Vítám vás u třetího dílu sériálu Kdo je ten muž? V minulém postu jsme se podívali na Ježíšův vztah k ženám. Paradoxně si někdy lidé dnes myslí, že
církev je sexistická (hlásající nadřazenost mužů nad ženami) nebo misogynská
(že ženy přímo nenávidí). Když se ovšem podíváte na Ježíšův příklad a
poselství, nemůžete si nevšimnout, jak významné místo Ježíš ženám přisuzoval, a
vlastně vedl revoluci způsobující přesný opak, takže nakonec apoštol Pavel jeho
poselství shrnul slovy, že nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž
nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši.
Minulý
týden jsem slíbil, že se podíváme na Ježíše a muže, protože byste si mohli
naopak myslet, že církev je nějaký feministický klub řízený mužskými oficíry.
Dává to smysl. Schválně se zkuste zamyslet nad tím, co jsou vlastnosti typicky
připisované Kristu a jeho následovníkům, a určitě tam uvidíme jemnost, pokoru,
mírnost, lásku, a podobně. Většina lidí si myslí, že následovat Krista vyžaduje
hodnoty, které jsou přirozenější pro ženy. Pod heslem „Být jako Ježíš“ si
představujeme, že vždy milujeme, staráme se, jsme soucitní, a jemní. Ježíš
zkrátka nesoudí, ale lidi objímá. Fakt? Jste si tímto obrazem Krista jisti?
Doufám, že dnes uvidíte, a týká se to především mužů, že Kristus není žádná
baba. Ve skutečnosti se s Kristem můžeš zcela ztotožnit, pokud jsi velmi
maskulinní chlap, protože přesně takovým chlapům (a ženám, které nemají rády
„bačkory“) Ježíš vždy velmi imponoval. Tak, kde se bere obrázek Krista
s ženskými rysy?
Možná za to může
Ježíšův příchod na zemi, kdy doslova padla vznešenost. Ježíš se narodil jako mamzer, což označuje dítě, které mají
nesezdáni rodiče. V každém jazyce pro takové děti je nějaké slovo, a nikdy
to není hezké slovo. Ježíš se narodil v chlévě. Prostě, ne moc vznešeně
jako král. A zemřel ještě hůř. Obviněn, popliván, zbit, zbičován, krvácející,
nahý, ponížený. Vznešenost při jeho příchodu a odchodu by bylo slovo zcela
nepatřičné. Ve stejnou dobu, evangelia popisují, že se Ježíš narodil
v čase krále Heroda. Pro starověkého čtenáře by byl Herodes, krutý vládce
nad Izraelem, hrdina. (Byl tak zlý, že Cézar o něm prohlásil, že je lepší být Herodesovým prasetem než synem:
to proto, že měl deset nebo jedenáct manželek, ale pochyboval o motivech té,
kterou jedinou opravdově miloval, a tak ji nechal popravit, stejně jako svou
tchýni, dva švagry, a dva syny. Ještě pět dní před svou smrtí nechal popravit
dalšího syna za to, že se snažil získat moc příliš brzy.) To bylo považováno za
opravdové mužství: zdrtit nepřátele. Jeho biografie se nazývala: Herodes: Král Židů a přítel Římanů. Ve
stejné době Ježíše nazývali „přítelem hříšníků“. To nebyla poklona. Navíc,
Ježíš učí věcí, jako miluj své nepřátele a žehnej jim. Nastav jim druhou tvář a
dej víc, než o co tě žádají. Není divu, že Ježíš je vnímaný jako mírný, sám to
o sobě prohlásil, stejně jako na začátku vyhlásil, že (Matouš 5:5) Blaze
mírným, neboť dostanou zemi za dědictví. Myslíme si, že mírnost je měkkost nebo slabost, ale
definice mírnosti je síla pod kontrolou.
Mírnost je reflektována na konci Ježíšova příběhu, kdy si vědom, že mu patří všechno, vzal zástěru a umyl svým učedníkům nohy.
