Můžeme Boha opravdu osobně poznat? Dá se vůbec naší lidskou zkušeností a našimi schopnostmi poznat Boha, který nás přesahuje? Kdybys byl ty Bohem, který je reálný, ale neviditelný, co bys udělal pro to, aby ses dal poznat lidem? Jde to vůbec? Pro náš rozum je nemožné si představit nekonečného Boha, který není spoután časoprostorem. Jenže, stejné omezení prožívá Bůh zase zpětně k nám. Jak má s námi mluvit, abychom si rozuměli, když naší zkušenost a rozsah překračuje? Kdybychom byli Bohem my, co bychom udělali? Pokaždé, když se Bůh rozhodne k nám promluvit, musí přijmout naše omezení. „Sníží se“ k našemu pohledu na svět, doslova se k nám skloní. Zkuste si to představit takhle: Představte si, že jednoho se naučíme velrybí řeč. Budeme se moci spustit pod hladinu a pomoci pískání a mlaskání si dokážeme s velrybami porozumět. Jenže se můžeme vyjadřovat jen směrem dolů, což je pro nás omezující. Velryby nám sice budou rozumět, ale nedokážou pochopit celou naši zkušenost. Jinými slovy, můžeme si povídat s nimi o rybách, planktonu, a oceánu, ale už ne o počítači, facebooku, mrakodrapech a hokeji. Zhruba tak se asi cítí všemocný a vševědoucí Bůh, když se snaží popsat nám realitu, která nás přesahuje, a se kterou jsme neměli žádnou předchozí zkušenost. Kdybychom byli tedy na jeho místě, co bychom udělali?
Po celou dobu, co se moderní egyptologové zajímali o hieroglyfy, nevěděli, co vlastně znamenají. Nedokázali je rozluštit. Vypadaly zajímavě, ale naprosto nesrozumitelně. Jednoho památného dne, 15. července 1799, našel francouzský důstojník dělostřelectva Pierre-François-Xavier Bouchard při opevňovacích pracích u pevnosti Fort Jullien v rámci napoleonské výpravy do Egypta desku, která byla později pojmenována Rosettská deska podle města Rosetta (arabsky: ar-Rašíd) při ústí Nilu, kde byla nalezena. Na desce je na 166 znacích zaznamenán text ve třech shodných verzích: dvou egyptských (v hieroglyfickém a běžném písmu) a jednom řeckém překladu (v té době byla v Egyptě úředním jazykem řečtina). Konfrontace řeckého překladu s do té doby nečitelným hieroglyfickým textem umožnila rozluštění hieroglyfů. Díky Rosettské desce odborníci nahlédli jasně do světa, který do té doby znali velmi mlhavě. Bůh nám připadá nepochopitelný a nepoznatelný, jenže on se rozhodl nám poslat podobnou desku, skrze kterou nahlédneme na chvíli do světa, kterého jsme znali mlhavě a jen v náznacích, do reality, která nás přesahuje, ale přesto je reálná. Bůh se rozhodl poslat na zem svého Syna. Bůh se rozhodl doslova vtělit na tuto zemi v podobě, kterou dokážeme pochopit, a nutno říct, že skutečnost, že nepřišel s vládou a mocí, armádou a silou, ale v nejzranitelnější podobě, jakou byste si mohli představit. Přišel na svět jako dítě, narozené v nuzných podmínkách.
"To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy", napsal mnohem později apoštol Jan (Jan 1,14). Bůh přišel žít mezi nás. Message překlad Bible počátek tohoto verše překládá krásně srozumitelně: "Slovo se stalo tělem a krví a přistěhovalo se do sousedství." Co byste udělali vy, kdybyste byli Bohem, a chtěli se dát poznat lidem s jejich omezenou zkušeností? Nevím. Vím ale, co udělal Bůh. Rozhodl se přistěhovat do tvého sousedství. Přistěhoval se jako člověk, vzal na sebe naší podobu, zakusil naší bolest, zakusil naše pokušení, doslova žil s námi, a představil nám Boží slávu. "Pane," řekl mu Filip, "stačí, když nám ukážeš Otce." "Filipe," odvětil Ježíš, "tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. (Jan 14,8-9) Na Vánočním příběhu, který si budeme zanedlouho připomínat, je poetická věc ne to, že se Bůh rozhodl s námi navázat vztah, ale poetický je způsob, jak to udělal. Bůh každého z nás miluje tak, jako kdyby tu byl k milování jen jeden z nás, napsal Augustin. Bůh v Kristu doslova umřel touhou po nás.
V následujících několika týdnech, které nás dovedou až k Vánočnímu setkání 19. 12. se společně zamyslíme nad tím, jaký tento Ježíš je. Skrze Krista totiž známe Boží tvář, a po jeho tváři se kutálejí slzy, když vidí tvou bolest, stejně jako se kutálely po Ježíšově, když viděl bolest Marie a Marty jejichž bratr Lazar zemřel. Na Boží tváři se rozjasní úsměv, když vidí tvou radost; na jeho tváři vidím hněv, když vidí nespravedlnosti světa a tvrdosti srdce; na jeho obličeji vidím nadšení, když se mu někdo rozhodne věřit. Když se podívám na Krista, vidím Boha. „Podívej se na mě, a vidíš Otce“, říká Ježíš. Co bys udělal ty, kdyby ses chtěl dát poznat těm, kteří nedokážou vnímat neviditelné nadpřirozeno? Přišel bys mezi ně v těle. Narodil by ses jako oni. Sedm set let před narozením Ježíše napsal prorok Izajáš tyto slova: (Izajáš 9,5) "Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; na jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván: Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje."
Syn, který se narodí, bude mít přezdívky, které ho budou charakterizovat, přesně jak to přezdívky obvykle dělají. Bude nazýván Podivuhodným rádcem, Mocným Bohem, Otcem věčnosti, Knížetem pokoje. Ježíš, který se přistěhoval do tvého sousedství, není jen tak nějaký soused. Je to podivuhodný rádce, který ti touží pomoct ve tvém životě, je to mocný Bůh, dává ti rozměr věčnosti a pokoj, který převyšuje porozumění fyzického, viditelného světa. Co udělal Bůh, abys ho mohl poznat? Přistěhoval se do tvého sousedství.
Žádné komentáře:
Okomentovat