Moudrost nám pomáhá v rozhodování na životních křižovatkách. Přísloví 28,26 říká: Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému. To docela chápeme, ale jak můžeme žít moudře? Kde se moudrost dá sehnat nebo koupit? Proč je tak lehké dělat ve svém životě pošetilosti a dělat hloupá rozhodnutí? Proč je tak těžké se dobře rozhodnout? Když se rozhodujeme, máme tendenci se ptát na to, co je: přijatelné; dovoleno; možné; morální; legální; správné či duchovní. Co by se ale změnilo, kdybychom se ptali: Co je moudré? Jenže, jak poznáme, co je moudré? Mám na vás jeden dotaz na začátek: Kdo z vás se někdy opravdu dobře a vydatně najedl s pocitem, že už snad nikdy nebudete znovu jíst? Dobrá, a jak dlouho vám pak trvalo, než jste se znovu začali ochomýtat okolo ledničky?
No, moc dlouho ne, že? Proč je tomu tak? Protože všichni prožíváme vnitřní napětí chutě. Díky chuti totiž všichni chceme více. Slovo „víc“ je nakonec jediné slovo, které chuť zná. Slovo „víc“ je jediné slovo, které jakákoliv chuť chce. A samozřejmě nemusíme mluvit jen o jídle. Existuje také sex, třeba... Chlapi mají ještě jednu chuť, a to je chuť spát. Chlap je vlastně strašně spokojený člověk, když se nají, má sex a může spát. :-) Těch chutí je samozřejmě víc: Chuť k úspěchu, ochraně, být přijímaný. Všechny chutě ale vytvářejí napětí, protože vždycky chceme více. Pokud jste podnikaví lidé, máte chuť k progresu. Chuť k větší zodpovědnost. Chuť vítězit, kterou mají všichni vedoucí. Chuť být rozpoznán. Chuť aby nám bylo záviděno. Není to snad důvod, proč si chlapi kupují lepší a krásnější auta? Zamysleli jste se někdy nad tím, proč je vzhled auta důležitý, když ho ty sám nejsi schopný ocenit, protože sedíš vevnitř? Než se posuneme dneska dál, řeknu vám tři základní pravdy o chutích:
Za prvé, Bůh chutě stvořil a hřích je zničil. Všechny ty věci jsou vlastně původně dobré, ale hřích je ničí. Za druhé, chutě nejsou nikdy plně a konečně uspokojeny. Nikdy. Někdy už nemůžeme nic víc sníst, ale za tři hodiny jsme u ledničky. Myslíme si, že je něco nebo někdo, kdo nás plně uspokojí v našich chutích, a proto kolikrát děláme hloupá rozhodnutí, abychom tohle plné uspokojení našli, jen abychom byli zklamání, protože chutě nikdy plně nic neuspokojí. Za třetí, tvé chutě vždy šeptají: Teď a nikdy ne později.
Tvá schopnost reagovat na své chutě ovlivní nasměrování tvého života, práce a rodiny. Stačí se podívat na rodiče. Někteří z vašich rodičů uvěřili, že někdo nebo něco je konečně uspokojí a jednou provždy nasytí, a udělali podle toho rozhodnutí. Jiní naši rodiče zvládli nástrahy svých chutí a dokázali je zvládnout, což skončilo dlouhotrvajícím láskyplným vztahem u vás doma. Stačí se podívat na církev. Kolik si myslíte, že lidí ztrácí svou službu kvůli špatné teologii? Jednou za čas někdo ano. Většina lidí, kteří selhali, však selhali proto, že nedokázali ukočírovat své chutě. Jestli tohle nebudeš mít v pořádku, pak na ostatní moudrosti ani moc nezáleží.
V Bibli čteme jeden starodávný příběh, který nám může přijít až nerealistický. Je to text z Genesis 25. kapitoly, popisuje příběh Ezaua a Jákoba a spor o prvorozenství. Slovo "prvorozenství" v dnešní době moc nepoužíváme. Nicméně, ve starověkých kulturách otec daroval svému synu prvorozenství, což byl privilegovaný dar. Měl tři důležité součásti: finanční záležitosti, protože prvorozený syn dostal dvakrát, a v některých případech až třikrát větší dědictví než ostatní děti. Nejstarší byl prostě okamžitě nejbohatší součást rodiny. Další věc byla to, že díky prvorozenství ses stal soudcem s největší autoritou v rodině. Prostě jsi rozhodoval. A za třetí, v kultuře starověkých národů se prvorozenství spojovalo s Božím požehnáním, skoro jako by byl Bůh zavázán ti požehnat, pokud jsi měl prvorozenství. Byl to zkrátka úžasný dar.
Genesis 25:29-30 Jednou, když Jákob uvařil kaši, přišel Ezau z pole celý vyčerpaný. Ezau tehdy Jákobovi řekl: "Dej mi přece hlt toho červeného, tady toho červeného jídla, vždyť jsem vyčerpaný!" Víte, jak fungují rodiny s více bratry? Starší bratr skoro nikdy nepotřebuje mladšího bratra. Víte, o čem mluvím? Mladší vždycky něco chce od staršího bratra. Když však něco od mladšího potřebují, mladší bratr si začne zpívat: Haha, teď mám moc! Teď mě potřebuje, zastavím si na chvíli tenhle moment. Mladší bratr začne přemýšlet nad tím, co je nejdůležitější pro staršího bratra, a začne vyjednávat: Udělám to pro tebe, když ty pro mě uděláš tohle. Nebo mi dáš tamto. Nebo mi dovolíš tohle.
