pondělí 17. prosince 2012

Kdo je ten muž? :: Revoluce lidskosti



Vítám vás u druhého dílu sériálu Kdo je ten muž? Proměna světa, která následovala díky Ježíšovu hnutí je radikální. Ježíš přinesl radikální změny do způsobu, jak vnímáme lidský život, přinesl revoluci do světa vzdělání, umění, politiky, lidé jeho hnutí stáli za mnohými vynálezy, které měli oslavit jeho život. Každopádně, Ježíš o sobě v evangeliích, která jsou považována seriózními historiky, mezi něž patří i kritici křesťanství, za nejstarší a nejlepší prameny, v nichž můžeme hledat poznatky o Ježíšově životě, jako člověk, který ví, kdo je a co dělá. Ježíš se považuje za někoho s autoritou pramenící z jeho jedinečného vztahu s Bohem Otcem, a ze svého poslání a pověření, na které se odkazuje. Jako člověk autority pak vyžaduje naši bezpodmínečnou lásku a poslušnost, což je zároveň tak tvrdá řeč, že tím zcela znemožňuje, abychom jej považovali jen za učitele lásky a morálního agenta, či zakladatele filozofického směru nebo snad nového náboženství. Pokud vezmeme všechny výroky, kde Ježíš mluví o sobě, a co od nás očekává, pak nám nezbývá než jeho nároky přijmout (ale to znamenalo se stát jeho následovníkem), nebo je odmítnout jako šílenství či obratnou manipulaci. Jenže je možné vnímat kouzlo Ježíšovy osobnosti, uznat blahodárný vliv, který vykonal a vykonává jeho život a jeho učení na lidstvo a na lidskou kulturu, a zároveň připustit, že Ježíš byl lhář nebo blázen? A jaký teprve má dopad jeho poselství a příklad!

Mnozí z vás víte, že jsem v osmnácti letech strávil půl roku v Indii. To je fascinující země. Nicméně, také jedno z míst na této planetě, kde je nejvíce bolesti. Jedna z věcí, která mě na místní kultuře velmi iritovala, bylo to, jak se obvyklá společnost chovala k ženám. Nejenže ženy, hlavně chudé ženy, dělali nejtěžší práci (zatímco muži v poklidu prodávali v obchodech, ženy kopaly silnice a stavěly domy), ale co mě velmi trápilo, byl celkový postoj k ženám. Narodit se jako žena, říkali mi někteří mi hinduističtí kamarádi, je prokletí. Nejenže nemáš zaručený život, ale pokud máš v rodině více děvčat, musíš platit věno, dívky nemohou studovat, mnohé rodiny prodávají vlastní dcery do otroctví ať už sexuálního nebo na nucené práce. A především, pokud zjistí na ultrazvuku, že čekají děvče, mnohé matky se rozhodnou jít okamžitě na potrat, protože muž zůstává v rodině, ale žena se stává majetkem rodiny svého muže. Díky této praxi je dnes v Asii o několik stovek více mužů než žen, a ještě nás v budoucnu čekají horké chvilky. V historii, kdykoliv byla taková převaha mužů, výsledkem byly války, protože, co jinak dělat s tolika mladými, sexuálně neukojenými muži?

Tento postoj k ženám však není pro čtenáře historie žádná novinka. V řecko-římském světě byl velký nedostatek žen, počítá se, že bylo 140 mužů na 100 žen. Co se stalo s dívkami, jelikož se rodí dětí obou pohlaví zhruba stejně? Byly ponechány napospas smrti, protože se narodily s nesprávným pohlavím. V jednom zachovalém dopisu z prvního století píše muž své těhotné ženě: „Žádám tě, aby ses dobře postarala o našeho chlapce... Pokud budeš rodit dříve, než přijedu domů, pokud je to chlapec, nech si ho; pokud dívka, zahoď ji.“ Podle zákona Romuluse v Římě byl otec povinen vychovat všechny zdravé mužské potomky, ale jen prvorozenou dceru. Ostatní byly postradatelné. Například, ve městě Delfi žilo 600 rodin, o kterých víme, ale jen šest z nich vychovalo více než jednu dceru. Zbytek byly utraceny. Ženy byly zkrátka považovány za méněcenné lidi, jejich svědectví u soudu nebylo bráno vážně, jejich hlavním úkolem bylo rodit (mužské) potomky. Co by mohlo změnit tuto převažující kulturu? Věřím, že Ježíšův vliv. Podívejme se na to blíže.

Jan ve svém evangeliu ve čtvrté kapitole popisuje příběh, jak si Ježíš sednul u studny unaven z dlouhé chůze. Samařanka přichází načepovat vodu, a Ježíš ji žádá o nápoj. Když za Ježíšem dorazili jeho učedníci, byli velmi překvapeni, že mluví se ženou, navíc Samařankou (což pro Židy byli nečistí lidé). V jednom okamžiku Ježíš ženě říká, že byla vdaná pětkrát a nyní žije s někým, kdo ani není její muž. Většina komentářů na toto místo je zaměřena na to, že žena je nemorální. Ale podívejme se na to z jiné strany. V Ježíšově době je rozvod neobvyklý. Nevíme, jestli ženiny manželství končily smrtí manžela nebo rozvodem, případně kombinací obojího. Nemáme však žádný důkaz, že by byla tato žena původcem rozvodů. Jinými slovy, je to žena, která celý život prožívá odmítnutí. Co je však zajímavé, že Ježíše její manželský stav zajímal o dost méně, než většinu komentátorů evangelií. Ježíš se totiž nezaměřil na její hanbu, ale na její osobu. Někdy si myslíme, že proto, že tato žena byla v problémech, byla vykázána ze společnosti. Opak je pravdou. Lidé jejího města ji naslouchali, a díky jejímu svědectví uvěřili v Krista sami. Nicméně, Ježíš sedí u studny a žádá ji o pomoc. Již tím překračuje konvence. A pak, se zájmem poslouchá její teologické názory a reaguje na ni. Jinými slovy, tento židovský rabín dělá něco, co jiní rabíni nedělají: nemluví se ženami, nemluví se Samařany, nezajímají se o jejich názory, a nechodí k Samařanům na jídlo. To všechno Ježíš ruší. Mluví se ženou jako s osobou s vlastní identitou. Ježíš se choval k ženám rozhodně jinak, než jeho doba a konvence chtěly. Zapojil ženy do své komunity, což rabíni prostě nikdy nedělali.

