FamilyFest18 | Manželský ring: Korpus a krém

Manželství je vzácná věc. Na první pohled strašně jednoduchá, ale ve skutečnosti plná tajemství. Složitá záležitost. Už jsme o tom na FF v minulosti mluvili. Manželství je vzácná kombinace několika typů prolínajících se vztahů. Zároveň je třeba říct, že každý vztah - bez ohledu na jeho povahu a sílu - prochází konflikty. Je to úplně normální součást života, dokonce bychom mohli říct, že konflikty nás posunují kupředu, protože nás nutí řešit zatuchlé nebo zadrhnuté záležitosti. Známe to z práce, od kamarádů, v širší rodině, a samozřejmě také v manželství. Proč nás tedy konflikty tak dokážou vykolejit? Proč nás dokážou překvapit svou silou a údernosti? Proč neshody v manželství bývají jednou z hlavních příčin rozpadu manželství? V práci přece nedáváme výpověď po každém konfliktu - i když v některých případech zřejmě ano. Ani mezi přáteli se vzájemně nemažeme ze svých životů, když spolu prudce nad něčím nesouhlasíme - i když někdy taky ano. Proč máme pocit, že manželství nemůže konflikt přežít? 

Letos jsme na FamilyFestu zvolili téma Manželský ring, protože tak se někdy cítíme. Máte rádi box? Někdo ano, někdo ne. Box je taktický sport. Zdaleka není o síle, je o také mrštnosti, vykrývání, načasování. Ale navenek působí hrubě. Teče tam krev. Někdy někoho odvezou na nosítkách. Nevím jak vám, ale mě někdy manželství připadají jako v ringu. Všimli jste si toho? Strategicky čekáte, kdy uděláte dobrý výpad a uštědříte ránu, která ukončí každou hádku. Samozřejmě, nemluvím o tom, že se doma mlátíte - alespoň doufám, že ne, fyzické násilí ve vztahu je zcela nepřijatelné v jakémkoliv ohledu. Ale slovně, duševně, mentálně - tam umíme udeřit s nemenší a zničující silou. A tak si pomyslně nasazujeme tyto boxerské rukavice a snažíme se vyhrát v manželském ringu.

Typicky se má za to, že jsou-li konflikty velkým důvodem k rozpadu vztahu, chtělo by to najít způsob, jak se prostě nehádat – zejména pomoci kultivace komunikace. Tuto radu dávali různí manželští poradci. Kdyby ses jen uměl ovládnout a nekřičet; kdybys dokázal bez emocí říct, co tě trápí; a kdybys dokázal jen naslouchat; tvé manželství by bylo hned lepší. Není to pravda? Souhlasíte s tím? Ale kdo z vás to dokáže? Ne, vážně! Kdo z vás se v okamžiku sporu, který narůstá, dokáže sám od sebe zastavit, zhluboka se nadechnout a zklidnit, a začít poctivě naslouchat?!? Já vím, dojde k tomu, ale většinou až po těch slzách… Studovaly se tedy manželské páry, které se hodně hádaly, a pak se to obrátilo naruby a tvořily se z toho komunikační principy. Jenže to moc nefunguje, že? Budeme-li studovat tým, který prohrává, nezačneme vyhrávat tím, že budeme dělat vše opačně, než to dělá prohrávající tým. Ten totiž pravděpodobně dělá hodně věcí dobře, ale někde selhává. Manželství v krizi nedělají všechno špatně. Ne, ve skutečnosti budou asi dělat hodně věcí dobře, ale někdy selhávají, někde se něco pokazilo. Naším úkolem je najít co. 

Navíc se zjistila další důležitá věc: Páry, které se hádají hodně mohou být šťastnější a trvalejší než páry, které se hádají málo. Překvapující, co? Výzkumník v oblasti manželství John Gottman napsal: Jedno z největších překvapení plynoucí z našich výzkumů spočívá v tom, že páry žijící ve spokojeném manželství během hádky sotva kdy udělají cokoliv, co by jen vzdáleně připomínalo aktivní naslouchání. Pokračuje s tím, že představa spokojeného manželství, které se naučí citlivě komunikovat, je prostě mýtus. I spokojené páry na sebe občas křičí. Kdo ví, třeba více hádek znamená naopak lepší manželství! Teď jste si někteří pomysleli: „Já věděl, že je pro nás naděje.” Opravdu se zdá, že množství a dokonce intenzita hádek nejsou hlavním důvodem rozpadu manželství. Co to tedy je? To je skvělá otázka, na kterou se budeme snažit najít odpověď na letošním FamilyFestu. Takže doufám, že se uvidíme po celý měsíc, kdy se o tom budeme bavit.

