Osm přikázání

Všichni to známe. Náboženští lidé nejen věří v to, co věří, ale mají za to, že ostatní se pletou. Proto je téma náboženství ve většině rodin a mezi přáteli tabu. Nevěříte? Zkuste to někdy. Až budete chtít, aby na nějaké párty nebo oslavě všichni zmlkli, uprostřed toho největšího veselí zařvěte, že milujete Ježíše. Lidé se budou buď nervózně smát, nebo nastane to trapné ticho, které na párty rozhodně nechcete mít! Je to paradox. Většina náboženství mluví o Bohu, o tom, že Bůh je láska, že Bůh je dobrý, ale přesto o něm nemůžeme mluvit. Přece nezáleží na tom, čemu věříš, důležité je, abys něčemu věřil, hlavně nikoho nekritizuj. Koneckonců, určitě jste někdy slyšeli, jak si lidé povídají o náboženství a ukončí to slovy: „Nezáleží na tom, čemu věříš, hlavně když jsi upřímný.“ Zní to moc dobře, ovšem tento princip nezapojujeme do otázek politiky, nebo jestli by měla jedna země bombardovat druhou. Nikdy neslyšíme, že by někdo tento princip obhajoval v případě Adolfa Hitlera, přestože ten byl ve svém úsilí zcela upřímný. Jen proto, že někdo je upřímný ještě neznamená, že se plete. Po staletí si lidé mysleli, že bouřka je způsobena válkou bohů. Po staletí si lidé mysleli, že slunce obíhá zemi, nebo že země je placatá. Byli upřímní, ale pletli se. Z téhle myšlenky vyvěrá další, ještě atraktivnější nápad ohledně náboženství, který spočívá v otázce: „Copak nevedou všechna náboženství k Bohu?“ Tohle je stará myšlenka podporována třeba Gándhím, který věřil, že duše náboženství je stejná, ale forma jiná. Problém je, že každé náboženství není stejné, jsou tam obří rozdíly, což ti potvrdí každý příslušník jakéhokoliv náboženství. A zatímco v Koránu (súra 9,5) je napsáno, abys bojoval s pohany a zabíjel je, kdekoliv je najdeš, Kristus navrhuje nastavit druhou tvář. Navíc mají náboženství zcela odlišný koncept boha. Koneckonců, máme tady náboženství okultní, imperiální, asketická, genitální, buržoazní, prorocká, a zjevená. V každém z nich je bůh představován jinak a vede k jiným cílům.

Když vykucháš náboženství na jádro, dozvíš se v něm, že se musíme natáhnout k Bohu, ale v Kristu se Bůh dal poznat lidem, on se natáhl zpátky k nám. To není přídavek, nová verze, upgrade, ale tohle je konec a naplnění všech otázek, které ses po generace ptal. Náboženství má své místo. Dovádí nás k zásadním otázkám, které byly naprosto správné: je Bůh? Můžeme ho poznat? Můžeme mít věčný život? Co dělá z křesťanství tak radikální a odlišnou věc, je, že se Ježíš sám staví jako odpověď na tyto otázky. Kdo vidí jej, vidí Boha, říká. V téhle chvíli se většinou lidé namíchnou a namítnou, že jsme úzkoprsí a sebestřední, protože kdo ví, kdo má pravdu? Jestliže v historii lidstva existovalo nebo existuje čtyři tisíce různých rozdílných náboženství nebo filozofii s náboženskými prvky, jak můžeme říct, že právě my máme pravdu? Jinými slovy: Chceš říct, že se ostatní náboženství pletou? Vůbec ne!

Některé věci se vzájemně překrývají a náboženství je mají společná. Například skoro každé náboženství nebo filozofie má svou verzi zlatého pravidla: „Nikdo není věřící, pokud nemiluje pro svého bratra to, co miluje pro sebe.“ (islám) „Měli bychom se chovat ke svým přátelům tak, jak chceme, aby se naši přátelé chovali k nám.“ (Aristoteles) „Ať se chovám k ostatním tak, jak se ostatní mají chovat ke mně.“ (Platón) „Nedělej druhým to, co sám nenávidíš.“ (judaismus). Jsou věci, které mají všechna náboženství stejné. Všechna mají seznam věcí, které bychom měli nebo neměli dělat, tedy jinými slovy přikázání. C.S.Lewis ve své knize Zkáza člověka našel osm různých přikázání, které mají všechna světová náboženství, včetně indiánů, společná. Tyto přikázání jsou společnou půdou, na které se shodneme všichni navzájem. Tady je máme, 8 přikázání, které najdeme ve všech náboženstvích:

