pondělí 3. prosince 2012

Brainwashed - Wikievangelium




Vítám vás u pokračování série Brainwashed, kterou jsme minulý týden začali otázkou, zda církev vymývá mozek, což je jedna z nejčastějších námitek na věřící lidiVymýváme tedy mozek? Ano, u nás vymýváme mozek. Náš mozek totiž neustále plníme daty. Některá data jsou ty ze školy. Jiná data jsou věty, které nám někdo řekl třeba doma v dětství. Další informace jsou od našich přátel. A v neposlední době slyšíme hodně z médií všeho druhu. Většinou tyto informace ukládáme na náš vnitřní disk, a přestože je do jisté míry třídíme, zůstávají v nás a při některých příležitostech se objevují a spojují navzájem. Jenže mnoho těchto dat jsou účelová a především, mohou se dostat do rozporu s tvou zkušeností. Svou novou zkušeností svá data formátuješ, a čistíš svůj rozum. Aniž bys to totiž věděl, mnohá z dat, které nám někdo řekl, nebo které jsme si na internetu přečetli, jsou doslova bahno. Myslíme si, že více víme, ale místo toho máme svůj mozek zapatlaný. Raději budu mít svůj mozek dočista vymytý než ho mít zapatlaný vším možným. To je to, co děláme. Snažíme se zformátovat tvůj mozek, abys mohl nebo mohla začít znovu. Proměněná mysl totiž skončí proměnou života.

Dnes se podíváme na další část, tentokrát na téma Bible. Protože, upřímně, není snad právě to jedním z největších problémů, který mají nevěřící a hledající lidé s vírou? Jejich základní otázka je, jak můžeš věřit Bibli, když jsou tam přece rozpory, a navíc křesťané vynechali mnoho alternativních písemností, a tak podobně. Minule jsem se tady zmínil o tom, jak kniha Dana Browna Šifra mistra Leonarda propagovala, že Ježíš nezemřel na kříži, ale místo toho si vzal Marii Magdalenu, měl s ní děti, a jejich potomci žijí dodnes. Citoval jsem tady agnostika Ehrmanna, který se tomuto názoru vysmál, a který tvrdil, že nejstarší a nejlepší prameny, v nichž můžeme hledat poznatky o Ježíšově životě, představují čtyři evangelia Nového zákona, což je názor sdílený všemi historiky, od zanícených protestantů až po zaryté ateisty. Po skončení setkání jsem se bavil s některými lidmi, kteří mi říkali, jak opravdu názory minule prezentované slyšeli, sdíleli a dříve jim věřili. Jedna studentka mi řekla, že se připravovala do školy na nějakou práci o náboženství, a skutečně se dočetla na wikipedii, že Marie Magdaléna byla Ježíšovou ženou. Na to jsem ji řekl: Víš, kdo píše wikipedii? My! Wikipedia je jedinečný internetový slovník, který píšou lidé sami. V tom je jeho síla (vzájemná korekce), ale v tom je i jeho slabá stránka (propagace svého světonázoru, který není historicky podložený). Dnes jsme ve stavu privatizace víry, kdy máme za to, že je to soukromá věc, ale tudíž by neměla ani být veřejně propagována a sdílená. Následkem toho však velmi rádi píšeme své vlastní wikievangelium, ve kterém si podle libosti přidáváme a ubíráme to, co se nám líbí, respektive nelíbí. Děláme to do jisté míry všichni, a toto wikievangelium pak tvoří tlak a protitlak.

Tlak, který křesťané vnímají od kritiků církve, spočívá ve zpochybňování hodnověrnosti Bible a v hledání jejich vnitřních rozporů. Následkem toho vytváří církev protiklad, který spočívá v tlačení autority Bible těm, kteří ji za autoritu nepovažují. Protože, pokud jsi nevěřící člověk, třeba agnostik, nebo hledající, pak s největší pravděpodobností máš problém Bibli přijímat, věřit ji a žít podle ní. Jednoduše, nejsi si jistý jejím vznikem a obsahem. Když tedy na tebe křesťané tlačí slovy: „Musíš tomu věřit, protože to říká Bible“, nedokážeš to přijmout, a naopak to vytváří překážku k víře. Protože, upřímně, Bible obsahuje mnoho příběhů a příkladů, které jsou těžce uvěřitelné. Proto se také do Bible dostaly. Byly to výjimečné příběhy. To tvoří zase další protitlak. A tak, přestože jsme nastoupili na cestu vymývání mozku tím, že jsme se setkali s lidmi, jejichž zkušenosti, příběh, charakter a osobnost jsou v rozporu s naším obrazem o Bohu, jeho následovnících a církvi; uvěřit v Bibli jako autoritu je stále těžké. Chápu. Nepotřebuješ věřit v Boží inspiraci Bible k tomu, aby ses mohl stát následovníkem Krista. Předtím než někteří zapálíte hranice pro heretiky, dovolte mi to vysvětlit.

