Čekárna: Má Bůh plán pro náš život?

Říkali jste si někdy, že opravdu nevíte, co máte dělat, když se nic neděje? Všichni jsme takovou situaci mnohokrát zažili. Modlíme se za něco, čekáme na něco, doufáme v něco, ale na první pohled se zdá, že se nic neděje. Zdá se, že na nás zapomněli lidé a možná taky Bůh. Tam si nejsme úplně jisti, ale jsou situace, kdy to tomu úplně nasvědčuje. Já takovou situaci z duše nesnáším. Mám rád, když se věci hýbou kupředu, když vidím nějaký postup, a štve mě, pokud se zdá, že se nic neděje. Ve skutečnosti nesnáším čekání jakéhokoliv druhu, nemám rád fronty, a když například cestuji, snažím se být rychlý, jak jen to jde. Jenomže, kdykoliv otevřeme něčí příběh, který opravdu významně ovlivnil svět, a nemusí to být jen z Bible, nacházíme tam na první pohled hluché momenty, které však měly svůj velký význam. Byly ta časy přípravy, formování a ukázka pravého charakteru. To ovšem nic nemění na tom, že čekání mě frustruje!

Znáte to taky? Přesto, život má víc čekání než bychom si přáli. Máme různé sny, máme různé možnosti, dokonce jsme mohli přijmout nějaká zaslíbení od Boha, kterým věříme, dokonce je můžeme i vyznávat. Může se jednat o naději třeba na správného životního partnera, může se jednat o touhu zbohatnout v nějakém skvělém podnikatelském záměru, může se do naší naděje vtěsnat víru v uzdravení, zásah shůry, vyřešení rodinných starostí, či projít školou alespoň s přijatelným prospěchem. Ale jak všichni víme, rychlé scénáře málokdy fungují. Neexistuje podnikání, kde máš rychlý a bezbolestný výdělek, neexistuje jistota rychlého uzdravení, rodinné svízele se řeší někdy léta a ten vysněný manžel nebo manželka? Nikde na obzoru! Je to skoro, jako bychom byli v bodě A, a chtěli se dostat do bodu B s jasně vytyčenou trasou. Taková cesta by byla přímá a skvělá, a moc by nám vyhovovala, ale není pravda, řekněte mi sami, není pravda, že naše cesta je spíše tak trochu klikatá? Možná do cíle dojdeme, ale kdy a jak? Zatímco náš cíl je jasný a naše cesta se zdá přímá, většina z nás zakouší a bude zakoušet napětí a tenzi klikaté cesty. Cesty, která evokuje něco, co bychom mohli nazvat jako: Plán B. Myslíme si, že když máme zaslíbení nebo sen, je to něco jako Boží plán A, ale ve skutečnosti se náš život ubírá po alternativní trase.

Vezměte si takového starověkého Mojžíše. Narodil se v době, kdy byl jeho lid otroky v Egyptě, a jemu samotnému hrozila smrt hned po narození, ale přežil, byl náhodně vytažen z vody faraonovou dcerou, a díky tomu vyrostl jako její adoptivní syn na královském dvoře, dostalo se mu vzdělání a všech dalších skvělých věcí, které jako vnuk faraona, považovaného za boha, mít můžete. Ale pak, když mu bylo zhruba čtyřicet let, poznal svou minulost a pocítil sounáležitost se svým těžce zkoušeným národem. Uviděl Izraelce, jak živoří, a pocítil touhu jim pomoci. Protože, proč jinak by byl na dvoře faraona, než aby měl příležitost, schopnost a sílu pomoci jednou svým lidem? A tak se Mojžíš rozhodl jednat. Rozhodl se vzít spravedlnost do svých rukou, a když viděl Egypťana, jak bije Izraelce, odstranil ho. Následkem této vraždy však musel uprchnout do pouště, kde žil dalších čtyřicet let jako nomád, který pase stáda. Z paláce do pouště. To zrovna nezní jako kariérní postup! Necítíš se někdy tak? Uděláš něco, co si myslíš, že udělat máš, jednáš správně, někomu pomůžeš, a výsledkem, přesně podle rčení Za dobrotu na žebrotu, je poušť! A pak jednoho dne jde Mojžíš po poušti, pase své stádo, možná hledá zbloudilou ovci, kvůli které musí vystoupat až na jednu horu. A na ní spatří zvláštní úkaz. Vidí keř, který hoří (což není nic zvláštního, po zásahu blesku mohlo být takových keřů spousta), ale tenhle byl zvláštní, keř totiž hořel tak, že ho neubývalo.