Lukáš 8:1-3 Potom procházel jednotlivá města a vesnice, kázal a ohlašoval Boží království. Bylo s ním jeho Dvanáct a také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů, Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, také Zuzana a mnoho jiných, které ho podporovaly ze svých prostředků. V naší době, kdy nevidíme mezi muži a ženami žádný rozdíl, úplně opomíjíme, jak radikální to pro Ježíšovy pozorovatele je. Ženy necestují s muži. Ženy mají zůstat doma. U plotny. (Možná proto je stále jednou z nejžádanějších vlastností manželky pro českého muže schopnost vařit.) V Řecku hrály na veřejnosti hry otrokyně a prostitutky, kdežto respektované ženy zůstávaly doma. Ježíšovy ženy cestují s celou skupinou učedníků: společně studují, společně dělají službu, společně vedou. Ženy pro učedníky (jen) nevaří. Místo toho platí účty, protože to umí lépe. Ježíš zasévá nové semeno. Samozřejmě, jeho cílem nebylo způsobit revoluci pro revoluci samotnou. Takže, Ježíš se nesnaží tlačit ženy na nové místa. Ale sám jim místo dává. Dává jim prominentní místo, takže Marie v Betánii naslouchá u Ježíšových nohou, což je postoj učedníka významného rabína. Ježíš nejenže to nekritizuje, ale chválí. Kritizuje naopak její sestru Martu, která má za to, že jejich, ženská, role, je hlavně v kuchyni. Ježíš prostě chápe úděl ženy zcela jinak. 

Jednou někdo pochválil jeho matku slovy (Lukáš 11:27 Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“), a my bychom čekali, že Ježíš odpoví slušně, že samozřejmě jeho matka je nejlepší. Místo toho Ježíš tvrdě odpovídá (Lukáš 11:28 On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“). Proč? Protože role ženy zkrátka není už jen v rození chlapců, ale v následování vlastního povolání od Boha. Ježíšovo učení zapustilo kořeny. Právě proto může apoštol Pavel, obrácený náboženský farizeus, který se stal proponentem milosti, napsat Galatským 3:28 Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši.

Aby bylo jasno, jsem rád, že mi moje žena někdy uvaří. A jsem vděčný za všechny rodiče. Jen musíme pochopit, že doba v kuchyni ano rození dětí nejsou univerzálním úkolem žen. Rození dětí a jejich výchova je vznešeným posláním, ale není největším posláním. Ženy nejsou továrny na nové lidstvo. Ježíš vidí ženy jako individuality, které mají své vlastní poslání a svou vlastní cestu, kterou pro ně Bůh připravil. Slovy Bonhoeffera, Ježíš jim vrátil lidskou úctu a vznešenost. Tak radikální sociální změna měla za následek, že zhruba polovinu domácností, které Pavel jmenuje jako místa, kde schází církev, byla vedena ženami. Ženy byly postavené ve vůdcovství a měly role, které zdaleka předběhly svou dobu. To bylo koneckonců jedním z důvodů, proč byla církev pro ženy tak atraktivní. Historik Rodney Stark tvrdí, že křesťanství rostlo především díky velkému zájmu žen, které se těšily mnohem vyššímu statusu než bylo pro ženy jejich doby obvyklé. Ženy se obracely tak moc, že v roce 370 císař Valentinian psal církvi, aby přestaly mezi ženami pracovat! V Říme byla vdova pokutována, pokud se do dvou let znovu neprovdala, protože to bylo považováno za hanbu a brzdu ekonomiky. Ale v Ježíšově komunitě si pamatovali, že když Ježíš visel na kříži, svěřil svou matku do péče svému blízkému příteli. Proto církev začala tradici podpory vdov, ty byly ctěny. A tak Ježíšův vliv trvá dodnes.

Ale všechny ženy dnes na světě svobodné nejsou. Od mrzačení chodidel malých holčiček v Číně, sebevraždy vdov v Indii, ženské obřízce v Africe, po polygamii, nedostatek vzdělání a příležitosti, až po sexuální otroctví... Tenhle svět definitivně potřebuje více Ježíše a více jeho poselství o rovnoprávnosti. Tento svět potřebuje muže (o nich příště), ale potřebuje ženy (z nichž mnohé sedí právě tady dnes), aby tento svět proměnily Ježíšovým poselstvím a příkladem. Ženy a děvčata, svět vás potřebuje, a my uděláme všechno proto, abyste měly příležitost naplnit Boží vůli a plán pro svůj život. Protože my vám věříme! A protože v Kristu sociální status ani pohlaví ani jazyk ani národnost nic neznamenají!



Originální audio přednášku ze seriálu KDO JE TEN MUŽ? naleznete zde: 
http://element.cx/detail_audio.php 
nebo na iTunes zde: 
https://itunes.apple.com/podcast/podcast-element/id365889259

Žádné komentáře:

Okomentovat