úterý 22. února 2011

SexEd: Ani ne andělé, ani ne zvířata

Ve starověkém Řecku používali frázi: Jídlo je pro žaludek a žaludek je pro jídlo. Chápali, že člověk je soubor fyzických potřeb, kde sex je skutečně pouhá fyzická potřeba jako jídlo. V 1. Korintským 6,19-20 Pavel tento světonázor napadl s otázkou, zda má náš život větší smysl než jen naplňování fyzických potřeb: Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu. Dokonce říká, že tělo je chrámem Ducha svatého, což byla pro jeho posluchače provokativní myšlenka. Chrám bylo svaté místo, kde přebývá bůh, a pokud je tělo takovým chrámem, pak je mnohem více než jen obalem fyzických potřeb. Ve většině starověkých civilizací existovala chrámová prostituce, kdy byl sex spojován s uctíváním bohů v náboženství plodnosti, čímž byl mimomanželský sex za prvé zbožšťován jako prostředek spásy, a za druhé degradován na pouhou fyzickou potřebu. Stal se biologickou potřebou. Jenže sex bez duše je jako ze ZOO.

V ZOO zvířata intimitu nepěstují. Jejich sex je čistá biologie bez potřeby lásky. Nepotřebuji se ptát: Máš je ještě pořád rád? Nekoukáš se po jiné? Nepotřebují vidět vydání se vztahu. Je to čistý instinkt. Což nám někdy připomíná chování lidí, když říkají: Nemohu věřit, že jsem udělal… Úplně jsme ztratili hlavu… Ráno jsem si vůbec nevzpomněla… Pokušení vyhnout se svědomí nebo vědomí většího záměru znamená obětovat své lidství. Náš sex se pak stává méně lidským a více… ano, více zvířecím. Jen se zamyslete, proč někdy říkáme, že se někdo choval jako zvíře. Dostal ji. Je úplná tygřice. Byl to základní instinkt. Názor, že je sex skutečně dobrý pouze pro manželství, je napadán jako nerealistická představa. Ve skutečnosti je to zoufalý hlas, který se ptá: Nejsme opravdu jen zvířata? Pornografie lidi odlidšťuje natolik, že jsme díky tomu skutečně oddělili intimitu ze vztahu, který se stal biologickým, zvířecím, chaotickým, a… prázdným.

Pak je tady druhá strana. Sex ignorujeme a vůbec o něm nemluvíme. Nevím, kde jste se dozvěděli o něm vy, ale myslím si, že většina z nás se rozhodně o sexu nedozvěděla od svých rodičů. Byli to pravděpodobně kamarádi, a jejich vytahování se, jejich porno, jejich zkušenosti a jejich názory, které formovaly naši mysl. Žel, někteří se tak dozví, že sex je něco, musíš přežít, že je to nečistá věc. Rodiče se tváří, že sexualita vůbec neexistuje. Chovají se ke svým dětem, jako by byli andělé. Zvířata a andělé, dva extrémy. V jednom svou sexualitu popíráme, ve druhém jsme jí ovládáni. Když popřeme duchovní stranu existence, začneme žít jako zvěř. Popřeme-li tělesnou stránku, budeme se chovat jako andělé. Oba způsoby jsou pro nás destruktivní, protože Bůh nás stvořil jako lidi.

V básni o stvoření vidíme progres. Bůh začal tvořit v chaosu (země byla pustá a divoká). Genesis 1,1-3 Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl:… Se svým stvořením šel směrem k většímu pořádku, harmonii a kráse. V Jobovi zmiňuje, že když zemi stvořil, všichni andělé jásali radostí.

Pořadí je důležité. Lidé byli stvořeni až po andělech, a až po zvířatech. Kdykoliv se tedy snažíme chovat jako zvířata nebo jako andělé, jdeme špatným směrem. Jdeme směrem k chaosu. A míjíme se tím plánem, který Tvůrce měl. K čemu nám je dodržovat jeho plán, se ptáš? Jsme-li v jeho plánu, jsme spojeni, opravdově spojeni, se světem, do kterého nás postavil, do vztahů, které na tomto světě máme, a jsme spojeni ve vztahu s ním, jako svým Stvořitelem. Jsme-li spojeni, cítíme se… plně. Zdravě. Milovaně. Užitečně. Krásně. Čistě. Nehoníme se za větrem. Nenásledujeme přelud. Žijeme.

pondělí 21. února 2011

SexEd: Kulturistika

Vítejte u dalšího dílu série SexEd. Doufám, že v minulých dílech jsem úspěšně naboural obvyklou představu, že křesťané, nebo snad dokonce Bůh, by měli negativní pohled na sex. Ve skutečnosti, nejen že Bůh jako tvůrce sexu má k němu pozitivní postoj, ale i jeho omezení ohledně sexuálního života mají za cíl jedinou věc, a to nám pomoci si užívat opravdovou sexuální intimitu, která je dlouhodobá, nepřerušená, a se vzrůstající tendencí. Když však sex vyjmeme z jeho bezpečného prostředí, a začneme si s ním hrát jako s ohněm v suchém lese, výsledkem ve většině případů je to, že náš život není lepší, ale je komplikovanější. Skvělý sex totiž vzniká v opravdovém poznání druhého, nejen jeho těla, ale duše, vnitřku, srdce.

Abychom tam došli, je ovšem nutné si svou sexualitu chránit. Kultura naší doby totiž ze sexu dělá produkt, se kterým soutěžíme, bereme jej na lehkou váhu i s jeho následky (mimochodem všimli jste si, že po mimomanželském sexu ve filmu málokdy někdo otěhotní nebo se nakazí nějakou přenosnou chorobou?), a jsme náchylní k jeho zneužívání.

