Všichni bez výjimky, ať už
jsme věřícími nebo nevěřícími lidmi, sdílíme zkušenost různých životních etap,
kdy jsme Boha o něco žádali, a on to pro nás neudělal (možná dokonce to je
důvodem, proč jsme někteří zůstali nebo se naopak stali nevěřícími).
Pravděpodobně jsme použili jednu ze třech charakteristik toho, jak moc blízko
nebo spíše daleko se nám Bůh zdá. Je to téměř, jako by Bůh byl nepřítomný,
nespolupracoval, a když už něco udělal, udělal to pozdě. Navíc máme za to, že
takové momenty prožíváme jen my, že se dějí jen nám. Kdybyste ale byli na
setkání s více lidmi, byli byste překvapeni, kolik z nás podobnou zkušenost
má. Proč si myslíme, že jen nám se Bůh zdá daleko? Možná za to můžeme my, co o
Bohu vyprávíme či kážeme. Děláme to tak jednoduché, že když se tobě zdá, že ve
tvém životě Bůh mlčí, od dobře mínících křesťanů uslyšíš odpověď, že bys měl
mít větší víru, nebo se měl zbavit hříchu, nebo měl přestat něco dělat, nebo
naopak měl začít něco dělat. Jeden můj dobrý přítel, který je také pastorem, mi
vyprávěl o svém otci, který vyrůstal v takovém prostředí, kde se věřilo,
že pokud máš nějakou nemoc, je to následek hříchu, malé víry nebo prokletí. Můj
přítel mi řekl: „V tomto prostředí bylo pro mého otce velmi těžké zemřít. Ke
konci života bojoval s různými nemocemi, ale protože všechny měly podle
jeho přesvědčení být následkem nevíry, hříchu nebo prokletí, neustále se
zkoumal a neustále hledal na sobě důvody, proč Bůh jeho modlitby nevyslýchá.“
Tento postoj se dá shrnout do slov: Je to tvoje chyba, protože všem
ostatním Bůh jejich modlitby vyslýchá, ale tobě ne. A skutečně, když se podíváš
okolo sebe, určitě najdeš lidi, kterým se daří lépe než tobě. A víš co? Tihle
lidé ani nejsou dobří lidé! Máš pocit, že jsi lepší než oni, ale jim se daří
víc. A úplně nejhorší jsou ti duchovní křesťané, kteří se s tebou sejdou
na kafe a vyprávějí ti, jak spěchali do obchodu a neměli čas, a tak se rychle
pomodlili, aby našli místo u vchodu na parkování, a pak, světe div se, zrovna
když na parkoviště vjeli, vyjela paní hned od vchodu, a tví přátelé si řeknou:
Díky Bože! Vyslyšel jsi moji modlitbu. Zatímco ty posloucháš jejich vyprávění a
vaří se v tobě krev: Takže tobě Bůh vyslyšel modlitbu o parkovací místo?
Já nemám práci! Mám nemocné dítě! Moje manželství se rozpadá! Nenaštvalo by vás
to? Možná to je dokonce jeden z důvodů, proč jsi to s věřícími vzdal.
Někde podvědomě totiž věříme, že jestli je Bůh ticho, pak to znamená,
že není přítomný. To ovšem nemusí být pravda. Je to podobné, jako když se
snažíme sledovat hvězdy uprostřed bílého dne. Hvězdy tam jsou, ale naše oči
nejsou schopné prohlédnout atmosféru se světlem, abychom viděli realitu, kterou
sice tušíme nad našimi hlavami, ale nevidíme ji svýma očima. Hvězdy nezmizely,
jen naše perspektiva je jiná. V následujících třech postech vám povyprávím
tři příběhy z Nového Zákona o třech mužích, které Bůh miloval, znal jejich
jméno, a přesto v jejich životě byly chvíle, kdy se jim Bůh zdál
nepřítomný, nespolupracující a pozdě. O jednom z nich dokonce Ježíš říká,
že je to největší člověk, který kdy na zemi žil. Dalšího si Bůh mocně používal,
a třetí měl takové postavení, že je pojmenovaný jako někdo, koho Ježíš miloval.
Všichni tři měli vztah s Bohem, ale u žádného z nich to neznamenalo
život prostý pochybnostem a naprostou jistotu, že všechno vědí. Těžkosti života
se nemusí promítat do tvého chápání Božího charakteru, ale naopak, uprostřed
nich můžeš mít pevnou důvěru v někoho, kdo ti dává naději navzdory tvým
okolnostem. Hvězdy svítí i v bělobě tvého druhého dne, i když je nevidíš.
Náš dnešní příběh začíná v době panování krále Heroda Velikého.