Exodus 3,2-3 Mojžíš se podíval a hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. Řekl si tedy: "Musím tam přece jít, abych viděl tu velikou podívanou - jak to, že ten keř neshoří!" Keř zůstával stále stejný! Mám otázku. Jak dlouho se Mojžíš díval na keř, který hoří, aby poznal, že navzdory plamenům zůstává stejný? Minutu, dvě, patnáct, půlhodiny? Jak rychle to poznal? Jak dlouho musel čekat?

Uprostřed našeho čekání totiž lehce přehlédneme malé věci, ve kterých je Bůh, a skrze které se nám chce dát poznat, protože čekáme na „tu velkou věc“! Čekáme na to, až nám Bůh řekne, abychom se pohnuli, nebo aktivně zkoumáme to, co se okolo nás děje s otevřenou myslí a otevřeným srdcem? Kdy k Mojžíšovi promluvil Bůh?

Exodus 3,4-6 Když Bůh viděl, že se Mojžíš přichází podívat, zavolal na něj Bůh z prostředku keře: "Mojžíši! Mojžíši!" "Zde jsem," odpověděl Mojžíš. Na to mu řekl: "Nepřibližuj se! Zuj si obuv z nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svatá půda." Potom řekl: "Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův." Když Bůh viděl, že se Mojžíš přichází podívat, potom na něj zavolal a nakonec ho poslal do Egypta vyzbrojeného mocí a moudrostí naplnit poslání, které poprvé pocítil před celými čtyřiceti lety. Byla Mojžíšova cesta přímá? Nebo byla hodně klikatá? Proč nás tak frustruje, že neslyšíme Boží hlas tak často, jak bychom si přáli? Proč se zdá, že se někdy nic neděje? Možná je to proto, že bereme za bernou minci slavný výrok, že Bůh nás miluje a má plán pro náš život. Co to ale znamená?

Zdá se, že máme za to, že Bůh má pro nás plán, a tento plán vypadá něco na způsob stavebních plánů. Jinými slovy, že je náš život nalinkovaný předem, a proto doufáme, že skrze nějaké zdroje, od proroctví až po usilovné studium (a to vůbec nemluvím o pohanských verzích hledání plánů jako třeba horoskopy nebo hádání s kávové sedliny), najdeme výčet kroků, který máme udělat k dosažení plánu. Viděli jste někdy stavební plán? Nějaké jsem musel ke své frustraci rýsovat na stavební průmyslovce, já „umělec“, který musel kreslit milimetrovou deskriptivu a plány! Podle mých plánů by kterýkoliv dům jistě spadl. Jenže Boží vůle není stavební plán. Tvůj život není nalinkovaný. Tvůj život je ve skutečnosti skoro celý v tomto plánu B. Možná, že směřuješ ke správnému cíli, ale ta cesta je značně těžší a klikatější, než by se zdálo na první pohled. Ve skutečnosti je Boží plán pro tvůj život něco jako plán hry. Může se jednat o sportovní plán. Viděli jste někdy trenéra, jak si bere oddychový čas, a na tabulku kreslí plán hry? Dělá to proto, aby ukázal, co jeho tým má hrát. Jenže je tam mnoho neznámých. Nevíme, jestli jeho tým získá míč. Nevíme, jestli ten druhý tým udělá to, co předpokládáme, nebo zareagují jinak. Zkrátka, čeká nás křehká a nepředvídatelná budoucnost. Přesně jako náš život.

Zatímco stavební plán je nakreslen tak, aby se přesně dodržoval, a plnil veškeré povinnosti, plán hry vytváří prostor pro iniciativu a pohyb. Vytváří prostor pro to, abys šel prozkoumat hořící keř. Vytváří prostředí pro to, aby tvé čekání bylo vyplněno pohybem, iniciativou, ochotným a otevřeným srdcem, a pilnýma rukama. Ježíš vždy užasl z víry, která ovšem není statická věc, je to aktivní krok směrem k Bohu, je to ochota udělat odvážně krok kupředu a nečekat, až bude vše jasné, ale udělat všechno, co je potřeba. Ve své podstatě je tato ochota vyjádřením víry.