Pokud manželství hádky nemusí zničit, proč se to děje? Proč bývají hádky tak ničivým aspektem, že ztrácíme sílu ve vztahu pokračovat? Mimochodem, to platí o jakémkoliv vztahu - pokud se s někým pořád přeme, začneme mít tendenci se mu vyhýbat a vztah upravit nebo ukončit. Známe to ve vztazích mezi rodiči a dětmi, v pracovních a kamarádských vztazích. Proč ale zrovna v manželství to má takové grády, že pro některé lidi je to důvodem, proč to manželství raději nevstoupit? Je to především proto, že manželství vytváří mezi mužem a ženou zvláštní prostor přilnutí. Už jsme o tom tady několikrát mluvili. Je to princip primární aliance, kdy se podle staré židovské moudrosti, kterou Ježíš i jeho následovníci rádi opakovali, má muž oddělit od svých rodičů a přilnout ke své ženě aby vytvořili jedno tělo. Jde o víc než o sex. Tvorba jednoho těla, přilepení chcete-li, vytváří zvláštní pouto, tajemný a oddělený prostor, ve kterém se vše, co tam vložíme zvětší a zvýrazní. Proto vypadají hádky v manželství tak zásadně - tajemný prostor přilnutí vytvořil zvětšovací sklo. No dobře, ale co s tím? Nemůžeme ovlivnit manželskou dynamiku, a nezmenšíme si na sebe tlak tím, že do manželství vůbec nepůjdeme. Pak to totiž ani dobře nelepí a vztah se rozpadá zase z jiných důvodů. To pojítko, to lepidlo je extrémně důležité. Tak jak ho použít k maximálnímu užitku a zároveň se vyvarovat stinných stránek tohoto jevu zvětšování? 

To je dobrá otázka. Tady je odpověď: Potřebujeme vypěstovat mezi sebou lásku. Počkejte! Vím, co si někteří říkáte: To je tak banální rada, že mi to za to nestojí sem vůbec chodit a vstávat v neděli ráno. Ale vydržte! Jde totiž o to, že musíme mezi sebou vypěstovat jeden konkrétní druh lásky. Druh lásky, říkáš? Co to je? Myslel jsem, že láska je prostě láska. Když ji miluješ, není co řešit, ne? No, přesně tento postoj nám obvykle v manželství přitíží. Neexistuje jeden druh lásky a neexistuje jeden jazyk lásky. Před lety vzbudila senzaci kniha 5 jazyků lásky, kde Gary Chapman ukazoval na to, jak různě lidé reaguji na lásku a považuji ji za něco jiného. Člověk, jehož jazykem lásky jsou skutky služby prostě neocení milá slova. Člověk, který vyžaduje pozornost, není zrovna sám bez sebe nad dárkem. Znát své jazyky lásky je extrémně důležitým předpokladem láskyplného vztahu. Já ale chci mluvit ještě o něčem jiném - o různých druzích lásky. V češtině si s tím moc nepohrajeme, ale staří Řekové měli pro lásku několik základních slov: storgé, agapé, filia, erós. Všechny jsou důležité, ale všechny jsou odlišné. Každá z nich má jinou sílu. Storgé označovala rodičovskou, pečující lásku. Agapé nesobecký ideál lásky. Erós romantickou vášeň. Filia přátelskou lásku. 

Na chvíli se zamyslete: Mluvíme-li o manželské lásce, o jejím vzniku, co nás obvykle napadne? Máme za to, že začíná romantickou láskou, která je řízena a poháněna erotem. Erotická láska je přece silný drive ve vztahu, že? A to je přesně náš problém. Když přijde manželská krize, erós není láska, která nás udrží pohromadě. Naopak, pravděpodobně urychlí poločas rozpadu. Erós totiž bere všechno nebo nic. Když dva lidé spolu neladí vztahově, sex jim nepomůže. Já vím, já vím. Jsou lidé, kteří se zásadně usmiřují přes sex. Ale v drtivě většině případů to jednoho dne selže. Protože sex není tím největším pojítkem dlouhodobého vztahu. Je tak výbušný, že naopak může konflikt ještě více rozdmýchat. Je to vášeň se vším všudy. Pro dlouhotrvající manželství potřebujeme jiný druh lásky - přátelství. Jen přátelství nám pomůže překonat těžkosti nesouhlasu a rozbouřené moře konfliktu.

Je tady pár problémů. Přátelství je poměrně slabý instinkt a křehká záležitost. Nevzniká ve vášni. Je to láska vůle, jak napsal C. S. Lewis. Pro přátelství se rozhodujeme, léta ho budujeme a musíme jej neustále pečovat a kultivovat. To je mnohem těžší láska než erós. Tam kde erós vyžaduje obnažená těla, přátelství vyžaduje obnažené duše. Proto jsou manželé, kteří spolu žijí, ale nikdy nevypěstovali přátelství. Skutečně, přátelství není v manželství samozřejmostí, ale jeho léčivé účinky jsou zřejmé. Studie ukazují, že skvělá manželství jsou především tam, kde jsou postavena na lásce přátelství. Již zmíněný Gottman napsal: O tom, zda je manželka spokojená se sexem, romantikou a vášní v manželství, rozhoduje ze 70% kvalita přátelství mezi manželi. Také u mužů rozhoduje ze 70% vzájemné přátelství. Nakonec jsou přece jen muži i ženy ze stejné planety. (…) Šťastná manželství jsou založena na hlubokém přátelství. Takoví manželé si bývají velmi blízcí – vědí, co ten druhý má a nemá rád znají vzájemně své slabé stránky, touhy a sny. Chovají jeden druhého v trvalé úctě a svou náklonnost si projevují nejen velkými gesty, ale i každodenními maličkostmi. 

