Lidé se mě někdy ptají, co vlastně pastoři dělají během týdne, když pracují jen v neděli! Musím se přiznat, že když se mě na to někdy někdo zeptá, nevím úplně přesně, co říct. Samozřejmě, mohl bych začít vyjmenovávat všechny věci, co dělám během týdne, od administrativních úkonů, přes strategické vůdcovství po přípravu přednášek nebo setkávání se s lidmi, ale to není pointa. Máte mnoho zaměstnání, kde lidé dělají ve službách, nebo mají práci v kanceláři nebo s lidmi, kdy zkrátka na první pohled nevidíte vyrobenou věc po dni jejich práce. Pointa je, že má práce je vlastně něco jako cestovní průvodce, kdy vytvářím prostředí pro vaši cestu za Bohem, cestu pro mnohé objevnou, pro jiné poznávací a pro jiné tréninkovou, kde se učíte vést další lidi sami. Církev je totiž o lidech! Vést církev je práce s lidmi, protože my, lidé, jsme církev. Ne všichni to ví, někdy si myslíme, že církev je instituce, nebo budova, kostel. Proto některým lidem připadá zvláštní, že můžeme mít církev v kině, nebo jak jsem už to od některých lidí slyšel, máme kostel v kině! Ale ve skutečnosti budova (klidně i vysvěcená) z ní nedělá církev, program, organizace a instituce z ní nedělají církev. Jsou to lidé, kdo jsou církví.
A to je skvělé i šílené zároveň. Skvělé, protože jsou to lidé, kvůli kterým svou cestu objevování a poznávání začínáme, ale šílené, protože právě lidé jsou někdy důvodem, proč nechceme mít s církví nic společného. Církev je totiž velmi zvláštní místo. Na jedné straně přitahuje ty nejskvělejší a nejkreativnější lidi na světě a na druhé straně přitahuje ty největší ztroskotance a problémové lidí, jaké můžete potkat. A někdy dokonce ty nejkreativnější lidi, kteří se stali ztroskotanci. Zdá se, jakoby církev přitáhla ty nejlepší a nejhorší lidi dohromady, lidi, kteří by jinak neměli dohromady nic společného, ale přesto je něco, nějaká síla, která je vábí dohromady, která působí, že sem chtějí chodit. Opravdu chtějí. Dokonce, i když rodina řekne svému teenagerovi, aby sem nechodil, protože jsme sekta nebo nějaký kult, mladí lidé sem chodit chtějí, dokonce i když je nikdo nenutí. Běžný pozorovatel to nechápe. Myslí si, že tady musí být nějaký zvláštní program, nebo tu snad něco rozdáváme zadarmo. Nechápe, že se někdo dobrovolně rozhodne vstávat v neděli brzo ráno, aby tady byl v osm ráno a připravil pro nás aparaturu, prostory a občerstvení; nechápe, že desítky lidí obětují svůj čas a úsilí, aby zadarmo pracovali v dobrovolné službě pro nějakou skupinu společných cestovatelů, kterým říkáme církev. Myslí si, že církve musí být štědře placeny státem nebo někým jiným, aby mohly vůbec existovat, a nemohou pochopit, jak mohou lidé dobrovolně dávat své finance pravidelně nebo ve sbírkách do církve, jako je Element, která existuje jen díky štědrosti a práci lidí, kteří do ní chodí. Proč to ti lidé vůbec dělají? Protože milují svou církev!
Milují svou církev z různých důvodů, někdo proto, že se v ní setkal s Kristem, jiný proto, že má v ní rád lidi, další proto, že se mu líbí, co dělá. Je to láska, která působí, že nejen do církve chodíme, ale že jeden druhému jsme církví! Nestačilo by ale, abychom milovali jen Boha? Znáte to. Lidé říkají něco ve smyslu, že mají rádi Boha, ale nechtějí mít nic společného s církví, alespoň s tou místní, lokální, církví. Mají různé (mnohdy oprávněné) důvody. Ale ve skutečnosti nejde milovat Boha a nemít rád jeho církev. Je to totiž Bůh sám, který v Bibli označuje církev za Kristovo Tělo, kdy Ježíš je hlavou a my jeho údy. A je nepředstavitelné, že bychom řekli hlavě – Kristu – Mám tě rád, ale tvé tělo se mi nelíbí. Zkuste si představit, že přijdu za Ditou a řeknu ji: Miláčku, mám rád tvou hlavu, opravdu se mi moc líbí, ale zbytek těla za nic nestojí. Au! Umíte si představit, v jakých problémech bych byl? (Samozřejmě, chlapům hrozí spíše to, že řeknou manželce, že milují její tělo, ale hlava za moc nestojí, ale to je úplně jiné kázání!) Ne, máš-li někoho rád, miluješ ho celého.
