J:33:3

Zajímalo vás někdy, proč lidi tolik lákají různé typy konspiračních teorií? Od knih přes filmy, skoro se zdá, že tento svět ovládá nějaká tajná společnost. Tato fascinace je ovlivněná přirozenou touhou hledat zjednodušený smysl života a zároveň nám to dává jakousi cestu ven ze strachu a obav, které zažíváme. Říkáme si, že musí existovat tajný smysl a výklad událostí, zároveň hledáme nějakou šifru, plán, amulet, mapu, zkrátka něco pro štěstí, co by se nám pomohlo vyznat v tomto komplexním světě. Nějaký vzoreček, který by život zjednodušil; prsten, který by vládl všem; šifru, která by byla definitivní odpovědí. Něco, co by vždy fungovalo, protože jinak je tento svět přece tolik plný starostí.

Starosti jsou vůbec zajímavý fenomén. V dnešní době se někteří obávají více než kdy předtím. Samozřejmě, jsou i jedinci, kteří se o nic nestrachují, ale o ty se většinou strachuje jejich okolí. Jiní se strachují pro změnu strašně moc, a pak je tu většina z nás, kteří si nemyslí, že by se báli nějak přehnaně, ale strachujeme se z některých situací, které nám přináší doba tolik zmítané obavami z finanční krize. Podíváte-li se do knihkupectví nebo na internet, najdete mraky knih a materiálů, jak jednat se stresem a obavami. Důvod, proč toho tolik máme, je proto, že se to prodává; a prodává se to proto, že se tolik lidí strachuje o tolik různých věcí. Máme obavy o své zdraví, svou práci, o své děti, o svou rodinu, bojíme se prasečí chřipky, létání letadlem, toho, co ještě nepřišlo i toho, co už tady bylo. Dovolte se mi vás zeptat na dvě otázky, které jsem se ptal lidi u nás v církvi. (1) Kdo z vás si myslí, že je schopen si prodloužit a zkvalitnit život tím, že se bude více strachovat? (2) Kdo z vás si naopak myslí, že obavy a starosti mohou život zkrátit a znepříjemnit? Dejme si to tedy dohromady: Jestli nám obavy nemohou život prodloužit ani zkvalitnit, a dokonce, jestli nám život naopak zkrátí a znepříjemní, proč se strachujeme a stresujeme? Přestaň s tím!
 
Dobrá, racionální úvaha nám ukazuje, že nikdo po obavách nijak zvlášť netouží, a jsou nám vlastně k ničemu. Všichni s tím souhlasíme, nikde neprotestujeme, ale přesto se stále stresujeme nad oblastmi života. Z tohoto důvodu bych se dnes rád s vámi podíval nad jednou takovou šifrou, která nám může v našich starostech pomoci. Než se k ní dostanu, podívám se s vámi na to, co řekl Ježíš na téma starostí, protože (věřte tomu nebo ne), už v jeho době se lidé stresovali. Ve své podstatě Ježíš říká, že to, co nejvíce miluješ, o to se nejvíce strachuješ. Týká se to tebe, pokud ne, pak se o to totiž nestrachuješ. Tady je obří rozdíl mezi podobně znějícími slovy: starat se a mít starost. To nejsou synonyma: staráme se o věci a lidi (tedy máme péči), ale mít o něco starost se týká strachování či úzkosti.  

Zkrátka, aby ses strachoval a měl starost o něco, pak k tomu musíš mít osobní vztah: jsi tomu oddaný. To vysvětluje, proč je pro nás snadné hodit peníze do sbírky na chudé někde v Africe (projevujeme tím péči), ale jinak nám situace tamních lidí nijak zvlášť nebrání si užívat života. Netýká se nás to totiž osobně. Proto taky, mimochodem, když do nějaké takové země zajedeme, a setkáme se osobně s těmi lidmi, je to pro nás lehčí pocítit o ně stres. Ale nic se nevyrovná situaci, kterou řešíme my sami ve vlastním životě. Efektivně se strachovat totiž můžeme jen o svůj život.

Podívejme se, co Ježíš vyučuje o starostech. Když začíná Ježíš mluvit o starostech, začíná ohledně peněz, což bývá pro nás nejčastější zdroj starostí (a jak vidíme, před 2000 lety to bylo stejné). Matouš 6,24-25 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nemějte starost (Nemějte úzkost ČSP) o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život více než jídlo a tělo více než oblečení? Většina z nás se ve skutečnosti nestrachuje o základní potraviny, dokonce i oblečení máme většinou více, než kolik jsme schopni unosit. Dnes by tedy Ježíš řekl něco ve smyslu: Nestrachuj se o svou práci; neboj se o svůj důchod; neboj se, jestli se dostaneš na tu školu; neboj se, jestli najdeš manželku; neboj se! Ježíš říká: neboj se! Nás automaticky napadne: Jak to myslíš Ježíši? Chceš říct, že to není důležité? Chceš říct, že není důležité, co si obleču a čeho se najím? Samozřejmě, že je to důležité a ty se staráš o jídlo a oblečení. Ale mít starost? Neznamená to, že miluješ „věci“ víc než cokoliv jiného? Nestrachuješ se proto, že objektem tvého uctívání jsou „věci“? Jídlo? Oblečení? Reputace? Vztahy? Dobrá, co tedy Ježíši navrhuješ? Máš nějaké řešení?Ježíš odpovídá docela politicky nekorektním způsobem: Matouš 6,26-29 Podívejte se na ptáky na obloze. Cože? Já nemám čas na nějaký ptáky na obloze! Zbláznil ses Ježíši? Já mám opravdové starosti, a ty si děláš legraci! Ježíš možná čeká, až náš výbuch dohasne, a pak řekne: Už jsi skončil? A zopakuje: Podívej se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalamoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. 