Nejmenoval se Velký, protože udělal něco skvělého, ale proto, že stavěl velké
budovy. Byl to král Židů, i když sám Židem nebyl. Byl to docela otřesný
chlapík: měl spoustu manželek, z nichž dvě zavraždil. Nechal také zabít
tři své syny a jednu tchýni. Byl to ten Herodes, který poslal vojáky do Betléma
zabít dětí, když se dozvěděl, že se tam měl narodit budoucí král. Císař
Augustus o Herodovi řekl, že jeho prase se má lépe než jeho syn. Herodes byl
čiré zlo. Když měl umřít, nechal zajmout vůdčí osobnosti Galileje a posadil je
do věznice v Jerichu, aby je popravili v den jeho smrti. Důvod? Aby
lid plakal, protože mu bylo jasné, že když zemře jen on, nikdo z toho
trauma mít nebude. To se ale nestalo, vězně propustili a oslavovali. Po smrti
Heroda jeho království rozdělili na dvě části. Herodes Archelaos zdědil Samaří
a Judsko na jihu, což moc dlouho netrvalo, a Řím mu jeho království vzal.
Herodes Antipas zdědil Galileu (kde trávil nejvíce času Ježíš) a Pereju. Třetí
syn se jmenoval Herodes Filip, který dostal nevýznamné území na severovýchodě,
ale i tak byl bohatý a měl moc. Pak tady byla neteř Herodias, která si vzala
svého strýce Heroda Filipa, se kterým měla dceru Salome. Jednoho dne navštívil
svého bratra Filipa Herodes Antipas, a když byl u nich doma, řekl Herodiadě, že
se do ní zamiloval. Zamiloval se do ženy svého bratra a spolu utekli do
Galileje, rozvedla se se svým méně významným manželem a vzala si jeho bratra,
krále Galileje.
Všechno je skvělé, až do
doby, než do našeho příběhu přichází další důležitá postava, a tou je Jan
Křtitel. Ten měl taky docela známého příbuzného, byl bratrancem Ježíše. Bůh
posílá Jana do Galileje s jediným poselstvím: „Přestaňte s tím, co
zlého děláte! Čiňte pokání!“ Jan je prorok se vším, co k tomu patří: rád
se obléká do kůže a má zajímavou dietu. Bůh ho poslal a běžný lid ho miloval,
protože se ničeho nebál, mluvil zpříma a křtil lidi v Jordánu na znamení
jejich hříchů. Problém nastal, když si Antipas do svého paláce nastěhoval svou
novou manželku, ještě nedávno švagrovou. To bylo proti židovskému zákonu, a tak
Jan o tom začal mluvit jako o hříchu Herodiady a Antipase. To je samozřejmě
dost naštvalo! Jak ale víme z nebiblických zdrojů, Antipas se bál
povstání. Tohle je scéna pro náš příběh.
Marek
6:17-20
Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a
uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra
Filipa. Jan Herodovi říkal: "Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je
nezákonný!" Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla.
Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a
tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád
naslouchal.
To je zajímavé, Jana přivedli z vězení a Jan kázal Herodovi
jen tak pro zábavu. Herodes ví, že na tomto muži něco, ale zároveň ho docela
štvalo, co Jan říká. Jan je přesně ten člověk, který oznámil příchod Mesiáše.
Je to člověk, který jasně řekl, že Mesiášem není, ale že ten přichází. Dokonce
pokřtil Ježíše. Svým učedníkům řekl, že mají jít za Ježíšem, protože on se musí
umenšovat. Zkrátka, Jan udělal všechno to, co po něm Bůh chtěl, ale přesto
skončil ve vězení. Pokud by Bůh měl něco udělat, tak teď je příhodná chvíle. Za
Janem chodily návštěvy a slyšel o svém bratranci Ježíšovi, který dělal
neuvěřitelné věci: uzdravoval, vyháněl démony, křísil mrtvé, dokonce uzdravoval
úplné cizince jako třeba sluhu od Římského vojáka, ale pro svého bratrance
neudělal vůbec nic. A Jan začal pochybovat a posílá své přátele za Ježíšem s
dotazem.
Matouš 11:2-3
Jan se ve vězení doslechl o Kristových skutcích
a poslal za ním své učedníky s otázkou: "Jsi Ten, který má přijít, anebo
máme čekat jiného?"
Všimněte si té otázky. Vždyť to byl právě
Jan, který lidi posílal za Ježíšem, že on je ten vyvolený, že on je Mesiáš!
Opravdu chceš se zeptat tuto otázku? Jan si najednou nebyl tak jistý. Rychlá
změna podmínek změnila rychle tvou víru. Není to i náš příběh, kdy se zdá, že
věci jsou najednou horší a tobě se zdá, že Bůh je nepřítomný? Skoro jako by se
Bůh změnil jen proto, že se změnily moje okolnosti. Není to ale trochu sobecké,
ztratit víru, když se změní naše okolnosti? Když vidíš katastrofy někde ve
světě, je ti to líto, pomodlíš se, ale víru neztrácíš; ale když se změní tvé
okolností, tak ano.
