Jednou z nejdůležitějších věcí v našem životě je naučit se ptát správné otázky. Procházíme různými situacemi, lehkými i těžkými, úspěšnými i méně úspěšnými, a to, jak se k nim postavíme, je ve většině případů ovlivněno otázkami, které si položíme: Jak daleko mohu dojít, půjdu-li dál po téhle cestě? Co je správné a co je špatné? Je to ještě hřích? Je to moudré? Co je komu do toho? Kde je v mém životě Bůh? Existuje vůbec? Je tady ale jedna otázka, která nám v naší situaci může pomoct více, než kterákoliv jiná: Co bys udělal, kdyby sis byl absolutně jistý, že Bůh je s tebou?
Jak jsme viděli v minulém blogu, Josefův příběh se z hodiny na hodinu změnil natolik, že zažil doslova velkou, extrémní bouři. Aniž by to mohl nějak ovlivnit, je na cestě do Egypta jako otrok bohatého muže. Josef si mohl říct: Proč se to děje mně? Vždyť jsem neudělal nic takového, abych si zasloužil tenhle osud? A kde je vůbec Bůh v tomhle příběhu? Zajímá se o mě vůbec? Slyší moje modlitby? Na první pohled to vypadá, že Bůh je daleko. Pokud je Bůh s tebou, pak se přece dobré věci dělají dobrým lidem a zlé zlým. Jenže, v našem příběhu je napsaný verš, který nám na první pohled nedává smysl a motá nám naši teologii.
Genesis 39,2: Hospodin však byl s Josefem. Ne, Bůh přece nemůže být s Josefem, protože by musel být doma a jeho zlí bratři by stavěli pyramidy! Pokud je Bůh s tebou, pak se přece dobré věci dělají dobrým lidem a zlé zlým. Nestává se to snad nám? Podívej se na toho chlapíka, neustále podvádí, všechno se mu daří a vše mu prochází! A já zatím prožívám problémy, a přitom má být Bůh se mnou? Genesis 39,3-4 Když jeho pán viděl, že Hospodin je s ním a že Hospodin působí, aby se vše, k čemu přiloží ruku, dařilo, oblíbil si Josefa a ten se stal jeho pomocníkem. Nakonec ho Putifar ustanovil správcem svého domu a svěřil mu do rukou všechno, co měl. Putifar si všiml, že na Josefovi něco je. Co však na něm bylo jiného? Josef se choval tak, jak se chová člověk, který si je jistý, že Bůh je s ním.
Genesis 39,5-6 Od té chvíle Hospodin domu toho Egypťana požehnal. Díky Josefovi bylo Hospodinovo požehnání na všem, co měl v domě i na poli, a tak nechal všechen svůj majetek v Josefově správě. Když měl doma jeho, nestaral se o nic než o své jídlo. Cože? Bůh požehnal Putifarovi kvůli Josefovi? Time out! Co si asi tak musel myslet Josef? Bože, mohl bys požehnat mě pro mě? Žehnáš mému pánovi kvůli mně, ale co kdybys raději požehnal mě kvůli mně? Navíc, Josef se znovu bez vlastního zavinění dostal do situace, ve které nemohl zvítězit.
Genesis 39,6-9: Josef byl nápadně krásný, překrásný muž. Po nějaké době mohla manželka jeho pána na Josefovi oči nechat. Nakonec řekla: "Spi se mnou!" On však odmítl. (Kdyby se vyspal se ženou svého pána, nikam to nevede; když ji odmítne, skončí to také špatně.) Řekl manželce svého pána: "Když mě můj pán má doma, o nic se nestará. Vše, co mu patří, mi svěřil do rukou. Nikdo nemá v domě větší pravomoc než já; neodepřel mi nic kromě tebe, poněvadž jsi jeho žena! Jak bych mohl spáchat takovou hanebnost a zhřešit proti Bohu?"
Proč pro všechno na světě Josef ukazuje své vydání Bohu, který ho nechává na holičkách? Josef říká, nemohu to udělat, byl by to hřích proti mému Bohu! Není to přece pokušení udělat, co chci, protože když jsem se snažil žít podle Božích principů, nikam to nevedlo? Copak v takové situaci si někdy neříkáme, že jsme se snažili žít podle toho, co se Bohu líbí, ale protože Boha ve své situaci nevidíme, pak na tom asi nezáleží? Proč místo toho Josef hlásá své vydání Bohu? Protože je to přesně to, co bys udělal ty, kdybys věděl, že Bůh je s tebou.
