Soundtrack: Píseň moudrosti

Minulý týden jsme začali sérii Soundtrack, protože jsme se začali společně učit, že stejně tak, jako soundtrack ovlivňuje náladu filmu, náš mentální soundtrack, který nám hraje v hlavě ve formě výrazů, výroků, světonázorů nebo obrazů, které jsme připustili, a díky nimž jsme odfiltrovali vše ostatní, ovlivňuje to, co v životě děláme. Náš soundtrack ovlivňuje náladu našeho života a v konečném důsledku naše chování. Je to proto, že co a koho posloucháš, ovlivní to, co děláš. Minule jsem vám vyprávěl o svých sluchátkách, která ruší hluk zvenčí. Pokud používáte podobná, asi se vám někdy stalo, že jste si zazpívali písničku se svým oblíbeným interpretem, a protože jste se neslyšeli, měli jste pocit, že vám ten duet opravdu slušel. Pokud jste ovšem byli těmi, kdo takový pěvecký výkon poslouchal, pak jste zjistili několik věcí: za prvé, jen málo lidí umí zpívat. Za druhé, ještě méně lidí umí texty písniček. Většinou známe jen nápěvy a melodii, ale ne text. Pamatuji se, jak jsem jako teenager byl na školní diskotéce, kde uprostřed písničky Joyride od Roxette (znáte je vůbec někdo?) vypnul DJ aparát, a tak jste slyšeli jekot několika desítek žáků osmé třídy: „Džojjjjjrrááááájjjjddddd!“ Říkám vám, nebylo to hezké! Všichni jsme měli za to, že to známe, ale ve skutečnosti jsme znali jen tu náladu.

V naší sérii Soundtrack jsme se minule zamýšleli nad tím, jak je důležité, abychom zapojili svá sluchátka do správných vztahů. Abychom naslouchali správným lidem. Abychom nenaslouchali jen těm, kteří nám chtějí říct to, co chceme slyšet, ale abychom si definovali: Komu naslouchám? Komu potřebuju přestat naslouchat? Komu bych měl naslouchat? Dnes se ovšem podíváme na další důležitý hlas zvenčí, kterému bychom měli naslouchat. Tento hlas můžeme nazvat hlas moudrosti. Já se vás budu snažit naučit tuto píseň do vašeho soundtracku. Podíváme se do knihy v Bibli, která se jmenuje Přísloví, a kterou z velké části napsal nejmoudřejší muž historie, Šalamoun. Kniha Přísloví je plná moudrých přísloví, je rozdělená do 31 kapitol, a je výborným úvodem do Bible i pro ty, kteří křesťané nejsou, Bibli neznají a neví ani, kde začít.

Na začátku této knihy Přísloví mluví Šalamoun o moudrosti, ale tuto moudrost personifikuje: mluví o ní, jako by to byla osoba ženského rodu. Vidíte? Moudrost je žena! Myslím si, že to pro nás není překvapivé. A tato žena volá, křičí na ulici, aby oslovila kohokoliv, kdo poslouchá. Moudrost je poznání, co máš dělat na základě toho, jak život funguje. Jsi moudrý, když dostuduješ, protože svět funguje tak, že pak dostaneš práci. Jsi moudrý, když se snažíš mít dobrý vztah s tchýní, protože tak svět funguje. Jsi moudrý, když si nepůjčuješ na projídání, protože víš, že v normálním světě se dluhy platí: buď finančně, nebo společensky a vztahově. Zkrátka, moudrost je praktické rozhodnutí na základě toho, jak svět funguje. Moudrost je snadno dosažitelná tomu, kdo je ochoten naslouchat. Moudrost je snadno dosažitelná tomu, kdo svá sluchátka zapojí do její písně. Pojďme se tedy podívat na to, co Šalamoun říká: Přísloví 1:20-22 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran: "Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?