Dnes mám v Elementu jako dekoraci činky, a to proto, že dnešní téma jsem nazval Kulturistika. Nebudu tady ovšem mluvit o posilování, koneckonců na to nejsem žádný expert, nicméně, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad tím, co se stane, když ze sexu uděláme pouze fyzickou záležitost. Znáte to. V tom jsou muži i ženy jiní. Zatímco málokterá žena vnímá sex přísně odděleně od citů nebo lásky, muž to dokáže, je totiž jednodušší stvoření, které se dokáže zaměřit pouze na jeden cíl. Jenže sex není jen tělesným, že ano? I když tento argument používáme, když chceme ospravedlnit nevěru nebo nezodpovědné chování, ve skutečnosti se při sexu stáváme jedním tělem s tím, s kým se spojujeme. Tak to tedy posuneme. Uznáme, že sex není jen tělesná záležitost, že k tomu potřebujeme druhého vášnivě milovat. Taková vášnivá láska se jmenuje éros, z čehož máme slovo erotika. Sex bez lásky nenaplňuje, s érosem je to jiné kafe.

Je to stav, kdy jsme zamilovaní do druhého až po uši. Éros zahrnuje sexualitu, ale nerovná se sexu. Samozřejmě můžeme mít sexuální styk bez erotické lásky, jenže sexuální touha bez érotu chce jen sex samotný, ale ne nutně osobu. Éros chce milovanou osobu. To je mimochodem jedním z důvodů, proč je v naší přesexualizované společnosti tak málo vášně. Éros je zaměřený na druhého člověka, ale touha na naplnění vlastních potřeb. Když máme pouze touhu bez vášně, jsme schopni odhodit člověka po „tom“ stejně tak, jako kuřák odhazuje vykouřenou krabičku. Ovšem, éros je láska, která je hybnou silou lidstva, bez této lásky bychom vymřeli. Navíc vášeň dává životu barvy a smysl, že? Avšak právě ve vznešenosti érotu jsou skryty nebezpečné zárodky. Éros totiž mluví jako Bůh. Jeho naprostá oddanost, jeho nezájem o vlastní štěstí, jeho schopnost tropit ze sebe šašky, to vše zní jako poselství z věčnosti. Díky tomu může éros podněcovat ke zlému stejně jako k dobrému. Ve své vrcholné podobě totiž tíhne k nárokování si božské pravomoci. Její hlas nám zní jako vůle samotného Boha. Říká nám, abychom se neptali, co to bude stát, žádá si od nás oddanost, snaží se přehlušit veškeré ostatní nároky a našeptává nám, že jakýkoliv čin spáchaný ve jménu lásky je legitimní a správný. A tak máme lidi, kteří opouštějí rodinu, protože jim to láska k jiné ženě přikázala. Máme lidi, kteří jsou ochotni obětovat své hodnoty proto, že éros byl silnější. Éros, pokud je bezvýhradně uctívaný, stává se démonem. Co pak říkají lidé, kteří mu podlehli? Nedokázali jsme si pomoci. Sexuální pud je přetlačil. Sex je zbožštěný. Nahrazuje totiž duchovní spojení.

Což je zajímavé zjištění. Zvykli jsme si, že jsme izolováni a odděleni od svého světa, a žel také od sebe navzájem, a rovněž od svého Stvořitele. Do světa oddělení jsme se narodili, a aniž bychom si to uvědomovali, toužíme se znovu spojit. Učenci věří, že slovo sex se vztahuje k latinskému secare, což znamená „uříznout, amputovat, a oddělit od celku“. Od stejného slova mám třeba slovo sekta (odštěpek od hnutí), nebo sekce. Naše sexualita tak ukazuje na dvě věci: Ukazuje na to, jak moc se cítíme odděleni; a celá sexualita je zároveň snaha se znovu spojit. Být sexy tedy není jen o tělesném spojení, je o celkovém spojení se světem, komunitou, a Bohem. Proto se tak cítíme dobře v davu lidí stejného ražení, nebo když děláme skvělý projekt. Dává nám to spojení.

Proto také někteří z lidí, kteří jsou nejvíce sexy, nejvíce přitažliví, s nikým nespí. A někteří lidé, kteří sice s někým spí, nejsou vůbec sexy. Sex bez spojení je prostě jen sex. Můžeš spát s mnoha lidmi, a přitom se cítit uvnitř úplně sám. Můžeš být dokonce v manželství, a cítit se sám. Fyzický akt se může stát fata morgánou. Když je rozpálený vzduch, vidíš i to, co se zdá skutečné, ale s čím se nedokážeš nijak spojit, protože tomu chybí podstata. Chybí tam opravdová substance. Sex se tak stává honěním za větrem, bublinou, která splaskává tak rychle, jak rychle naše těla stárnou. Zoufale pak hledáme další přelud, jenže jsme se nikdy opravdově s nikým nespojili, a proto nejsme sexy. Žízníme.

středa 16. února 2011

SexEd: Rady nad zlato

Jak jsme si řekli na včerejším blogu, klíčem k ochraně před chybnými rozhodnutími totiž spočívá v tom, že si ustanovíme standardy tak vysoké, že i když je poruším, nebudou tam následky. Tady je tedy několik rad, pro lepší přehled jsou rozděleny do skupiny rad pro svobodné (rozvedené), a pro lidi, kteří jsou aktuálně v manželství.