Rád bych tyto každodenní maličkosti ilustroval: Nedávno jsem četl jeden tweet. Nějaká slečna tam psala: Vstala jsem a našla jsem tátu po noční, jak v kuchyni strouhá brambory. - Tati, na dnešek máme uvařeno, včera jsem dělala rizoto. + Ja vím, ale mamka ráno říkala, že má hroznou chuť na bramborák. #after28years #laskyplno Přátelství v manželství, kde se spolu naučili si vyhovět, být k sobě laskaví. Pomáhat si a především - znát se. Velmi těžké. A ohromně mocné. Přátelství je kombinace lásky a úcty, pro kterou jsme se rozhodli. Je to doslova naplnění slov apoštola Pavla z Efeským 5:33: Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě. Tak mě napadá: Proč není přátelství samozřejmé?

Doufám, že vás moje odpověď moc nenaštve. Je to proto, že jsme do našeho vztahu obvykle pustili moc brzy erós. Jakmile do vztahu vkročí sex, převezme kompletně řízení, přehluší jiné emoce, zapálí lýtka, a přestane se díky obnaženým tělům starat o obnažené duše. Erós je mnohem mocnější emoce než přátelství a vůbec nepotřebuje zvláštní péči. Mužovi obvykle stačí letmý pohled na obnažené tělo ženy a je ready! Je připraven k akci a reakci! Žena možná vyžaduje trochu pečlivější přístup, ale ani tam to není extrémně dlouhá, složitá záležitost. Přátelství tak rychle nevzniká. A to je problém, pokud si myslíme, že manželství má začít romantickou láskou. Samozřejmě, abychom si jeden druhého v naší kultuře vůbec všimli, musí přeskočit jiskra. Ta jiskra je posel erotu. Ale proč pak spěchat? 

Pokud nám jde o dlouhodobý vztah, neměli bychom ho pořádně nejdříve dopéct? Já vím, máš rád štrůdl, ale když ho z trouby vytáhneš předčasně, nebude ani chutný, ani nebude držet pospolu. A o to mi jde. Někdy se mě lidé ptají, proč křesťané tolik zdůrazňují, že sex patří až do manželství. Máme se přece rádi, ne? A beztak se jednou vezmeme… Někdy lidi napadá, že je to proto, že křesťané nemají rádi sex. No, počkejte! Kde se tento mýtus vzal? Křesťani že nemají rádi sex? Víte, nejvíce dětí v naší kultuře mají obvykle křesťané. Statisticky. Všimli jste si toho? A víte, z čeho vznikají děti? Hm? Dobrá, tak asi mají rádi sex, nebo… Nebo jen zkrátka neumí pracovat s antikoncepcí. Trochu si dělám legraci. Křesťanství má zcela pozitivní názor na sex a je ohromná škoda, že pár lidí, kteří ho moc neměli, nebo kteří na něm naopak bylo závislých, vytvořilo okolo něho nějakou hloupou auru nechtěného.

Důvodem, proč říkáme, že sex patří až do manželství je prostě mnohem jednodušší a prozaičtější. Chceme, aby sis ho se svým manželem nebo manželkou užil/a co nejdéle - celý život! Právě proto tolik mluvíme o tom, abys nespěchal, a nejdříve vypěstoval ušlechtilé přátelství. Když pak dva skvělí přátelé do svého vztahu pustí sex: Bum! Je to jako výbuch “nikdy-bych-si-nemyslel-že-můžeme-dělat-tohle-a-být-křesťani” sexu! Přátelství je jako korpus na cheescaku. Není to zrovna nejchutnější část, je poměrně suchá a sypká. Ale jen díky tomuhle korpusu drží krém nahoře pohromadě. Krém je sex. Je to ta nejlepší část, ta nejsladší. Nejlepší cheescake má sladěný korpus a krém. Nejlepší manželství má sladěné přátelství a erotickou přitažlivost. Sex ovšem leží na přátelství. Přátelství je základem úspěšné komunikace, a je také nezbytným předpokladem pro úspěšné řešení manželských konfliktů. Manželství musí začít u přátelství a musí mu dát dost času PŘED TÍM, než tam pustí erotickou lásku se vším všudy. 

Možná jsi svobodný a říkáš si, že si to musíš vyzkoušet. Nekupuješ přece zajíce v pytli. K tomu jen pár malých poznámek: (1) Pokud vnímáš manželství jako koupi někoho k něčemu, zůstaň raději svobodný. (2) Co se týče zkoušení? Jasně, sladit se v sexu trvá. Nicméně, ve své praxi jsem málokdy potkal pár, který se nedokázal vůbec sladit. Potkal jsem ale mnohonásobně více lidí, kteří měli spolu skvělý, ba fantastický sex, ale nedokázali spolu žít. Co chceš víc? Pár let super sexu a pak samotu přerušovanou občasnými kamarády nebo kamarádkami s privilegii? Nebo sex až do smrti s člověkem, bez kterého by sis nemohl představit svůj život? Čím lepší přátele budeme, tím větší šanci naše manželství má. Tím lepší bude naše komunikace a nakonec tím lepší sex. Nakonec je z manželského ringu jen vzájemné škádlení a kočkování.