Moudrost oslovuje tři skupiny lidí. Jedna skupina jsou naivní lidé, druzí jsou posměvači, a třetí skupina jsou hlupáci. Těmto třem skupinám lidí, těmto lidem bez zkušeností; těmto lidem, kteří na všechno kašlou; těmto lidem, kteří se vysmívají těm, kdo se snaží žít moudře; právě těmto lidem říká moudrost, že poznání je jim dosažitelné kdekoliv, jen pokud se rozhodnou moudrosti naslouchat. A slibuje: Přísloví 1:23 Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova: Moudrost říká, že když se rozhodneš zapnout svá sluchátka do toho, co říká, pak je více než ochotná ti dát nasměrování, nápady, moudrost. Nebyli bychom jako lidé, jako národ, na tom lépe, kdybychom naslouchali moudrosti a ptali se na to, co je ve světle moudrosti to nejlepší udělat? Jenomže my jsme neposlouchali hlas moudrosti, ale naslouchali jsme hlasu chtění. Často je to tak, že jsme chtěli slyšet pouze hlas toho, co jsme viděli, o čem jsme slyšeli. Chtěli jsme větší, chtěli jsme novější, chtěli jsme krásnější, chtěli jsme mladší, chtěli jsme vymakanější, chtěli jsme něco jiného, protože naše chtění je silnější hlas než hlas moudrosti.

Je úžasné to, že Šalamoun předpovídal, kam cesta nemoudrosti vede. Poslouchejte dál. Přísloví 1:24-27 Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání, i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach, až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň. To není zrovna příjemná řeč, co říkáte? Pamatujte ovšem na to, že to neříká Bůh, ani to neříká Šalamoun, ale říká to Moudrost. Moudrost říká, že tě varovala, abys na tuhle cestu nešel, že ti říkala, abys udělal něco jiného. Ale tys neposlouchal, tys nereagoval, ty ses vysmíval moudrosti, a říkal sis: Takhle přece už nikdo nežije. Říkal sis: Všichni to přece dělají. Je to jako soundtrack ve tvé hlavě, který hraje a nechce pustit žádnou jinou píseň. Rytmus tě zcela pohltil a najednou to prasklo. Najednou se to pokazilo, najednou nevíš, kudy kam.

V té chvíli moudrost, ne Bůh, a ne Šalamoun, ale moudrost říká: Dobrá, žij si tak, jak chceš. Ale až přijde pohroma, až budeš mít strach, až se ocitneš v bídě (a ty se v tom skutečně ocitneš, když budeš hloupý, naivní a vysmívající se), pak já se ti budu smát. Je to slib, že když nebudeme naslouchat hlas moudrosti, když nebudeme naslouchat realitě, pohroma přijde. Ne, to nejsou Boží soudy. To jsou následky toho, že ses rozhodl nenaslouchat hlasu moudrosti. Je to varování, že Bůh vymyslel principy toho, jak svět funguje v moudrosti, ale když to odmítáš, pak neseš následky. To není Bůh, kdo tě trestá, to není Bůh, kdo se ti směje, to jsi ty sám se svými rozhodnutími. Protože ve své podstatě si chceme žít tak, jak sami uznáme za vhodné, a když se to nepovede, jdeme k Bohu se žádostí, aby to za nás vyžehlil. Asi mi ani neuvěříte, jak často se bavím s nějakým člověkem, který prožívá životní kalamitu, a tvrdí, že se přimknul k Bohu a teď by mu měl Bůh ty jeho problémy zahladit.

Může to být někdo, kdo zanedbával rodinu, a NAJEDNOU se to hroutí, bouře zuří, a on se přimyká k Bohu, modlí se jako o život, ale nic se neděje. Může to být někdo, kdo podobně léta zanedbával své zdraví, a NAJEDNOU se mu hroutí a on se modlí a postí a prosí a navštěvuje různé lidi, co by se za něj mohli modlit, ale nic se zdá, že nefunguje. Může to být někdo, kdo léta zanedbával svůj život, a NAJEDNOU neví kudy kam. Přál bych si to umět vysvětlit lépe, že zkrátka, když budeš zanedbávat moudrost, pohroma skutečně přijde.

