Soundtrack: Sluchátka

Tak jako mnozí z vás, i já rád poslouchám hudbu ze svého přehrávače. Za dobu, co ho používám, jsem vyzkoušel různá sluchátka: od klasických špuntů, co mi vždycky z uší vypadávají, po clipáče, co zaháknu za ucho, až po klasiky na hlavu. Jenomže pak jsem jednou vyzkoušel pecky do uší s funkcí „noice cancelling“, to znamená, že tyto sluchátka vyplní zvukovou trubici tak dobře, že nejenže slyšíte skvěle, co vám hraje v přehrávači, ale zároveň neslyšíte skoro nic zvenčí. Úplně jste odfiltrovali šum, hluk a zvuk zevnějšku. To jsem u svých bývalých sluchátek nezažil. Je to tak pohodlné, že dokonce například v letadle nebo autobuse či vlaku, když mi dojde baterka v přehrávači a není co poslouchat, nechám si tyhle sluchátka na uších, abych měl svůj klid. Jsem totiž dokonale hermeticky uzavřený ve svém vlastním světě. Dokázal jsem odfiltrovat realitu okolo sebe, a v závislosti na tom, co posloucháme, jsme vedeni nějakým směrem.

Jak jste si už asi všimli, v Elementu začínáme sérii Soundtrack, kterou jsme nazvali podle hudby, která zní ve filmech jako podklad, díky kterému vnímáme náladu obrázků filmu zcela jinak, než kdybychom tam měli němý film. Pokud mi nevěříte, jak moc soundtrack ovlivňuje náladu filmu, zkuste si vzít DVD s oblíbeným filmem a podívejte se na něj beze zvuku. Dívejte se pouze na obraz, a protože jste ten film už viděli dříve, dokážete uslyšet soundrack jednotlivých scén, protože film bez nich prostě neladí. Ať chceme nebo ne, tohle není jen princip ohledně filmu. V naší hlavě se odehrává životní soundtrack, který dává atmosféru a náladu našemu životu, a navíc dokáže ovlivňovat naše rozhodování. Jaký soundtrack sis pustil do své hlavy, ovlivní, jakou náladu budeš mít, a jaká rozhodnutí budeš dělat. Jako pastor se někdy bavím s lidmi o jejich některých hloupých rozhodnutích, a nedokážu si pomoci, ale mám někdy chuť říct: Kdo ti tohle řekl? Kdo ti nakukal do tvé hlavy, že tohle je dobrý nápad? Kdo ti řekl, že takhle jedná manžel nebo manželka? Kdo ti řekl, že tohle je rozumné? Co to posloucháš? Copak nedáváš pozor? Tohle přece nikdy nikomu nefungovalo. Ale lidi někdy filtrují realitu okolo a místo toho poslouchají hlasy, které nám nepomáhají. Mají pecky v uších. Jenže co a koho posloucháš, ovlivní to, co děláš.

Všichni to známe, ne? Zkuste si třeba představit situaci dospívající dívky, která je zamilovaná do stejně starého kluka, který je typický loser, prostě pakoš, a všichni naši kamarádi ji říkají: Pusť ho k vodě. Rodiče ji říkají: Pusť ho k vodě. Všichni okolo říkají: Pusť ho k vodě. Ale co uděláš ty? Budeš hledat někoho, do koho můžeš zastrčit svoje ušní pecky tak, abys slyšela, co slyšet chceš. Zajdeš za někým, kdo chce být hlavně nekonfliktní, a ten člověk ti poradí: Naslouchej svému srdci. V šestnácti naslouchat svému srdci? To je trochu jako ladění stanic v rádiu, ne? Víte, jak je to nestálé? Je to proto, že soundtrack naší kultury říká: Dělej to, co je ti příjemné. Vezměte si třeba předmanželský sex. Nedávno se mě jedna dospívající dívka, která není věřící, ptala: Proč vy jako křesťané jste proti předmanželskému sexu? Vzpomněl jsem si na všechny důvody, které jsem říkal během série SexEd před rokem, jak sexuální vztah před svatbou ničí pravděpodobnost dlouhotrvajícího manželství, atd. Ale pak mě napadla jedna věc.

