Jednou z nejdůležitějších věcí v našem životě je naučit se ptát správné otázky. Procházíme různými situacemi, lehkými i těžkými, úspěšnými i méně úspěšnými, a to, jak se k nim postavíme, je ve většině případů ovlivněno otázkami, které si položíme: Jak daleko mohu dojít, půjdu-li dál po téhle cestě? Co je správné a co je špatné? Je to ještě hřích? Je to moudré? Co je komu do toho? Kde je v mém životě Bůh? Existuje vůbec? Je tady ale jedna otázka, kterou se budeme ptát celé následující tři týdny, otázka, která nám v naší situaci může pomoct více, než kterákoliv jiná. Otázka zní: Co bys udělal, kdyby sis byl absolutně jistý, že Bůh je s tebou? Co by někdo, kdo je ve tvé situaci, ve které právě jsi, udělal, pokud by si byl zcela jistý, že Bůh je s ním? Co by udělal student v situaci, kdy má příležitost podvádět při zkoušce; co by udělal podnikatel v příležitosti, že je považován po něm úplatek; co by udělala dívka, kterou svádí nápadník na jednu noc; co by udělala žena, která má příležitost ke kariérnímu postupu; kdyby si všichni tito lidé byli jistí, že Bůh je s nimi? Změnilo by to perspektivu jejich rozhodování? Co bys udělal v situaci, kdy se ti dokonce zdá, že Bůh je daleko, ale přesto věříš, že je s tebou?
V následujících třech týdnech se společně podíváme na příběh mladého muže, kterým by mohl být kdokoliv z nás. Je to příběh muže od jeho sedmnácti let až do života po třicítce. Je to příběh muže, který zažil radikální situace, jež v různých obměnách zažíváme také: zažil extrémní bouři, kdy se mu zhroutil život; zažil extrémní úspěch, kdy se vypracoval z ničeho; a zažil také extrémní příležitost „odměnit“ se všem, kteří se podíleli na jeho zhrouceném životě. Tento muž se jmenoval Josef, a čteme o něm od 37. kapitoly knihy Genesis, což je první kniha Bible. Pro ty z vás, kteří jsou tu noví, a v Bibli se moc neorientujete, nejedná se o stejného Josefa, který měl za manželku Marii, které se narodil Ježíš, ale o Josefa o stovky a stovky let před tím. Jednalo se o syna Jákoba, který byl synem Abrahámovým, a ten byl vlastně zakladatelem židovského náboženství, a vůbec celého národa. Proto se také v příběhu mluví o Bohu Abrahámově.
Genesis 37,2-5: Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat. Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici. Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit. Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více.
Josef byl sedmnáctiletý, a navíc je trochu ukecaný: donáší chyby svých bratrů svému otci, který ho navíc má raději, než ostatní bratry. Navíc se Josefovi zdají sny, které vypráví své rodině, a sny to nejsou zrovna o tom, jak je jeho rodina skvělá. Hned na začátku příběhu tady máme tedy zakódovaný konflikt. Částečně je to Boží chyba, protože dával Josefovi sny; částečně Jákobova, protože dával ostentativně najevo svou lásku; částečně Josefova chyba, protože donášel na své bratry a navíc se nad nimi vynášel. Každý, kdo vyrostl se sourozenci, zná pnutí rodinného života! Měli jste někdy chuť svého bráchu nebo svou ségru zabít? Josefovi bratři zcela jistě!
Genesis 37,18-20 Spatřili ho už zdálky, a ještě než k nim dorazil, domluvili se, že ho zabijí. Řekli si spolu: "Podívejme, přichází mistr snů! Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!" Ruben ale říká: Hele, neměli bychom ho zabít, je to koneckonců náš bratr. Genesis 37,23-25 A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil, popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody. Potom se posadili k jídlu. Poslechněte si to! Hodili bratra do studny nahého a mezitím si nahoře dávají oběd. Najednou vidí karavanu Izmaelitů a Juda dostává nápad!
Genesis 37,26-27 Juda svým bratrům navrhl: "Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu? Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce - vždyť je to náš bratr, naše tělo!" Najednou vzrostl soucit, nakonec, je to jejich bratr. Jo, jo, je to náš bratr, tak ho nezabijme. Prodáme ho! Za 20 šekelů stříbra. Jasně, Josef se neměl vytahovat, ale byla to snad jeho chyba, že ho jeho otec měl radši než ostatní sourozence a dával jim to najevo? Byl to opravdu tak velký zločin, aby byl kvůli tomu prodán do otroctví? Josefův příběh se z hodiny na hodinu změnil natolik, že zažil doslova velkou, extrémní bouři. Aniž by to mohl nějak ovlivnit, je na cestě do Egypta jako otrok bohatého muže. Josef si mohl říct: Proč se to děje mně? Vždyť jsem neudělal nic takového, abych si zasloužil tenhle osud? A kde je vůbec Bůh v tomhle příběhu? Zajímá se o mě vůbec? Slyší moje modlitby?
Žádné komentáře:
Okomentovat