V minulé část jsme se podívali na několik biblických důvodů pro víru v Kristovo vzkříšení. Chápu ovšem, že pro mnoho lidí jsou biblické důkazy nepostačující, protože v Bibli jako takovou nevěří, případně si dokonce někteří myslí, že ji křesťané upravili zpětně později. Podívejme se tedy stručně na některé podpůrné důkazy, svědčící o vzkříšení. Ty jsou důležité, protože pokud chceme křesťanství vyvrátit tím, že vyvrátíme vzkříšení, musíme přinést lepší vysvětlení na důkazy, které si předložíme, než je vzkříšení. Pojďme do toho:
1. Změna u učedníků Krista. Změnu nelze nevidět. Petr zapře Ježíše před bezvýznamnou služkou u nočního táborového ohně, aby o pár dní později riskoval svůj život kázáním před tisíci lidmi, které přímo obvinil ze zabití Mesiáše? Co se stalo? Navíc, tito učedníci zůstali nepohnutí ve své víře v Krista, a to v celém svém životě, a přestože za to mnozí zaplatili mučením a smrtí. Nikdo přece neumírá za vědomou lež. Tito učedníci také byli lidem známí, a byli to zbožní Židé, kteří neměli důvod lhát a vymýšlet si. Navíc, co se týká sofistikovaného vymýšlení, byli to lidé prostí a neučení, přesto tvrdili, že nemohou mlčet o tom, co viděli, slyšeli, a čeho se jejich ruce dotýkali.
2. Změna uctívání. To je důležitější, než se na první pohled zdá. První tisíce následovníků Krista byli Židé, kteří moc dbali na dodržování zákona a všech přikázání. Najednou se ale rozhodli porušit sabat, a začali slavit Krista v neděli, která byla od začátku označována za Pánův den. Neděle totiž byla dnem vzkříšení. Navíc se změnil objekt uctívání, církev začala slavit Ježíše jako Boha, což potvrzují historické záznamy jak Židů, tak pohanů (Římanů), kteří to svorně považovali za herezi a úlet. Církev kromě toho začala vysluhovat Večeři Páně a křest v Ježíšově jménu.
3. Problém žen. V dobách Ježíše byly ženy považovány za méně hodnověrní svědkové, je tedy zvláštní, že autoři evangelii popisují ženy, které objevily prázdný hrob a jako první se setkaly se vzkříšeným Kristem. Pokud si příběh vymysleli, tohle je zbytečná komplikace.
4. Žádné svaté poutní místo. V judaismu bylo normální, že když zemřel svatý muž, prorok, jeho hrob byl proměněn ve svatyni, kde si lidé připomínali, jak si jej Bůh použil. To je koneckonců běžné ve všech světových náboženstvích postavených na konkrétním zakladateli. Judaismus se odkazuje k hrobu Abraháma, který zemřel před 4 tisíci lety, Buddhův hrob můžete navštívit i dnes, stejně jako Mohamedův, který zemřel 8.6.632. Křesťanství jako jediné nemá místo, kde by byly oslavovány ostatky zakladatele. Mimochodem, v době Ježíše to bylo alespoň 50 hrobů v Palestině, které byly takto oslavovány. Kristovi následovníci žádné poutní místo nezaložili, a nikam květiny klást nenosili.
5. Obří nárůst církve. V naší zemi nám to nepřijde, ale několik miliard lidí se v historii přihlásilo k víře ve vzkříšeného Krista. To není málo a není to ani mimochodem, když uvážíme, že ke křesťanství se lidé hlásí vědomě, ne narozením v určitém náboženském systému, jako je to třeba u hinduismu nebo islámu. Navíc má křesťanství příznivce ve všech kulturách. Není moc podobných (vlastně žádné) hnutí, které by něco podobného dokázaly.
