Všichni býváme v úžase nad nádhernými scenériemi přírody, a možná nejvíce to vidíme u hor. Každá hora je jedinečný originál a být vrcholku hory nám dává novou perspektivu. Hory fascinovaly lidi od pradávna, evokovaly Boží blízkost. Koneckonců autor Žalmu 121:1-2 napsal: Pozvedám svůj zrak k horám. Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebesa i zemi. Nádherné zaslíbení, o kterém jsme mluvili v prvním díle seriálu. Zdá se, že bibličtí autoři dávají zvláštní místo příběhům odehrávajícím se na vrcholcích hor. Skoro jako by formativní okamžiky biblických hrdinů potřebovaly perspektivu vrcholů hor. Zdá se, že dějiny Boha a jeho lidu jsou ve skutečnosti cestou po vrcholcích hor, kde zakoušíme proměny, výzvy a požehnání, ale kde také zakoušíme pokušení, strasti a bolesti. Když se s hrdiny těchto příběhů projdeme po několika návrších, kopcích a hor, naučíme se mnoho o Božím příběhu a také o nás. Dnes se podíváme na první důležitý vrchol Ježíšovy služby - není to úplně příjemný vrchol. Je to hora pokušení. Možná vás to překvapuje. Jasně, pokušení důvěrně známe, všichni s ním bojujeme a všichni střídavě vyhráváme i prohráváme. Ale proč mluvit v této době o pokušení? Má to svůj důvod, jak doufám za chvíli uvidíte. Každé pokušení bývá i požehnáním. Pokušení vidíme vždy negativně, ale najdeme v něm i skryté požehnání. Jaké? Každé pokušení odkrývá naše zdroje vlastní identity. V každém pokušení máme zároveň potenciál k vítězství. Vítězství spočívá v nalezení nového zdroje identity, v nalezení nových zdrojů naděje. Pokušení tak nakonec odkrývá zdroj naší naděje. Ještě se k tomu vrátíme, když se podíváme na hledání nového zdroje naděje v současné situaci.
Pokušení může být různé, a může být na první pohled ospravedlnitelné. Jsme-li pod tlakem těžkých okolností, pokušení najít zkratku vypadá pochopitelně. V sázce je ale víc, než jen zkratka samotná. Jde o to, jaký příběh píšeme a jakou roli v něm hrajeme. Jde o budoucnost. Autoři evangelií popisují zvláštní událost z počátku Ježíšovy služby, tři za sebou rychle jdoucí události: Ježíš je pokřtěn, pokoušen a začíná veřejnou službu lidem spojenou s kázáním a uzdravováním. Křest symbolizoval jeho identitu jako milovaného Božího Syna a služba lidem v potřebách ukazovala na jeho charakter, poslání a autoritu. Pokušení tyto dvě části spojuje. Slovo „pokušení“ má dva významy: otestovat a svést. Testujeme neustále, pomáhá nám vychytat mouchy v každém systému nebo přístroji. Svod je ale vždy spojený s nepřátelskými úmysly. Bůh nás testuje, satan nás svádí. V Ježíšově pokušení a také v našich se obě polohy často protínají. Proto je pokušení těžké, a proto je skvělé, že nás Ježíš učí, jak se z hory pokušení může stát hora vítězství. Ale hora? Kde?
Proč se bavíme o hoře pokušení je proto, že na rozdíl od Marka nám Matouš podává větší detaily, jak a kde byl Ježíš pokoušený – a tady už hraje velikou roli hora pokušení. Matouš 4:1-11 Tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby tam byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kamení, ať se promění v chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst.‘“ Tehdy ho ďábel vzal do svatého města a postavil ho na vrcholek chrámu. „Jsi-li Boží Syn,“ řekl, „vrhni se dolů! Je přece psáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“ Ježíš mu řekl: „Také je psáno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“ Poté ho ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. „To všechno ti dám,“ řekl mu, „když padneš na kolena a pokloníš se mi.“ „Odejdi, satane!“ řekl mu na to Ježíš. „Je přece psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“ Tenkrát ho ďábel opustil a hle, přistoupili andělé a sloužili mu.
Tyto tři konkrétní pokušení reprezentují tři typy pokušení, kterým čelíme my všichni. Jak za chvíli uvidíte, má to spojení také s naší současnou situací. Pojďme se nejprve podívat na to, co to byly za situace a co se z toho můžeme naučit. Všechna mají společného jmenovatele: Můžeme důvěřovat Bohu? Je spolehlivý? První Ježíšovo pokušení je o legitimní potřebě naplněné nelegitimním způsobem. Druhé pokušení je o použití Boha k něčemu, na co podle nás máme právo. Třetí pokušení je o správných věcech ve špatný čas a špatným způsobem. Tyhle tři pokušení zažíváme v různých obměnách dennodenně i my.