Chápu, že jsou mezi námi lidé všeho typu. Svobodným, kteří s někým budují vztah bych řekl: Počkej se sexem, vypěstuj přátelství. Má to hluboký smysl. Manželům, kteří zanedbali pěstování přátelství bych řekl: Učiňte z toho svou hlavní prioritu v tomto roce. Prohlubte své přátelství ať to stojí co to stojí. Těm, kdo žijí spolu nesezdáni bych radil: Zařaďte zpátečku. Vypěstujte přátelství, přerušte sílu erotu, vezměte se, a pak do toho pořádně bouchněte. Zlepší to celý váš vztah. Rozvedeným nebo ovdovělým, kteří se trápí, že jsou sami, bych řekl: Nedávej tečku tam, kde zatím Bůh píše čárku. Hledej přátele a kdo ví, třeba u dobrého přítele přeskočí jiskra. A těm, kdo jsou svobodní a jsou tak spokojení bych řekl: Buďte svým přátelům žijícím v manželství dobrým přítelem jako páru, povzbuzujte je a podporujte je. 

Modlím se za to, aby každý z nás mohl vypěstovat s lidmi, na kterých nám záleží, to nejlepší přátelství jako lásku vůle, jako lásku společných cílů, jako lásku obnažených duší, kde se opravdu známe.

RePost: Love Song

U příležitosti dvou sérii v Elementu o randění (Nová pravidla pro randění) a rodině (Family Fest) jsem se rozhodl zveřejnit znovu několik starších blogů na téma sexuality, které tuto sérii vhodně doplňují. Původní seriál s odpověďmi na mnoho konkrétních otázek vznikl na začátku roku 2011 a dodnes patří k nejčtenějším blogům, které jsem tu napsal. Doufám, že se vám budou líbit i tyto články.

Zatím jsme si řekli, že sex je naprosto úžasný dar, který Bůh vymyslel, navrhnul a daroval lidstvu pro jeho potěchu a krásu, ve které se cítíme být spojeni navzájem nejen tělesně, ale především také duchovně, protože celá sexualita je zároveň snaha se znovu spojit se světem, komunitou, a Bohem. Být sexy je tedy ve skutečnosti o spojení, což vysvětluje, proč někteří nejvíce sexy lidi s nikým nespí. A někteří lidé, kteří sice s někým spí, nejsou vůbec sexy. Sex bez spojení je prostě jen sex. Můžeš spát s mnoha lidmi, a přitom se cítit uvnitř úplně sám. Můžeš být dokonce v manželství, a cítit se sám. Fyzický akt se může stát fata morgánou: pouhým rozpáleným vzduchem přeneseným obrazem skutečné věci, který nás ovšem nenasytí, protože přeludu chybí obsah.

Když popřeme duchovní stranu existence, začneme žít jako zvěř. Popřeme-li tělesnou stránku, budeme se chovat jako andělé. Zvířata a andělé, dva extrémy. V jednom svou sexualitu popíráme, ve druhém jsme jí ovládáni. Oba způsoby jsou pro nás destruktivní, protože Bůh nás stvořil jako lidi. Kdykoliv se tedy snažíme chovat jako zvířata nebo jako andělé, jdeme špatným směrem. Jdeme směrem k chaosu. A díky tomu si svůj život jsme schopni zkomplikovat, místo abychom si jej zjednodušili. Když si necháme sex až do manželství, a pokud v něm zůstanete věrni jedinému partnerovi, bude náš sex kvalitnější, manželství vydrží déle, budeme mít až o 80% větší pravděpodobnost, že se nerozvedeme, díky čemuž budeme zdravější psychicky i tělesně, a budeme 3,3x méně náchylnější k nevěře. Sex bude lepší díky intimitě, která vzniká v bezpečném vztahu manželství. A to stojí za to chránit. A rozvíjet.

Upřímně, je zvláštní vidět důraz na manželství. Vždyť jste určitě slyšeli názor, že na nějakém papíru vůbec nezáleží. Pravidelně mám rozhovory s lidmi, kteří přesně tohle říkají. Víte, čeho jsem si ale všiml? Většinou je to muž, který se z nějakých objektivních nebo neobjektivních příčin nechce oženit (je zklamaný, je to finančně náročné, minulý vztah se mu nepovedl, má strach), a jeho přítelkyně se mu podřídí, protože vztah je pro ni důležitější než papír. Někde uvnitř ní však hlodá strach, že když se přestane podřizovat, její přítel se prostě zvedně a odejde. Uvnitř je totiž touha po opravdovém vydání, po opravdovém závazku, po lásce, která je měřitelná… ano, prstýnkem. Koneckonců, všimněte si, že v klasických pohádkách je vyvrcholením příběhu nádherná svatba na zámku, kdy udatný rytíř získal srdce vyvolené paní. Čím to je, že i když manželství je pro nás technicky vzato papír, jsme k závazku a slibu tak přitahování?

