Určitě
jste někdy na záznamu viděli, jak americký astronaut Neil Armstrong 21.
července 1969 (tento týden tedy slavíme přesně 45 let) jako první člověk poprvé
udělal krok na Měsíci. Pamatujete si na jeho slavný výrok, který v tom
slavném okamžiku pronesl? Je to malý krok
pro člověka, ale obří skok pro lidstvo. Tohle řekl. Jeho výrok nebyl
připravený, stal se ovšem proslulým díky svým okolnostem. Vždyť kolika
z nás se poštěstí projít se po jiném vesmírném tělese, že? Tento výrok je
ale zároveň velmi platným v našem běžném životě, jenže díky chybějícím
slavným kulisám a bez milionů lidí sledujících náš krok vlastně ani nevíme, jak
moc náš příští krok ovlivní náš život. Jenže náš příští krok tvoří naši
budoucnost. Je to paradox: mluvíme dnes o velkých věcech, které nás čekají, jak
můžeme změnit svět a dosáhnout pronikavého úspěchu, ale naše budoucnost není
určena velkými dnešními slovy, ať znějí sebevíce vizionářsky. Naše budoucnost
je ovlivněna malými kroky, které děláme dnes, když je nikdo nevidí, když se
zdají těžké, obtížné, nebo když z nich máme strach. Tak nějak také funguje
naše víra a budoucnost víry v našem osobním životě. Dovolte mi to
vysvětlit.
Minulý
týden jsme začali novou sérii s názvem Follow
a podtitulem Ať už věříš čemukoliv a
chováš se jakkoliv, Ježíš tě zve k následování. V první části
jsme si řekli, že i když si většina lidí myslí, že křesťané jsou
charakterizováni nějakým systémem učení (čemu věří) a morálky
(jak se chovají), ve skutečnosti jsou to lidé, kteří reagovali na Ježíšovo
pozvání následovat v době, kdy toho moc nevěděli, moc toho neznali,
nechovali se skvěle a necítili se připraveni. To, že někdo byl hříšníkem,
spodinou nebo odmítnutým vyvrhelem nebylo překážkou, spíše naopak. To je
překvapivé ve světle většiny náboženských systémů, které v jádru říkají:
„Změň se a pak se k nám můžeš připojit.“ Ježíš svým následovníkům říkal
přesný opak: „Následuj mě a pak se změníš. Tato změna však nebude vynucována,
bude spočívat na vztahu, který si vypěstuješ s tím, koho následuješ. Na
Matoušově příběhu jsme si ukázali, že chápání vlastní situace a uvědomění si,
že potřebujeme pomoct není překážkou, ale naopak je předpokladem následování. Abys
mohl být následovníkem Ježíše Krista, což je vlastně definice věřícího
křesťana, nemusíš všechno chápat, nemusíš všemu věřit a nemusíš se chovat podle
nějakých měřítek.
Vše začíná prostým pozváním
k následování.
Jak ale vypadá
následování Ježíše v praxi? Co to znamená pro mě? A co to znamená pro
tebe? Minulý týden jsem řekl, že je to osobní
cesta, protože víra je vždy osobní záležitost. Ježíšovo pozvání k nám tedy
může přijít do zcela různých životních situací a může mít také odlišné
implikace. Dnes se podíváme na další příběh pozvání, který nám tento princip
skvěle objasní a popíše. Budeme mluvit o povolání Petra, později Ježíšova
nejhorlivějšího učedníka. Jeho povolání je popsáno na více místech. Matouš nám ho
popisuje slovy (4:18-20): Jednou se procházel podél Galilejského jezera a
uviděl dva bratry, jak házejí síť do vody. Byli to rybáři Šimon (později zvaný
Petr) a jeho bratr Ondřej. Řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře
lidí!“ Oni hned opustili sítě a šli za ním. To zní skoro nepravděpodobně, že? Nějaký rabín
přijde za úplně cizími lidmi a řekne jim: Pojďte za mnou, a oni všeho nechají a
jdou za ním? Pokud to čteš a představíš si sebe, pravděpodobně se necítíš
připravený Ježíše následovat. Navíc, Ježíš se tady nezastavil a Matouš
pokračuje dál (4:21-22): Poodešel dál a
uviděl jiné dva bratry – Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana – jak na lodi se
svým otcem Zebedeem spravují sítě. Zavolal je a oni hned opustili loď i svého
otce a šli za ním.
Jasně,
už minulý týden jsem říkal, že lidé jako Ježíš byli považováni za Mistry, a za
to nejlepší, co se v Izraeli bylo. Být pozván rabínem ke spolupráci nebo
k následování bylo považováno za největší věc, která se ti mohla stát.