První pokušení je o nasycení hladového. Co by na tom bylo špatně? Nasycení hladu je legitimní potřeba. Víš co? Bůh tě má rád. Více než si dokážeš představit. Ale není idealista, nevidí tě růžově, ví co od nás může čekat. Ježíš znal židovský příběh exodu národu otroků z Egypta do zaslíbené země. Bůh jim na cestě doslova řekl, že jednou přijde čas, kdy se budou mít natolik dobře, budou mít hezké domy a majetek a jídlo, a budou v pokušení na Boha zapomenout. To je pokušení, které všichni známe. Víte, kolik lidí jsem potkal, kteří v časech nouze či úzkostí volají k Bohu, aby v okamžiku, kdy se situace změní k lepšímu na Boha hned zapomněli? Ježíš byl ve stejném pokušení zapomenout na Boha, který se stará a raději se postarat sám o sebe. Ale řekněte to někomu, kdo čtyřicet dní nejedl. Před očima má nabídku jídla a je těžké takové pokušení odmítnout. Když míváme časy nedostatku, a fyzická potřeba je v centru pozornosti, jsme v pokušení ji naplnit za každou cenu, naneštěstí jsme někdy ochotni obětovat svou budoucnost, rodinu i víru. Ježíš odmítl pokušení slovy, že existuje více než jen fyzická potřeba. Věděl, kdo je zdrojem.
Druhé pokušení je o ochraně, na kterou podle nás máme právo. Copak nám Bůh neslibuje, že se nás nic nedotkne a že budeme chráněni? No, vlastně to neslibuje. V tomto pokušení ďábel dokonce cituje Bibli. Víte, kolik lidí se chová k Bohu jako by byl vesmírný automat na vyslyšenou modlitbu? Vhodíš správnou modlitbu a vypadne ti to, co potřebuješ nebo chceš. Jsou to dobré věci. Jen už to není o vztahu. Opravdový vztah totiž není nikdy manipulativní a vůbec se mu nedaří v sobeckém prostředí. Jistě, jako lidé jsme rozenými sobci, ale opravdový vztah – ať už mluvíme o přátelství, manželství nebo víře – je vždy vědomím potlačováním sobectví. Ježíš odmítl zredukovat vztah s Bohem na ekvivalent vesmírného automatu.
Třetí pokušení je o naplnění svého poslání. Jak píše Ježíšův přítel Jan, Bůh miloval svět a Ježíš přišel, aby svět získal a zachránil. Ve třetím pokušení mu ďábel z perspektivy vysoké hory nabízí svět bez utrpení a kříže, jen za cenu malého kompromisu: aby se mu Ježíš poklonil. Tohle pokušení dobře známe. Je to pokušení zapřít správné hodnoty pouze při jedné malé události. Říkáme si, že teď uděláme nějaký podvůdek, ale pak se zase hned vrátíme na správnou cestu a nikdo na to nepřijde. Ne, nezapřeme Boha, jen na chvíli zavřeme oči a doufáme, že je shovívavě zavře i Bůh. Hodně je v sázce, protože v okamžicích, jako jsou tyto, budujeme svou budoucnost. Právě tu se rozhoduje, jakým člověkem a s jakými hodnotami budeme. Ježíš nemohl vědět, zda mu ďábel doopravdy dá všechna království země. Kdyby ďábla poslechl a zkompromitoval své poslání, pravděpodobně by nezískal nic. Šlo o Ježíšův příběh a právě to, že zvítězil v pokušení už dříve, mu dalo sílu říct Bohu když šlo opravdu do tuhého u Golgoty: Ale ne má, tvá vůle se staň.
To je přesně důvodem, proč je nutné se naučit vyhrávat v našich pokušeních. Každé vítězství vede k dalšímu vítězství. Každé správné rozhodnutí znamená, že se příště rozhodneme správně lehčeji. Žel také platí opak. Každý kompromis znamená větší šanci na prohru v příštím kole. Co to znamená pro nás? Ježíš byl pokoušen naplnit své potřeby a touhy způsobem, který nebyl správný. Takovéto pokušení má každý z nás v různých situacích. A to i dnes, kdy se otřásá zdroj české naděje. Česká naděje? Co to je? Podíváme-li se na současnou generaci, řekněme posledních dvacet třicetlet naší historie, kde se realizuje většina naších tužeb a potřeb? Zejména ve třech oblastech a v její kombinaci.