Vidíš? Když se dějí špatné věci tobě, já se modlím; ale když se
dějí špatné věci mně, pak pochybuji. Ztrácím víru v Boha, když
zasahuje do mého štěstí, ne do tvého. Proč tomu tak je? V sezóně bolesti
se zmenšujeme do velikosti nás samotných. Když se nám nedaří, náš svět a náš
světonázor nás zmenšuje do naší vlastní velikosti. To se stalo také Janovi,
jehož celý svět, celá víra a celé očekávání se zmenšilo na velikost jeho
vězeňské cely. A to také dělá z Ježíšovy odpovědi tak úžasnou věc. Ježíš
neodpověděl: Jasně, že jsem ten vyvolený! Ani neřekl, že Jana dostane
z vězení.
Matouš 11:4-6
Ježíš jim odpověděl: "Jděte a vyprávějte
Janovi, co tu slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí,
hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium. A blaze tomu, kdo se
nade mnou nepohoršuje."
Jan nemůže vidět a slyšet to, co je mimo
jeho vězeňskou celu. Proto mu musíte říct, co vidíte, že Bůh dělá. A blaze
tomu, kdo se nepohoršuje? Jak to Ježíš myslí? Copak dělá něco, co může někoho
pohoršit? Ano, blaze tomu, kdo se nepohoršuje nad tím, co dělám, nebo co
nedělám. Ježíši, a proč vlastně pro Jana něco neuděláš? Udělal ti snad něco
jako dítě, a ty se mu teď mstíš? Nebo si ho snad nevážíš? Nebo ho nemáš rád?
Ale ne, poslechnete si, co Ježíš říká:
Matouš 11:11
Amen, říkám vám,
žádné ženě se nenarodil nikdo nad Jana Křtitele, ale kdo je nejmenší v nebeském
království, je větší než on.
Jan Křtitel je ve vězení bez ohledu na
to, jak velkou víru má, jak moc vyznává, nebo jestli má nebo hřích. Ježíš se
prostě rozhodl, že ho z vězení nedostane ven. Když jsme my v nějakém
svém vlastním vězení, kdy se zrovna nedaří, máme tendenci vidět jen své zdi,
ale naše okolnosti neříkají nic o tom, jaký Bůh je. Jan Křtitel, největší
člověk, jaký se kdy narodil, je ve vězení, protože Ježíš pro něj neudělal nic.
Co by Ježíš poradil tobě, kdy se zdá, že jsi zapomenutý ve vězení?
Ježíš by ti poradil, aby sis vzpomněl na momenty slávy, než ses dostal do dne,
kdy vládne temnota a do dne, kdy vládnou pochybnosti. Podívej se na to, co Bůh
dělá po celém světě. Víš, možná, že když zvedneš oči ze své situace a podíváš
se, co se na tomto světě děje mimo zdi tvého světa, budeš překvapený.
Víte,
pro Jana to moc dobře neskončilo. Herodes měl narozeniny, Salome tančila,
všichni pili, a Herodes, trochu napitý a hodně potěšený, nabízí Salome cokoliv
do půlky království. Je to teenagerka, co by tak asi mohla chtít? Ale Salome se
zeptá své maminky a pak chce hlavu Jana Křtitele na talíři ještě dnes večer.
Kvůli pýše před přáteli, kvůli pijácké párty, Herodes posílá vojáka, aby Jana
ve vězení popravil. Nedlouho poté se nejistí náboženští vůdcové rozhodnou
zaplatit za odstranění Ježíše, a Bůh je nezastaví ani tehdy. Protože jen
proto, že se nám právě teď zdá, že Bůh je zticha, to neznamená, že je
nepřítomný nebo se na tebe vykašlal.
Když Bůh je zticha, neznamená to, že je pryč. Potřebujeme se ale
podívat mimo zdi našeho vlastního vězení. Požehnaný je ten, kdo se nepohoršuje
nad tím, co Bůh dělá, nebo zrovna teď nedělá. Když se ti zdá, že právě teď Bůh
toho moc nedělá, když se zdá, že pochyby tě přemáhají, protože jsi
v druhém dni, přesto můžeš zůstat věrný a můžeš ho najít uprostřed svého
druhého dne plného pochybností. Chápu, že to neodpovídá na všechny tvoje
otázky, ale víš, co se děje ve vězení tvé bolesti? Nejsi v něm schopen vidět
smysl v utrpení, nejsi schopen vidět nějaký plán, nejsi schopen vidět hvězdy
nad hlavou. Což ale neznamená, že tam ony nesvítí. Přijde ovšem chvíle, kdy se
setmí a najednou se hvězdy vyloupnou znovu nad tvou hlavou, protože ony tam
byly vždy!
Žádné komentáře:
Okomentovat