ke svým nejbližším učedníkům, ale k celému zástupu následovníků. Marek 8:34 Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdo mě chce následovat, pak se musí zříct sám sebe, zapřít sám sebe (jak se to dá přeložit). Co to znamená? Každý z nás to zná. Zříct se něčeho kvůli něčemu přece praktikujeme neustále. Například, abys úspěšně udělal zkoušky, musíš se zříct touhy jít někam pařit a místo toho se sedneš do kavárny s učebnicemi a budeš se šprtat, a to přestože je krásně a ty bys chtěl na koupaliště. Nebo abys podal sportovní nebo hudební výkon, musíš hodiny, dny a týdny cvičit a pracovat na sobě a tím se zřekneš jiných věcí, které bys mohl nebo chtěl dělat. 

Je jasné, že každá situace, která za něco stojí, tě také něco stojí. To je také to, co říká Ježíš: Někdy budu pro tebe chtít to, co ty pro sebe chtít nebudeš, a v tom momentu se budeš muset rozhodnout: Budu následovníkem (který následuje kamkoliv) nebo jen konzumentem (který jde jen za benefity)? Navíc po nás Ježíš chce, abychom nesli svůj kříž. Co si představuješ po křížem? Šperk? Symbol? Pro jeho posluchače to byl ten nejhorší popravčí nástroj, kterým Řím udržoval svět v poslušnosti a porobě. Byla to ta nejhorší smrt a nést si svůj kříž byl úkon patřící jen zločincům mířícím k vlastní smrti. Ježíš nás tedy vede k umírání sobě. Není divu, že někteří jeho učedníci se raději zvednou a odejdou pryč. Jsou ustrašení a logicky se ptají, zda jim stojí za to Ježíše následovat.

Ježíš to tedy posouvá do širšího kontextu. Marek 8:35 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání. Všichni chceme zachránit svůj život, ale je faktem, že nakonec (ať děláme co děláme) svůj život ztratíme. Nakonec všichni zemřeme. Pokud se ale rozhodneme ztratit svůj život (který nakonec ztratíme tak jako tak) pro nějaký záměr, pokud se rozhodneme svou volbou svůj život dát Ježíši, pak ho paradoxně zachráníme a získáme. Jedná se tady o to, jaký bude závěr tvého příběhu: Když následuješ Krista a jeho učení a to tě vede k tomu, abys některé příležitosti nerealizoval, některé vztahy nerozvíjel, některé možnosti nechal utéct, některých výhod ses vzdal, paradoxně můžeš na konci získat mnohem více. Ježíš ti nabízí ztrátu se záměrem.

Marek 8:36-37 Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život? Představ si, že máš úplně všechno, na co pomyslíš: bohatství, slávu, vztahy, prostě celý svět – ale nakonec zjistíš, že jsi za celý tento skvělý život zaprodal svou duši, bral bys to? To je taková Faustovská otázka, že? Záleží na tom, čemu věříš, že? Pokud je jediná realita tvého života to, co vidíš na této straně věčnosti, pak zaprodat svou duši pro celý svět pro tebe nepředstavuje žádný problém, ale co když je tento život pouhou epizodou věčnosti? Co když opravdu existuje realita věčnosti, která přesahuje dnešní zkušenost? Co když získat celý svět nakonec může vyústit v tom, že uškodíš sám sobě na věčnosti, ať už tady Ježíš myslel to, že přestaneš existovat nebo peklo. Co bys dal na oplátku za svůj život? Kolik bys investoval do své věčnosti? Pokud věříš, že existuje věčnost, pak cokoliv, ne? Tvůj život, tvá duše, je totiž to nejvzácnější, co máš. Dal bys za svůj život a svou duši cokoliv. Pokud je budoucnost tvé duše v sázce, žádná oběť není dost velká, ne? Pokud tvé studium, tvůj výkon, tvá práce je v sázce, udělal bys cokoliv. Proč ne pro duši?

Marek 8:38 Kdo by se v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“ Ježíšův další argument je ve stejném duchu – budeš-li se stydět za následování Ježíše, bude se on stydět za tebe v budoucnu. Když jsme u toho, Petr to slyšel a stejně ho zapřel kvůli obvinění středoškolačky, že patří k Ježíši, když věci šly zle. Ježíš mu odpustil a dal druhou šanci stejně jako odpustí a dá druhou šanci i tobě. Ale už to nedělej. Nebuď jen konzument, staň se následovníkem.

Co se dnes můžeme naučit? Pozvání k následování a spasení je zdarma, nic tě nestojí, protože Ježíš pro tebe a tvé spasení udělal všechno. Ale následování Krista v této generaci tě nakonec něco bude stát. Budeš na rozcestí morálním, etickém, a jiném a budeš vědět, že Ježíš po tobě bude chtít některé věci a ty budeš mít pokušení tyto věci odmítnout, protože ti to přijde těžké. Bude to dokonce cítit jako smrt. V jistém smyslu následovat Ježíše znamená umřít sobě, protože každá situace, která za něco stojí, tě také něco stojí. Nakonec zůstane jen otázka: Jaký příběh o sobě chceš vyprávět? Příběh následovníka Ježíše nebo konzumenta, který za Ježíšem šel kvůli svým benefitům a požehnáním?

Žádné komentáře:

Okomentovat