Nejprve tedy rady pro manžele:
Nikdy necestuj sám s osobou jiného pohlaví, pokud to není tvá manželka/manžel. Nikdy: hranice je v oblasti, kde nezhřešíš, když ji překročíš. Společné cestování hříchem jistě není, ale rozhodně k tomu dává příležitost. Je to příliš prudérní? Možná. Ale nebudeš toho litovat.
Nikdy si nevyjdi jíst sám s osobou jiného pohlaví, pokud to není tvá manželka/manžel. Skoro všechny aféry začaly přesně tady: dejme si kafe, večeři. Jenže společné jídlo není nikdy jen bageta na benzince, je to společnost, komunita (proto je také čas jídla ve všech kulturách tak důležitou součástí budování komunity). A pak se u večeře začneš svěřovat... Když už tedy musíš mít třeba pracovní schůzku u jídla s osobou opačného pohlaví, a nemůžeš s tím nic udělat, nemůžeš ji ovlivnit, zavolej své manželce/manželovi, a řekni ji/mu, kde přesně jsi, s kým, a co tam děláš.
Nenajímej si do své firmy pěknou osobu druhého pohlaví jen proto, že jim chceš pomoct. Proč chceš pomáhat jen hezkým lidem? Nelži sám sobě. Možná opravdu ta osoba potřebuje pomoct, ale proč bys to měl udělat ty? proč by sis na sebe měl uplést bič pokušení?
Nesvěřuj se a neraď osobám druhého pohlaví. Tohle je přesně, co začíná u těch večeří a kávy. Kdybys to viděl ve filmu, jak si muž se ženou začnou vylévat srdce u nevinné večeře nebo kávy, hned bys věděl, kam se zápletka pohne, ne? Tak proč si myslíš, že tvůj život bude jednodušší než filmová zápletka? Dopadne to úplně stejně.
Když cítíš, že tvé srdce nebo touha je směrována ke specifickému člověku než je tvůj manžel/ka, někomu to řekni. Nemusí to být manžel/ka, proto věříme ve skupiny, a vědomě rozvíjené vztahy. Je fakt super mít někoho, komu můžeš říct, že máš nějaké formující se touhy. Tím, že to někomu řekneš, rozmělníš energii touhy.

A teď tedy rady pro svobodné:
Lžičkou si vydlabej oko, co tě svádí. To je přece známý verš, který říká Ježíš, kterému nerozumíme. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by to aplikoval. Možná tedy zkusíme něco praktičtějšího.
Aplikuj principy pro manžele ve svých vztazích s ženatými/vdanými. Až jednou budeš vdaná, taky nebudeš moc ráda, když se kolem tvého manžela bude ochomýtat mladá, svobodná a šťavnatá šťabajzna. Prostě to nedělej dnes, dokud jsi svobodný.
Žádné přespávání. Osmiletí zůstávají na noc, ale dospívající? Přespat u někoho hřích přece není, s tím souhlasím. Ale nikdy nebudeš litovat, že jsi nestihl více přespávání.
Dej si vztahovou pauzu. Jeden z důvodů je, že dnes rande je ekvivalent sexu. Dej si rok, abys dovolil sám sebe se osvobodit od vazeb předchozího vztahu. Sám jsem si dal takový rok, když mi bylo 17-18, do té doby jsem byl prakticky konstantně zamilovaný, a tento rok byl naprosto skvělým rokem. A v tomto roce jsem poznal Ditu. A jeden z důvodů, proč si mě všimla, bylo to, že ze mě nebylo cítit na sto honů, že se snažím nějakou šťabajznu ulovit. Ve skutečnosti jsem vypadal, že jsem tak soustředěný na Boha, že mě snad ani ženy nezajímají. (Kdyby jen věděly!) Nevědomky jsem zvýšil svou cenu na trhu, a dovolil, aby Bůh dal můj život do pořádku.
• Nedělej sexuálně s někým privátně nic, co bys nebyl ochotný dělat veřejně.

Proč to všechno? Jednoho dne budeš vděčný za intimitu, která je lepší a silnější než pouhý sex. Sex totiž není jen fyzická aktivita, je spojen s intimitou, kterou ve skutečnosti v sexu doopravdy hledáme. A navíc, sex je svatý, a pokud ho používáš tak, jak máš, můžeš jím oslavovat Boha. Sex v manželství se může stát prostředkem uctívání Boha. Protože, jak Pavel říká: 1. Korintským 6,19-20 Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.

úterý 15. února 2011

SexEd: 110 metrů překážek

Je-li sex Boží nápad, a Bůh si přeje, abys měl skvělý sexuální život, a chce, abychom měli sex pouze v manželství, proč je to tak těžké s ním počkat, i když nám rozum, zkušenosti a průzkumy výhody takového sexu potvrzují? Dá se vůbec nad pokušením vyjmout sex mimo jeho rámec vyhrát? Moc to nejde, že?

Profesor Dan Ariely ve své knize "Jak drahé je zdarma" popisuje experiment, který udělali na MIT s cílem najít souvislost vůle a sexuální touhy. Vzali skupinu dobrovolníků, mladých mužů, heterosexuálů, dali jim upravený počítač s dotazníkem, kde byly otázky například Zdají se vám dámské střevíce erotické, dokázali byste se milovat s o hodně starší ženou, líbilo by se vám spoutat partnerku? Druhá sada dotazů se týkala hranic morálky, jako třeba Lhal byste ženě, abyste ji dostal do postele, nebo Opil byste dívku a snažil se o sex, i kdyby byla proti? Třetí skupina otázek se týkala nebezpečnosti sexu, otázek například o kondomech a sexuální minulosti partnerky. Tyto otázky odpovídali ve stavu klidu velmi nevinně, žádná z otázek úchylných praktik je nijak nepřitahovala. Pak přišla druhá část, kdy se mladíci v soukromí vzrušili, a když dali znamení na počítači, že jsou vzrušení, znovu jim začaly na obrazovce skákat tytéž otázky. Tentokrát byl výsledek hodně jiný. Sexuální experimenty jim najednou připadaly o 72% lákavější, a to včetně obcování se zvířaty. Ochota opít a znásilnit partnerku stoupla o 136%. Účastníci experimentu zásadně podcenili, co s nimi udělá trochu vzrušení. Lidé v klidu nemají ponětí o tom, jak rychle a nepředvídatelně se mění jejich myšlení v okamžiku sexuálního vzrušení.