Genesis 25:31 Jákob navrhl: "Prodej mi teď hned své prvorozenství." Kaši za prvorozenství? Děláš si legraci? Kdo by vyměnil vysněnou budoucnost za takovou hloupost, jako je nějaká kaše? Za tak dočasnou věc, jako je kaše? Kdo by vyměnil svůj vliv, službu, rodinu, práci, budoucnost za misku kaše? Kdo by to udělal? Kdo? Ty, pokud by to byla správná miska kaše. Já bych to udělal, pokud by to byla správná kaše. Protože naše chutě nejsou nikdy uspokojeny. Tohle se děje pořád, protože máš a budeš mít možnost vyměnit svou budoucnost za kaši. Genesis 25:32 "Vidíš, že skoro umírám!" odpověděl Ezau. "K čemu je mi prvorozenství?" K čemu? Tak na začátek třeba k dvakrát většímu dědictví, k Božímu požehnání a k tomu, abys byl v téhle rodině soudce s posledním slovem! Je to snad málo? Vždyť ty, Ezaue, přece neumíráš na nedostatek čočky! Proč máš tak přehnanou reakci?
Víte, že se v našem mozku dějí některé procesy v okamžicích, kdy se naše chuť stane větším než náš život? V našem mozku proběhnou dvě chemické reakce. Jedna je důraz na dopad. Tento důraz vezme chuť (hlad, touha po přijetí) a zvětší ji do obřích rozměrů, až ti tvůj vlastní mozek začne lhát. Řekne ti, že to bude lepší, než to vypadá. Na tomhle principu funguje reklama. Další věc, co se stane je zaměření, kdy najednou vidíš něco jasně a ostatní věcí okolo se zamlží a rozostří. Když se tyto věci v našem mozku stanou, uvěříme, že to bude lepší, než to, co máme teď. Vždyť, kdo potřebuje prvorozenství, když můžeš mít misku kaše? Genesis 25:33 "Hned teď mi to tu odpřisáhni!" řekl mu Jákob. Ezau mu to odpřisáhl a prodal své prvorozenství Jákobovi.
Kdybychom jen mohli skočit do tohoto příběhu přesně v tomto okamžiku, abychom si mohli s Ezauem promluvit! Ezaue, podívej, budeš mít syny, kteří budou mít velké rodiny. Stanou se otroky, a národem, a Bůh je slavně vysvobodí. Ezaue, muž, co je dostane z otroctví, se jmenuje Mojžíš, a víš, jak se mu dal Bůh poznat? Jako Bůh Abrahámův, Izákův a Ezaův. Ezaue, chápu, že máš teď hlad, a že právě teď závidíš svému bratru to, co má, ale opravdu chceš vyměnit svou budoucnost? Opravdu chceš, aby se ten příběh stal tak, že se Bůh Mojžíšovi představí jako Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův? Co si myslíš, že by na to Ezau řekl? Hmm, to jsem tedy netušil.
Ale počkej, ten příběh ještě neskončil. Za dva tisíce let od té chvíle udělá Bůh ještě něco většího. Pošle svého Syna, který se narodí z tvé linie, a ten Syn bude mít následovníky, kteří napíšou o něm knihu. Jeden z nich se bude jmenovat Matouš, a jeho kniha bude bestseller v nejrůznějších jazycích země. Tu knihu začne takto: Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova: Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Ezaua… Hele, bylo by to lepší zemřít, než prodat prvorozenství. Jenže tam nebyl nikdo, kdo by Ezaua varoval. A tak příběh končí takto: Genesis 25:34 Jákob pak dal Ezauovi chléb a čočkovou kaši, ten se najedl a napil a pak vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.
Tvou jedinou nadějí pro moudrý život, je naučit se udržovat své chutě pod kontrolou. Tvé chutě říkají víc a teď. Obelhávají tvůj vlastní rozum. Jsou příležitosti, které bys nikdy neměl uchopit. Jsou cesty, na které by ses nikdy neměl vydat. Touhy mohou tvou budoucnost zničit. Co kdyby sis vzal kus papíru, třeba dneska večer, a napsal si tuto větu: Za deset let… Co bys rád uviděl Boha dělat ve tvém životě, rodině, práci, podnikáni, církvi, službě, za deset let od této chvíle? A co kdyby ses rozhodl, že od této chvíle změníš své chutě tak, aby ses dostal tam, kde bys rád viděl svou budoucnost? Protože ty máš právo prodat svou budoucnost za misku čočkovky! Co je tvou miskou čočky? Čemu těžko odoláváš? Kde se snažíš ukecat sám sebe? Když ti lže tvůj mozek, podvědomě hledáš racionální důvody, proč to vlastně potřebuješ. A když ti někdo řekne, ty si říkáš, že jsi v unikátní situaci? Ne, nejsi. Jen stojíš před rozhodnutím moudrosti. Chceš se vzdát všeho pro čočkovou kaši?
Skončím se stejnou větou, se kterou jsme končili příběh o Josefovi. Nemáš představu, co chce Bůh ve tvém životě udělat. Nemáš představu, co Bůh chce udělat skrze tvou rodinu a službu. Snad bys tedy nevyměnil svou budoucnost za čočkovou kaši!
Žádné komentáře:
Okomentovat