Věděli jste, že Bible, jak ji známe dnes, nebyla známá mezi následovníky Krista prvních tři sta let existence křesťanství? Lidé se rozhodli následovat Krista a věřit mu, dávno předtím, než byly první evangelia napsány. Když v církvi došlo ke sporu mezi věřícími z řad Židů a z řad pohanů, povinnost přijmout židovská písma, které dnes známe jako Starý Zákon, mezi těmito pravidly vůbec nebyla. Pohané nejen, že nemuseli přijímat židovská písma jako neomylná, oni je vůbec nemuseli číst. Apoštol Pavel, který napsal velkou část Nového Zákona, začal následovat Krista předtím, než ten Nový Zákon napsal. Pochopitelně. Navíc, Bible jako taková ani není kniha. Je to soubor starověkých spisů. Kniha má autora, když ovšem křesťané řeknou, že autorem Bible je Bůh, sklidí oprávněný posměch. Bible přece nebyla psaná podobně, jako když dnes knihu píše nějaký člověk. Ne, zázrak není to, co je v Bibli, ale Bible samotná. Zamyslete se nad tím, nejstarší části Bible byly napsány Mojžíšem nějakých 1400 let před Kristem a poslední, napsané okolo roku 66-68 po Kristu Apoštolem Pavlem, což znamená, že literatura Bible byla psána v průběhu 1500 let více než 40 autory. Což znamená, že se tito autoři nemohli sejít na kafe v Mekáči, aby si ujasnili, jak ten příběh dohromady napíšou. Přesto všichni dohromady píšou jeden stejný příběh: příběh vykoupení. Příběh, jak si Bůh znovu získává srdce vzbouřené rasy. Příběh otce, jehož syn utekl s majetkem, ale otec s láskou na syna čeká. Je to poezie, proroctví, akce, reakce, a všechno, co správný příběh má být. Je to jeden příběh, který je napsán v obrovském časovém úseku.

Když diskutuji s ateisty o víře, velmi často to sklouzává k tomu, zda věřím v neomylnost Bible. Aby bylo jasno, věřím, že Bible je kolekce Bohem inspirovaných spisů, ale měl bys vědět, že základem křesťanské víry není neomylnost Bible! Základem naší víry je jedna jedná událost, která se stala v historii, a na které stojí a padá celá víra. Tou událostí je vzkříšení Ježíše z mrtvých. Apoštol Pavel píše v 1. Korintským 15:17+19: A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná - ještě jste ve svých hříších… Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí. Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, víra je marná, zbytečná a hloupá. Neexistuje odpuštění hříchů, neexistuje radost ze vztahu s Bohem, neexistuje ani Bůh. Je to všechno jen učení dalšího mrtvého muže, filozofa, který ale smrt nepřemohl, a proto nemůže být dárcem života ani pro nás. A žít podle jeho slov jen v tomto životě (naděje pro tento svět)? Jsme nejubožejší ze všech lidí. Silné to výroky, ale strašně důležité. Jak jde dohromady tedy Ježíš a Bible?

Křesťanství patří ke zjeveným vyznáním. To ostatně říká sám Ježíš Petrovi. Bůh sebe zjevuje různými způsoby: skrze přírodu, skrze svědomí, ale nakonec autor knihy Židům přidává, že Bůh se zjevil skrze svého Syna (1:1-2): Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky,  ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna. Proto Bibli chápeme pomocí osoby Ježíše. Jinými slovy, nevěříme v Ježíše, protože to říká Bible, ale věříme v Bibli, protože o ní mluví Ježíš. Shodneme se také na tom, že Boží slovo zde bylo dříve, než tady byla Bible. Bůh, který mluví, se v prvních 60 kapitolách Genesis až do vydání Tóry nevyjadřuje písemně. Takže, dříve než byla Bible, měli jsme Boží slovo v ústním podání. Každý autor spisu v Bibli použil svůj charakteristický způsob vyjadřování, svůj slovník, a styl, a zaznamenal to, co mu Bůh dal nebo co viděl. Tito autoři nebyli pasivní média, navíc součástí jejich zápisu bylo rovněž usilovné studium původních zdrojů a využití dřívějších zdrojů. Bible nikdy nebyla určena k tomu, aby nám podala podrobné vysvětlení vzájemného poměru molekul při stvoření. Záměrem Bible je dát nám celkový obraz a vysvětlení plánu záchrany tak, aby tomu lidé porozuměli v každé kultuře a době. Bible je především příběh, přesto je spolehlivá.

Následovník Krista spoléhá na Bibli proto, že ji věřil Ježíš, citoval ji nejméně v 10% svých výroků, věřil v existenci různých postav ze Starého Zákona, a věřil v autorství konkrétních knih. Ježíš byl pevně přesvědčen o důvěryhodnosti a spolehlivosti historických a mravních zásad Starého Zákona. Věřím tedy Bibli kvůli tomu, že věřím v Ježíše. Nicméně, pro nás je podstatný Nový Zákon. Do 5. století nebyl sepsán oficiální seznam kanonizovaných knih, a o některé se přeli. Velká většina NZ byla sestavena ve 2. století poté, co však od svého vzniku kolovaly v církvi a byly považovány za autoritativní. Církevní otcové tyto knihy takto citují a z jejich spisů jsme schopni sestavit celkem 90% NZ. Důvod pro oficiální postup byl Markión, který tehdy sestavil svůj vlastní seznam pro svou verzi křesťanství. Takže církev byla nucena říct, co přesně považuje za Boží slovo, a co ne. První oficiální seznam tak je Muratoriho kánon, který byl datován okolo roku 170 po Kristu. Církev se při jeho sestavování ptala na otázky: Kdo a kdy tu knihu napsal? Je její obsah ve shodě s těmi knihami, které už byly za inspirované považovány? Přijímala církev tuto knihu od začátku jako inspirovanou? Má proměňující moc Božího slova?