Víte, tahle dívka byla v létě na našem kempu X-LARGE, kde Michael a Hannah Hanningovi měli seminář o chození. Během toho semináře vyprávěli, jak se dali dohromady. Protože to jsou inteligentní, zábavní a kreativní, a navíc dobře vypadající mladí lidé, hlavně děvčata to zajímalo. Byl jsem ve vedlejší místnosti, a když seminář probíhal, sem tam jsem nahlédnul dovnitř. Michael s Hannou vyprávěli svůj příběh, který je tak kontra-kulturní (Hannah prakticky s nikým předtím nechodila, byla panna, atd). Děvčata seděla trochu zakaboněně a já si říkal, že je to na ně asi husté kafe. Jenže, po semináři nám většina děvčat řekla, že by si moc přála prožít svou lásku, chození a manželství jako Michael s Hannou. A navíc, všechny děvčata v hodnocení daly tomuto semináři čistou jedničku. Takže jsem se té dívky zeptal, zda tenkrát byla na semináři s Hanningovými. Ona říkala, že ne, ale že její sestra tam byla a byla velmi nadšená. Já jsem na to reagoval: To je přesně ono. Všechny děvčata by chtěla prožít romantický příběh podobně, ale to má své podmínky. Kdyby Hannah chodila a spala s kdekým, kdyby ve svém životním stylu měla zakódováno, že si chce užívat, pak by tento příběh takto nikdy v reálu neprožila. Takže, přestože děvčata chtějí prožít romantiku stejně jako Hanningovi, když přijde na lámání chleba, když budou v pokušení dát na misku vah okamžité potěšení versus dlouhodobé potěšení, většina z nich pravděpodobně poslechne soundtrack běžného romantického filmu, kde se zpívá: Všichni to dělají!

Ale to vůbec neznamená, že rušíš hlas zvenku a stáváš se hluchým k realitě, jen když jsi teenager. Naopak! S věkem se to zhoršuje. Jako dospělý jednoho dne uslyšíš reklamu, která ti říká, že by sis měl koupit něco velkého a skvělého teď. Že by sis měl udělat Vánoce na splátky, že by sis měl půjčit na dovolenou. Nebo jednoho dne uslyšíš v hlavě soundtrack na téma, že když si s manželkou nerozumíš, měl bys najít nějakou jinou, která tě pochopí. Anebo uslyšíš populární český song, který máme zařazený v soundtracku, a v něm se zpívá: Kdo nekrade, okrádá svou rodinu. Na soundtracku záleží, protože co a koho posloucháš, ovlivní, co děláš. A všichni známe chvíle, kdy jsme měli poslouchat někoho jiného.

Dnes se podíváme na jeden příběh ze Starého Zákona, který je popsán v 2. knize Letopisů 18. Příběh se odehrává zhruba 930 před Kristem, kdy se Izrael rozdělil na dvě království: Severní část se jmenovala Izrael a jižní byla známá jako Judsko. V té době v severním království vládl král Achab, který měl za manželku královnu Jezábel. Králem jižního království byl král Jošafat. Na začátku příběhu se dozvíme, že Jošafat a Achab uzavřeli spojenectví. Když s někým uzavřeš s někým alianci (od členství v klubu, přes nějaké partnerství), tvůj spojenec má na tebe vliv. Začínáš poslouchat jeho soundtrack, přestože si myslíš, že se to tobě stát nemůže. Jenomže spojenectví jakéhokoliv druhu vytváří prostor pro to, aby jeho hudba zněla ve tvých uších. A přesně takto začíná náš dnešní příběh. 2. Letopisů 18:1-2 Když Jošafat dosáhl velikého bohatství a slávy, uzavřel sňatkem svého syna spojenectví s Achabem. Po několika letech Achaba navštívil v Samaří a ten pro něj a pro jeho doprovod porazil spoustu ovcí, koz a telat. Potom ho začal podněcovat k tažení proti Rámot-gileádu. Rámot-gileád bylo malé hraniční město mezi Izraelem a Aramem, které mělo strategický vliv. "Potáhneš se mnou na Rámot-gileád?" ptal se izraelský král Achab judského krále Jošafata. "Udělám to, co ty," odpověděl mu Jošafat. "Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví! Půjdu do boje s tebou." Jošafat ale izraelského krále požádal: "Vyptej se dnes prosím na slovo Hospodinovo." Tahle iritující otázka byla ekvivalentem otázky: Modlil ses za to? V Bibli není žádná hranice mezi světem sekulárním a světem církve. Prostě jste se modlili za věci v každé oblasti svého života. Jošafat prostě chce slyšet, co si o tom myslí Bůh.

6-7 Jošafat ale naléhal: "To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se zeptali jeho?" "Vlastně tu jeden takový je," řekl izraelský král. "Skrze něj se lze ptát Hospodina, ale já ho nesnáším, protože mi neprorokuje nic dobrého, jen samé neštěstí. Je to Michajáš, syn Jimlův." Neptal jsem se rodičů, přece vím, co mi řeknou. Neptám se jiného křesťana, přece vím, co mi řekne. Neptám se přítele, přece vím, co mi řekne. Nemodlím se za to, protože docela vím, co by mi na to Bůh řekl. Já nechci slyšet pravdu, já chci najít někoho, kdo mi potvrdí to, co už dávno vím. Ani nevíte, jak často se mě někdo na něco ptá, ale když slyší to, co slyšet nechce, jak to odmítá a hledá si jinou autoritu. Nikdy totiž nešlo o pravdu, ale o potvrzení toho, co už dávno chtěl.

