Extrémní život: Když se ti život daří

Jak jsme si řekli minulý týden, jednou z nejlepších věcí v našem životě je naučit se ptát správné otázky. Procházíme různými situacemi, lehkými i těžkými, úspěšnými i méně úspěšnými, a to, jak se k nim postavíme, je ve většině případů ovlivněno otázkami, které si položíme: Jak daleko mohu dojít, půjdu-li dál po téhle cestě? Co je správné a co je špatné? Je to ještě hřích? Je to moudré? Co je komu do toho? Kde je v mém životě Bůh? Existuje vůbec? Otázka, kterou jsme si položili minulý týden, když jsme začali studovat život starozákonního Josefa, je jednou z nejefektivnějších vůbec. Otázka zní: Co bys udělal, kdyby sis byl absolutně jistý, že Bůh je s tebou? Co bys udělal jako student v situaci, kdy máš příležitost podvádět; co bys udělal jako podnikatel v korupční příležitosti; co bys udělala jako dívka sváděná na jednu noc; kdyby si všichni tito lidé byli jistí, že Bůh je s nimi? Změnilo by to perspektivu jejich rozhodování? Co bys udělal v situaci, kdy se ti dokonce zdá, že Bůh je daleko, ale přesto věříš, že je s tebou? Tahle otázka je důležitá v časech, kdy se nám nedaří, ale možná ještě důležitěji tehdy, když se nám daří skvěle. Tahle otázka se může stát filtrem, skrze který jsi schopen vidět svůj život a své reakce v jiném světle. V minulém týdnu jsme viděli, že starozákonní Josef se choval tak, jak by ses choval i ty, kdyby sis byl jistý, že Bůh je s tebou, v situaci neúspěchu, nespravedlivého jednání vůči své osobě a v situaci, kdy se zdálo, že věci jdou od špatného k horšímu.

Dnes a zítra se na Josefův příběh podíváme dál od Genesis 41. kapitoly. Josefův příběh byl opravdu extrémní život: Josef byl člověk, který měl extrémní životní bouřky, extrémní životní úspěch a extrémní příležitosti pomstít se těm, kdo mu ublížili. Minulý týden jsme viděli jeho příběh od sedmnácti let: chycen a zbit svými bratry, hozen do studny bez vody, prodán do otroctví, nikdo ho nehledá, protože jeho otec věří, že je mrtev. Dostane se do otroctví, nespravedlivě obviněn ze znásilnění, hozen do vězení; a přesto o něm Bible znovu a znovu píše, že Bůh byl s ním. To nám nedává smysl, protože takové věci se nedějí těm, s kým je Bůh, ale naopak lidem, se kterými Bůh není. Znovu a znovu však v Josefově příběhu vidíme, že to, co zrovna prožíváš, není vždy ukazatel toho, jak daleko nebo blízko Bůh od tebe je. Podvědomě totiž svou víru podmiňujeme. Alespoň do nějaké míry je víra nás všech podmíněná, ovlivněná našimi osobními zkušenostmi., jenže podmíněná víra je velmi křehká, protože v životě zakoušíme nahodilost a nekonzistentnost. Někdy něco uděláme, a funguje to, a jindy se ve stejné situaci a při stejném jednání se neděje vůbec nic. Je pravda, že Bůh si speciální události používá, aby naší víru nastartoval. Takové okamžiky ale nefungují dobře pro tvorbu základny naší víry. Podmíněná víra nás totiž nakonec zklame. V jistém bodě naší cesty se pro nás stane nepohodlnou a my se ji rozhodneme změnit tváří v tvář pokušení nebo potěšení.

Dnes se ovšem podíváme na druhé dějství Josefova příběhu, a mnozí z nás jsme přesně v této situaci: v situaci, kdy se nám daří, prosperujeme a obecně se máme fajn. Někdy si říkáme, že pochyby o Bohu, nebo nedostatek víry zakoušíme především v situacích, kdy se nám nedaří. Říkáme si, že kdyby se věci zlepšily, kdybychom jen byli uzdraveni, kdybychom jen sehnali dobrou práci, kdybychom jen měli dobrou rodinu, kdybychom jen zvládali lépe své finance, PAK bychom zcela jistě neměli problém Boha chválit, PAK bychom zcela jistě měli silnou víru, protože PAK bychom byli svědectví všem lidem okolo sebe. Kupodivu však život takto černobíle nefunguje, dokonce bychom mohli říct, že je to přesně naopak. Paradoxně v časech úspěchu máme větší problém Boha hledat a věřit v něj, než v časech zlých. Schválně, kdy se modlíš více a naléhavěji: když se máš vcelku dobře, nebo když řešíš velký problém (zdraví, peníze, škola, rodina)? Kdy máš větší tendence se na Boha spolehnout: když máš málo nebo když máš hodně? Je nám zcela jasné, že úspěch není vždy branou k Bohu, ale často je spíše branou k závislosti na sobě a svém úspěchu.

Josef je zvláštní případ, od kterého se můžeme naučit, že ho úspěch nezkazil, ale naopak v časech přízně se choval jako ten, kdo si je jistý, že Bůh je s ním. Pokračujeme v Genesis 41:1: Po dvou dlouhých letech měl farao sen (měl už v Egyptě 13 let, 11 od doby naděje, další dva roky sám). Genesis 41:1-7 Stál u Nilu a hle, z Nilu vystoupilo sedm nápadně krásných a tučných krav a pásly se v mokřině. Náhle za nimi z Nilu vystoupilo sedm jiných krav, nápadně ošklivých a hubených; postavily se k těm prvním kravám na břehu Nilu a tyto ošklivé a hubené krávy sežraly těch sedm krásných a tučných. Vtom se Farao probudil. Když znovu usnul, měl další sen: Na jednom stéble vyrostlo sedm bohatých a pěkných klasů. Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů hubených a sežehlých východním větrem a ty hubené klasy pohltily těch sedm bohatých a pěkných. Vtom se farao probudil a hle, byl to sen.

Farao si říkal, to je opravdu divné, ale měl jsem stejný sen dvakrát, na tom něco musí být. Genesis 41:8: Ráno pak byl farao velmi rozrušen, a tak si dal zavolat všechny věštce a mudrce Egypta a vyprávěl jim své sny. Nikdo je však faraonovi neuměl vyložit. Genesis 41:9: Tehdy k faraonovi promluvil vrchní číšník: "Musím dnes připomenout své prohřešky.Tady přichází velké TEHDY, zvláště pokud jsi Josef. Číšník připomněl faraovi, že před dvěma lety ho poslal do vězení, a tam v tom vězení se mu stala taková zvláštní věc. Měl tam sen společně s pekařem, a byl tam nějaký hebrejský vězeň, který jim oběma sen správně vyložil. Tak si říkám, že ten chlapík z vězení by mohl pomoci i tobě. Tehdy přichází příležitost, šance a naděje, že se Josefův život změní. Jak s tím Josef naložil? Naložil s tím tak, jak by si s tím naložil i ty, kdyby sis byl jistý, že Bůh je s tebou. Zítra si povíme víc.