Mlčící Bůh

Obvykle když se mi dějí při špatné a těžké věci, mám tendenci k Bohu ve svém srdci volat: „Kde jsi?!?“ Volání lidstva při bolesti je zřejmě největší překážkou k víře, protože když vnímáme svou bolest a bolest svých blízkých, pak nás pochyby o Božím zájmu nevyhnutelně napadají. Navíc, jdeme-li v životě kupředu a chystáme-li se udělat zvláštní rozhodnutí, které náš život ovlivní, voláme k Bohu: „Kam?“ Chceme vedení uprostřed své temnoty (protože budoucnost téměř vždy vypadá temně, nevíme, co nás čeká). Ale co uděláme, když nám Bůh neodpoví? Co uděláme, když si nebudeme jisti, co vlastně Bůh zamýšlí? Co když nám někdy Bůh neodpoví? Co když někdy bude Ježíš mlčícím Bohem?

Podvědomě se Božího mlčení bojíme, protože nás napadá, zda Bůh vůbec je; nebo zda s námi už neskončil. Ale musíme vzít na vědomí, že Bůh má svůj čas a mluví k nám tehdy, kdy se on sám rozhodne, že ten správný čas nastal. Pokud jsme hledajícími a Boha zatím nenásledujeme, v jeho mlčení cítíme neschopnost se obhájit. (Říkáme si, že kdyby Bůh byl, udělá zázrak; něco se právě teď stane; nebo mi to Bůh vysvětlí.) Když jsme křesťané, v Božím mlčení hledáme skrytý význam, zda nás neopustil, protože jsme udělali něco, co se mu nelíbí. Úplně přitom zapomínáme na to, že přesně to Kristus předpokládal, když svým následovníkům řekl (Jan 14,27): Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

Ve světě hluku může být Boží ticho docela strašidelné. Ale ne, Ježíšovo ticho není proto, že by nás Bůh chtěl trápit nebo že by se o nás nezajímal. Bůh někdy mlčí proto, že v jeho tichu vynikne naše motivace. V jeho tichu vyniknou naše touhy. V jeho tichu vyniknou naše rozhodnutí.

V závěru svého života stojí Ježíš před Pilátem, a zničehonic se najednou odmlčel. Celý jeho život byl důkazem o něm a pak, když stál před nenávistným pochybovačem, zůstal stát tiše. Ježíš byl tiše, když byla proti němu vznesena křivá obvinění (Marek 14,60). I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tito proti tobě svědčí?" On však mlčel a nic neodpovídal. Před Sanedrinem byly lži jasné. Ježíš byl tiše, když se už ve své mysli rozhodli (Marek 15,5). Pilát se ho znovu zeptal: "Nic neodpovídáš? Podívej, z čeho všeho tě obviňují!" Ježíš však již nic neodpověděl, takže se Pilát divil.

Ježíš byl tiše, když lidé chtěli podívanou (Lukáš 23,8-12). Když Herodes Ježíše uviděl, velmi se zaradoval; neboť už dlouho si přál ho vidět, protože o něm mnoho slyšel, a doufal, že od něho uvidí nějaké znamení. Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpověděl. Ježíš byl tiše, když byla jeho práce dokonána (Jan 19,8). Židé mu odpověděli: "My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího." Když Pilát uslyšel toto slovo, ulekl se ještě více. Vešel znovu do vládního paláce a řekl Ježíšovi: "Odkud jsi?" Ježíš mu však nedal žádnou odpověď.

V Ježíšově mlčení vidíme jeho respekt k právům jednotlivce si vybrat pro nebo proti Ježíši. V křesťanství je konverze vždy tvá volba. Není to o místě tvého narození, ani tvém statusu, jen o tvém rozhodnutí. V křesťanství není donucování k víře nikdy povoleno. Ježíšovo ticho nám dává právo a svobodu říci: „Už nechci o tom více slyšet!“ Ale neznamená to, že mohou říct: „Už o něm nesmíte nikomu říkat.“ V křesťanství jsou všechny důkazy podloženy vztahem: „Znám ho!“ A pravá víra se nemusí neustále obhajovat, protože jde vidět.