Každopádně, v našem příběhu posílají pro Michajáše, a mezitím se tam státní proroci vyřádí, dělají skvělou show, aby ukázali, jak to bude skvělé vítězství. Posel přichází k Michajášovi a říká mu: 12 "Podívej se, všichni proroci jako jeden muž předpovídají králi dobré věci. Raději mluv jako oni. Řekni mu něco dobrého." Poslouchej, náš soundtrack už hraje, takže se nesnaž pokazit to skvělé momentum, které už máme. Když čteme příběh, jako je tento, říkáme si, že byli tak hloupí, ale sami víte, že někteří z nás dělají přesně tuhle věc právě teď. Znáš některé hodně chytré lidi, kterých ses nezeptal schválně. 13-17 "Jakože je živ Hospodin," odpověděl Michajáš, "budu mluvit jen to, co řekne můj Bůh. A tak přišel ke králi. Ten se ho zeptal: "Michajáši, máme jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?" "Jděte," odpověděl. "Čeká vás úspěch. Padnou vám do rukou." Král ho však přerušil: "Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi ve jménu Hospodinově neříkal nic než pravdu!" Michajáš mu tedy řekl: "Viděl jsem všechen Izrael jak ovce po horách rozptýlen, jak ovce bez svého pastýře. Hospodin řekl mi: Pány nemají, ať vrátí se domů každý v pokoji!" "Vždyť jsem ti to říkal," obrátil se izraelský král k Jošafatovi. "Neprorokuje mi nic dobrého, jen samé neštěstí."

25-27 Nato izraelský král rozkázal: "Seberte Michajáše a odveďte ho k veliteli města Amonovi a královskému synu Joašovi. Řeknete: `Takto praví král: Tohoto muže vsaďte do vězení a odměřujte mu chleba a vodu, dokud se v pořádku nenavrátím.´" Michajáš ale řekl: "Jestli se vrátíš v pořádku, nemluvil skrze mě Hospodin." A dodal: "Slyšte to, všichni lidé!" V příběhu jako je tento, víme, kam to spěje mnohem dříve, než se tam dostaneme, že? Je to jako ve filmu. Aniž byste znali tento příběh, víte, jak dopadne. Všichni víme, že hlas lidu, který je závislý na správné odpovědi, řekne to, co slyšet chceme. Ale tento soundtrack odflitruje realitu.

Ale ještě něco se děje. Achab je tak přesvědčivý, že? Ale v jeho srdci zní pochyby, slova Michajáše mají dopad. 28-29 Izraelský král pak s judským králem Jošafatem táhli na Rámot-gileád. Izraelský král Jošafatovi řekl: "Já půjdu do bitvy v přestrojení, ty ale zůstaň ve svém rouchu." A tak se král Izraele před bitvou přestrojil. Někdy dokážeme přesvědčit všechny okolo a dokonce i sebe, ale uvnitř srdce máme pochybnost, která má původ ve slovech toho člověka, který neměl co získat tím, že ti řekne pravdu. Proč ale do boje šel za těchto okolností Jošafat? Protože když máš s někým alianci, když jsi s někým uzavřel partnerství či spojenectví, pak jsi emociálně vázán, abys tančil podle jejich soundtracku.

30-34 Aramejský král rozkázal svým vozatajům: "Nebojujte s malým ani s velkým, jedině s králem izraelským!" Když potom vozatajové uviděli Jošafata, řekli si: "To je izraelský král." Obklíčili ho tedy, aby ho napadli. Když ale Jošafat vykřikl, Hospodin mu pomohl. Bůh je od něj odlákal. Vozatajové poznali, že to není izraelský král, a nechali ho být. Někdo tehdy náhodně vystřelil z luku a zasáhl izraelského krále mezi pláty a pancíř. Nepomohlo, že jsi chtěl být opatrný, že? "Zpátky!" rozkázal král svému vozatajovi. "Odvez mě z boje! Jsem raněn!" Bitva ale zuřila celý den, a tak izraelský král musel zůstat před Aramejci podepřen na svém voze až do večera. Zemřel při západu slunce. Možná jsi na hraně ztráty, protože ti hraje v hlavě soundtrack a potřebuješ hlas pravdy. Ale ty ho znáš, že? Je to skoro, jako by Bůh byl k tobě laskavý a poslal ti toho jednoho. Ale co s tím uděláš ty? Možná se můžeš zamyslet nad třemi otázkami:

Komu nasloucháš?
Koho potřebuješ přestat naslouchat?
Komu bys měl naslouchat?