První je materialismus. Nejsme zdaleka jediná materiální společnost, ale touha “mít” je pevně vetkána do našeho étosu. Je to jeden z důvodů, proč závist, pomluvy a srovnávání se jsou tolik naší frekventovanou charakteristikou. Vychází to z materialismu a touhy mít více, mít lepší a mít dřív. Druhou vlastností jsou zážitky. Podobně je do našeho étosu vetkána touha “zažít”. Není to odnož materialismu, protože zážitky můžeme mít i bez peněz a naopak si nedokážeme koupit dobré manželství, lásku, přátelství nebo vděčnost. Vidíte ale, jak nám koronavirus obě tyto vlastnosti ničí? Sedíme doma, nic nezažíváme, někteří se nudíme, nemůžeme ani pořádně brouzdat po obchodech. Jasně, můžeme nakupovat online, ale to je sterilní materialismus, fyzickému obchodu se nevyrovná. Je tady ještě třetí vlastnost, která je zdrojem identity a to je pohoda. Jako Češi milujeme pohodu, milujeme “užít si”. Dokonce ji máme raději než materialismus a zážitky. Jen to je důvodem, proč všichni nejedeme někde do zahraničí vydělávat. Máme rádi naší pohodu. Často spojenou s dobrým pivem nebo vínem nebo něčím silnějším. Ne, není to primárně o alkoholu, ale vzpomínáte si, jak jsme se mohli užrat v době prohibice před několika lety? Narušilo to naši pohodu. Materialismus, zážitky a pohoda nejsou samy o sobě problémem. Jsou to dobré potřeby. Jenže se staly zdrojem naší naděje a když nám dlouhodobě chybí, začneme čelit pokušení si je získat jinak, ať to stojí co to stojí.
Říkal jsem, že pokušení odkrývá zdroje naší vlastní identity. Současná pandemie odkrývá mimo jiné zdroje naší naděje: materialismus, zážitky a pohodu. Zároveň ale také vidíme, jak se v této krizi odkrývají jiné zdroje identity, které vyprávějí lepší příběh. Místo materialismu nacházíme svůj zdroj ve štědrosti. Vidíme to všude okolo sebe. Lidé šijí roušky, pomáhají si, podporují se. Vymýšlejí zlepšováky a nacházejí cestu ke štědrosti. Začínáme slýchávat o majitelích budov, kteří odpouštějí - ne jen odkládají - platby za nájem svým nájemcům z řad živnostníků a podnikatelů, kteří teď nemají žádný příjem. To je zcela správné. Tito lidé píšou jiný příběh. Ale jsou i takoví majitelé, kteří naopak situace zneužívají a některým lidem nájem spíše zvedli. Ti také píšou svůj příběh v pokušení materialismu. Co zvítězí? Jaký příběh? Příběh materialismu nebo příběh štědrostí? Místo zážitků nacházíme svůj stroj ve schopnosti být sami se sebou. To není automatické, protože svět okolo je natolik rychlý, že dokážeme prosvištět dnem, aniž bychom byli skutečně sami sebou. Vidíme to také v manželstvích a rodinách. Ne každý zvládá v klidu být pořád spolu, nejsme na to zvyklí. Projevuje se tedy kvalita vztahu v manželství a rodině. I tady jsme na křižovatce. Chybí nám pokušení zabavit se zážitky, abychom přehlušili vzájemnou mluvu a vzájemnou hloubku. Ale i tady můžeme začít psát nový příběh, vítězný příběh. Místo pohody nacházíme svůj zdroj v laskavosti. Někteří z nás bojují s nemocemi, někteří v první linii boje s nemocí. Myslím na zhruba čtvrtinu lidí z Elementu, kteří pracuji v různé kapacitě ve zdravotnictví. Ale je tady také mnoho lidí, kteří jsou a brzy budou na hraně ekonomického přežití. My ostatní stojíme v tváří tvář pokušení pohody. Budu si pěstovat svou pohodu, nebo se otevřu na laskavost vůči druhým? I zde stojíme na křižovatce.
Všechny tyto tři křižovatky nás nakonec nabádají k tomu, abychom si ujasnili, co je zdrojem naší naděje. Jako křesťané věříme, že Bůh je zdrojem opravdové naděje a opravdového pokoje. Činí z nás nositele naděje a činitele pokoje. To je velké povolání s velmi praktickým dopadem. A tak i jako křesťané stojíme na křižovatce pokušení a Ježíš nás učí, že se můžeme rozhodnout správně, a že zdroj, ze kterého čerpáme, může být zdrojem vody života plynoucí z našeho nitra do světa okolo nás. Pokud Ježíš zvítězil na hoře pokušení, dává nám návod a nástroj, jak odolat pokušení. Možná můžeme začít tím, že začneme se rozhodneme pro štědrost místo materialismu, pro vnitřní spokojenost místo zážitků, a pro laskavost místo vlastní pohody.
Žádné komentáře:
Okomentovat