Rabín reprezentoval Boha, a pro každou rodinu bylo největším vyznamenáním, když
nějaký rabín, který přinášel vlastní učení, přišel za mladým mužem a řekl mu
prostě: Následuj mě. Znamenalo to, že
takový člověk se stane jeho žákem, a bude reprezentovat tohoto rabína a jeho
učení. Nicméně, Matoušův strohý popis rozhodnutí následovat Ježíše je tak
krátký, že nám to spíš nahání husí kůži, než že bychom byli nadšeni
z Ježíšova povolání. Jen tak opustit rodiče, to je přece až nezodpovědné.
Navíc se ani nerozloučili se svou matkou!
Jenže potřebujeme pochopit, že Matouš
je Žid, který své evangelium směruje především židovským čtenářům, kterým byl
proces povolávání učedníků mnohem jasnější než pohanům. Naštěstí máme evangelií
– tedy zpráv o Ježíši Kristu – více, a pro nás je docela významné evangelium
Lukáše, protože ho píše řecký doktor s cílem oslovit pohany jako jsme my. Díky
tomu vysvětluje, co nechápeme a naopak opomíjí některé věci důležité pro
Matouše a Marka, protože pro nás nejsou důležité. Jako příklad můžeme uvést
rozdíly v rodokmenech Ježíše. Zatímco Matouš zdůrazňuje Ježíšovu linii od
Abraháma, aby zdůraznil jeho zaslíbený původ Mesiáše a syna Abrahámova a
Davidova (tedy významných postav judaismu), Lukáš se věnuje rodokmenu od Adama,
aby zdůraznil Ježíšovo spojení s celým lidstvem a nejen se Židy. Stejně
tak Matouš zdůrazňuje útěk Ježíšovy rodiny do Egypta, aby zdůraznil naplnění
proroctví o povolání syna z Egypta, ale pro Lukáše a jeho pohanské čtenáře
se jedná o dost nepodstatnou věc, proto celý Egypt přeskakuje. Díky Lukášovi
máme také více informací o povolání Petra.
Lukáš 5:1-2 Jednou, když stál na břehu
Genezaretského jezera a lidé se na něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo, uviděl
poblíž stát dvě lodi. Vystoupili z nich rybáři a prali sítě. Tohle nám Matouš tedy zcela vynechal, v jeho
podání jde Ježíš prostě jen okolo a říká: Pojď za mnou. Tady u Lukáše pro změnu
celý příběh začíná tím, že se lidé shromáždili, aby slyšeli Ježíše vyučovat. To
je velmi důležitá zmínka. Křesťanská víra vždy začíná informací, vyučováním,
slovem. Není to slepá víra, je to prostor na přemýšlení a kladení otázek. Jinak
řečeno, je to informovaná víra.
Lukáš 5:3 Do jedné z těch lodí, která
patřila Šimonovi, nastoupil a poprosil ho, aby poodjel kousek od břehu. Potom
se posadil a učil zástupy z lodi. Protože
dav shromážděný k poslechu byl příliš velký, Ježíš poprosil Petra, zda by mu
loďku nepůjčil jako pódium. Petr Ježíšovi vyhověl, očividně pouze z úcty
k rabínovi, který očividně umí mluvit tak, že se shromáždil dav. Lukáš 5:4-5 Když domluvil, řekl Šimonovi: „Jeď na hlubinu. Tam roztáhněte sítě k
lovu.“ „Mistře,“ řekl mu na to Šimon, „dřeli jsme celou noc a nic jsme
nechytili. Ale když to říkáš ty, spustím sítě.“ Po konci přednášky však
Ježíš vybízí Petra, aby jel znovu na ryby. Jenže Petr již chytal neúspěšně
celou noc (v Galilejském jezeře se kvůli hloubce chytalo v noci), navíc
ještě před Ježíšovým vyučováním již vyčistil sítě, což také nebyla legrace.
Navíc, co tenhle tesař-rabín ví o chytání ryb? Petr má všechny logické důvody,
aby Ježíše odmítl a s díky se s ním rozloučil. Co ale doopravdy Ježíš
chce po Petrovi? Chce, aby ho následoval k důvěře. Ježíš ho zve, aby
udělal to, co už dělal předtím tisíckrát, ale tentokrát jinak. Ježíš chce, aby
mu Petr důvěřoval, že tentokrát to může být jiné. A přestože má Petr dobré
důvody odmítnout, říká velmi velmi důležitá slova: „Ale když to říkáš ty...“
Ani
si neumíš představit, jak důležitá slova to jsou. Petr netuší, co se stane pak.