Tento měsíc začínáme osmý rok existence Elementu, který vznikl jako sen o církvi, která bude srozumitelná lidem, a bude lidem rozumět. Minulý týden jsme mluvili o tom, jak je většina našich církví navržena pro lidi, co do církve už patří. Gravitační pole každé církve je nasměrováno směrem k těm, co jsou už uvnitř, a pokud si nedáme pozor, začneme tím komunikovat, že křesťanství je pro lidi v církvi, nebo dokonce, že Ježíš přišel pro lidi v církvi. Instinktivně ale víme, že Ježíš nepřišel jen pro lidi v církvi. Vždyť, co se říká v nejznámějším verši Bible? Že Bůh tak miloval: koho? Svět. Ne lidi v církvi. Ne dobré lidi. Právě proto, že Ježíš přišel pro lidi ve světě, říkali jsme si, jak církev řešila tu svou sebestřednou tendenci, tím, že se rozhodla nečinit potíže (jinými slovy zlehčovat cestu těm, kteří se obracejí k Bohu. Věříme, že církev je pro každého. Každý může naplnit podmínky! Tou podmínkou je víra v Ježíše, kterou získáváme pouhou milostí.
Aby byl Element církví, která stojí za to být milovanou, potřebujeme mnohem víc než jen mít skvělého pastora a hodné lidi. Potřebujeme tebe, abys byl tím, kým církev má být! Co tím myslím? Dovolte mi to vysvětlit.
Když apoštol Pavel prožil své setkání s Bohem a cestoval po tehdejší Římské říši, zakládal církve kdekoliv, kam přišel. Nicméně věděl, že církev nikdy nebyla a není o jednom člověku. Vždy se tedy snažil mít kolem sebe lidi, kteří to dělali s ním, budoval týmy, rozvíjel vedoucí. Ne vždy to bylo jednoduché, někdy ho tito lidé opustili, dokonce na jednom místě ve svých dopisech píše tuto známou větu: Všichni mě opustili, jen Lukáš je se mnou! To je důležitý verš! :-)
Každopádně, Pavel si uvědomoval, jak moc jsou pro něho někteří lidé důležití. V dopise církvi ve Filipech napsal velmi zajímavou větu o svém příteli Epafroditovi, kterého do té církve posílal, a ve které popsal, kým pro něj Epafroditus byl. Podívejme se na to: Filipským 2,25: Považoval jsem však za nutné poslat k vám Epafrodita, svého bratra a spolupracovníka i spolubojovníka. Tyto tři vlastnosti Epafrodita ukazují na to, co tvoří přátelskou a zdravou církev.
Nejprve Pavel mluví o Epafroditovi jako o svém bratru. Církev je totiž rodina, kde je Otec velmi známý! Jsme bratři a sestry. Jsme adoptování Bohem. Církev není pouze nějaká organizace, ale je to živý organismus. A záležitost srdce – jsme společenství, komunita, rodina, přátelé. Co vytvoří správné společenství? Milujeme jeden druhého, sdílíme navzájem své životy, sloužíme jeden druhému a stojíme společně ať se děje cokoliv.
Ovšem církev není jen rodina, ale má také organizace. Epafroditus nebyl jen Pavlovým přítelem a bratrem, ale byl také jeho spolupracovníkem. Církev je také záležitost hlavy. Je o našich postojích. Nejsme zde jen kvůli sobě, ale jsme zde proto, abychom vykonali práci, kterou pro nás Bůh připravil. Kolik toho zvládneme pro Ježíše, budeme-li mít pouze dobré společenství, ale budeme bez cílů, struktury a systému? Přijmeme-li biblické podobenství církve jako těla, společenství by bylo srdcem, které pumpuje krev do každé části těla, ale organizace by byla páteří, na které tělo stojí. A tak i církev, i když má dobré vztahy, ale nemá patřičnou strukturu, je jen “hroudka” něčeho neurčitého a neuchopitelného. Co vytváří dobrou organizaci? Dobrá pracovní etika, dobrá struktura, kvalitní služba zákazníkům, rozumná finanční politika.
Pro církev ovšem základ společenství a organizace není dostačující. Bůh nás však povolal k tomu, abychom ovlivnili naši společnost, naše město a národy světa. Evangelium je pro lidi jedinou nadějí, a my jsme nositeli této naděje lidem. Církev není jen rodina nebo organizace, je to také armáda. Ze všech třech obrazů je právě tento nejdůležitější. Zahrnuje modlitby, práci a zvaní lidi. Obecenství, uctívání, Boží přítomnost – to vše si budeme užívat celou věčnost, ale být pro hledající můžeme být jen na této zemi. Tento základ církve je záležitost našich rukou a nohou. Bojovat dobrý boj víry zahrnuje vydání se Bohu a jeho poslání na sto procent, zapálené srdce pro lidi a pocit naléhavosti.
Církev potřebuje všechny lidi, kteří se rozhodnou být bratry (a sestrami) a odváží se budovat přátelství. Potřebuje lidi, kteří se rozhodnout být spolupracovníky a zapojí se do aktivní služby a dobrovolné práce, která nám umožňuje vytvářet prostředí, do kterého můžeme pozvat své kamarády, rodinu i dokonce své nepřátele. Potřebuje také lidi, kteří budou spolubojovníky, kteří se budou modlit, nasadí své životy a obstojí v zápase, ve kterém stojíme. Církev jsou lidé a církev potřebuje lidi. Církev potřebuje lidi, jako jsi ty! Všimni si, byli to především lidé, kteří byli důvodem, proč pár našich přátel řeklo: Miluji Element. Máš ho rád i ty? Chceš být bratrem, spolupracovníkem a spolubojovníkem?
Žádné komentáře:
Okomentovat