Závěrem profesor Ariely říká: „Sexuální výchova by se měla méně orientovat na anatomii a více na strategie zvládání mimořádných emocí. V životě nastane situace, kdy své touhy nedokážeme ukočírovat. Proto se musíme naučit jednu věc: od ohně vášně je třeba utéci včas a nikdy se nedostat tak blízko, aby nás začal stravovat. Vyhnout se vzrušení je snazší než se ho snažit ovládnout.“

Bible naprosto potvrzuje tento výzkum. Apoštol Pavel opakuje znovu a znovu jednu konkrétní věc, co můžeš udělat (1. Korintským 6,18) Utíkejte před smilstvem! Jasně, musíme definovat smilstvo. Někteří možná žijete na hromádce, nebo děláte nějaké věci na internetu, a říkáte si, souhlasím s tím, ale to, co dělám já, není nemorální, není to smilstvo. Podle Bible je smilstvo jakékoliv sexuální chování mimo manželství. Pak ale možná máš problém. Útěk před nemorálností byl v Pavlově kultuře velice neobvyklý. Je to ovšem princip, který, pokud jsme ženatí/vdané, bychom všichni chtěli, aby ho dodržovali lidé okolo nás: chceme, aby naše snoubenka utíkala před sexuálním pokušením; chceme, aby náš manžel utíkal před pokušením; chceme, aby naše děti nebo vnoučata utíkala před nezdravými sexuálními vztahy. Ale my? My to přece zvládneme, ne? Jenže pokud jsi v tom nekonzistentní a chceš po jiných, aby se nevydávali jiným vztahům, ať už fyzickým a virtuálním, ale sám s nimi flirtuješ, místo, abys před nimi utíkal, pak jsi typický pokrytec! Utíkání také ukazuje, že sexuální pokušení nemůžeš porazit, můžeš před ním pouze utéct. Není to jen pasivní příkaz: Nedělej to. Je to aktivní příkaz: utíkej, odděl se, udělej konkrétní kroky, které tě uchrání před selháním.

Tady je důvod, proč: 1. Korintským 6,18: Žádný jiný lidský hřích se netýká těla; kdo ale smilní, hřeší proti vlastnímu tělu. Důvod, proč je sexuální hřích v jiné kategorii než ostatní hříchy, není kvůli tomu, že by Boha více pobuřoval nebo měl s ním větší problém, ale proto, že tě ovlivňuje více a jinak, než kterýkoliv jiný hřích. Pokud to dnes čte nějaký psycholog, pravděpodobně mi dává za pravdu, protože sexuální zločiny na dětech mohou ovlivnit člověka po celý jeho život dokonce i přesto, že to vůbec nebyl jeho nebo její hřích! Sex není dočasná rekreační záležitost, je to trvalá věc. Když se s někým spojíš, když se roztrhneš, vezmeš si kus jeho a on kus tebe.

Je zvláštní, že si dokážeme dělat legraci ze své minulosti, ale ne moc ze svých sexuálních hříchů. Slyšel jsem lidi, jak se vychloubali o svých pijackých taženích, ale nikdy jsem neslyšel nikoho se chlubit, že znásilnil svou přítelkyni poté, co ji opil. Proč v těchto záležitostech převažuje hanba a stud? Sex opravdu není fyzická věc, je to věc duše. Sex je fyzické vyjádření intimity, ale když ho oddělíš, stále ovlivňuje intimitu, dokonce i když jsi byla znásilněna, protože sex nemůžeš nikdy oddělit mezi tělo a duši. Když mají dva lidé sex, vytváří se mezi nimi jednota, kterou nikdy nelze úplně zrušit. Navždy ovlivní tvou schopnost mít intimitu.

Proto taky Pavel psal v 1. Korintským 6,16: Copak nevíte, že kdo se spojuje s nevěstkou, je s ní jedno tělo? Vždyť Písmo říká: "Ti dva budou jedno tělo." Proto Bůh říká: utíkej před smilstvem, ne před sexem (Bůh ho stvořil), ale sex mimo jeho kontext ničí tvé vlastní tělo. Zraňuješ sám sebe: nerozumíš síle sexu, nerozumíš jeho vážnosti! Jednoho dne se probudíš buď na dně, nebo na vrcholu, ale prázdný bez schopnosti se spojit s lidmi. A dojdeš ke stejnému závěru: tohle nefunguje, tvé vztahy jsou rozbité, jsi uvnitř osamělý, podezíravý, a plný hořkosti. Co s tím? Kaj se. Víš, co pokání znamená? Utíkej, přestaň, obrať se. Musíš se vrátit zpátky k těm věcem, kdy jsi začal a potřebuješ to vyložit na stůl a říct Bohu: Chci tě požádat o odpuštění. Zhřešil jsem. Nechci si nést více, než musím. Znamená to změnu životního stylu. Klíčem k ochraně před chybnými rozhodnutími totiž spočívá v tom, že si ustanovíme standardy tak vysoké, že i když je poruším, nebudou tam následky. nich si povíme něco zítra.

pondělí 14. února 2011

SexEd: Dělá sex mimo manželství život lepším nebo komplikovanějším?

Tento týden pokračujeme s třemi dalšími částmi naší sérii SexEd založenými na nedělní přednášce v Elementu. Minulý týden jsme si řekli, že různé průzkumy nám potvrzují, že pokud si necháte sex až do manželství, a pokud v něm zůstanete věrni jedinému partnerovi, pak váš sex bude kvalitnější, déletrvající, vaše manželství vydrží déle, budete mít o 50-80% větší pravděpodobnost, že se nerozvedete, díky čemuž budete zdravější psychicky i tělesně, a budete 3,3x méně náchylnější k nevěře. Důvodem je to, že jádrem sexuality je intimita, po které toužíme, která ale vzniká v opravdově bezpečném vztahu. Skvělý sex vzniká v opravdovém poznání druhého, nejen jeho těla, ale duše, vnitřku, srdce. Je to totiž čistota před svatbou, co tvoří cestu k intimitě v manželství. V manželské posteli trpíme nedostatkem nevinnosti mnohem více než nedostatkem informací a zkušeností. Když si dnes zachováme nevinnost, nebo ji obnovíme (něco, čemu psychologové říkají recyklace panenství), čeká nás později vzájemná intimita a spojení nejen těl, ale také duší.