Jistě jste postřehli, že tento týden bylo v Christchurch na Novém Zélandu zemětřesení. Velmi těžká situace. Víte, jaký příběh ale svět upoutal? Třiadvacetiletou Emmu Howardovou zastihlo úterní ničivé zemětřesení v práci. Otřesy ji smetly ze židle a pak se zřítila celá kancelářská budova. "Měla jsem opravdu štěstí, že jsem se neschovala pod svůj stůl. Rozmáčkla ho část betonového stropu, který se zřítil," popsala později účetní rádiu New Zealand. Howardová si v tu chvíli myslela, že její život skončil. A zatímco ležela schoulená v troskách, napsala z mobilu zprávu svému snoubenci, jenž pracoval nedaleko. Chris Greenslade, který je také účetním, okamžitě vyrazil za svou nastávající. Při hledání snoubenky se prohraboval troskami a z ruin přitom vytáhl několik dalších lidí. Howardová strávila v troskách zbořené budovy šest a půl hodiny. Z děsivé přírodní katastrofy ale vyvázla pouze s pohmožděnou rukou. A ta jí nezabránila v tom, aby pouhé tři dny po katastrofě vyrazila se svým milým do místního kostela, aby si za pozornosti médii svého milého vzala. Čím to je, že svatby tak přitahují? Jak to, že v každé kultuře je to podstatná událost?

Láska vyžaduje závazek. Láska znamená vzdávat se moci. Láska znamená dávat. Láska přestává kontrolovat. Láska znamená vzájemné vydání a také vzájemné poddání se. Apoštol Pavel napsal v Efezským 5:21-25 Podřizujte se jeden druhému v bázni Kristově: Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sebe samého za ni vydal. K této pasáží se za chvíli dostaneme znovu. Všimněte si ovšem, že Bible nezamlčuje, že muž a žena jsou jiní, mají jiné role a úlohy a jinak reagují na druhého. To je nám všem jasné, ne? Mužové a ženy nejsou stejní. Jean Kerrová totiž napsala: Provdat se za muže je jako koupit si něco, co jste obdivovala ve výkladní skříni. Moc se vám to líbí, když si to vezmete domů, ale ne vždy to ladí se vším, co doma máte. To, že muž a žena jsou jiní, má svůj dopad také na sex. Agentura Lewis-Harris prováděla průzkum veřejného mínění a ptala se žen, co považují za nejdůležitější věci, sex byl na čtrnáctém místě. Zahradničení bylo třinácté! Na druhé straně, ohrazuji se proti tvrzení, že muži myslí jen na sex. To není pravda! Muži myslí také na sport, když hraje jejich tým.

Smějeme se, ale nikdo z nás nepochybuje, že muž a žena jsou jiní, mají jiné role a jinak reagují na druhého. Sex není hledání něčeho ztraceného. Je to vyjádření, že něco bylo nalezeno. Má to přetékat, být kulminací něčeho, co muž a žena našli v sobě. Je to oslava života, který v sobě nalezli. Proto Bůh dal vzájemně vyvažující se princip, který dokáže způsobit, že manželství bude vzkvétat a bude dlouhodobě fungovat:

Žena projevuje své poddání tím, že svého muže respektuje a ctí. Reaguje na vnitřní touhu každého muže vést a být respektován. Jen muži se perou za čest, očekává se to od nich, protože respekt a úcta je jejich životní touhou. Proto neexistuje horší zbraň proti muži než zesměšnění, neúcta a ponižování. Když se žena muži podřídí, odzbrojí ho a otupí jeho hroty. Znamená to, že si má žena nechat všechno líbit? Že by snad měla být ničena nebo znevažována? Že by na její názor neměl být brán zřetel? Že by měla být služkou manželovi? Že by měla držet pusu a krok? Absolutně ne!

Muž projevuje své poddání tím, že miluje svou ženu a je připraven se za ni obětovat. Tady je princip, který Bůh ustanovil jako vyvážení respektu, který žena muži dává. K udržení manželství a šťastnému vztahu je potřeba obou stran. A mužova role je milovat ženu jako Kristus: tedy tak, že je připraven za ni i zemřít. Taková láska jsou více než slova, jsou to činy. A tady je onen háček. Pokud bude muž opravdu milovat ženu, ta nebude muset si nechat všechno líbit, protože muži půjde především o její dobro. Nebude znevažována, protože láska je protikladem znevážení. Její názor bude láskyplně brán na zřetel, protože milující neudělá nic bez milované. Nebude služkou, protože láska se obětuje a vydává. Nebude muset držet pusu a krok, protože láska se zajímá o názory druhého. Láska muže odzbrojuje ženu, protože reaguje na její vnitřní touhu být milována.

Od ženy se chce totéž, co od kohokoliv jiného: podřízení. Pointa je, zda je muž jako Kristus. Oběť. Vzdání se. Ochota se vydat. Smrt. Mužovo čekání na to, až se jeho žena podřídí je ve skutečnosti jeho selhání vést. Kdyby doopravdy vedl, zemřel by ochotou zajistit vše, co potřebuje. Aby mohla žít. Jak by asi reagovala, kdyby ji byla zcela jasné, že její manžel klade její potřeby před svými? Kdyby byl ochotný zemřít? Po čase budování lásky a důvěry se moc a kontrola stanou zbytečnými koncepty. Čím zdravější je manželství, tím méně se budeš ptát otázky typu: Kdo má autoritu rozhodovat? Když lidé doopravdy žijí ve vzájemném poddání, ztrácíš přehled o tom, kdo vede. Píseň 6:3: Já patřím svému milému a můj milý je můj, když pase v liliích. Stejný princip vidíme v 1. Korintským 7:3-4: Muž ať své ženě plní manželskou povinnost, stejně jako žena svému muži. Ženino tělo už nepatří jí, ale manželovi, stejně jako mužovo tělo už nepatří jemu, ale manželce. Čí je tělo? Kdo má autoritu? Odpověď je: ano.