1. Neubližuj ostatním slovem ani skutkem.

2. Cti své rodiče.

3. Buď milý k sourozencům a starším lidem.

4. Ve všech svých skutcích buď čestný.

5. Nelži.

6. Neměj sex s manželem/manželkou někoho jiného.

7. Starej se o slabší.

8. Upřednostňuj druhé.

Každé náboženství zároveň vyžaduje poslušnost těchto (a mnoha dalších) pravidel, a v každém náboženství je zároveň zakódované selhání: u přikázání je často napsáno „Tohle bys měl udělat, a pokud to neuděláš, zažiješ tohle.“ Nekraď, jinak ti useknou ruku. Neodmlouvej rodičům, jinak se nedožiješ dlouhého věku. Necizolož, nebo budeš ukamenovaný. Zkrátka, náboženství počítá s tím, že nezvládneme tyto pravidla dodržovat a tak zakódovala rovnou následky. Schválně, vyzkoušíme si to jeden po druhém: Kdo z vás to někdy udělal. Kolik z vás někdy někomu ublížilo slovem nebo skutkem? Kolik z vás někdy odseklo a nectilo své rodiče? Kolik z vás bylo někdy hodně zlých ke svým sourozencům? Kolik z vás nebylo někdy čestných? Kolik z vás jste v pokušení lhát, před následující otázkou? Kolik z vás jste „slyšeli“ o někom, kdo byl nevěrný nebo viděli film, který byl o nevěře? Vidíte pointu: ve všech náboženstvích máme společné tohle: měli bychom, neměli bychom, ale stejně jsme to udělali, a teď mám problém. Mám problém se sebou, s Bohem a s příslušníky svého náboženství. To je ve skutečnosti univerzální poselství všech náboženství. K tomu ovšem ale Boha ani nepotřebujeme. Vždyť jsme všichni zklamali dokonce i sami sebe. Všichni jsme zklamali své vlastní očekávání a standardy. Vina a hanba jsou skutečné. Hodně z našeho hledání je motivováno vinou. Ale minulost nedokážeme změnit, uvízli jsme. Dobrou zprávou pro všechny je, že Ježíš je odpověď.

V minulých dvou týdnech jsem vám vyprávěl příběh muže, který zkonvertoval od svého náboženství. Byl to Saul z Tarsu, později přejmenovaný na Pavla, který opustil náboženství svých rodičů, kterým byl tradiční judaismus a stal se následovníkem Krista. Viděli jsme, že hledal smysl života a potažmo Boha v náboženství, díky čemuž věřil, že Bůh po něm chce, aby své náboženství ochránil od veškeré hereze, kterou pro něj víra v Krista byla. Pak však Saul zažil zvláštní zkušenost, při které se setkal s Bohem, který se mu však identifikoval jako Ježíš, kterého pronásleduje, a poslal ho otevírat oči jiným, kteří také hledají Boha na nesprávném místě, a aby jim vzkázal, že můžeš přijmout odpuštění. Všechny náboženství světa tvrdí stejnou věc, ano, selhali jsme ve svém chování a ve svých vlastních očekáváních, i Božích očekáváních. Bůh ovšem oznamuje světu, že je připraven a ochoten odpustit tvé hříchy. Místo náboženství nabízí vztah. Pak jsme si ukázali, jak Pavel začal tohle poselství hlásat všude, kam šel, a že v Kristu došly všechna náboženství (pokusy jak se dostat k Bohu) svého naplnění. Bůh opomenul tuto dobu a je nám blízko, abychom jej mohli všichni poznat, je tak blízko, že se natahuje k nám skrze Krista.