Nebo za to
může jedna z Ježíšových přezdívek. Ježíšův bratranec Jan, zvaný Křtitel,
spatřil Ježíše a zvolal (Jan 1:29) „Hle,
Beránek Boží, který snímá hřích světa! Označení Ježíše za Beránka mělo svůj
teologický důvod, jako smírčí oběť za naše hříchy, proto to spojení, že snímá
hříchy světa. Jenže slovo beránek také označuje charakter. Beránek je přesně
to, jak si představujeme Krista: mírného, pokorného, tichého, svatého,
milujícího. Není tedy divu, že církev miluje obraz beránka? Není divu, že se
podle příkladu beránka řídí? V praxi to ale má velmi ženské rysy: ceníme
si více slz než hněvu, ceníme si víc lásky než odvahy, ceníme si víc mluvení
než dělání. Jen se zkuste zamyslet, jak většina církví praktikuje vedení: muži
nemohou vést jako muži. Chceme, aby byli starostliví, sentimentální, o všem do
hloubky mluvili, dělali rozhodnutí souhlasem. Copak bychom považovali za
křesťanské, kdyby se v konfliktu dva vedoucí církve vyzvali: „Pojď se mnou
ven, a tam si to vyříkáme jako chlap s chlapem!“ Asi ne, že? Ale proč? Co
by udělal Ježíš?
To je výborná
otázka! Jsem rád, že jste se na ni zeptali. Odpověď totiž není zdaleka tak
jasná, jak se na první pohled zdá. Ano, Ježíš je Beránek Boží, ale Ježíš je
také nazván podle jiného zvířete. Obě přezdívky ukazuji notný kus Kristova
charakteru, a my musíme přijmout obě, jinak nám hrozí, že budeme věřit spíše
v karikaturu Krista než jeho plný obraz. Jak tedy Krista ještě nazývají? Jan,
který ve svých spisech nazývá Ježíše Beránkem nejčastěji nám dává také další
Ježíšovu přezdívku. Popisuje ji ve Zjevení 5:1-5: Na pravici Sedícího na trůnu jsem viděl knihu popsanou zevnitř i
zvenčí, zapečetěnou sedmi pečetěmi. Potom jsem viděl silného anděla, jak volá
mocným hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečeti?“ A nikdo
na nebi, na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít ani do ní nahlédnout. Velmi
jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden otevřít tu knihu a
nahlédnout do ní. Jeden z těch starců mi však řekl: „Neplač. Hle, zvítězil Lev
z pokolení Juda, kořen Davidův! On otevře tu knihu a jejích sedm pečetí.“ Lev
z Judy, který zvítězil! To je přezdívka, která dává zcela jiný pohled na
Krista, není-li pravda?
Ve
skutečnosti máme dva popisy Krista, které se doplňují, a které se vzájemně
potřebují, abychom vnímali, kdo on je skutečně je, abychom odpověděli na
otázku: Za koho mě považuješ ty? Kristus-beránek je oblíbený obraz Krista
v pop kultuře, v médiích, a dokonce mezi našimi spolužáky. Když se
média ptají na to, jak si představuješ Krista, myslí tím zejména obrázek
beránka, skoro jako někoho, kdo si má všechno nechat líbit. Jenže, zatímco je beránek
klidný skoro jako by praktikoval zen, Lev z Judy je neustále na hraně
nějakého skandálu. Neustále napomíná přítele, uráží farizeje, nebo vyhlašuje
soud nad městem. Ignoruje prosbu zoufalé ženy, protože nebyla Židovka, a uráží
její národ tím, že je nazývá psy. Dnes bychom Krista za jeho slova potahovali
jako rasistu a sexistu. Kristus je velmi temperamentní, a často je netrpělivý
se svými vlastními učedníky, které kritizuje za nedostatek víry. Když si
v chrámu plete bič a převrací stoly směnárníků, kteří tam neměli co dělat,
neprokazuje mnoho beránčího soucitu, pokoje, jemnosti nebo sebeovládání. To je
obraz Krista, který nám není úplně pohodlný a příjemný. Většina církvi mluví o
Ježíšově lví povaze asi tak často jako se v rodině mluví o šíleném strýčkovi,
kterého jsme před návštěvou raději zamkli na verandu.