Vzájemné poddání. Ochota zemřít kvůli lásce. Úcta a respekt. Pro všechny, kdo žijeme v manželství, je to zcela jasné slovo. Jak se tohle všechno ale týká vás, kteří jste svobodní? Někdy od mladých hledajících lidí slyším námitku, že vzdát se předmanželského sexu je strašně velká oběť, a dokonce, že někteří mladí lidé by raději začali věřit v jiného boha, který by po nich nechtěl sexuální abstinenci před manželstvím a věrnost v manželství. Otázka o mimomanželském sexu je často formulována: proč lidem něco upírat? Co se ovšem lidem upírá? Sex? O jaký druh sexu se jedná? Upíráme jim sex jako nucenou potřebu? Nebo sex jako zneužívání jich samých a jiných lidí? Nebo snad sex jako krátkodobou dávku biologické stimulace? Anebo sex jako možnost nabídnout své tělo lidem a nechat je, aby je porovnali s jinými těly a případně ho odmítli?

Předmanželský sex je chabou přípravou na manželství. Paul Pearsall poznamenává, že v tisíci párů, které studoval: …začala velká většina jejich problémů v počátcích jejich vztahu. Typické je, že sexuální vztah požadoval muž, a žena s ním souhlasila. Sex v období námluv neobsahoval téměř žádnou slovní komunikaci a ženy uvedly, že téměř nedosahovaly orgasmu. Páry si vypěstovaly špatné návyky, uspěchaný sex, který používaly jako formu nátlaku, partneři se cítili vinni, potají se snažili mít sexuální styk a občas byli svému partnerovi nevěrní. Jeho závěr? Sexuální styk mezi mužem a ženou je tvořivý pouze v manželství. Nejsi totiž ochoten zemřít bez závazku.

Viděli jste někdy mladý pár, jak se na veřejnosti vášnivě líbá a zamilovaně si hledí do očí? Jsou si jisti, že svět kolem nich neexistuje a oni budou navždy spolu. Co kdyby ovšem ta dívka řekla svému chlapci: Zajímá mě tvůj charakter a tvá čest. Chci najít, z čeho jsi udělaný. Jsi odvážný? Budeš za mě bojovat? Budeš ochotný za mě položit život? Co kdyby řekla: Už s tebou nebudu spát, protože chci zjistit, na jakém základě je náš vztah založený? Co kdyby chtěla, aby dokázal, že je ochoten za ní položit život? Byl by tento chlapec stále ještě s ní?

RePost: Kulturistika

U příležitosti dvou sérii v Elementu o randění (Nová pravidla pro randění) a rodině (Family Fest) jsem se rozhodl zveřejnit znovu několik starších blogů na téma sexuality, které tuto sérii vhodně doplňují. Původní seriál s odpověďmi na mnoho konkrétních otázek vznikl na začátku roku 2011 a dodnes patří k nejčtenějším blogům, které jsem tu napsal. Doufám, že se vám budou líbit i tyto články.

Vítejte u třetího dílu série SexEd. Doufám, že v minulých dvou dílech jsem úspěšně naboural obvyklou představu, že křesťané, nebo snad dokonce Bůh, by měli negativní pohled na sex. Ve skutečnosti, nejen že Bůh jako tvůrce sexu má k němu pozitivní postoj, ale i jeho omezení ohledně sexuálního života mají za cíl jedinou věc, a to nám pomoci si užívat opravdovou sexuální intimitu, která je dlouhodobá, nepřerušená, a se vzrůstající tendencí. Když však sex vyjmeme z jeho bezpečného prostředí, a začneme si s ním hrát jako s ohněm v suchém lese, výsledkem ve většině případů je to, že náš život není lepší, ale je komplikovanější. Řešíme věci, které nás spíše matou a neseme si ve svých vztazích a životě tíži, kterou bychom nepřáli ani nepříteli. Statistiky totiž nejen dokazují, že pokud si necháte sex až do manželství, a pokud v něm zůstanete věrni jedinému partnerovi, bude váš sex kvalitnější, déletrvající, manželství vydrží déle, budete mít až o 80% větší pravděpodobnost, že se nerozvedete, díky čemuž budete zdravější psychicky i tělesně, a budete 3,3x méně náchylnější k nevěře. Budete mít silnější a lepší sexuální uspokojení díky intimitě, která vzniká v bezpečném vztahu. Skvělý sex vzniká v opravdovém poznání druhého, nejen jeho těla, ale duše, vnitřku, srdce.