Jsem přesvědčen, že to, co Bible na téma sexuality říká, není jen dobré a správné, ale dokonce to dává rozum, a jak uvidíte, dokonce to podporují vědecké průzkumy a pokusy, jak tento týden znovu uvidíte. Já vím, že už tenhle úvod působí, že někteří z vás si říkáte: Tomu už dneska nikdo nevěří, nikdo si to už dnes nemyslí, jsou to staromódní názory. Co taky čekat od kazatele: je to nepraktické a nerelevantní. Ale i když je to nepraktické, někde uvnitř našeho srdce tušíme, že to tak jasné a černobílé není. Dovolte se mi zeptat vás jednoduchou otázku: „Učinil sex mimo manželství váš život lepším, nebo ho prostě zkomplikoval?“ Zapomeňte teď na Bibli, ale prostě se jen zamysleme na základě normálního pozorování rozumu: Funguje naše společnost tak, jak má? Jsme kolektivně šťastnější se sexem mimo manželství? Funguje to? Jsou děti radostnější? Máme méně problémů? Pomáhá to ekonomice? Jsou manželství kvalitnější?

Zrovna tuto sobotu jsem četl v MF DNES o dívce jménem Kristýna, která byla odsouzena na 15 let za zabití svého narozeného dítěte. Nevěděla, že je těhotná a porodila do záchodové mísy. Jenže dítě nechtěla, a tak po něm skákala a brutálně jej zabila. Ale narození dítěte nebyl její problém. Početí přece nevzniká podobně jako bys chytil virus chřipky: Jdeš po ulici a najednou se nadechneš a jsi těhotná. Ne, k tomu je třeba sex! Problém byl, že ta žena nemá tušení, kdo je otcem dítěte, protože měla sex s více muži. Udělal snad sex její život jednodušší nebo komplikovanější?

Víš, nepotřebuješ pastora, aby ti řekl, že když vezmeš ten úžasný dar sexu a vyřežeš ho z jeho kontextu, je tvůj a náš společný život komplikovanější. Možná dokonce nenávidíš sám sebe, že ses do toho zamotal a teď sklízíš hořké plody. Způsob, jak používáme sex ve filmu, v reklamě, písních, z nás neudělalo lepší lidi. Všichni se bavíme aférami. Čteme časopisy, kde píšou, kdo to táhne s kým; stačí se zajít podívat do obchoďáku, kde mladé dívky vidí znak ženskosti ve stylu oblékání, který ještě v minulé generaci byl považován za softporno. Je pak nějaký div, že jsme sexuálně zmateni?

Náš život není lepší, je komplikovanější. A nejen, že náš život je komplikovanější teď, táhne se to s námi i do dalších vztahů, do další práce, do dalších okolností. Upřímně, nefunguje to! Kdybys byl Bohem a viděl, co se díky sexu na světě děje, co bys řekl? Buď opatrný, dávej pozor. Kultura tě chce ovlivnit, protože chce na tebe vydělat, ale Bůh tě miluje. Je to jako s ohněm, je moc fajn, zahřeje tě, ale nerozdělávej ho uvnitř houští v lese! Problém není oheň, ale místo, kde hoří. Když budeš běhat po lese s pochodněmi, možná ten les zapálíš a bude to opravdu velký problém. Stejně tak, problém není sex, ale místo, kde ho provozujeme.

Před tím, než si řekneš: No jo, co taky čekat, že církev řekne o sexu, poslouchej tohle: Bůh stvořil sex. On byl ten, který přinesl zápalky, on dal dohromady dřevo, on na to vylil litr benzínu! On svolal anděly a řekl jim, koukejte na to, co jsem udělal. Už to viděli mezi zvířaty, ale mezi lidmi, to je úplně jiné kafe! Anděl se podíval dolů a řekl si: Bože, kéž bych já byl člověkem! (To možná neřekl, ale kdo ví?) Každopádně, sex je úžasný dar, když funguje, jak má!

čtvrtek 10. února 2011

SexEd: Sex a squash

V epizodě kultovního seriálů Přátelé je scéna, ve které se Monika zeptala přítele, se kterým začala spát: „Můžeme zůstat přátelé a přitom spolu spát?“, na což on odpověděl: „Jasně. Bude to prostě jen něco, co spolu děláme, třeba jako bychom hráli racquetball.“ (Což je hra podobná squashi, proto jsem dnešní téma nazval Sex a squash.) Je to ve zkratce dnešní moderní pohled na věc: sex je zkrátka činnost, kterou děláme, jakoby to byl sport. Tím jsme sex degradovali na posilovnu a na výkon. Ve světle předchozích statistik se ovšem zdá, že ne sexuální tmářství, ale ztráta naší nevinnosti způsobuje tak silný úpadek manželských vztahů, ve které je výjimkou, když jsou lidé spolu nějakých dvacet let. Myslíme si, že musíme nabrat vědomosti a zkušenosti, abychom měli úspěšný sexuální život. Místo toho ale v manželské posteli trpíme nedostatkem nevinnosti mnohem více než nedostatkem informací. Když vstoupíte do manželství, můžete si informace doplnit. Nedostatek nevinnosti však váš vztah poznamená do konce života. Dejte si navzájem ten nejlepší svatební dar: čistá těla, čistou lásku a čisté záměru. Prostě, důvěryhodnost.

Když se podíváme do Bible, zjistíme, že je tam mnoho zajímavých statí o sexu, ale nebojte, máme na to celý měsíc. Dnes se s vámi chci podívat na zajímavý fakt, ke kterému jsme došli už na začátku: Bůh hláskuje sex slovem „poznání“. Genesis 4:1-2: I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina." Dále porodila jeho bratra Ábela. Všimněte si, že poznání bylo předpokladem k intimitě. Je to poeticky vyjádřený fakt, že se spolu Adam s Evou milovali (později se stejný výraz používá i nadále), protože vzájemné poznání je základem budoucí vztahové a sexuální intimity. Ta pramení také ze vzájemné důvěry a vztahové nevinnosti. Hned po stvoření ženy popisuje totiž Genesis krásné místo o studu.

