Pokud jste sledovali předchozí tři díly seriálu Mountaintop Experience, dozvěděli jste se, že překvapivě velké množství důležitých a formativních příběhů židovské části Bible (které říkáme Starý Zákon) a také hodně formativních příběhů Ježíše v křesťanské části Bible (té říkáme pro změnu Nový Zákon) se odehrává na vrcholcích hor. Skoro jako by formativní okamžiky biblických hrdinů potřebovaly perspektivu vrcholů hor. Když se s hrdiny těchto příběhů projdeme po několika návrších, kopcích a hor, naučíme se mnoho o Božím příběhu a také o nás a našem místě v jeho příběhu. Zatím jsme si ukázali na dva velice důležité vrcholky hor Ježíšova příběhu: na horu pokušení, protože pokušení odkrývá zdroje naše identity a naděje; a na Kázání na hoře, kde Ježíš představil svůj program, učení a důrazy. Ukázal, že v těžkostech máme výběr. Můžeme propadnout v zoufalství, nebo v popírání, nebo rozkvete naše lidství a Boží obraz v něm. Kázání na hoře nás učí, jaké je to být opravdovým člověkem. Ježíšovo kázání a způsob jeho přednesu fascinoval nejen očité svědky a přímé posluchače, ale také davy významných lidí a myslitelů lidstva v historii. Mnozí mají Ježíšovo kázání na hoře za vzácný příklad etiky a morálky. Naneštěstí to mnoho lidi vede k přesvědčení, že křesťanská víra sleduje primárně etický a morální cíl. Jako by chtělo docílit polepšení lidstva. Tolik se soustředí na to, co Ježíš ve slavném kázání říká, že zapomínají svědectví evangelistů, že to byl způsob,jak Ježíš kázání přednesl. Podle Matouše výjimečnost Kázání na hoře spočívala v jeho zvláštní autoritě. Dnes se podíváme na další Ježíšův formativní zážitek na vrcholku hory, který patří k nejzvláštnějším a nejtajemnějším příběhům evangelia a pro těch pár očitých svědků to byl jeden z těch momentů, které vůbec nechápali a vše jim dalo smysl až zpětně. A jak už to v naší sérii bývá, i tento příběh je pro nás dnes jak dělaný! Budeme mluvit o hoře proměnění.
Lukáš 9:28-35: Asi po týdnu vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se modlil. Zatímco se modlil, změnil se vzhled jeho tváře, jeho oděv zbělel a rozzářil se. A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš, kteří se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, k němuž mělo dojít v Jeruzalémě. Petr a jeho druhové však byli přemoženi spánkem. Jakmile se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže po jeho boku. Když se od něj začali vzdalovat, Petr Ježíše oslovil: „Mistře, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl ale, co říká. Než to dořekl, objevil se oblak a zahalil je. Když se ocitli v tom oblaku, dostali strach. Z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, můj Vyvolený. Toho poslouchejte.“ Když ten hlas dozněl, našli tam jen samotného Ježíše.
Tento příběh se odehrává zhruba týden poté, co Petr na Ježíšovu otázku vyznal, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boha živého. Ježíš na jeho odpověď reaguje slovy, že brány pekla nepřemohou církev, kterou on postaví na skále tohoto vyznání. Bylo to poprvé, kdy je v evangeliích zmíněná církev. Asi týden na to tedy Ježíš vystoupil se třemi největšími přáteli, Petrem, Jakubem a Janem, na vysokou horu – pravděpodobně horu Tabor. Šli tam kvůli modlitbě, a jak už vidíme jinde v evangeliích, když se Ježíš modlil, jeho učedníci často usínali. To byl i tento případ. Během modlitby se však stalo něco zvláštního. Stal se jakýsi zvláštní zázrak, Ježíšův oděv se rozzářil. Možná nejdivnější na tom příběhu bylo, že s Ježíšem rozmlouvali dva muži. Byl to Mojžíš a Eliáš, tedy dvě ohromně důležité postavy, se kterými jsme se v naší sérii už setkali na hoře Sinaj a Karmel. Že to byly právě tyto dvě postavy je nabito symbolickým významem. Mojžíš jako zákonodárce a vůdce Izraele, a Eliáš jako prorok reprezentují Zákon a Proroky, tedy to, co nazýváme Starý Zákon. Naopak Petr, Jakub a Jan reprezentují církev a jsou svědky toho, co se děje. Na hoře Tabor jsou Mojžíš a Eliáš předvolání, aby předali finální svědectví Božímu Mesiáši, Ježíši Kristu. Co Mojžíš a Eliáš začali, to Ježíš dokončí. Přesně, jak Ježíš sám řekl na začátku svého působení v Kázání na hoře (Matouš 5:17): Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Na hoře proměnění Starý Zákon symbolicky předává projekt vykoupení a obnovy světa do rukou Ježíše. Na hoře proměnění se staré svědectví poddává novému.