Abychom tam došli, je ovšem nutné si svou sexualitu chránit. Kultura naší doby totiž ze sexu dělá produkt, se kterým soutěžíme, bereme jej na lehkou váhu i s jeho následky (mimochodem všimli jste si, že po mimomanželském sexu ve filmu málokdy někdo otěhotní nebo se nakazí nějakou přenosnou chorobou?), a jsme náchylní k jeho zneužívání. Minulý týden jsem vám vyprávěl o experimentu z MIT v Bostonu, který dokázal, že při sexuálním vzrušení přestáváme myslet jasně, naše hodnoty a přesvědčení se vypaří jako pára nad hrncem, a my jsme schopni udělat věci, které bychom ve stavu klidu všichni nazvali nemorálním nebo dokonce úchylným jednáním, včetně znásilnění nebo sexu se zvířaty. Tento experiment potvrdil, že sexualita je velmi silná, opravdu podobná ohni, a my nad sexuálním pokušením nedokážeme vyhrát, dokážeme před ním pouze utéct. Není to pasivní příkaz: Nedělej to. Je to aktivní příkaz: utíkej, odděl se, udělej konkrétní kroky, které tě uchrání před selháním. A tak jsme si pověděli několik rad pro svobodné a několik rad pro ženaté/vdané, které nám pomohou svůj život uchránit před zbytečnými komplikacemi. Někteří lidé mi pak minulý týden říkali, jak moc mají s těmito záležitostmi zkušenosti, a jak je překračování některých z uvedených pravidel dohnaly na okraj nevěry a zhroucení manželství, nebo (pokud byli svobodní) ke ztrátě nevinnosti.

Dnešní téma jsem nazval Kulturistika. Nebudu tady ovšem mluvit o posilování, koneckonců na to nejsem žádný expert, nicméně, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad tím, co se stane, když ze sexu uděláme pouze fyzickou záležitost. Znáte to. V tom jsou muži i ženy jiní. Zatímco málokterá žena vnímá sex přísně odděleně od citů nebo lásky, muž to dokáže, je totiž jednodušší stvoření, které se dokáže zaměřit pouze na jeden cíl. Jenže sex není jen tělesným, že ano? I když tento argument používáme, když chceme ospravedlnit nevěru nebo nezodpovědné chování, ve skutečnosti se při sexu stáváme jedním tělem s tím, s kým se spojujeme. Tak to tedy posuneme. Uznáme, že sex není jen tělesná záležitost, že k tomu potřebujeme druhého vášnivě milovat. Taková vášnivá láska se jmenuje éros, z čehož máme slovo erotika. Sex bez lásky nenaplňuje, s érosem je to jiné kafe.

Je to stav, kdy jsme zamilovaní do druhého až po uši. Éros zahrnuje sexualitu, ale nerovná se sexu. Samozřejmě můžeme mít sexuální styk bez erotické lásky, jenže sexuální touha bez érotu chce jen sex samotný, ale ne nutně osobu. Éros chce milovanou osobu. To je mimochodem jedním z důvodů, proč je v naší přesexualizované společnosti tak málo vášně. Éros je zaměřený na druhého člověka, ale touha na naplnění vlastních potřeb. Když máme pouze touhu bez vášně, jsme schopni odhodit člověka po „tom“ stejně tak, jako kuřák odhazuje vykouřenou krabičku. Ovšem, éros je láska, která je hybnou silou lidstva, bez této lásky bychom vymřeli. Navíc vášeň dává životu barvy a smysl, že? Avšak právě ve vznešenosti érotu jsou skryty nebezpečné zárodky. Éros totiž mluví jako Bůh. Jeho naprostá oddanost, jeho nezájem o vlastní štěstí, jeho schopnost tropit ze sebe šašky, to vše zní jako poselství z věčnosti. Díky tomu může éros podněcovat ke zlému stejně jako k dobrému. Ve své vrcholné podobě totiž tíhne k nárokování si božské pravomoci. Její hlas nám zní jako vůle samotného Boha. Říká nám, abychom se neptali, co to bude stát, žádá si od nás oddanost, snaží se přehlušit veškeré ostatní nároky a našeptává nám, že jakýkoliv čin spáchaný ve jménu lásky je legitimní a správný. A tak máme lidi, kteří opouštějí rodinu, protože jim to láska k jiné ženě přikázala. Máme lidi, kteří jsou ochotni obětovat své hodnoty proto, že éros byl silnější. Éros, pokud je bezvýhradně uctívaný, stává se démonem.  Co pak říkají lidé, kteří mu podlehli? Nedokázali jsme si pomoci. Sexuální pud je přetlačil. Sex je zbožštěný. Nahrazuje totiž duchovní spojení.

Což je zajímavé zjištění. Zvykli jsme si, že jsme izolováni a odděleni od svého světa, a žel také od sebe navzájem, a rovněž od svého Stvořitele. Do světa oddělení jsme se narodili, a aniž bychom si to uvědomovali, toužíme se znovu spojit. Učenci věří, že slovo sex se vztahuje k latinskému secare, což znamená „uříznout, amputovat, a oddělit od celku“. Od stejného slova mám třeba slovo sekta (odštěpek od hnutí), nebo sekce. Naše sexualita tak ukazuje na dvě věci: Ukazuje na to, jak moc se cítíme odděleni; a celá sexualita je zároveň snaha se znovu spojit. Být sexy tedy není jen o tělesném spojení, je o celkovém spojení se světem, komunitou, a Bohem. Proto se tak cítíme dobře v davu lidí stejného ražení, nebo když děláme skvělý projekt. Dává nám to spojení.