Ale Putifarova žena se ho snažila i nadále prakticky svést. Až to jednou zašlo daleko a Josef se ji vysmekl a nahý utekl pryč. Tehdy celý příběh obrátila naruby. Genesis 39,13-15: Když uviděla, že jí nechal své šaty v ruce a utekl ven, svolala služebnictvo a řekla jim: "Podívejte se! Přivedl k nám můj muž toho Hebreje, aby si s námi zahrával?! Přišel a chtěl se se mnou vyspat, ale já jsem začala hlasitě křičet. Když uslyšel, jak křičím, nechal své šaty u mě, utekl a běžel ven." Najednou se Josefova situace zhoršuje: je potrestán přesně za to, co odmítl udělat. (Viz jako příklad může posloužit nedávná kauza Michálek) Nás v takové situaci musí napadnout: Proč jsem křesťan? Proč se modlím? Proč se snažím žít podle Bible? Vždyť to vypadá spíše, že na mě Bůh zapomněl! Proč nevidím, že mi žehná?
Genesis 39,20-21: Tak se Josef ocitl v žaláři. Hospodin však byl s ním. Dobře, už se mnou nebuď! Běž být s někým jiným. Od chvíle, co jsi se mnou, jsem ztratil svou rodinu, svobodu, teď jsem dokonce i ve vězení nespravedlivě odsouzen za něco, co jsem neudělal. Víš ty co? Běž třeba na chvíli pobýt s mými bratry! To je dobrý nápad, běž s nimi pobýt trochu delší chvíli. Já bych raději byl bez tebe na svobodě, než s tebou ve vězení. Přesto příběh pokračuje Genesis 39,21-23: Hospodin však byl s ním. Zahrnul jej svým milosrdenstvím a zjednal mu přízeň u vrchního žalářníka. Vrchní žalářník nakonec svěřil všechny vězně v žaláři do Josefových rukou. Cokoli tam dělali, měl na starosti on. Vrchní žalářník ani nemusel na nic, co mu svěřil, dohlížet. Hospodin byl totiž s ním a působil, aby se mu všechno dařilo. Já ale nechci vůbec znát šéfa věznice. Když tě Bůh žehná, žádné vězení přece neznáš! Víte co ale Josef dělal ve vězení? Dělal přesně to, co by dělal každý v jeho situaci, který by si byl jistý, že Bůh je s ním.
Můžeš tomuhle porozumět? Neříkáme si: Bože, pokud tě ve své situaci neuvidím, pak od toho jdu pryč? Víš, jen, kdy přijmeme jako fakt to, že Bůh je s námi, ho opravdu nakonec jsme schopni uvidět. Ale v procesu se zdá, že jsme sami. Nebesa mlčí. Pak se objeví dva úředníci faraona, číšník a pekař. Oba mají sny. Když se to Josef dozví, nabídne jim pomoc. První vypráví svůj sen číšník. Josef jeho sen vyloží tak, že za tři dny bude na svobodě znovu ve službách faraa. A tehdy ho prosí: Genesis 40,14-15: Až se ti však povede dobře, pamatuj na mě. Prokaž mi prosím laskavost, aby ses o mně zmínil faraonovi a dostal mě odsud ven. Byl jsem sprostě unesen ze země Hebrejů a ani zde jsem neudělal nic, za co bych měl být vsazen do jámy! Josef ukazuje, že není šťastný se svou situací, nebyl to fatalista, který si řekl, asi mě tu Bůh chce nechat uhnít. Prostě si na mě vzpomeň, prostě jednu malou věc. Ale číšník zapomněl.
V některých momentech našeho života jsme v situaci, kdy se zdá, že máme nad sebou skleněný strop. Modlíme se, ale odráží se to zpátky k nám. Říkáme si, co máme dělat? Odpověď je jednoduchá: udělej to, co by udělal kdokoliv ve tvé situaci, který by si byl jistý, že Bůh je s ním. Budeš více věřit své interpretaci svých událostí, nebo budeš více věřit Božímu slibu a slovu, že je s tebou? Měříš Boha podle svých okolností? Ježíš řekl: Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. Je-li Bůh s tebou, proč by ses bál? Král David napsal v Žalmu 23,4: I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím, neboť ty se mnou jsi. Co kdyby ses zítra rozhodl na všechny podněty reagovat tak, jako by sis byl jistý, že Bůh je s tebou, a to dokonce i když ho necítíš? Co by se změnilo?
Žádné komentáře:
Okomentovat