Jenže, podobně jako církev často nechápe, jaký by měla mít postoj ke Starému Zákonu, ani Petr nepochopil svoji roli. Jeho prvotním impulzem je postavit tři stany, jakoby Mojžíš, Eliáš a Ježíš byli rovnocenní. Petr tak nevědomky vyznává, že Starý Zákon má stejnou autoritu jako Ježíš. My dnes děláme stejnou chybu. Podobně jako Petr i my mícháme staré a nové. Čteme-li například Ježíšova slova z Kázání na hoře, srovnáváme je se slovy Starého Zákona. Ten nám připadá kupodivu méně radikální. Nakonec se nám velice často stává, že Ježíšova slova jsou přehlasována Mojžíšem a Eliášem, Zákonem a Proroky. Ale evangelisté nám ukazují, že Bůh rychle Petra zastavuje! Všechny zastíní oblak a ozve se jasný hlas, který říká, že Ježíš je vyvolený Boží Syn a jen toho máme poslouchat. A pak je tady zvláštní verš (Lukáš 9:36): Když ten hlas dozněl, našli tam jen samotného Ježíše. Líbí se mi i malé rozdíly, které zmiňují Matouš a Marek. Matouš 17:6-8 Když to učedníci uslyšeli, padli na tvář a hrozně se báli. Ježíš přistoupil a dotkl se jich se slovy: „Vstaňte, nebojte se.“ A když zvedli oči, neviděli už nikoho než samotného Ježíše. Marek 9:7-8 Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: „Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.“ Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše.
Když je zastínil oblak a oni se báli, padli na tvář. Neviděli nic. Ale pak se jich Ježíš dotkl, a oni viděli jen Ježíše. Na hoře proměnění Mojžíš a Eliáš opouštějí jednou provždy pódium, a nechávají světla svítit pouze na Ježíše. Jako výborná předkapela odcházejí z pódia, aby hlavní akt večera mohl zaznít krásně a v plné tónině a hlasitosti. Pokud to do té doby nebylo jasné, tohle byl pro ně jasný ukazatel toho, v čem opravdu spočívá Ježíšova autorita. Ježíš je jediný základ, jediný autor naší víry, jediný Spasitel, a jediný cíl, ke kterému utíkáme, na koho směřují naše oči, a kdo je zdrojem naší naděje. V knize Rabín mluví s Ježíšem napsal Jacob Neusner, jak moc se cítí nepohodlně, když slyší Ježíšovo Kázání na hoře. Říká tam, že jen Bůh může po mně požadovat to, co po mě požaduje Ježíš. Přesně tak! Tento rabín jasně porozuměl, co je základem Ježíšova poselství. Ne slova, ale jeho identita, autorita a osobnost. Na hoře proměnění nám Bůh ukazuje, že Ježíš začíná něco nového, a zjevuje jaká je opravdu Boží vůle a co je Boží slovo. Jen Ježíše musíme poslouchat. Příběh SZ nám ukazuje, jak jsme se dostali k Ježíši a proč ho potřebujeme. Ale pokud máme Ježíše, nepotřebujeme stavět svatostánky Mojžíšovi a Eliášovi. Ježíš je větší než Mojžíš a Eliáš. Ježíš je dokonce větší než Bible. Jen Ježíš je Spasitel světa.