Proto také někteří z lidí, kteří jsou nejvíce sexy, nejvíce přitažliví, s nikým nespí. A někteří lidé, kteří sice s někým spí, nejsou vůbec sexy. Sex bez spojení je prostě jen sex. Můžeš spát s mnoha lidmi, a přitom se cítit uvnitř úplně sám. Můžeš být dokonce v manželství, a cítit se sám. Fyzický akt se může stát fata morgánou. Když je rozpálený vzduch, vidíš i to, co se zdá skutečné, ale s čím se nedokážeš nijak spojit, protože tomu chybí podstata. Chybí tam opravdová substance. Sex se tak stává honěním za větrem, bublinou, která splaskává tak rychle, jak rychle naše těla stárnou. Zoufale pak hledáme další přelud, jenže jsme se nikdy opravdově s nikým nespojili, a proto nejsme sexy. Žízníme.

Ve starověkém Řecku používali frázi: Jídlo je pro žaludek a žaludek je pro jídlo. Chápali, že člověk je soubor fyzických potřeb, kde sex je skutečně pouhá fyzická potřeba jako jídlo. V 1. Korintským 6:19-20 Pavel tento světonázor napadl s otázkou, zda má náš život větší smysl než jen naplňování fyzických potřeb: Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu. Dokonce říká, že tělo je chrámem Ducha svatého, což byla pro jeho posluchače provokativní myšlenka. Chrám bylo svaté místo, kde přebývá bůh, a pokud je tělo takovým chrámem, pak je mnohem více než jen obalem fyzických potřeb. Ve většině starověkých civilizací existovala chrámová prostituce, kdy byl sex spojován s uctíváním bohů v náboženství plodnosti, čímž byl mimomanželský sex za prvé zbožšťován jako prostředek spásy, a za druhé degradován na pouhou fyzickou potřebu. Stal se biologickou potřebou. Jenže sex bez duše je jako ze ZOO.

V ZOO zvířata intimitu nepěstují. Jejich sex je čistá biologie bez potřeby lásky. Nepotřebuji se ptát: Máš je ještě pořád rád? Nekoukáš se po jiné? Nepotřebují vidět vydání se vztahu. Je to čistý instinkt. Což nám někdy připomíná chování lidí, když říkají: Nemohu věřit, že jsem udělal… Úplně jsme ztratili hlavu… Ráno jsem si vůbec nevzpomněla… Pokušení vyhnout se svědomí nebo vědomí většího záměru znamená obětovat své lidství. Náš sex se pak stává méně lidským a více… ano, více zvířecím. Jen se zamyslete, proč někdy říkáme, že se někdo choval jako zvíře. Dostal ji. Je úplná tygřice. Byl to základní instinkt. Názor, že je sex skutečně dobrý pouze pro manželství, je napadán jako nerealistická představa. Ve skutečnosti je to zoufalý hlas, který se ptá: Nejsme opravdu jen zvířata? Pornografie lidi odlidšťuje natolik, že jsme díky tomu skutečně oddělili intimitu ze vztahu, který se stal biologickým, zvířecím, chaotickým, a… prázdným.

Pak je tady druhá strana. Sex ignorujeme a vůbec o něm nemluvíme. Nevím, kde jste se dozvěděli o něm vy, ale myslím si, že většina z nás se rozhodně o sexu nedozvěděla od svých rodičů. Byli to pravděpodobně kamarádi, a jejich vytahování se, jejich porno, jejich zkušenosti a jejich názory, které formovaly naši mysl. Žel, někteří se tak dozví, že sex je něco, musíš přežít, že je to nečistá věc. Rodiče se tváří, že sexualita vůbec neexistuje. Chovají se ke svým dětem, jako by byli andělé. Zvířata a andělé, dva extrémy. V jednom svou sexualitu popíráme, ve druhém jsme jí ovládáni. Když popřeme duchovní stranu existence, začneme žít jako zvěř. Popřeme-li tělesnou stránku, budeme se chovat jako andělé. Oba způsoby jsou pro nás destruktivní, protože Bůh nás stvořil jako lidi. 

V básni o stvoření vidíme progres. Bůh začal tvořit v chaosu (země byla pustá a divoká). Genesis 1:1-3 Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl:… Se svým stvořením šel směrem k většímu pořádku, harmonii a kráse. V Jobovi zmiňuje, že když zemi stvořil, všichni andělé jásali radostí. Pořadí je důležité. Lidé byli stvořeni až po andělech, a až po zvířatech. Kdykoliv se tedy snažíme chovat jako zvířata nebo jako andělé, jdeme špatným směrem. Jdeme směrem k chaosu. A míjíme se tím plánem, který Tvůrce měl. K čemu nám je dodržovat jeho plán, se ptáš? Jsme-li v jeho plánu, jsme spojeni, opravdově spojeni, se světem, do kterého nás postavil, do vztahů, které na tomto světě máme, a jsme spojeni ve vztahu s ním, jako svým Stvořitelem. Jsme-li spojeni, cítíme se… plně. Zdravě. Milovaně. Užitečně. Krásně. Čistě. Nehoníme se za větrem. Nenásledujeme přelud. Žijeme.