Vždy mě fascinovalo, jak dokonce nevěřící lidé berou Ježíše vážně především pro jeho poselství lásky k nepříteli, které je tak radikálně odlišné od všeho, co známe v tomto světě založeném na principu: Máš, co si zasloužíš. Ježíš si získal lidi tím, že si získal jejich srdce. Pravděpodobně tuto vlastnost na Kristu obdivovali lidé po staletí nejvíce. Z našich končin je známý výrok Masaryka: „Ježíš, ne cézar!“, kterým rovněž obdivoval Kristovu schopnost získat si člověka na svou stranu láskou a ne silou. Koneckonců, Ježíš jednou řekl (Matouš 11,29-30): Vezměte mé jho na sebe a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.

Jho nepatří mezi nástroje, které si představujeme jako „příjemné“. Ale na Ježíši bylo něco, co způsobuje, že staletí po jeho životě, smrti a vzkříšení má i dnes miliony a miliardy následovníků, kteří jsou ochotni pro něj žít i zemřít. Jsou ochotni na sebe vzít Kristovo jho a trpět pro něj, protože on je s námi i když ho necítíme nebo nevidíme. Lásku jsme od něj přijali a láskou jej také následujeme. Ale proč tedy máme s Božího mlčení strach? Máme strach, protože v jeho tichu vypovídáme o sobě.

Pozorujeme-li matku s malým dítětem, názorně vidíme fungovat zajímavý princip přibližování a oddalování. Zírá-li rodič upřeně na dítě, to začne po chvíli plakat. Opustí-li ale rodič dítě a nechá ho samotné, dítě pláče znovu. Každý rodič tak balancuje mezi těmito dvěma póly: neustálé přibližování a oddalování se. Dokonce i Bůh tak činí v našich životech. Dělá to už od zahrady Eden. Zdravý vztah tvoří rytmus nezávislosti a intimity. Ano, možná by to bylo jednodušší, aby Bůh všechno v našem životě rozhodoval přímo, ale z našeho života by kromě všeho zlého zmizela i radost a dobrodružství. Proč se Bůh v našich životech odmlčuje? Protože chce vidět náš růst, chce vidět naše rozhodování, chce vidět naši lásku, chce vidět zkrátka nás takové, jací jsme.

Když se Ježíš odmlčel, bylo to proto, že lež byla zjevná, žalobci si již udělali jasno, lidé chtěli představení, ale Ježíš věděl, že jeho práce je již dokonána. Když v našem životě Bůh mlčí, je to proto, že nám dává prostor pro hledání, prostor pro růst anebo proto, že ví, že už jsme se stejně rozhodli. V každém případě nám ale dává prostor pro to, že se tím ukáže, co je v nás. Ale v tom všem nás neopouští a zůstává nám na blízku, je k nám otevřený a zajímá se o nás. Jak to vím? Ježíš nám dal konkrétní příklad. Vždyť jen krátce potom, co mlčel u Piláta, byl ukřižován, ale na kříži se zajímal o své vrahy (odpusť jim, protože neví, co činí), o svou matku (Jane, postarej se o ni, jako o vlastní), o kajícího se lotra na kříži (ještě dnes se mnou budeš v ráji), o lidstvo, za které umírá (je dokonáno).

A po svém vzkříšení? Speciálně přijde za Tomášem, který nechtěl věřit, dokud neuvidí. A odpustí Petrovi jeho zapření a svěří mu úkol. Koneckonců, i u onoho osudného ohně mlčel, jen se na Petra podíval. Kristovo mlčení ukáže, co je v nás, aby pak nám nabídl vysvobození. A to je důvod, proč je Kristus tak jedinečný. Přeji Vám krásné Velikonoce.