Samozřejmě, lidé vědí již dva tisíce let, že když vyvrátí vzkříšení, pak vyvrátí celou víru v Krista. Mnozí se o to pokoušeli, a stále pokoušejí, ale víra v Krista tady zůstává. Proč? Každopádně, podívejme se na nejčastější vysvětlení kritiků:
· Ježíš nezemřel, jen upadl do kómatu. Tak tomu například věří muslimové. Zdá se, že to dává smysl. Jenže, představa, že Ježíš přežil bičování, bití, ukřižování, bodnutí do srdce, zamotání do látky, tři dny v hrobě bez tekutin, jídla a ošetření, pak ještě navíc odvalil sám kámen, přemohl vojáky a odešel po svých, taková představa vyžaduje více víry ve schopnosti Ježíše než věřit ve vzkříšení.
· Ježíš měl dvojče nebo dvojníka, který zemřel místo něho. To je jak z filmu, ale problém je, že nikdo si nikoho takového nevybavoval za Ježíšova života, a navíc byla Ježíšova matka u smrti Ježíše (máma se těžko klame).
· Ježíšovo tělo bylo ukradeno. To je oficiální židovská verze. Vojáci prý usnuli, a učedníci tělo ukradli. Jenomže si to zkuste představit. Přestože je to bude stát život, všichni vojáci najednou usnou, a nikdo z nich se neprobudí, když je těžký kámen odvalován a Ježíš vynášen ven. Navíc, jak vyřešíme ty stovky lidí, co tvrdí, že se s Ježíšem setkali?
· Halucinace. Jasně, vzkříšení se nestalo, tělo bylo ukradeno, ale v „duchu“ jsme prožili vzkříšení a setkali jsme se tak s Kristem. Zní to hezky, ale… Halucinace je privátní ne veřejná záležitost, přesto se Ježíš zjevil pěti stům lidí na různých místech a v různý čas? Někteří lidé jsou náchylnější na halucinace, ale takový výběr od choleriků, přes sangviniky až po flegmatiky, by jeden dával dohromady dlouho. Navíc se halucinace děly 40 dní, ale pak jakoby z ničeho přestaly. Jen na okraj, halucinace jsou projekcí představy, ale když Židé nevěřili ve vzkříšení, kde k tomu Ježíšovi učedníci přišli?
Vzkříšení je těžké vyvrátit, pokud se díváme na fakta a důkazy. Stále znovu však je pod útokem kritiků. Pro nás, kteří jsme ale věřící v Krista, je vzkříšení velmi významnou událostí, protože vzkříšením se Ježíš přihlásil k naplnění Davidovy linie království (Římanům 1,3-4): Toto evangelium je o jeho Synu - který tělem pocházel z Davidova semene, Duchem svatým však byl Boží Syn, jak se mocně ukázalo jeho vzkříšením z mrtvých - o našem Pánu Ježíši Kristu.
Bible říká, že jsme s Kristem spojeni skrze jeho zmrtvýchvstání, spolu s ním jsme duchovně pozvednutí a dokonce zakoušíme moc stejného Ducha, který Ježíše vzkřísil z mrtvých (1. Korintským 6,14): Tentýž Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás. Navíc, a to je pro nás skutečně důležité, je to Ježíšovo vzkříšení, které nám zajišťuje odpuštění hříchů a sílu k novému životu, naději a smysl života (1. Korintským 15,51-58): Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni - naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni. Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno: "Smrt je pohlcena, přišlo vítězství!" "Kde je teď, smrti, to tvé vítězství? Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?" Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon. Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu! Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, rozrůstejte se v Pánově díle a vězte, že vaše práce pro Pána není zbytečná.
Tvůj život není marný, protože Kristovo vzkříšení mu dalo sílu a smysl. Právě proto na vzkříšení vše stojí a padá.
(Toto je třetí část z třídílného materiálu Moc vzkříšení, který jsem přednášel na setkání Elementu nazvaném Horizont. Ten se odehrává vždy první středu v měsíci. V přípravě jsem využil poznámky Marka Driscolla z knihy Doctrines.)
Žádné komentáře:
Okomentovat