Jakkoliv těžké to může být pro tvou post-ateistickou mysl, Ježíš tady právě říká, že Bůh tě miluje víc než ptáky a květiny; a jako o takové se taky bude starat! Ne, Ježíšova pointa není: Buď nezodpovědný a všechno dobře dopadne. To by byl fatalismus. Samozřejmě, že mnohokráte nám Písmo ukazuje, jak je práce důležitá, jak je rodinná podpora důležitá. Ježíšova pointa jeho vyučování je, že pokud miluješ „věci“ víc než Boha, pak se logicky strachuješ o věci tohoto světa. Dokonce pak pokračuje a říká: Matouš 6,30-32 Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní? Nemějte tedy starosti. Neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme? Všechny tyto věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Když uděláš vše, co jsi měl, nakonec zůstává fakt, že Bůh tě miluje víc než zbytek stvoření. Mění to situaci? 

Jenomže, proč je to tak těžké? Právě ze stejného důvodu, proč je tak jednoduché se strachovat. Strachujeme se o věci, které milujeme; a proto je tak těžké věřit. Víte, mít starosti je otázka víry. Naše emoce jsou připojeny k tomu, co nejvíce milujeme. Čemu jsme oddáni. Čemu důvěřujeme. Proto Ježíš také mluví o tom, že se staráme proto, že jsme malověrní. Nakonec otázka zní takto: Dá se Bohu důvěřovat? Pointa není, že jsme naivní, bezstarostní; ale že důvěřujeme, že Bůh se o nás postará. Vím, že většina z nás věří tomu, že Bůh může vyřešit naši situaci, že se o nás může postarat; my jen nevíme, zda to udělá! Dá se mu v tom věřit?

Ježíš pokračuje ještě dál a říká: Matouš 6,33-34 Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého vlastního trápení. Tyto verše patří k nejvíce citovaným a nejméně pochopeným Ježíšovým slovům. Někdy si lidé myslí, že hledat Boží království je nějaká ta tajná šifra, možná služba Bohu, nebo nějaké duchovní tajemství, na které jsme ještě nepřišli. Ne, to není důvod, proč to Ježíš říká. Vzpomeňme si na začátek: Staráme se o to, co nejvíce milujeme. To, co milujeme, vytváří k nám emocionální spojení, a proto se o to strachujeme. Ježíš tady tedy říká, že řešením je změnit objekt, který milujeme, a který ctíme. Říká, abychom místo důvěry ve „věci“ raději věřili Bohu a jeho království.

Bude ovšem Bůh chtít vyřešit naše starosti? Dá se mu věřit? Můžeme si být vůbec jistí, že nás chce slyšet? To jsou jistě důležité otázky. Jak to tedy je? Zkuste si představit, že existuje něco jako přímá linka k Bohu, přímo do nebe. Brali byste to? Nikdo by nemohl přerušit spojení, ani se nabourat do systému. Něco takového mají, alespoň podle legendy, mezi sebou někteří prezidenti, třeba americký a ruský: pověstný červený telefon označující přímou linku Bílý dům – Kreml.

Měnilo by to situaci, kdybys byl Bohem ujištěn, že on ti právě tak naslouchá? Jistě, můžeš si říct, že na světě jsou miliony lidí, kteří se k Bohu právě teď modlí, tak proč by měl věnovat pozornost právě tobě? Podívej se na ptáky na obloze… Stará-li se Bůh o nějakého ptáka na obloze, který je řízen svými pudy, a ani neví proč, oč víc se stará o tebe! On slyší tvou modlitbu, když jsi dostatečně odvážný na to, abys to zkusil se modlit. Nestačí si to jen myslet, dokonce někdy musíš zajít za někým konkrétním a říct mu: modli se za mě! To je důvod, proč tady máme ten modlitební stůl. Není tu pro parádu, nebo proto, že bychom si mysleli, že se neumíš modlit sám. Je tu proto, že někdy potřebuješ vedle sebe někoho dalšího, komu můžeš říct: modli se se mnou. Víra, a tedy opak starostí, je aktivní věc, tlačí se kupředu, šlape lidem po nohách, protože se chce dotknout toho, kdo může a chce slyšet tvou prosbu.

Co je tedy ta slíbená šifra, která nás ujišťuje, že nás Bůh slyší? J:33:3 znamená Jeremiáš 33,3, což je verš, kterému se přezdívá Boží telefonní číslo. Je tam napsáno: Volej ke mně a já ti odpovím; sdělím ti veliká tajemství, o kterých nevíš. Nemůžeš vědět, jestli Bůh řekne na tvou žádost ano nebo ne, ale nebudeš to nikdy vědět, dokud to nezkusíš! Tvůj nebeský Otec, ne jen nějaký neosobní Bůh, říká, abys volal, on ti totiž odpoví. Dá se mu věřit? Nebo se radši chceš prostarat a protrápit se životem sám, protože ti to přijde důvěryhodnější? Můžeš Bohu věřit? Můžeš mu svěřit své starosti?