Petr neví, že výsledkem jeho malé a na první pohled nenápadné věty důvěry začne
mezi ním a tímto rabínem vztah, který předčí všechno, co kdy Petr zažil. Petr
netuší, že se stane vůdcem celosvětové skupiny následovníků tohoto Ježíše, neví
nic o tom, že jednoho dne nad jeho hrobem na vatikánském pahorku postaví
nejopulentnější kostel všech dob, který pojmenují po něm. Nic o tom neví
v okamžiku, kdy mu Ježíš říká, aby ho vzal na ryby! Jeho slova důvěry, že
udělá to, co dělal již tisíckrát, ale tentokrát jinak, protože „když to říkáš
ty“, způsobí něco neuvěřitelného. Lukáš 5:6-7 Jakmile to
udělali, nabrali takové množství ryb, že se jim sítě začaly trhat. Zamávali
proto na své společníky na druhé lodi, ať jim jedou na pomoc. A když připluli,
naplnili obě lodi, až se ponořovaly. Chápete, co se právě stalo? Zkušený rybář
chytá celou noc, ale na Ježíšovo pozvání k následování udělá něco, co již
předtím dělal tolikrát, jenže tentokrát se zázračnými výsledky. Petr to udělal
jen s minimálním respektem, ale jeho skutek spustil zázrak. Jak čekáte, že
Petr zareaguje? Docela překvapivě.
Lukáš 5:8-10 Když to Šimon Petr uviděl, padl
před Ježíšem na kolena. „Odejdi ode mě, Pane!“ zvolal. „Jsem jen hříšný
člověk!“ Spolu s ostatními byl totiž přemožen úžasem nad tím úlovkem ryb;
stejně tak i Šimonovi společníci, Zebedeovi synové Jakub a Jan. Překvapivá reakce na ryby, že? V tomto
zvláštním momentu, kdy udělal malý skutek důvěry, si najednou uvědomil, kdo je
Ježíš a kdo je on. Najednou věděl, že se setkal s někým mnohem větším, než
tušil, když jej tento někdo požádal o půjčení loďky. Jeho jednoduchý krok
následování otevřel jeho srdce a jeho mysl, aby nahlédl do skutečné reality
dosud mu skryté. Už neoslovuje Ježíše Mistře, ale najednou mu říká Pane. Jeho
perspektiva je změněná, protože zakusil přítomnost. Lukáš 5:10-11 Ježíš ale Šimonovi řekl: „Neboj se. Od
nynějška budeš lovit lidi.“ Jakmile s loděmi přirazili ke břehu, všechno
opustili a šli za ním. Věděl Petr a jeho společníci, o čem Ježíš mluví,
když mluví o chytání lidí? Myslím si, že ne, ale koho to zajímá? Právě se setkali
s Pánem a zrodil se vztah, kvůli kterému všechno opustili a šli za ním.
Začalo to prostým Ježíšovým pozváním k následování.
Myslím
si, že i dnes tady v církvi máme jednotlivce v těchto čtyřech skupinách
lidí, které náš příběh reprezentuje, a které jsou Ježíšem zvány
k následování. Máme tady první skupinu podobnou davu, který si přišel
Ježíše poslechnout. Tak to totiž vždy začíná. Možná jsi i ty dnes tady jen
proto, aby sis sednul a poslouchal. V jistém smyslu je i toto rozhodnutí
následovat Ježíše. Zatím nevíš, co si o něm máš myslet. Ale přišels, abys
zjistil víc, protože víra v Ježíše je informovaná a není to slepá víra.
Možná patříš do druhé skupiny pozvaných, do té skupiny, od které si Ježíš chce půjčit
trochu času a úsilí podobně, jako si od Petra půjčil jeho loďku. Možná
po tobě chce Ježíš trochu času a úsilí, aby sis položil důležité otázky. Možná,
aby sis přečetl Bibli – příběh o něm. Možná to není pohodlné, ale moc tě to
stát nebude, jen trochu času a úsilí. Přece jen je to další krok
k následování.
Možná jsi ve třetí skupině těch, po kterých Ježíš chce rybařit,
tedy chce po tobě důvěru udělat to, co jsi dělal už tisíckrát, ale tentokrát
jinak, protože to říká on. To se může týkat zásadních otázek tvého života, a
téměř vždy se to týká situací ve vztazích, v zaměstnání a ve financích. To jsou kriticky zásadní
uzly rozhodování, kdy se pozvání k následování projeví důvěrou nebo
nedůvěrou. Jít do dalšího vztahu? Co takhle jinak, co takhle jít do vztahu
založených na jiných základech? Co takhle s důvěrou udělat rozhodnutí
týkající se tvých peněz nebo tvého zaměstnání. Uvěříš Kristu a budeš důvěřovat
jeho pozvání k následování? Možná však patříš ke čtvrté skupině těch, po
kterých Ježíš chce opustit vše a stát se rybáři lidí. Tohle je krok, který
říká: Jdu kamkoliv mě pošleš, protože jsem se setkal s někým, kdo mě
přesahuje a komu mohu svěřit svůj život.
Jaké je tvé pozvání k následování?
Žádné komentáře:
Okomentovat