Protože máme
rádi celé evangelia, připouštíme, že se Ježíš někdy chová jako lev, ale máme za
to, že uvnitř je to pořád beránek. A přesně tohle chceme od svých mužů
v církvi: aby se chovali jako beránci, které jde snadno ovládat. Kdo by
chtěl církev plnou lvů, kteří se nespokojí se stavem tohoto světa, kteří
s tím hodlají něco udělat, kteří hodlají zvítězit a ne se pouze zúčastnit?
Co kdyby to skončilo revolucí převrácených stolů? Protože, podívejme se na to
upřímně: naše chápání a předpoklady o Kristu ovlivní mimo jiné také to, jak
interpretujeme Bibli. Když narazíme na pasáž v evangeliu, kde se Ježíš
chová tvrdě, nebereme to jako svůj příklad. Myslíme si, že je to jen metafora,
jak se máme chovat k nespravedlivým záležitostem tohoto světa. Když Lev
z Judy přijde k nám do církve, nepoznáme ho. Když někdo je upřímný
nebo od nás něco vyžaduje, straníme se toho, protože by to mohlo urazit něčí
city. O některých oblíbených lvích slovech, jako je hřích, pokání nebo peklo,
raději ani nemluvíme. Myslíme si, že protože Bůh je láska, cítí ke všem hřejivé
pocity, a neuvědomujeme si, že Ježíšova samotná definice největší lásky je, že nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo položí
život za své přátele. Ježíšova láska nebyly jen hřejivé pocity, ale odvaha
se obětovat, odvaha čelit zlu, odvaha se postavit za tebe proti všem. Ježíšova
láska rozhodně nemaže jeho hněv nebo fakt, že sám o sobě mluví jako o Králi,
které se jednoho dne na tuto zemi vrátí, aby soudil (ano, podržte se, aby
soudil) svět.
Co to znamená
v praxi pro nás? Máme snad odmítnout všechny ty krásné obrazy, které
přicházejí s Ježíšem-beránkem a vidět v Ježíši jen lva? Ne. To bychom
byli stejně tak nevyvážení, jako když vidíme v Ježíši jen beránka. Potřebujeme
ale vidět Krista jako beránka i lva zároveň. Koneckonců, Jan ve Zjevení
v pasáži, kde mluví o vítězném Lvu mluví také o tom, že je to Beránek.
Není to buď anebo, je to „A“. Ve skutečnosti, tento pohled na Krista v nás
vytváří tenzi, napětí. Miluji Beránka Božího, ale jsem zastrašen Lvem
z Judy. To vytváří napětí, které je tak lákavé pro muže. Muži si cení
lásky, ale také oceňují takové to chlapské povzbuzování, tvrdého kouče nebo
velitele, kterému jde věřit, ale který vyžaduje výkon a sílu, což nás tlačí až
k hranicím našich možností. Přesně to chtěl po svých následovnících také
Ježíš. Muži možná říkají, že touží po Beránkovi, ale v jejich srdcích něco
volá po Lvu z Judy. Není divu, že C.S. Lewis v Letopisech Narnie
vybral pro postavu charakterizující Krista lva a ne beránka. Kdyby vybral
beránka, kluci by to nečetli.
V Kristu
nejsou žádné sociální, rasové, nebo jiné hranice, a není ani muž ani žena.
Kristus si proto používá ženy stejně jako muže. Co se mohou naučit
muži od Kristova příkladu Beránka-Lva? Můžeme se naučit, že síla a odvaha jsou
stejně tak Kristovské hodnoty jako laskavost a pokora. Ve skutečnosti je
mírnost síla po kontrolou, a pokora vědomí si své síly a přesto rozhodnutí
sloužit, být zodpovědný, držet slovo, pomáhat, a přinést pozitivní změnu do
tohoto světa. Pokud chceš příklad muže, který převrátil koncept vznešenosti na
hlavu, pak je Ježíš přesně mužem, kterého hledáš.
Originální audio přednášku ze seriálu KDO JE TEN MUŽ? naleznete
zde:
http://element.cx/detail_audio.php
nebo na iTunes zde:
https://itunes.apple.com/podcast/podcast-element/id365889259
Žádné komentáře:
Okomentovat