V tomto příběhu vidíme ještě víc. Mojžíš i Eliáš jsou formativní postavy. Mojžíš není jen vojevůdce, jen zákonodárce. Mojžíš je také prorok. Dělá zázraky, znamení a divy. A Eliáš nejenom prorokuje. Eliáš nejen dělá zázraky, uzdravuje a křísí mrtvé. Eliáš je také vůdce národa. Obě postavy spojují racionální a nadpřirozenou stránku Božího příběhu. Tato touha je uvnitř mnohých z nás. Hledáme moudrost a hledáme nadpřirozená znamení. Vidíme to kolem sebe neustále, zdaleka nejen v této době. Později píše apoštol Pavel, že Řekové hledají moudrost a Židé hledají znamení. 1. Korintským 1:22 Židé požadují zázraky, Řekové hledají moudrost. Jako bychom vždy měli pospolu racionální a nadpřirozenou stránku. Na hoře proměnění si pozdější vůdcové církve poprvé uvědomují, že Ježíš začíná novou kapitolu, která shrnuje jeho vůdcovství, jeho učení, ale také také jeho zázraky. Proto Pavel píše, že je obojím. 1. Korintským 1:22-23 Židé požadují zázraky, Řekové hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného – pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství, ale pro povolané, ať Židy či Řeky, Krista – Boží moc a Boží moudrost. Od tohoto okamžiku Ježíš začíná cestu, která nakonec končí na další hoře, na hoře ve tvaru lebky. Na hoře, na které stojí jeho kříž. Hora proměnění potvrzuje Ježíšovu autoritu, uvádí Ježíše na cestu utrpení, a nakonec vítězství.
To je přesně to, co potřebujeme dnes je my. Potřebujeme vítězství, zázrak, potřebujeme, aby se naše oči se pozvedly, a neviděli jsme nic, než Ježíše samotného. Když jsem byl teenager, strávil jsem půl roku na misii v Indii. Můj šéf misionář mi vyprávěl, jak jede na výlet s mladými lidí z Evropy do Kalkaty, velkého a chaotického města původně zasvěceného bohyně smrti Kálí. Vyprávěl nám, jak mnozí tito mladí lidé říkají, jak se tam cítí ve zvláštním napětí, jak cítí všude kolem temnotu. A můj přítel jim říkal: Já cítím jenom přítomnost Ježíše. V situaci, kde se právě teď nacházíme, je lehké podlehnout okolnostem. Svádí nás to k tomu, abychom citovali a přijímali svědectví a proroctví Starého Zákona. Hledáme útěchu v Žalmech. To je v pořádku. Ale neměli bychom nikdy zapomenout, že máme pozvednout své oči a vidět jen Ježíše samotného. To je to co nás učí hora proměnění. Učí nás, že Ježíš nám stačí. Jeho posloucháme.
Na hoře proměnění se setkáváme s Vyvoleným a jsme ujištěni o jeho identitě a autoritě. Ale na hoře nezůstáváme. Logicky, cesta z hory vede přímo do údolí, kde řádí problémy, kde řádí démoni. Pojďme se vrátit do našeho příběhu. Lukáš 9:37-40 Když pak druhý den sestoupili z hory, vyšla mu naproti velká spousta lidí. Vtom jeden muž z davu vykřikl: „Mistře, prosím tě, smiluj se nad mým synem – mám jenom jeho! Náhle ho napadá zlý duch a zničehonic začne křičet. Zmítá jím, až má pěnu u úst. Sotva ho kdy opouští a hrozně ho trápí. Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli!“ Ježíš démony vyhání svou autoritou. Paradoxně, Lukáš začíná celou příběh svým vysláním učedníků, kdy jim dal sílu a moc vyhánět všechny démony a uzdravovat nemoci. Tady to udělat nemohli. Chyběla jim víra a chyběla jim transformativní zkušenost na vrcholku hory v modlitbě, kde nevidíme nic než Ježíše! A to je moje modlitba za nás všechny, abychom ve svých okolnostech pozvedli své oči a neviděli nic než Ježíše. Abychom nehledali zdroj naší autority v zaslíbeních, které Ježíš naplnil, ale v Ježíši samotném. Protože on je nejen Spasitelem, který tě miluje, ale také Vítězem, který i dnes dělá zázraky!
Žádné komentáře:
Okomentovat