Před nějakou dobou jsem v Americe viděl knihu s názvem Bůh mě nikdy nezklamal, ale několikrát mě vyděsil ke smrti. Každý, kdo je věřícím nějakou dobu, by se, myslím, pod tyto slova mohl podepsat. Bůh nás nezklame, ale někdy máme pocit, že věci jsou na poslední chvíli jen takt tak. Přál bych si, abychom mohli vykročit do nového roku s odvahou a beze strachu. Ne, že bychom neměli ke strachu důvod: máme krizi, bojíme se nezaměstnanosti, rodinných rozbrojů, nemoci a tak dále. A navíc, podle Mayského kalendáře má přijít konec světa! Hodně důvodů ke strachu... Jenže já nejen věřím, že můžeme vykročit do tohohle roku beze strachu, já dokonce věřím, že je to nutné, protože Ježíš má pro tebe budoucnost.
Možná jste si všimli, jak často je v Bibli napsaná fráze: Neboj se. Říká se, že tato fráze v různých obměnách (neboj se, neměl strach, atd) je celkem 365x v Bibli. Já jsem to jednou počítal a dostal se k číslu 189. Nicméně, přesný počet je jedno. Důležitější je, že je to velmi frekventovaný výrok, protože jestliže lidé s něčím konkrétním bojovali celou historii ve všech kulturách: byl to strach. Samozřejmě, ten neměl jednotnou podobu, existují různé druhy strachu. Ale strach je jedním ze základních primárních faktorů v rozhodování a v motivaci. Naše současnost ovlivňována starostmi a různými fobiemi, které mají dokonce legrační názvy:
• Arachnofobie je strach z pavouků
• Aerofobie je strach z létání
• Klaustrofobie je strach z uzavřených prostor
• Dentofobie je strach ze zubaře
• Glossofobie je strach mluvit na veřejnosti
• Pentherafobie je strach z tchýně
• Venustrafobie je strach z pěkných žen
• Xantofobie je strach ze žluté barvy
• Anuptafobie je strach, že zůstanete sami
• Gamofobie je strach z manželství
A náš zlatý hřeb?
• Luposlipafobie je strach, že budete pronásledování vlky okolo stolu, zatímco máte na sobě ponožky a podlaha je čerstvě navoskovaná.
Jak vidíte, můžete mít strach ze všeho možného i nemožného, protože strach je iracionální emoce, která vyplývá z konkrétních předpokladů. Mimochodem, strach není vždy negativní věc: někdy nás obavy vedou k lepším výsledkům a většímu snažení (utíkání před rozzuřeným psem). Strach může tedy působit jako stimul nebo jako uspávací prostředek.
Máme různé fobie a obavy, starosti s těžkosti a mezi ty nejčastější patří: Strach z budoucnosti: strach z největší životní neznámé. Nikdy nevíš, co ti přinese zítřek, ba dokonce ani netušíš, co se stane příští minutu. Můžeš to předvídat, ale také se můžeš šeredně plést. Můžeš se na budoucnost připravovat, ale ta se ti může změnit v okamžiku. Strach ze smrti: smrt má stále téměř 100% úspěšnost, takže tomu čelíme všichni. Strach ze závazků: bojíme se závazků, protože kolem sebe vidíme, že se jim zrovna moc nevede. Strach ze selhání: tento strach je jedním z nejrozšířenějších a brání lidem dosáhnout čehokoliv významného, protože jsme paralyzováni nejistotou z našich výsledků. Strach ze samoty: strach ze smrti má ještě jednu vlastnost: bojíme se zůstat sami. Bojíme se Domovů důchodců a bojíme se „zůstat na ocet“. Strach z budoucnosti mezi mnohými z nás dnes hraje prim, proto se zaměříme na něj.
Teď se vrátím k našemu dnešnímu příběhu o chození po vodě. Je to vlastně příběh víry, protože křesťanství je mnohem více než kultura naších rodičů, dobré morální zásady, učení o Bohu, láska k nepřátelům, atd. Křesťanství více než cokoliv jiného je víra v nadpřirozeno. Je to víra v to, že svět, který nevidíme, a který je přesto reálný, přesahuje náš viditelný svět, kterého se můžeme dotknout, který můžeme cítit a který můžeme vidět. Je to víra v Boha, který sestoupil v lidském těle na zemi, konal zázraky, zemřel, ale vstal z mrtvých, prolamuje se nadpřirozeně do našeho světa i dnes, mluví k nám, vede nás, vybízí nás k životu. Je to prostě víra v neviditelného, ale přesto reálného Boha, který je aktivní i v tomto světě a dokonce i v našem světě. Abychom ale zakoušeli jeho blízkost, potřebujeme jednu velice důležitou věc. Tou věcí je VÍRA. Kolikrát nám Bůh říká, abychom byli lidmi víry. Abychom mu důvěřovali. Ale co to je víra? Znamená to, že jen budu opakovat: „Věřím“? Víra je především důvěra.
Podívejme se na ten příběh o chození po vodě trochu blíže. Je napsán v Matouši 14:22-33.
A Ježíš hned přiměl učedníky, aby nastoupili do lodi a plavili se před ním na druhou stranu, než on propustí zástupy. A když zástupy propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď již byla velmi vzdálena od země, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. O čtvrté noční hlídce přišel Ježíš k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a řekli: "To je přízrak!" A strachem vykřikli.
Ježíš na ně hned promluvil: "Vzchopte se, já to jsem, nebojte se!" Petr mu odpověděl: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, abych přišel k tobě po vodách!" On řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodách a přišel k Ježíšovi.
Ale když viděl silný vítr, dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!" Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Ty malověrný, proč jsi zapochyboval?" A když vstoupili na loď, vítr přestal. Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli: "Opravdu jsi Boží Syn."
Co v tomto příběhu vidíme? Petr Ježíše o něco žádá (což není nic jiného než modlitba). Ježíš Petrovi odpovídá a vyzývá ho k akci (Petry slyší Boha, slyší Boží slovo). Petr je naplněn odvahou a skáče z loďky ven (reaguje na to, co mu Bůh říká a vidí uskutečněný zázrak). Petr začíná pochybovat a začíná tonout (ztrácí víru). Ježíš je tam, aby ho zachránil i v této situaci.
Boží slovo, které je základem naší víry, nám říká mnoho o Božím charakteru a jeho plánu pro náš život. Například v Jeremiášovi 29:11 je napsáno: Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.
Když budeme lidmi víry, budeme mít odvahu vyskočit z naší loďky. Cokoliv to znamená ve tvém životě, vyskoč z loďky tehdy, kdy Bůh tě pošle. Rozhodni se dnes, že mu budeš důvěřovat, ať už visíš nad propastí, nebo naopak jsi v bezpečné loďce svého života. Rozhodni se mu ovšem naslouchat, abys udělal to, co po tobě Ježíš chce. A protože naslouchat Bohu je nezbytný předpoklad k tomu, abys ho slyšel, v tomto roce se na toto téma několikrát zaměříme v různých sériích, počínaje hned tou první, lednovou: SOUNDTRACK. Těším se, že se u ní uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat