Kdo si myslíš, že jsi? :: Přemožitel

Tento příspěvek napsaný Ditou Targoszovou zachycuje její poznámky z druhého dílu seriálu Kdo si myslíš, že jsi?, který jsme probírali na setkáních Elementu v srpnu 2012.

Pokud bych se vás dnes zeptala na to, kdo si myslíte, že jste, pravděpodobně začnete odpovídat něco ve smyslu: Jmenuji se... Pracuji jako... Někteří by zmínili své akademické tituly. Jiní by zmínili rodinný původ. Jsem student. Jsem maminka na mateřské dovolené apod. A na tom není nic neobvyklého. Všechny tyto odpovědi tvoří obraz o tom, kým jsme a jak se vnímáme. Nicméně my se konkrétně zaměřujeme na čtyři důležitá prohlášení, která zazněla v Novém Zákoně a všechna se týkají nás, a jak postupně poznáme, měla by se stát přirozenou součástí toho, kým jsme. Protože platí: To, za koho se považujeme, ovlivňuje také to, co děláme. Pokud vím, kdo jsem, pak také vím, co se ode mne očekává. Co mám v určitých situacích dělat. Jak mám reagovat. Nebo co naopak dělat nemám. Dnes se podíváme na titul Přemožitele.

Ježíš tráví se svými nejbližšími poslední chvíle na tomto světě. Jeho příběh se dostává do poslední kapitoly jeho pozemského života a ještě než je ukřižován, vysvětluje důvody pro jeho odchod. Učedníci tomu nerozumí, nemluvě o to, že to nechtějí ani moc slyšet. Asi se jim nemůžeme divit. S Ježíšem jim bylo dobře. S Ježíšem byli v bezpečí. S Ježíšem se cítili svobodní. S Ježíšem viděli zázraky. S Ježíšem plakali. Ježíš je ale neúprosný a hovoří o důvodech jeho odchodu, připomíná jim, že je potřeba, aby zůstali v něm - stejně tak, jako je ratolest naroubována ke stromu a bere sílu z kmene stromu, musí oni stejným způsobem zachovat toto životodárné spojení v jejich duchovním životě. Zmiňuje se o Duchu svatém, který bude poslán. Zdůrazňuje jejich úkol - že budou Kristovými ambasadory a než dojde na závěrečnou modlitbu za učedníky, Ježíš pronáší tato slova:

Jan 16:33 To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mě pokoj. Ježíš věděl, jak na jeho učedníky ta chvíle dolehla. Věděl, že to co jim právě řekl je znepokojilo. Cílová stanice = pokoj, který měli nalézt v Kristu. Ježíš je chtěl povzbudit. A pak pokračuje: Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

Velmi živě si představuji celou situaci. Učedníci sedí skleslý okolo Krista. Možná trochu rozčarovaní jakým směrem se to s Ježíšem i jimi samotnými ubírá. Ježíš se na ně dívá a říká jim: „Snad jste si nemysleli, že se vyhneme bolesti - že to bude tak jednoduché? Já jdu k Otci, který mě poslal, ale ne žádnou zkratkou rovnou do nebe, ale vezmu to ještě přes římské popraviště - Golgotu. Bude to tak nepochopitelné, co uvidíte, že se většina z vás rozprchne. To je moje cesta. A vaše cesta bude dál pokračovat na tomto světě, který je ještě stále porušený a budete reprezentovat moje království. Tenhle svět vám připraví mnoho těžkostí. A je pro vás lepší, abych vám to všechno řekl rovnou teď a tady.

Každý den mi tenhle svět připraví nějaké trápení. Ale Ježíš pokračuje a říká: "Vzchopte se! Hlavu vzhůru! Já jsem přemohl svět." Pokud bychom pokračovali dál jen v tomto samotném prohlášení, tak jsme zpátky u evangelia. Pojďme ale společně tuto pasáž, tato Ježíšova slova rozšířit o slova apoštola Pavla. Protože Pavlova slova nám prakticky pomůžou učinit konkrétní kroky k tomu, abychom my sami přemohli tento svět.

Římanům 8: 31b, 35-37 Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal, jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Následující výčet je konkrétní seznam toho, co tento svět připravil pro apoštoly. Tvůj a můj seznam může být úplně jiný. Snad soužení, nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno:"Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme ovce určené na porážku." Ale v tom všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Pojďme si to trochu rozebrat. Ty a já jsme v tomto světě, o kterém Ježíš říká, že ho přemohl a apoštol Pavel rozšiřuje vítězství nad tímto světem i na nás.

Když ty se ocitneš v situaci, kdy ti připadá, že ji nezvládáš, že je nad tvoje síly. Když se ti do cesty postaví překážka. Když narazíš na problém. Když se hroutíš v práci pod návalem stresu a máš pocit, že je to na zbláznění. Když ti někdo ublížil a ty mu nedokážeš odpustit. Když máš problémy v manželství. Když bojuješ s nějakou závislostí. Když se bojíš nějaké nemoci, aby se například nevrátila. Když máš méně peněz než je potřeba do konce měsíce. V jakékoliv situaci právě zmíněné, nebo jí podobné: Kdo si myslíš, že jsi? Klidně si zavři na chvilku oči a poslouchej, co sám sobě v těchto situacích říkáš? Co je tvůj soundtrack? Ježíš říká: „Já jsem přemohl svět." Apoštol Pavel dodává: „V tom všem slavně vítězíme.“

Mohla bych to přirovnat k zápasu v boxu. Dvanáct kol bojujete, ubývají vám síly, zápasíte, plivete zuby a krev, sotva se držíte na nohou, levé oko už vám nejde vidět, je napuchlé po úderech a v posledním kole to sotva ustojíte. Máte rozostřené vidění. Rozhodčí rozhodnou v posledním kole, že jste vítěz - máte těsně navrh nad svým soupeřem. Trenér a celý váš tým vás odnáší. Vyhráli jste, ale bylo to doslova na krev.

Více než vítězové. Pavel tu mluví o jasné převaze vítězství. Jaký je tedy zápas v boxu podle apoš. Pavla? Vlítnete do ringu, poznáte slabiny nepřítele, zorientujete se, několik ran možná utržíte, ale pak zabojujete a dáte KO ránu a jasně vítězíte. Nikdo nepochybuje o vašem vítězství, jasná převaha.

Zní to dobře. Ale co když nejsem schopný vůbec uvažovat o tom, že bych v životě překonal nějakou zeď, problém, závislost nebo depresi? Co když i přesto, že čtu tyhle verše, si vůbec, ale vůbec, ale vůbec nepřipadám jako vítěz?

On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal, jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Jeremiáš 32:26-27 Hle, já jsem Bůh všeho stvoření. Je snad něco nad mé síly? Je snad něco, co bych nedokázal změnit ve tvém životě? Je snad něco, co bych úmyslně ignoroval ve tvém životě? Opravdu si to myslíš?

Věřím, že odpověď na tu otázku je skrytá ve tvé víře. Pokud v některé části svého života prohráváš, podléháš pokušení, nedokážeš odpustit, nemáš naději, motáš se v kruhu, pochybuješ o Bohu, pak se zaměř se ve svém každodenním životě a hlavně v oblastech, kde se necítíš jako vítěz na tyto dvě věci.

(1) Začni kultivovat svojí víru. Co tím myslím? Víra je od začátku do konce dar. Neznamená to ale, že ji nemůžeme kultivovat. V NZ například čteme o věřících, kteří měli velmi úzkostlivou víru (epiš. Korintským), která potřebovala mnoho kultivace. Není lepší začátek, než si uvědomit, že je to prosté. Podle Ježíšových slov může víru pochopit i malé dítě. Ježíš nenapsal o víře 1000-stránkový manuál. Vyprávěl lidem jednoduché zmínky jako je například:

Ježíšovo přirovnání - víra jako hořčičné zrnko zmůže nemožné. Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: "Přejdi odsud tam" a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné. Zrnko hořčice je velké 2mm, přesto po zasazení do země vyrůstá až do výšky 2,5m a jeho listy jsou tak mohutné, že v nich mohou hnízdit ptáci. Nejde o velikost víry. Růst víry není z malé na velkou, ale jde o kvalitu. I malá víra v nás rozptyluje malomyslnost. I malá víra rozhání temnotu. I malá víra přináší naději. I malá víra ví, že náš přirozený život směřuje ke konci, ale život, který nám dává Bůh, se každým dnem obnovuje.

(2) Osvoj si pokoru. Apoštol Pavel, když cituje všechna svoje vítězství, zároveň dodává: Ta síla překonat všechno co nás potkalo není z nás, ale je z Boha. Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby bylo zřejmé, že ta úžasná moc je Boží, a ne z nás. Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme zdrceni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; ⁹ býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale nejsme zničeni. Nepřekvapuje mne to. Pavel byl Žid. Byl vychováván ke znalosti Písma. Izraelskému národu ve Starém Zákoně bylo znovu a znovu připomínáno - Vítězství patří Bohu. Když museli do války, pamatovali si: Boj je Hospodinův, ne náš!