Dnes vám přečtu jednu pasáž dopisu, který tento Pavel později napsal církvi v Římě, která byla tvořena především bývalými pohany, kteří neměli nárok na poznání Boha skrze judaismus, ve který Pavel dříve věřil. Pavel píše (Římanům 8,1) A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. Hned velká dobrá zpráva na začátek! V Kristu tě Bůh již neodsuzuje. Možná cítíš vinu za věci ve své minulosti. Ve své nejčistší podobě je vina Bohem daný dar jako emoce, která nám ukazuje, s námi není vše v pořádku. Pokud je ovšem vina nevyznaná a neodpuštěná, pak se z ní stává krutá sestřenice jménem Hanba. Mezi vinou a hanbou je rozdíl. Vinu cítíme za to, co děláme. Hanbu cítíme za to, co jsme. Hanba říká, že protože mám mezery, jsem neakceptovatelný, ale milost říká, že i když mám mezery, jsem převzácný, protože v Kristu není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v něm!

Pak Pavel pokračuje (Římanům 8,2) Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. Hřích a smrt spolu úzce souvisí. Na jiném místě v tomtéž dopise Pavel tvrdí, že mzdou hříchu je smrt. Jak to spolu souvisí? Když zhřešíš, něco zemře. Když zhřešíš ve svém manželství, vztah zemře. Když zhřešíš ve svém podnikání, něco zemře. Vztahy, věci, atd. manželství, národy, rodiny. To vše může zemřít. Obvykle podceňujeme dopad hříchu. Víte jaký je nejmodernější eufemismus slova hřích? Chyba. Jenomže to je velké podceněni toho, jakou moc hřích má. Nikdy jsme totiž nebyli v prostředí, kde není hřích. Hřích se pro nás stal normou. Nevíme jaké to je žít v prostředí, kde si nemusíš zamykat věci, protože je nikdo neukradne; kde vždy můžeš věřit každému slovu, protože by tě nikdy nikdo nechtěl podvést; kde se nikdy nemusíš bát přepadení, vraždy, ani ničeho jiného. Zákon hříchu přináší smrt. Tento zákon byl ale překonán jiným zákonem.

Dám vám praktický příklad, jak jeden zákon může překonat druhý zákon. Když letíš letadlem, zmizí gravitace? Ne, zákon gravitace je stále stejný, ale jiný zákon překonává gravitační zákon. Zákon, který překonává zákon smrti, je zákon Ducha. Co je zákon Ducha? Zákon Ducha je odpuštění a milost. Někdo z vás zabil vztah skrze hřích, cítili jsme se špatně, snažili jsme se to napravit, ale nic nedokáže uzdravit vztah tím, že jsme dobří. Jediný způsob je dostat od ublíženého povolení, jestliže se rozhodne tě nechat vztah napravit. Zákon Ducha říká, že Bůh se rozhodil pozvat tebe a mně zpátky do vztahu, ne založené na našem slibu to dodržet, ale na svém odpuštění a milosti. Jeho zákon překonává zákon smrti. Bůh ti říká: Náboženství tě dostalo přesně na místo, kde jsem tě chtěl mít: kde potřebuješ spasitele, a přesně to jsem udělal. 

Římanům 8,3 Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích. Tohle jsou jedny z nejsilnějších slov v celé Bibli. Co bylo pro zákon, pro náboženství, pro systémy, pro přikázání, pro naši dobrou a upřímnou snahu nemožné, to vykonal Bůh. Jak? Poslal nové pravidla? Ne, poslal svého syna. Dilema každého náboženství je to, co udělám s mou minulostí. Boží odpověď je dar svého syna. Měli bychom, neudělali jsme, a teď máme problém. Co zákon nedokázal, Bůh udělal, a teď máš možnost přijmout dar. Jestli ti zůstalo cokoliv, že si musíš zasloužit Boží přízeň, pak jsi nikdy tento dar nepřijal. Zachránit tě je pro zákon nemožné, potřebuješ jediné: aby ti bylo odpuštěno. Je to pro každého, nejen pro křesťany. Náboženství nás vede k potřebě Spasitele, a Bůh poslal Spasitele.

Cítíš to vevnitř? Udělej to dnes. Řekni to Bohu teď: co zákon nedokázal, ty jsi udělal, a srze tvého syna už nemám odsouzení. Díky za dar spravedlnosti. Nic ti nedlužím, protože jsi zaplatil za můj hřích.