Genesis 2:23-25: Adam tenkrát řekl: "To je konečně ona: kost z mých kostí, tělo z mého těla! Bude se nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela!" To proto muž opouští otce i matku - aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se. Byli nazí a nestyděli se. Kdy to bylo naposledy, kdy ses tak cítil? Nebyla tato nahota spojena s onou vztahovou nevinností? Co musí náš vztah mít, abychom mohli zakoušet nádherný a krásný sex po celý svůj život? Potřebujeme důvěru a nevinnost. Ty vytvoří intimitu, která je bezpečná, reaguje na naše potřeby, je vzájemně nezávislá, a přitom se důvěryhodně potřebuje. Než se pustíme další týden do dalších zajímavých témat, dovolte mi to dnešní zakončit tím, že vás budu prosit, abyste sex nedegradovali na posilovnu, to si prostě nezaslouží. Sex je nádherný a pro kvalitní a šťastný život důležitý. Není to ale cvičení na výkon, je to prostor pro vzájemnou a celoživotní intimitu.

středa 9. února 2011

SexEd: Řeč čísel

V minulém blogu jsem napsal, že aniž bychom chtěli, jsme v našem myšlení ovlivňováni okolo jdoucí kulturou, ve které je nevěra nejen tolerována, ale dokonce povzbuzována, stejně jako předmanželský nebo mimomanželský sex. Ale manželský sex? Jděte, to musí být strašná nuda! Jen abyste se nepletli: statistiky svědčí o něčem jiném.

Podle nich, žijete-li sexuálně před manželstvím, ohrožujete své vlastní štěstí a manželské uspokojení, a to proto, že opravdový soulad se člověk učí léta praxe se stejným partnerem. Zkuste si představit, jak vypadá život, ve kterém si vyzkoušíte sex s mnoha partnery před svatbou: třeba budete mít sex s devíti ženami. Je to podobné, jako byste si dali na ruce devatero náramkových hodinek. Protože některé se zpožďují, jiné nadcházejí a další jsou přesně, po chvíli nebudeme schopni zjistit, co je přesný čas. Nedokážeme to sečíst dohromady. Mnohem výhodnější je mít jedné hodinky, které jsou třeba i nepřesné, ale dá se podle nich řídit. Tedy:

• Americký průzkum zaznamenaný v Journal of Family Issues a zahrnující 1800 manželských párů dokazuje, že pravděpodobnost rozvodu je dvakrát vyšší u párů, které spolu žily před svatbou, než u těch, které spolu nežily. Navíc, soužití před svatbou snižuje hodnotu následné interakce a zvyšuje hodnotu vztahového nesouladu.

• Abychom ale nemluvili jen o Američanech, průzkum mezi 3884 Kanaďankami prokázal, že u žen žijících s někým na hromádce před svatbou, bude pravděpodobnost rozvodu o 50% vyšší než u těch, které se svými partnery nežily. U první skupiny je pravděpodobnost rozvodu v prvních 15 letech manželství 35%, u druhé 19%. A co Evropa? Průzkum mezi 4300 Švédkami ve věku 20-24 let prokázal, že u žen, které s partnerem žily před svatbou, je pravděpodobnost rozvodu o 80% vyšší. Proč je ale rozvod zhoubný: Průzkumy ukazují, že zanechává za sebou lidi, kteří se cítí opuštění a odmítnutí; ovlivňuje zdraví zhruba do míry jedné vykouřené krabičky cigaret denně; zkracuje o několik let samotný život; vede k chudobě a replikaci dalších rozbitých vztahů. Další vydrží ještě méně.

• Průzkum mezi 1235 reprezentativním vzorkem žen ve věku 20-37 let ukazuje, že vdané ženy, které se svým partnerem žily před svatbou, budou mít sex s někým jiným než se svým manželem 3,3x častěji, než ženy, které se svým partnerem před svatbou nežily. Svobodné ženy, které žily se svým partnerem, mají dalšího sexuálního partnera 1,7x častěji než svobodné ženy, které se svým partnerem sexuálně nežijí. Podle jiného průzkumu se samotná kvalita sexu zvyšovala úměrně tomu, zda ho páry začaly praktikovat před svatbou nebo až po svatbě.

• MF DNES v pondělí 7.6.2010 napsala: „Ač se z vtipů zdá, že manželství je nejhorším žalářem, opak je pravda. Manželé jsou podle průzkumu nejspokojenější lidé.“ V článku nazvaném prostě „Nejšťastnější jsme v manželství“. V roce 2007 zadala průzkum podle kterého je s manželským sexem v Česku spokojeno 75% párů, a zároveň v manželství považují za důležitější hodnoty než dobrý sex vzájemný respekt, pochopení, děti, péči o vztah.

• V roce 2009 pak MF DNES vydala článek o britském výzkumu, podle kterého, pokud máte za celý svůj život 8 sexuálních partnerů, měli jste nepřímý sexuální styk s celkem 2,8 milionů lidí, protože jejich bakteriální a virové osazenstvo sliznic pohlavních orgánů jste díky tomu sami získali. Zpráva říká: „Když se s někým vyspíme, nespali jsme ve skutečnosti jen s ním, ale také se všemi jeho předchozími partnery, a jejich partnery, atd.“

Zajímavá čísla, co říkáte? v příštím blogu se podíváme na to, jak to vidí Bible.

úterý 8. února 2011

SexEd: Proč je o sexu tak těžké mluvit?

