Zpráva o Kristově vzkříšení se tak naprosto vymykala všemu, čemu věřily a dodnes věří světová náboženství, že to pro ně plodilo opovržení. Křesťanství se totiž narodilo do světa, ve kterém mimo judaismus nikdo nevěřil ve vzkříšení. Nikdo ve vzkříšení nevěřil, nikdo ho neočekával a nikdo ho nezažil. V pohanské mysli se vzkříšení stát nemohlo, v židovské byla naděje, že se jednou stane, ale křesťané prohlašovali, že se již stalo Ježíši Kristu, a stane se také jim v budoucnu. To byla radikální věta, o to víc podepřená tvrzením, že pokud Kristus z mrtvých nevstal, křesťanství je prázdné a falešné. Apoštol Pavel napsal (1. Korintským 15,17 a 19): A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná - ještě jste ve svých hříších… Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí. Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, víra je marná, zbytečná a hloupá. Neexistuje odpuštění hříchů, neexistuje radost ze vztahu s Bohem, neexistuje ani Bůh. Je to všechno jen učení dalšího mrtvého muže, filozofa, který ale smrt nepřemohl, a proto nemůže být dárcem života ani pro nás. A žít podle jeho slov jen v tomto životě (naděje pro tento svět)? Jsme nejubožejší ze všech lidí. Silné to výroky, ale strašně důležité. V této druhé částí se podívám na několik biblických důvodů, proč věříme ve vzkříšení tak, jak ho Bible popisuje.
1. Ježíšovo vzkříšení bylo dopředu předpověděno v proroctvích. 700 let před Kristem ho prorokoval Izajáš.
2. Ježíš sám své vzkříšen předpověděl. A to při mnohých příležitostech, určil, že se tak stane třetího dne.
3. Ježíš opravdu zemřel. Než Ježíš zemřel na kříži, prožil bezesnou noc bití, soudů a posměšků, byl bičován a byl přinucen si nést svůj kříž. Představa, že by to vše přežil, je neuvěřitelná. Jeho smrt byla potvrzena profesionálním popravčím, z boku se mu po probodnutí vyřinul krev a voda, což bylo potvrzením smrti. Byl omotán do plátna a položen do hrobu za veliký kámen střežený profesionálními vojáky. V hrobě ležel tři dny bez vody, léků, jídla. Představa, že jen upadl do bezvědomí, všechno to přežil a dostal se z toho, je velmi fantastická, a zázračná sama o sobě.
4. Ježíš byl pohřben ve snadno dohledatelném hrobě. Ježíš neměl vlastní hrob a není známo, že by měl peníze na speciální hrob. „Náhodou“ mu byl hrob dán bohatým Josefem z Aritmeje. Díky tomu ale všichni mohli jeho hrob najít, nebyla to nějaká tajná jáma v lese, kde se každý ztratí, a kde si každý může tvrdit, co chce.
5. Tři dny po své smrti se Ježíš zjevil fyzicky, ne duchovně. Jeho učedníci s ním jedli, dotýkali se ho, později tvrdili, že se jejich ruce dotýkali vzkříšeného Pána. Sami si to nevymysleli, měli víru tak akorát na to duchovní zjevení. Lukáš 24,36-43 vypráví: Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. "Pokoj vám," řekl. Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha. Řekl jim tedy: "Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách? Podívejte se na mé ruce a nohy - jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!" Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy. Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: "Máte tu něco k jídlu?" Podali mu tedy kus pečené ryby, on si ji vzal a pojedl před nimi.
6. Ježíš vypadal stejně. Jeho učedníci jej poznali, Marie z Magdaly poznala jeho hlas. Jeho ruce byly zjizvené. Zároveň na něm bylo něco zvláštního (Pavel to později nazývá duchovním tělem), co budilo úžas a tajemství. Jeho tělo mělo některé nadpřirozené schopnosti.
7. Popis Kristova vzkříšení byl zaznamenán krátce poté, co se stal. Například Marek ani nepíše jméno velekněze, protože ho v té době všichni znali. Kaifáš byl knězem do roku 37, což ukazuje, že toto evangelium bylo napsáno za života očitých svědků, kteří stále tvrdili, že ho viděli (celkem 500 lidí na různých místech a v různém čase).
8. Od počátku církev slavila Ježíšovo vzkříšení. Pavel píše (1. Korintským 15,3-4): Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem. Je všeobecně akceptováno, že této výrok pocházel z raného křesťanského kréda, které cirkulovalo mezi lety 30-36, tedy prakticky okamžitě po Ježíšově vzkříšení.
9. Ježíšovo vzkříšení přesvědčilo jeho vlastní rodinu, aby jej uctívala. Upřímně? Přesvědčit vlastní rodinu o někom jiném je téměř nemožné, ale přesvědčit je o to, že vy jste Boží Syn? Nemožné! Přesto se Marie, Ježíšova matka, stala členkou církve, která Ježíše uctívala jako Božího Syna, stejně jako Jakub, bratr Ježíše, který v něj za jeho života nevěřil. Ten se dokonce stal později vůdcem církve v Jeruzalémě. Další bratr Juda napsal podobně jako Jakub svou epištolu, která je v NZ.
10. Ježíšovo vzkříšení potvrdili i hořcí nepřátelé. Jako byl třeba Pavel, který křesťanskou herezi pronásledoval až do chvíle, než se sám s Kristem setkal. Je nepředstavitelné, že by Pavel uctíval Ježíše jako Boha, pokud by se s ním opravdu nesetkal, když vezmeme v úvahu jeho vzdělání, víru a úsilí vyhladit herezi, před setkáním s Ježíšem.
(Toto je první část z třídílného materiálu Moc vzkříšení, který jsem přednášel na setkání Elementu nazvaném Horizont. Ten se odehrává vždy první středu v měsíci. V přípravě jsem využil poznámky Marka Driscolla z knihy Doctrines.)
Žádné komentáře:
Okomentovat