Všichni víme, že pak až pohroma udeří, přijde jedno slovo, a to slovo je TEHDY. Až když udeří pohroma, až když nevíš kudy kam, až když se hroutí život, až když se hroutí zdraví, až když se hroutí rodina, až ti bude hrozit vyhazov ze studií, TEHDY se vracíš k Bohu, TEHDY navštívíš doktora, TEHDY se začneš konečně učit, TEHDY navštívíš manželského poradce. TEHDY tě bolest následku hlouposti dohnala k hledání moudrosti. TEHDY se snažíš najít moudrost za každou cenu. TEHDY chceš najít cestu ven. Přísloví 1:28 Tehdy mě budou volat. Víte, pokud přijdeš k Bohu TEHDY, on tě opravdu přijme stejně, jako ve známém Ježíšově podobenství přijal otec marnotratného syna, který se ho zřekl, ale otec ho vždy vyhlížel zpátky. Bůh ti odpustí a přijme tě zpět. A církev se ti bude snažit pomoci. Ale život nese následky. Bolest jde ne vždy utišit. Návyky nelze lehce přerušit. Vzpomínky nelze jednoduše vymazat.

Přísloví 1:28-30 Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou, protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili, nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili. Tyto verše nemluví o Božím odpuštění, nemluví o Boží dobrotě, nemluví o jeho přijetí. Tyto verše mluví zkrátka o tom, že jestliže se rozhodneme moudrost ignorovat a žít si jak sami chceme, pak to bude mít cenu, kterou budeme platit. Bude to mít následky podobně, jak tvrdil nápis v jedné tělocvičně: Buď budeš platit teď a hrát si později, nebo si budeš hrát teď a platit později. Každopádně ale zaplatíš. Je to skoro, jako bys musel začít úplně nanovo.

Víte, tohle je tak těžké, když za vámi přijde někdo v problémech, a řekne: Jsem připraven se změnit. Co si má přečíst za verš? Jakou modlitbu se mám modlit? Kolik mám hodit do sbírky? A já mu musím říct, že přestože Boží odpuštění je zcela pro každého a jeho přijetí rovněž, neexistuje zázračná pilulka, neexistuje zázračný lék, neexistuje zázračná modlitba, neexistuje zázračný verš, který si vezmeš, a všechno bude v pohodě. Věci se vrátí do normálu, jako by se nic nestalo. Víte, někteří v téhle situaci právě teď jste. Pokazili jste si v něčem svůj život, a tajně doufáte, že se to nějak vyvrbí, a ono nic. Možná bojujete s hořkostí vůči Bohu, protože máte za to, že by měl napravit vaše rozhodnutí. Jenže stejně tak, jako jsi strávil měsíce a léta tím, že jsi ignoroval hlas moudrosti, stejně tak dlouho může trvat, než se z toho vyhrabat. Moudrost říká, že ses mohl mnoha těmto problémům vyhnout, pokud bys naslouchal jejím radám. Přísloví 1:31-33 Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány. Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost. Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.

Moudrost říká, že zaslíbení se týká kohokoliv. Dokonce, i když nejsi věřící. Moudrost slibuje, že když se rozhodneš naslouchat jejímu hlasu, budeš žít bezpečně. To znamená, že je pro tebe naděje, pokud se rozhodneš naslouchat moudrosti, i když jsi ji léta ignoroval. Právě proto je otázka moudrosti tak důležitá. Přísloví 28,26 říká: Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému. Nikdo neplánuje dostat se do potíží, že ano? Problém je, že ani neplánujeme to, jak se nedostat do potíží. Místo toho se ptáme jinak: Jak daleko je moc daleko? Jak blízko nemorálnosti se můžeme dostat, aniž bychom se stali nemorálními? Jak blízko hříchu se můžeme dostat bez toho, že bychom zhřešili? Jak moc mohu porušit zákon, aniž bych ho porušil? Jak se dostat do těžkostí aniž bych je zakusil?

Nejlepší otázka zní: Je to moudré? To je mnohem těžší otázka než ty ostatní. Když se totiž rozhodujeme, máme tendenci se ptát na to, co je přijatelné; dovoleno; možné; morální; legální; správné či duchovní. Tuhle otázku si můžeme položit v kontextu naší minulosti, současnosti i budoucnosti. Jinými slovy: Ve světle mých minulých zkušeností, je moudré to udělat? Ve světle současné fáze mého života, je moudré to udělat? Ve světle mých budoucích snů, je moudré to udělat? Budeš ochotný, aby ses v každé oblasti svého života zeptal: Je moudré to udělat?

Budeš ochotný vypnout píseň kultury, píseň chtění, píseň davu, a alespoň na chvíli se zeptal Moudrosti: Co si myslíš ty? Je to moudré udělat? Dovolíš, aby ve tvém soundtracku hrála píseň moudrosti?