Dnes začínám sérii článků založených na právě probíhající sérii v Elementu s názvem "SexEd", což je zkratka sexuálního vzdělání, s podtitulem Co tak asi církev může říct o sexu… Než začneme, malá informace: série bude o sexu, ale nebudeme probírat sexuální techniky (vím, pro někoho zklamání), ale spíše význam a místo sexuálních aktivit v našich životech, a slibuji, že v některých ohledech budete překvapeni: Vždyť obecný pohled na křesťanský postoj k sexu je ten, že jsme proti! Ale to je naprostý nesmysl, je to přesně naopak! Křesťané nejenže věří, že Bůh sex stvořil a vymyslel (ještě, že je Bůh tak kreativní: vždyť jsme se mohli rozmnožovat třeba dělením), ale navíc mu přisoudil mnohem důležitější roli v našich životech, než mu obecně přisuzujeme!

Zároveň se ovšem budeme pohybovat na mládeži přístupné půdě. Říkám to schválně, protože před lety, když jsme začali Element, udělali jsme seminář o sexu, který byl v sobotu během pravidelné jarní série FamilyFest. Měli tam původně být jen manželské páry, ale nějakým nedopatřením se tam objevilo taky dost svobodných, a ti se pak celou dobu červenali. Naši hostující řečníci, kteří přednášeli, si tam totiž rozbalili velké 1,5 x 1,5 metrů bannery s nakreslenými detaily pohlavních ústrojí muže i ženy (podobné obrázky znáte z lékařských knih) a dali si to za sebe, aby mohli vysvětlovat, co a jak funguje. Pamatuji si na jeden pár, který tam přišel z poněkud konzervativního prostředí. Když viděli bannery, úplně se vyděsili, a přišli za mnou s otázkou, jestli to nebude sprosté. Na to jsem jim řekl, že určitě ne, ale že otevřené to bude. Pak nastoupila manželka naše pozvaného páru jako první řečník a začala seminář tím, že prý popíše, co žena cítí při orgasmu. V té chvíli manželka z páru, co se mě ptal, vyskočila a utíkala ke dveřím. Její manžel ji váhavě následoval, ale ještě ze dveří nakukoval dovnitř, protože ho to opravdu zajímalo! Takže. Nebojte se, dnes nám nic takového nehrozí!

Každopádně, já mám o sexu v Elementu mluvit rovnou celé čtyři týdny! Žádné jednoduché téma to pro pastora není, co vám budu povídat. Abych vám ukázal, jak těžké to je, tady je výzva na začátek, kterou jsem lidem v neděli dal. Řekl jsem jim: Otoč se ke svému sousedovi a řekni mu: „Dnes bych se s tebou chtěl sdílet o svých sexuálních touhách!“ Hm, moc to nejde, co? Někteří ale mluvili se svým manželem/kou, a nebyl to tak velký problém. Dobrá, vyzval jsem je, aby se otočili na druhou stranu. Těžké, co? Někteří se podívali na svého souseda a jen zavrtěli hlavou, protože ne, určitě zrovna s TEBOU se o svých sexuálních snech bavit vůbec nebudu!

Náš stud mluvit o sexu před jinými nám odhaluje jednu z nejzákladnějších pravd, kterou si dnes zapamatuje: sex je intimní záležitost, ve které se o něm dokážeme sdílet jen v láskyplném a důvěrném vztahu, kde se dobře známe. Sex je totiž vážnější a důležitější věc, než se nám na první pohled zdá. Vždyť jsme o sexu schopni vtipkovat, snižovat jej, opovrhovat jím, nebo naopak jej uctívat a doslova zbožňovat, ale cítíme se celí nesví, když se o sexu má mluvit normálně a věcně. Proč? Proč je o sexu tak těžké mluvit?

Je to proto, že opravdový sex vyrůstá z opravdové intimity, a ne že intimita se rodí ze sexu. Sex totiž není technická věc, to jen jsme oddělili sex od vztahu, a proto také někdy založili vztah na sexu, a pak se divíme, že je prázdný a falešný, především nevydrží moc dlouho, protože po krátké době se z něj stává rutina. Než se nadějeme, přijímáme myšlenku, že ohnivý a skvělý sex (takový, jako nazval jeden křesťanský autor: „nikdy-bych-nevěřil, že-můžeme-dělat-tohle-a-stejně-jít-do-nebe sex“), je možný jen v počátečních fázích vztahu, kdy to jiskří. Odkud tuhle myšlenku však máme? Nevědomky jsme ji přijali z kultury, která okolo nás kvete. Schválně: Zkuste se zamyslet, kdy jste naposledy v nějakém filmu viděli sexuální scénu mezi manžely, která by si z nich nedělala legraci nebo je neponižovala nudou? Určitě nějaké takové filmy jsou, ale upřímně, většina sexuálních scén ve filmech je mezi nesezdanými páry, a většina romantických filmů, u kterých slabší povahy tolik brečí, je založena na nevěře. Schválně běžte domů ke svým DVD a podívejte se znovu na všechny romantické filmy: většina z nich je založena na pnutí ve vztahu: ten opustil tu kvůli té, ona si nemohla pomoct a vydala se tomu, i když měla jiného, a tak podobně. Aniž bychom chtěli, jsme v našem myšlení ovlivňováni okolo jdoucí kulturou, ve které je nevěra nejen tolerována, ale dokonce povzbuzována, stejně jako předmanželský nebo mimomanželský sex. Ale manželský sex? Jděte, to musí být strašná nuda!

Jen abyste se nepletli: statistiky svědčí o něčem jiném. Ale o tom příště, tak se mnou vydržte a nechte mi nějaký vzkaz :-)

sobota 5. února 2011

Deset tipů, jak kritizovat

Ještě důležitější, než zvládat kritiku, je naučit se pozitivně kritizovat. Není to jednoduché, protože můžeme mít pocity, že máme vždy pravdu, a pak je naše kritika nespravedlivá. Co tedy můžeme pro lepší objektivitu udělat?

Vyzkoušej své motivy. (Kritizoval bych, kdyby to nebylo osobní? Budu lépe vypadat, když budu kritizovat? Přináší mi to bolest nebo radost?)

Ujisti se, že důvod kritiky je oprávněný.

Buď konkrétní.