Takže, neomylnost není základní doktrínou církve. Celá pointa neomylnosti vznikla až při reformaci a pak ve 20. století při bitvě mezi modernismem a fundamentalismem. Takže se dá říct, že člověk může být křesťanem, aniž by věřil v neomylnost Bible. Samozřejmě ale pro duchovní zdraví a život církve je důvěra v Bibli zásadní. Každopádně, například v evangeliích je zachyceno to, co si lidé pamatovali. Ale víte, jak je to s pamětí: každý si ze stejné situace pamatujeme trochu jiné detaily. To je v pořádku, protože to ukazuje, že spisovatelé evangelii vzájemně nekonspirovali s cílem vymyslet si nějaký příběh. S Biblí bychom měli zacházet jako s kteroukoliv jinou knihou, abychom docílili poznání, že to není kniha jako každá jiná. Bibli můžeš číst stejně kriticky, jako bys četl jinou historickou knihu a uvidíš, jestli obstojí nebo. Víš, co jsou to ony historické kritéria? Jsou to vnitřní a vnější kritéria.

Vnitřní kritéria
·      Znal autor to, o čem psal? Je v textu uvedeno, že se jedná o očité svědectví nebo je na něm založen? Nebo je text založen na tom, co se povídá? Zná autor očité svědky? Evangelia: Lukáš tvrdí, že zná očité svědky, Jan se za očitého svědka považuje, a i když Matouš a Marek neříkají, že jsou očití svědkové, přesně z tohoto pohledu píšou.
·      Obsahuje zkoumaný materiál specifický a irelevantní materiál? Evangelia: Mnoho na první pohled zbytečných informací, viz například J 20,1-8. Příběhu to nic nepřináší, kromě osobních vzpomínek.
·      Obsahuje dokument kompromitující materiál? Evangelia: Mnoho. Vzkříšení nejprve viděly ženy, učedníci jsou zobrazování ve špatném světle. Dokonce Ježíš se cítí opuštěný Otcem.
·      Je dokument dostatečně celistvý? Evangelia: Jsou ucelená, přestože jsou jiná. Zároveň ale poskytují odlišný popis, což by dohromady vymyšlený příběh nedělal.
·      Dochází v dokumentu k narůstání děje? Evangelia: Narůstání děje je jeden ze znaků mýtů. Jistě, evangelia obsahují příběhy o zázracích, ale velmi střízlivě.

Vnější kritéria
·      Měli autoři motiv k vymýšlení? Evangelia: Nic nezískali, naopak trpěli nebo přímo zemřeli.
·      Existují i jiné zdroje, na jejichž základě lze obsah dokumentu potvrdit? Evangelia: Evangelia jsou potvrzena mnohými zdroji z 2. století, a v tomto významu nemají mezi starověkými spisy konkurenci. Zdroje jsou od církevních otců, ale také od historiků Tacita (55-122), Seutonia (počátek 2. stol), Josephus (37-97), Thallus (50), Plinius (začátek 2. stol), a od křesťanství nepřátelských zdrojů jako Talmud.
·      Odpovídá materiál archeologickým poznatkům? Evangelia: Archeologie se neustále vyvíjí, ale to, co známe, potvrzuje příběh evangelií tak, jak je.
·      Mají současníci příležitost a motiv obsah zfalšovat? Evangelia: Křesťanství se zrodilo v nepřátelském prostředí, kdy žili lidé, kteří Ježíše sami znali. Stačilo předvést Ježíšovo mrtvé tělo a byl by to konec příběhu.

Bible totiž není učebnice, vědecká literatura, encyklopedie ani historický archív, a pokud ji takto čtete, nutně se dostanete do sporů o to, jak ji chápat právě v oblastech, o kterých mlčí. Ne, Bible je svědectví o Božím jednání s člověkem. Naše volba je, zda si necháme zapatlat mozek všemi názory ohledně Bible od každého, kdo má potřebu se k ní vyjádřit, nebo si uděláme obrázek. To bude ale chtít jednu věc: začít ji číst! Ale dej si bacha. Když začneš Bibli číst, může se ti stát, že ona vyčisti tvůj rozum, a ty pak budeš vymytý. 


Originální audio přednášku ze seriálu BRAINWASHED naleznete zde: 
http://element.cx/detail_audio.php

Budete-li twittrovat na téma tohoto blogu, prosím, použijte hashtag 
#happilybrainwashed nebo #brainwashedmovement

Žádné komentáře:

Okomentovat