Nesnižuj sebedůvěru kritizovaného. Nesnaž se druhého ponížit.

Neporovnávej jednu osobu s druhou.

Buď tvořivý v řešení, nebo raději nekonfrontuj.

Útoč na problém, ne na osobu.

Konfrontuj ve správný okamžik.

Než budeš zkoumat druhého, napřed zkoumej sám sebe a představ si sebe na jeho místě.

Zakonči konfrontaci povzbuzením.

pátek 4. února 2011

Deset tipů, jak přijímat kritiku

Autor a bývalý pastor John Maxwell popisuje v knize Be a People Person deset tipů, jak kritiku přijímat a jak sami můžeme konstruktivně kritizovat.

Chápej rozdíl mezi konstruktivní a destruktivní kritikou. (Jaký je v kritice postoj? Kdy je kritika řečena? Proč je kritika prezentována?) Neodmítej kritiku příliš brzy. Někdy se můžeme naučit dobré věci dokonce i z neoprávněné a zbytečné kritiky.

Neber si kritiku moc osobně a nebuď odrazen a demoralizován.

Dívej se za kritiku na kritika. (Respektuješ jeho charakter? Je to častý kritik? Chce mi kritik upřímně pomoci?)

Zkoumej svůj vlastní postoj ke kritikovi. (1Pt 2,21-23) Hledej důvod za kritikou. Naslouchej nejen tomu, co kritik říká, ale také tomu, co doopravdy chce říct.

Uvědom si, že Ježíš byl také kritizován. (Mt 11,19; J 8,48; Mk 2,16)

Udržuj se fyzicky i duchovně v pořádku.

Nedívej se jen na jednoho kritika, dívej se, zda je kritiků více. Někdy lidé přichází se slovy: “Všichni říkají…,” ale když se jich zeptáme na jména, nechtějí nám je prozradit. V drtivé většině případů proto, že “všichni” jsou jen oni sami.

Počkej na správný čas, který prokáže, že se pletou. Pokud víme, že kritika není správná, nemusíme se bát. Dříve nebo později se ukáže, kdo měl pravdu.

Obklop se pozitivními lidmi.

Koncentruj se na své poslání a měj své chyby. Připusť, že i ty můžeš dělat chyby. Přiznání chyby mnohé oprávněné kritiky umlčuje. Někdy totiž kritizují, protože si myslí, že jsme nedotknutelní.

čtvrtek 3. února 2011

Proč kritika přichází?

Vůdcové, kteří vedou pořádně, přinášejí změny. Vůdce je ve skutečnosti propagátorem změn. V dnešní době se celá kultura a společnost proměňuje každých pět let, ale většina lidí v církvi funguje podle desítky let starých modelů. Lidé se jednoduše ve změnách cítí nepohodlně, a to dokonce i tehdy, když změna vede k jejich dobru.

Vůdcové jednají s budoucností, s cíli a záměry, a proto přítomnosti někdy nedávají dostatečně prioritní postavení. Lidé ovšem mnohdy nevidí budoucnost tak jasně jako vedoucí, nemají přístup ke všem informacím a datům, a úsudek si dělají na základě nekompletních informací. To pak z jejich řad přináší kritiku.

Někdy lidé kritizují, protože v těžkém období je překážky vidět více než vize. Jindy ale lidé vidí těžkosti a nebezpečí, které vedoucí přehlédli, a kritika je tak vlastně varováním, a proto je správná. Někdy lidé kritizují, protože jejich vedoucí zneužívají postavení a moc, kterou mají. To je ovšem problém ztráty důvěry, o kterém jsme již mluvili v jedné z předchozích lekcí.

Jindy lidé kritizují, protože závidí vedoucím možnost rozhodovat a vést. Je zkrátka mnohem jednodušší hledat chyby než něco tvořit. Jak vidíme, kritika přichází z mnoha důvodů, někdy je oprávněná a jindy jsou vedoucí na ráně jen proto, že jsou vedoucí.

středa 2. února 2011

Postav si dům z kamenů na tebe hozených

Všichni máme problémy. Jsou nevyhnutelnou součástí života na tomto světě. Očekávat, že budeme žít bez nich, je velice naivní. Bůh “ušil” pro každého problémy na míru tak, abychom mohli růst ve zralosti. On způsobil, že na nás přijdou pouze problémy, které jsme schopni ustát a zvítězit nad nimi (1K 10,13). Obrazně řečeno, život se vlastně skládá ze série problémů, které nás svým tlakem buďto vyleští nebo rozdrtí. Z jakého materiálu jsme vyrobeni?

Křesťanské zralosti můžeme dosáhnout právě překonáváním překážek. Kdyby od nás Ježíš vzal všechny problémy, pak bychom nikdy nedospěli ke zralosti, a místo toho bychom byli neustále jako malé děti – šťastné a nezodpovědné. Jak někdo řekl, jedinou překážkou orla, aby mohl letět rychleji a snadněji, je vzduch. Ale kdyby byl vzduch odstraněn a ptáci by měli létat ve vakuu, okamžitě by spadli na zem, protože by nebyli schopni letu. To, co létání odporuje, je pro něj zároveň nezbytností, podmínkou.

Aristoteles řekl: Kritice se můžeš vyhnout jednoduše tím, že nebudeš nic říkat, nic dělat a budeš ničím. Jedna z největších cen, kterou vedoucí musí platit, je kritika. Chceš-li být vedoucím, pak počítej s tím, že tě lidé budou do jisté míry kritizovat. Někdy oprávněně, někdy ne. Ale to již k vlivu vedoucího patří. Kritika zvenčí se zvládá nejlépe, horší je to s kritikou od ostatních vůdců, a nejhorší z našeho vlastního kruhu, protože bychom měli být na stejné straně. Přesto musíme s kritikou počítat a připravit se na ni. Kritika je cenou za přinášení změny a vůdcovství je právě o změně – vedení lidí na místa, kde je Bůh chce mít.